Záchranná akce `Tučňák na opeře`

Life

22. září 2012

Všude ticho. Občas slyšíte jemné ťuknutí, to je, když někdo z těch pár studentů položí hrnek na stůl. Snaží se zuby nehty, aby nic nebylo slyšet, ale v tomhle nadpřirozeným knihovním tichu slyšíte i mouchu, která třepetá křídly v regálů číslo 7 filozofických knih. Občas někdo zašustí jemným papírem, když otáčí stránku knížky, která je moc cenná na to, aby se dala půjčit domů a čas od času někomu zaškrundá hlady v břichu.

Je sobota ráno. Ošklivo. Jako lusknutím prstu jsme se probudili do podzimu. Dívám se z okna a před budovou univerzitní knihovny bojuje mladá Asijka s deštníkem, který se jí otáčí silou podzimního větru. Připomíná mi to Don Quichottův boj s větrnými mlýny. Mohutné stromy shazují nažloutlé listy a ohýbají se, jako by měly padoucnici. V tu ránu zpozarohu vyjíždí mladík s fešnou šálou na městským kole a bojuje s větrem stejně statečně jako Asijka. Říkám si, že bych tu možná mohla prosedět celý, usrkávat čaj a dávat Vám reporty, jak si studenti mířící do knihovny vedou. Inu, o čem že jsem Vám to vlastně dneska chtěla psát? Mám v záloze pár zážitků, které Vám prostě musím vylíčit. A teď muaím jen vybrat ten pravý…(chvíle zamyšlení)

`Tučňák na opeře`

Pravidelná procházka nově příchozích turistů je ve znamení hlavních atrakcí Osla. Hlavní třída Karl Johan vedoucí k Hradu praská ten den ve švech a my se prodíráme davy a míříme k světoznámé budově norské opery. Architektonický skvost obklopen ze tří stran mořem je oblíbeným a vyhledávaným místem, jak turistů, tak Norů. Když svítí sluníčko a Vy nemáte sluneční brýle, nevidíte z toho nádherného skvostu nic a ještě pár dní po té Vás bolí oči. Škrábeme se kolem dokola mohutné budovy a Oslo se nám naskýtá z nejrůznějších úhlů. V tom nás ale ze snové konverzace o svatbě probere na břiše ležící tučňák. Chvíli na něj nevěřícně koukáme a já velím: „Tak odsud se nehnu, dokud ho nezachráníme!“ Sednu si vedle něj a čekám na povel, co s ním. Po pár telefonátech do novin a záchranné ptačí linky se dozvídáme, že se jich po městě pohybuje víc než dost a že zachránáři nemají čas přijet k nám, tak ho prý musíme zachránit my. Má jen pár hodin na přeiží, tak musíme jednat rychle. Záchranná akce `Tučňák na opeře` začíná. Snažíme se ho chytit ze všech různých stran, do bundy, do rukou… ten maličký kolem sebe kouše ostrým zobákem a občas si strachem malinko ukákne. Prostě musíme! Teď nebo nikdy. Johni ho jemně bere do rukou, zdá se, že maličký rezignoval, nechá se klidně nést směrem k moři a nám se zdá, jakoby jsme zachraňovali svět. Všechno potřebně dokumentujeme a maličký se nechá v klidu donést až k vodě. Tam se nevěřícně rozhlíží a nemůže se rozkolíbat. V tom ho spláchne malá vlnka a šup, už je tam, kde má být. My máme dětskou radost a zážitek, který budeme jedou vyprávět svým vnoučatům. Překvapivý telefonát z největších norských novin VG nám vykouzlí nevěřicný výraz na obličejích a navíc to máme černé na bílým.

Článek v novínách VG o akci `Tučňák na opeře`

Krásnou sobotu Vám všem přeji a relaxujte. Každý z nás si zaslouží chvilku klidu a pohody. Všechno Vám půjde mnohem líp!

TIP: Chcete mít přehled, co se děje na blogu TerezaInOslo? Klikněte hned teď na TerezaInOslo na Facebooku a budete vědět o nejnovějších příspěvcích jako první!
Je Vás přes 550 každý den a čtennost pořád roste! Mám ohromnou radost 🙂 Díky!