Proč si hýčkat vzpomínky aneb jak jsem se zase jednou zasnila

Milujete vzpomínky? Říkáte, že jen ty dobré? Ano, něco na tom bude… ale co třeba se z těch špatných poučit? Proč se staly? Náhoda? Nebo jen špatné postavení hvězd? 
Stejně tak, jak jsem snídaňová, tak jsme vzpomínková. Vzpomínky jsou pro mě nad zlato. Téměř každý den prožiju nějakou znovu a znovu. Mám ty svoje oblíbené, i ty méně oblíbené, které se snažím pomalu vytěsnit ze své hlavy. A to i přesto, že vím, jak jsou pro mě ohromně důležité, avšak trochu nepohodlné. 

2013

Asi je to moje rouzbouřená fantazie, nebo fakt, že sním často. Dokážu se totiž přesně přesunout do nějaké vzpomínky, jako bych se právě ponořila do ve své vlastní myslánky. Cítím ten pocit, když mi škubne u srdce při špatné zprávě, i to nadšení a hekticky poletující motýlové v břiše, když se něco povede. Cítím tu vůni babiččinýho pudinku, i květnové šeříky v naší ulici. Cítím teplo mámy, když mi dávála pusu do vlasů, i tátovo objetí, když jsem se dostala na gympl. Cítím  i to, jak se mi chvějou kolena, než vstupuju do kostela, kde čeká John Erik, i to, když jsme se odlepili na Maledivách od oceánu a pilot v žabkách se do toho opřel. Cítím to, jak jdeme po pláži, písek se nám sype mezi prsty a my poprvé uvidíme forforeskující plankton. Cítím i to, jak jsem se očima střetla s leopardem v Keni, a zaváhala, jestli to auto s otevřenou střechou je opravdu dobrý nápad. No není to nádhera? Prožít všechny ty dobré vzpomínky znovu a znovu? 

Tohle si nikde nekoupíte, vážení. Tohle je jen a jen vaše a záleží, na vás, jak o ty vaše vzpomínky pečujete. Já si ty své vzpomínky náležitě hýčkám. Možná někdy až moc. Možná je to tím, že se do nich miluju potápět a ještě víc o nich miluju vyprávět a možná je to vlastně něčím úplně jiným. Ty nejlepší kafe s přáteli jsou zpravidla ty, které se ledabyle zvrtnou do plavání ve společných vzpomínkových myslánkách. A nebo ne?
 

2013

Proč jsou pro mě vzpomínky tolik důležité?

Vzpomínky mě MOTIVUJÍ 
Motivují k tomu prožít další tisíce těch nádherných. Stala se ze mě taková vzpomínková odbornice, což zní dosti pompézně, avšak je to naprosto přirozené. Takovou vzpomínkovou odbornicí/odborníkem se stane každý, kdo žije. Už tak nějak dopředu tuším, že vydařený piknik s přáteli jednoho horkého letního dne u fjordu se nezapomenutelně zapíše do toho mého oblíbeného vzpomínkového imaginárního alba a nebo, že jeden nemastný neslaný den se tam zase jen tak nedostane.

Vzpomínky mě PONAUČÍ
Ono to nemusí být jen milé vzpomínky. Třeba zrovna ta včerejší, kdy jsem se v deštivém počasí rozhodla jít na norštinu v teniskách, protože mě trochu ty holiny omrzely, a při cestě domů mi čvachtalo v botách, k tomu ještě na rameni těžká taška plná krámů, v jedné ruce tumbler, kde býval teď už vypitý horký čaj, v druhé polámaný deštník větrem… Tak takové vzpomínky vás naučí se lépe v životě rozhodovat. A i přestože tohle byla jen banalita, takové jedno malé ponaučení může udělat váš den hned lepčejší, potažmo nejenom ten váš.


2012

Vzpomínky mě BAVÍ
A to tak, že hodně. Baví mě je vyrábět, baví mě je vyprávět a vůbec. Všechno, co se vzpomínek týče, je to moje pravý ořechový.

Vzpomínky SI HÝČKÁM
A to nejen v hlavě, v srdci, nebo při rodinných večeřích. Takovým naším rodinným zvykem (teď mám na mysli naši malou dvoučlennou rodinu v Oslu) je, že ke každým společným Vánocím dostane John Erik jedno album. To zásadně praská ve švech, protože jsou v něm naše společné fotografie, letenky, lístky do divadla, úryvky příběhů a to všechno, čemu říkáme to „naše“. Takové album zabere, vážení, abyste si nemysleli, několik týdnů ústavičné práce po nocích, vystřihování, polepování, vylepování, nalepování, přelepování, psaní a tajtrdlikování kolem. Ale zase to budu já, kdo vám to řekne na rovinu, stojí to za to! Máme je schované v té nejhornější skříňce, kam bez žebříku nevylezem, a trochu se na ně práší. O to víc je to ale napínavější, když sfouknete ten prach a začnete pomalu listovat. 

2012
2013
2012
2011
2011

Hýčkejte si ty vaše vzpomínky, jsou totiž nad zlato. A protože tenhle článek by se skvěle hodil k něčemu, co vám ještě nemůžu prozradit, prozradím vám alespoň něco jiného. 

Vím, že máte rádi překvapení, tudíž …


V záloze mám soubor článků, který budu postupně přidávat na blog s názvem: Inspirace na Vánoce aneb „Já už vážně letos nevím, co zas kupovat“. Jak jsem vám před pár týny psala, že TerezaInOslo kuje pikle, tak to bylo bylo právě kvůli tomuhle malému projektu. Vyjednavala jsem pro vás, drazí přátelé, pár dárkových balíčků, voucherů, či maličkostí, o které se s vámi ráda podělím Ještě jsem nepromyslela přesně jak, ale určitě se na nějakého šťastlivce dostane. A doporučovat vám budu zcela ale jistě jen věci, které budu kupovat já sama, nebo kterými už jsem blízké obdarovala a mělo to obrovský úspěch. Já jsem z tohoto projektu ohromně nadšená a jak vás tak znám, tuším, že vy budete jakbysmet!





A protože se mě neustále ptáte, kde tyto serepetičky na Scrapbook kupovat – našla jsem jeden úžasný a zbrusu nový obchůdek na Vinohradech. Jmenuje se Paper Dream a v něm jsou dvě moc milé dámy: Rosálie a Martina. Ty nejenom, že vám budou naprosto úžasně vyprávět a provázet celým obchůdkem, ale získají si vás i jejich příběhem. A když navíc řeknete, že vás poslala „TerezaInOslo“ – dostane dáreček 🙂 


Paper Dream: Korunní 1295/55, Vinohrady
Facebook Paper Dream


Vaše TerezaInOslo

Komentáře
  • Anonymní napsal:

    Krásný článek a krásná alba plná vzpomínek, máš to jako vždy to detailu krásně zpracované… 🙂 Já vytvářím "tradičně" fotoalba z každé dovolené a velmi ráda si vzpomínkami listuji 🙂
    Hezký víkend a držím palce v Blogerce!!
    PS: už se těším na článek "co na Vánoce", já už začínám přemýšlet co..čím..komu….

    • Tereza In Oslo napsal:

      Tak v tom jsme si podobné! 🙂 Taková fotoalba z dovolených taky miluju.

      Mnohokrát děkuju za držení palců a taky se těším se na cyklus "co na Vánoce" 🙂
      TerezaInOslo

  • Anonymní napsal:

    krásně napsané 🙂 kde kupuješ všechny ty věci na výrobu toho alba? 🙂

    • Tereza In Oslo napsal:

      Mnohokrát děkuju 🙂 Já většinou kupuju v Market Art (Václavská pasáž, Karlovo nám.), nebo ve Zlaté Lodi (Národní třída). Používám ale leccos – schovávám si kousky balících papírů, z nejrůznějších brožur, lesklé papíry, obaly od voňavek, či kusy látek, prostě všechno, co se mi zrovna hodí. Taky budete vyrábět? No paráda! 🙂

      Krásný den,
      TerezaInOslo

  • Anonymní napsal:

    Skvělý článek a vlastně tvůj blog celkově je úžasný, díky za motivaci, pozitivní myšlenky a velkou dávku inspirace. 🙂
    Měj se krásně,
    Eliška

  • Anonymní napsal:

    Milá Terezko,

    včera jsem před spaním projížděla telefon a náhodou jsem narazila na tvůj blog. A tak se stalo, že najednou bylo půl třetí ráno a já stále přilepená u telefonu pročítala všechny tvoje články a ne a ne se odtrhnout. Svatební články jsem obrečela. To je taková krása. Nevěřila jsem, že taková romantika ještě dneska existuje. Mám na tebe asi milion dotazů, ale začnu jen jedním. Kde jsi prosím tě sehnala tyhle alba? Děkuji. A děkuji za tvůj blog. Hned ti půjdu poslat hlas, protože díky Blogerce roku jsem tvůj blog objevila. Měj se krásně. Katka

    • Tereza In Oslo napsal:

      Jééé, mám radost z dalšího nového nadšeného čtenáře 🙂 A mnohokrát děkuji z krásný komentář! Na dotazy se těším! Jen střílejte 🙂

      Taková alba se dají sehnat ve Foto Škoda například (úplně ve spodním patře), nebo i je dřív měli v Ikea, to už teď ale neví, jistě. Určitě obchody, kde prodávají rámečky, svatební alba, atd. i papírnictví by mohly mít. Já mám nejradši ty s černým papírem, vypadají mnohem líp, než ty bílé, podle mě 🙂

      Krásný den a těším se na další komentáře.
      TerezaInOslo

    • Anonymní napsal:

      Jojo, na Foto Škoda už jsem právě koukala, určitě si tam pro nějaké album zajedu, až budu v Čechách. Také se mi líbí víc černý papír. A některé ty fotky máš oblepené washi páskou? A doporučila bys mi nějakou bílou tužku, aby dobře držela na černém papíře? Chystám se dát příteli k výročí album s fotkami za posledních pět let, takže tvůj článek mi zrovna přišel vhod jako krásná inspirace. Děkuju! Musím říct, že dneska na tvůj blog nemůžu přestat myslet.

    • Anonymní napsal:

      Ahoj Terez, taky já se hlásím, že jsi mě inspirovala k vytvoření fotoaleb, máme spoustu krásných fotek a v počítači jich je škoda. A budu taky moc ráda, když se podělíš jak na to 🙂 musím říct, že máš fakt cit pro vytvoření krásných věcí! 🙂

  • Anonymní napsal:

    Terezko vždycky nedočkavě čekám na tvůj nový článek. Jakmile mi skočí na facebooku upozornění že jsi něco přidala okamžitě se těším na příliv nových pozitivních věcí.. Je to tak úžasný!! Teď jsem se vrátila z úžasného víkendu s přítelem a místo abych začala něco dělat, tak čtu se slzami v očích tvůj nový článek..s tím že mě ještě čekají dva, které si MUSÍM přečíst v průběhu dne:)) A koukám na ty tvé fotky alba, a rozhodla jsem se že chci mít taky takový vzpomínky! Vždyť v počítači to může mít každý.. Jsi prostě boží, nejúžasnější, ta nej:)…

    • Tereza In Oslo napsal:

      Mockrát děkuju za nádherný komentář 🙂 Bohužel ani nevím komu, ale to nevadí, třeba příště 🙂

      Tak doufám, že se články líbily. Mám radost z každého nového čtenáře 🙂 Ohromnou!

      Krásný nedělní večer,
      Vaše TerezaInOslo

  • smajiska napsal:

    Milá Terezko,

    díky Tvému článku jsem si uvědomila jednu věc. Že také vytěsnávám ty méně šťastné vzpomínky, i když se mi občas vybavují samy od sebe. A také to, že bych je asi vytěsňovat neměla, protože jsou důležité a připomínají mi chvíle, které mě něco naučili. Kdybych je všechny zapomněla hned, nic by se nikdy nezměnilo.

    A tak ti děkuji za tohle uvědomění, budu si těch vzpomínek trochu víc vážit, i když některé chvíle by bylo snazší zapomenout.

    • Tereza In Oslo napsal:

      Mockrát děkuju za komentář. Jsem ráda, že jsme na stejné vlně. Ono se to né vždycky dělá dobře, ale ty nepříjemné vzpomínky jsou někdy sakra důležité.

      Krásný nedělní večer a ještě hezčí začátek příštího týdne,
      Vaše TerezaInOslo

  • Ivana Kopkova napsal:

    Ahoj, dnes jsem objevila úplnou náhodou tvůj blog a je vážně skvely! A hned jsem šla na blogerku dat ti hlas, protože tato všehochuť je inspirujici!! Taky si vědu fotoalba v ruční podobě – vždy mi to zabere neskutečně času, ale přesně ten pocit vzít si ho po par letech do ruky a listovat v něm je k nezaplacení! 🙂
    Jen tak dál :))

    http://Www.ivarunstheworld.blogspot.com

    • Tereza In Oslo napsal:

      Drahá Ivano,

      mockrát děkuju za krásný komentář! Jsem nadšená, že jste našla můj blog. Nějaké mi ukažte – ráda se inspiruju 🙂

      Krásný večer,
      TerezaInOslo

  • Anonymní napsal:

    Ahoj,
    narazila jsem na Tvůj blog náhodou a je to paráda! Krásně píšeš a norské dobrodružství je super, chtěla bych se zeptat zda se někde dočtu jaká byla Tvá cesta do Norska, co si studovala nebo jaký obor a kde v Norsku jsi sehnala práci ? Moc děkuju

  • Podobné články