Přeju si být na chvíli „jenom“ máma

Je nádhernej letní večer. Sedím na terase, kolem mě tancujou svíčky a já si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se cítila tak uvolněně. Johni je na pár dní pracovně v Oslu a já jsem si dovolila být na těch pár dní „jenom“ mámou. A to potom, co jsem se jeden večer Johnimu rozplakala z ničeho nic naprostým vyčerpáním u nás v obýváku.
A už ani nevím po kolikáté jsem si sama musela připustit, že to takhle dál nejde…, že prostě nejsem superžena. A fakt nejsem.
Od té chvíle, co jsme se vrátili z Bali, jsem se totiž nezastavila. Diář mi praskal ve švech a já se každé ráno budila s tím svírajícím pocitem, co jsem všechno večer předtím nestihla. Jeden víkend jsme byli v Budapešti na Sandruš rozlučce se svobodou, která byla naprosto skvělá, ten další jsme tu měli rodinu z Norska, přednášela jsem na Blogerfestu a Johni měl tréninkový kemp. A i když ty víkendy byly plný, intenzivní a nádherný, chyběl mi čas, abych všechno stihla. Pracovní resty jsou posouvala dál a dál, srdce se mi svíralo při každým telefonu a já si na chvíli přála, abych už se jednou naučila říkat slušně „Ne“.

S Williamkem se už celý den nezastavím a vlastně ani nechci. Chci být mámou, ne ho někam posadit do kouta a odepisovat na emaily. Chci s ním objevovat svět, dělat mu ráno banánový lívance a jíst je hodinu, házet je po zemi a mít je i ve vlasech. Chci se s ním ráchat v tom mini bazénku na terase a válet se hodiny na dece v parku. Chci si s ním číst v posteli a dělat s ním kotrmelce, který tak miluje. Chci s ním potkávat další miničlovíčky a nechat je objevovat svět po jejich. A taky to všechno dělám… Jenže večer, když usne a já uvařím večeři pro nás, je deset a teď Terezo, teď máš pracovat. Stihnu akorát tak poklidit ten bordel v obýváku, dát si sprchu a spadnout Johnimu do náruče. A ten mě pak polospící přenáší do postele vedle Williamka.
A takhle se to opakuje do aleluja…
Takže jsem dneska posunula několik důležitých eventů, zrušila svoji účast ve dvou projektech, předelegovala svoji roli na někoho, pro koho to bude krásná příležitost a životní výzva a vlastně jsem si pořádně oddychla. A konečně se zase nadechla. Taky jsem vymyslela spolu s Johnim plán, jak blogovat trochu jinak, abych nepsala články sedm hodin, protože zkrátka tolik hodin na psaní článků bych už horko těžko ve svých dnech našla.
Všechny mámy světa, jak to děláte? Já jsem totiž vážně vyčerpaná… 
Možná i tak vyčerpaná, že ani nestihnu dopsat ten článek a radši si půjdu lehnout. Možná poprvý za čas svýho blogování bych si přála, abyste ten článek dopsali za mě. Protože tuším, že spoustu z vás by vědělo jak… Protože možná právě vaše slova budou mít dneska větší sílu, než ta moje. Nešetřete s nima. A jestli je nechcete psát sem, vím, že nejste zrovna fandové veřejných komentářů, budu se na ně těšit v emailech.
Děkuju za ně.
Vaše TerezaInOslo
P.S. Asi nám vážně chybí nějaká ta babička, která by občas Williamka povozila v kočárku. Třeba jenom na chvilinku…
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
31 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
dekorater-amater
dekorater-amater
5 let před

Jé, Terezko, nebudu říkat, že jsem tohle nečekala. Že jsem si neříkala: " To snad není možný, jak to může zvládat? " Jak může stíhat práci, dítě, domácnost, být milá na muže a ještě dobře vypadat. A už je to tady! A já jsem strašně ráda, že to přišlo…Není to Superžena! Teď to vůbec nemyslím zle. Naopak…
Jsem strašně ráda, že jsi normální. Že jsi stejná jako já a tisíce dalších, co se sice snaží být superženami, ale přitom nejsou. Jen si myslí, že musí být. Terezko, buď normální dál a občas říkej ne. Také se to učím. Protože jinak se zblázníme. 🙂 Měj krásné dny a užij si je jako máma, než přijdou jiné. Martina

Anonymní
Anonymní
5 let před

Terezko, moc vám rozumím, a to jsem povětšinou jen máma a nemám diář narvaný eventy 🙂 ta únava je nepředstavitelná pro kohokokiv, kdo to nezná a my mámy máme potřebu pořád zvládat vše na 110%, protože to tak má být… nemá! Nemusí, protože to malé stvoření plazící se kolem za měsíc začne ťapat, za moment půjde do školky a než se rozkoukáme, budou mít svůj život. Snažím se si to opakovat při každém – ještě bych měla vyprat pračku, domýt ty tři hrnky, a zalít kytky a…. a zrovna teď se mi podařilo vyhrát, sedím, čtu váš článek, 10m dcerka spí na mě a slastně oddechuje a já vám fandím v tom být jenom máma! 🙂 Učím se to taky být jen mámou, hodně zdaru, nejste v tom sama! 🙂

Karolina S
Karolina S
5 let před
Reply to  Anonymní

Celé je to jenom o prioritách. Jsem doma na klasickém rodičáku, ale jsem šťastná. Nepotřebuji trávit měsíc na Bali a neustále někam cestovat. Jsem neskutečně vděčná za to že žiji v ČR a mám tu možnost být 3 roky doma se svým dítětem. Vydělává jenom chlap. Museli jsme se některých věcí vzdát, to přiznávám (kariéra, bydlení v Praze, z večírků odcházíme v deset. Ale jsem šťastná. Na začátku těhotenství jsem měla komplikace a musela jsem na pohotovost. Postarší doktor mi doporučil klid na lůžku a řekl mi, že bych měla raději přestat pracovat a zůstat doma, abych o miminko nepřišla. Prý i kdybych vydělávala 150tis. měsíčně, tak mi to za to nestojí. Šíleně jsem to ořvala. Z práce se mi nechtělo, měla jsem ji ráda ale nešlo to jinak. Zůstala jsem na nemocenské, zvolnila a uvědomila si, co je skutečně důležité.

Anonymní
Anonymní
5 let před

"Výborně Terezko…" -cink-
Dědeček Hříbeček

Alena T.
Alena T.
5 let před

To je jen chvilkové. Ale urcite je fajn ujasnit si priority. A bacha, to mas zatim jedno ditko. Ale neboj taky jsem si prošla něčim podobnym. A pak při druhem přirustku jsem si říkala jak jsem si mohla stěžovat…. teď čekame třetí; prvni jde v září do školy, prostředni školka a do toho miminko 😀 samozřejmě že se točím jen kolem dětí a každý výlet je pro mne přímo vyčerpávajíci. Ještě že mam manžela. Ale zas děti rostou jako z vody a jsou vic a vic samostatne. Takze věř mi, je to jen chvilkové rozpoloženi.

Anonymní
Anonymní
5 let před

Terezo tak já si užila skoro 7 krásný let doma s dětmi. První těhotenství rizikové, takže do práce jsem chodit nemohla. Takže cca 7 měsíců doma, pak první prcek, po 3 a 1/4 roku druhý prcek. Pak malý ve 2 letech a 10 měsících nastoupil do školky a já cca za půl roku do nové práce neb ze staré mě propustili pro nadbytečnost (hahaha – šéf se bál o místo a tak se mě elegantně zbavil). Takže po 7 letech nová práce, kratší dojiždění, ale ….. Pak nastoupila malá do školy a začal kolotoč, který od září bude znovu.
Ráno jsem vstávála v 5:10 – teď jsem to posunula na 5:20-5:30 neb dříve prostě nevstanu. Pověsit pračku prádla, připravit svačinu do školy, sobě oběd do práce (který si den předem uvařím neb kantýna u nás nestojí za nic a když bych jela jinam tak to za 30 min nastihnu). Odvést prcka kolem půl sedmé do školky( je tam pokaždé skoro první), malou předat dědovi, který jí odveze do školy a honem do práce. Mám práci na plný úvazek, takže po 8,5 hod. jedu domů. Cestou občas nakoupím, pak doma udělám úkoly, poklidím něco málo uvařím, připravím večeři, umyju děti, sundám a vyžehlím prádlo a najednou je 21:30 a já si na cca 10 min sednu s jehlicemi či háčkem v ruce a něco málo udělám. Pak padnu do poslete a ani se mi nechce vstávat. O víkendech jsme občas u tchýně na návštěvě nebo se hrabu na zahrádce, pořádáme výlety s dětmi nebo teď mají závody. Prostě se nezastavím. Děda mi každý den po o vyzvedne děti ze školy a školky neb školku bych nestíhala. Drahá polovička je na tom podobně. Většinou je v práci déle.
Děti mi rostou před očima. Z toho malého prcka co jsem si před pár lety přinesla z porodnice je najednou skoro 10 letá slečna a druhé zlatíčko jde v září do první třídy. Čas strašně letí.
Snažím se každou volnou chvilku věnovat dětem, ale občas už to nedávám a jsem na ně protivná.
Užívejte si malého dokud Vás chce. Uteče to jako voda a najednou děti vyrostou a už Vás tak moc nepotřebují. Občas je důležité říci ne a práci delegovat na někoho jiného. Práce bude, ale čas, který objetujete práci před prckem Vám nikdo nikdy nevrátí a člověk pak může litova, že to tehdy neudělala jinak.
Tereza

Anonymní
Anonymní
5 let před

Dědečkové umí taky vozit.

Eliška Chalupecká
Eliška Chalupecká
5 let před

Rozumim Vám až moc dobře a prozivam ted něco podobného a moc nevím jak z toho ven….

reenade77
reenade77
5 let před

Milá Terko, měla jsem to štěstí, že když jsem šla s oběma kluky na mateřskou, byla jsem "jen" zaměstnanec. A věděla jsem, že dětem chci dát maximum, jaké jen bylo možné – tedy zůstat na opravdové mateřské a být pro ně. I když mi z toho občas hrabalo a chyběla mi společnost, "jiný lidi", jiný prostředí, neměnila bych a znovu bych volila tuhle variantu. Protože není nikdo víc než máma a táta, kdo mohou svoje děťátko vypiplat od miminka a užívat si jeho pokroky. To jsou věci, který vám nikdy nikdo nevezme. Jedině vy sama se o ně můžete připravit, ale to přece nechcete. Zkuste to jako my, obyčejný ženský, co jsme prostě tu mateřskou měly zrovna tak stejně obyčejnou, unavenou, náročnou, ale přece jinou, než ji máte vy. Zkuste se vykašlat na práci, na povinnosti vůči společnosti a okolí. Je tu přece ten zázrak jménem William a to je prostě dar nad dary, poklad nad poklady, láska nad lásku. Držím vám pěsti, však vy si poradíte. Holčičí intuice totiž ještě nikdy žádné děvče bez ohledu na věk nezklamala 🙂 ♥

Simona Fau
Simona Fau
5 let před

Milá Terezko, když tohle čtu tak mi stékají slzy po tváři , protože je to jako bych to psala já. Mám dva krásné andílky, s manzelem rodinný dům a ještě pracuji jako svatební koordinatorka. Svoji práci nadevše miluji a naplňujeme mě, ale co mě naplňují a dobíjí ještě více jsou naše děti. Trvalo mi dlouho než jsem si to uvědomila, snažila jsem se zvládat všechno s úsměvem na tváři a soma v koutě potom brečela. Přišel den a já si řekla dost. Práce je a bude, ale děti jsou malé jen jednou a já nechci aby jejich vzpomínky na dětsví byli jen to jak museli čekat než něco dodělám, ale takové, které prožijeme společne. Ty se vryvaji do paměti jak nám, tak našim dětem.
Svoji jsem omezila na určité termíny v roce už nezrávím tolik času vysedáváním na sxhůzlaxh s klienty, ale odkazují je na svůj blog kde si mohou vše v klidu načíst z mohodlí domova. Mimochodem ten napad blogu mě napadl, když jsem začala sledovat právě vás��

Mějte se krásně a pohlaďte Williamka, vždyť není nic více než ty naše ratolesti.

PS: babičky a dědečka máme, ale ještě všichni pracuji, takže tolik času na hlídání nemají.

Anonymní
Anonymní
5 let před

A kdo Vam v tom brani, byt jen mama a uzivat si zivota s ditetem? Prace pak bude uz vecna… Byla jsem s dvema dětmi v kuse doma 10 let, nejkrasnejsi cas, zadne skolky, rymy, ranni vleceni do zimy a deste. Nelituju ani minutu z teto doby.
Kdyz odesly deti do skoly, odesla jsem i ja do prace. A nastartovala tzv. KARIERU.
Nic mi neuteklo, par let se ve vydajich uskromnit nebyl problem…

Helena Suchomelová
Helena Suchomelová
5 let před

Taky jsem si rikala, jak to vsechno zvladate, ale ono je to s rostoucim prckem tezsi a tezsi a ted to na vas tzv”prislo”. Myslim, ze neni ostuda si nechat pohlidat od “cizi” tety, ze zkusenosti vim, ze je to beznejsi, nez mnohe maminky nahlas priznaji. Web hlidacky.cz praska ve svech, takze poptavka je 🙂 Jak jsem vkladala na ig, tady muj vlastni pohled a zkusenosti: http://www.comiudelaloradost.cz/2018/04/helena-suchomelova-jen-pet-veci-muzete.html?m=1

Helena Suchomelová
Helena Suchomelová
5 let před

Taky jsem si rikala, jak to vsechno zvladate, ale ono je to s rostoucim prckem tezsi a tezsi a ted to na vas tzv”prislo”. Myslim, ze neni ostuda si nechat pohlidat od “cizi” tety, ze zkusenosti vim, ze je to beznejsi, nez mnohe maminky nahlas priznaji. Web hlidacky.cz praska ve svech, takze poptavka je 🙂 Jak jsem vkladala na ig, tady muj vlastni pohled a zkusenosti: http://www.comiudelaloradost.cz/2018/04/helena-suchomelova-jen-pet-veci-muzete.html?m=1

Anonymní
Anonymní
5 let před

Terezka, velmi nekomentujem, ale blog sledujem uz dlllho a pravidelne. Mam doma polrocneho maleho Pana Pekelnika, ktoreho lubim najviac na svete. Zaroven vsak hovorim, ze nikdy, naozaj nikdy, som nebola viac unavena. Drobec je velmi vnimavy, vyzaduje vsetku moju pozornost a energiu. A akonahle zaspi, ja nastupujem s vrtulov v zadku, aby som este oprala, este uvarila, este pozehlila, este zvesila pradlo. Tych "este" je asi tisic a mne az zviera srdce, ked si predstavim, co vsetko by som mala stihnut. A to som len mama. Ale okrem toho kucharka, upratovacka, animatorka, manzelka, … tak ako vsetky z nas. A potom sa stava, ze vecer mi tecu slzy a ja padam unavou a mam pocit, ze som zlyhala, ze to proste nedavam. A potom sa na mna ten moj bobek po zobudeni zacne smiat a vsetko je dobre. Hlavu hore, si skvela, inspirativna, silna a skvela mama. Mnohe z nas ta obdivuju. A za to, ze proste niekedy nevladzeme sa urcite hanbit nemusime. Aj ja sa to zacinam ucit… Lucia

Marie
Marie
5 let před

Tak přesně proto bychom si měli vážit té možnosti a jít s čistým svědomím na mateřskou/rodičovskou, užívat si naplno miminka a k tomu třeba něco málo.. Nakonec totiž jen šidíš a vysiluješ sama sebe.. ale na to si prostě musí přijít každý sám 🙂 Počkej, až třeba jednou budou dva… 😉 Držím pěsti, ať se vám podaří vše skloubit podle představ!

Anonymní
Anonymní
5 let před

Můj švagr celý život v takových situacích říká"každý svého štěstí strůjce" Alča

Karolina Havlíková
Karolina Havlíková
5 let před

Taky jsem si tím prošla, ale přejde to, neboj!

Anonymní
Anonymní
5 let před

Ahoj Terezko, už nějakou dobu jsem si říkala, sakra jak to ta holka všechno zvládá, ale bylo mi jasný, že ten blog a krásný fotky, že to prostě není úpně ta celá realita se vším všudy. Ten nejdůležitější krok máš za sebou a to, že sis to přiznala a chceš to trošku jinak. Já ti neporadím zůstat doma a starat se jen o malýho, myslím, že by to pro Tebe ani nebylo a spokojená máma rovná se spokojený dítě…Být na Tvém místě, asi bych silně uvažovala o nějaký hlídací babičce. Myslím, že určitě máte kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří by Vám mohli pomoci, ale právě ta hlídací babička by mohla rozšířit obrozy i Williamínkovi. Vzhledem k tomu, že jedny prarodiče máte hodně daleko a Tvoje maminka tu už bohužel není, tak i pro něj by bylo fajn mít nějakou takovou osobu. Rodiče mají v životě dítěte nezastupitelnou roli, ale myslím, že i prarodiče jsou hodně důležití a zase těm dětem předají trošku jiné věci, prožívají s nimi ten čas jinak a přenáší na ně hodně moc ten svůj klid a pocit, že na ně mají neomezeně času a trpělivosti. Myslím, že bys tím zabila dvě mouchy jednou ranou a neměla špatné svědomí, že malej o něco přichází. Několikrát do týdne pár hodin hlídání není pro ty děti nic, co by nezvládly, museli byste to zkusit, každý dítko je unikát. Znám takhle pár lidí, co to takto vyřešili a jsou moc spokojení a někteří si ty hlídací babičky berou pak i na nějaké služební cesty atd. Hlavně si nic nevyčítat a být šťastná. Vidím to na svých dětech, jak si někdy taky ode mě potřebují odpočinout…Moc Ti fandím a řiď se srdcem, říct si o pomoc není ostuda ani selhání. Horší je být pak být sice doma, ale nešťastná. Drž se

Anonymní
Anonymní
5 let před

Mám z textu rozporuplný pocit. Sama mám 14timěsíční dceru, v podstatě nepřetržitě po porodu pracuji na částečný úvazek. Často se setkávám s otázkou, jak to stíhám a tak. Širší okolí do toho samozřejmě moc nezasvěcuju, je to naše soukromá věc, ale samozřejmě je klíčem outsourcování části provozu domácnosti – spolehlivá paní na úklid, krabičková strava od kvalitní firmy a sem tam hlídání. Ve skutečnosti bych se rozhodně nadřela víc, kdybych nepracovala, ale měla hodně zaneprázdněného manžela, velký dům se zahradou a nemohla si dovolit žádné nadstandardní placené služby.

Anonymní
Anonymní
5 let před
Reply to  Anonymní

Plus jsem teda smířená s tím, že v bytě je většinu času, pokud nemáme zrovna návštěvu, takový ten "provozní nepořádek".

Durduin
Durduin
5 let před

Když potřebuju pracovat, vstanu ráno. Občas i ve 2:30, ale to jediné funguje. Jen na domácnost bych potřebovala výpomoc.

Old Shrederhand
Old Shrederhand
5 let před

A co paní na úklid? Mně to hodně pomohlo.

Gabriela1981 Jencova
Gabriela1981 Jencova
5 let před

Ahoj Terezko, ja mam tri kluky (1 rok, 4 a 6 let) a pracuji na plny uvazek. Kdyz jsme pred mesicem meli svatbu, kterou jsem celou naplanovala a zkoordinovala, holky se me ptaly, na cem jedu 🙂 Ale je fakt, ze bez podpory rodiny a pratel bych to nezvladla. A muj recept… ? Nekdo na uklid domacnosti (nechci volne vikendy travit s hadrem v ruce, prestoze me uklizeni hrozne bavi, rada vidim okamzity vysledek) a jednou mesicne vikend bez planu! A kdyz varim, delam vetsi porce a zamrazuji. A obcas se proste stane, ze je k obedu jen pizza nebo k veceri objedname cinu. A vubec se kvuli tomu necitim nejak provinile… A obcas jdu uspat kluky a uspim sebe…. a take se nic nestane 🙂 Mej se krasne a uzij si leto 😉

BarboraStarynec
BarboraStarynec
5 let před

Mám to stejně a vzdycky rada slyším, když vím, ze v tom nejsem sama a ty pocity nejsou divny, ale běžný. A jak moc miluju svoji malou princeznu (8 měsíců), tak pracovat proste neprestanu, protože i svou práci miluju (i přestože jsem zaměstnanec:-)) a nechci se ji vzdát, protože to je zase jiny druh naplnění. Taky každý vecer padám na pusu, když do půlnoci pracuju s tím, ze vím, ze budu tak 3x ještě vstavat a v 5:30 se už vstává natvrdo:-) Pomáhá mi mamka, která jezdí každý čtvrtek hlídat, ve středu mám vzdycky na 2 hodiny dopoledne chůvu a teď jsem ještě začala používat 1x za 14 dni paní na velký úklid z Lidské síly. Bohužel manžel nepomaha, protože chodí z práce až pozde vecer, tak holt hledám pomoc takhle externě. Do budoucna pak urcite budu využívat i Lemarket hlidarnu, tam se mi to hrozne libi a věřím, ze když ji tam 2x týdne na 3 hodinky dam, tak to ze mě hroznou matku neudela�� Navíc má jiny děti hrozne rada a porad se je snaží nějak nakontaktovat. Moc diky za článek!

Alice Šimek Engelthalerová
Alice Šimek Engelthalerová
5 let před

Moc děkuju Terez za upřímný článek. Celá unavená a vyčerpaná jedním okem koukám na dítě a druhým na IG a říkám si,jak je to sakra možný?!To jsem jediná na světě, která nemá na nic čas??Jak to, že všechny mámy se usmívají a srší z nich ta nekonečná láska k dětem a já padám doslova na hubu a ukázat někde obličej tak na to by ani super filtr nestačil 😀 Od narození dcerky máme pořád něco, vlastně za celý rok nebyl den kdyby neplakala..Buď to jsou zuby, nebo vyrážka, spálení od sluníčka, opruzení, horečka..nebo se jí prostě jen chce spát a neví jak do toho…navíc teď má období, kdy nechce být u nikoho jinýho než u mě…a ikdyž jí miluju z celýho svýho srdce, prostě mi chybí ten čas sama pro sebe. Moc. Upřímně si neumim představit, že bych se měla starat ještě o jedno..Moje okolí tohle moc nechápe, kamarádky nemají děti, tak to všechno vidí hrozně jednoduše…Babičky máme daleko..Několik dní jsem každý večer manželovi doma brečela, že to nezvládám, že mě všechno bolí a že jsem byla fakt vtipná, když jsem si kdysi říkala, že jsem unavená…Důležitý je si to přiznat a vědět, že jsou kolem lidi co to chápou, co to prožívají a mají to stejně. Mámy to chápou. Tak bych Ti chtěla říct, že jsi skvělá máma, že se o malýho skvěle staráš, jako málo která! A že to zvládneš! Zvládneme! Protože jsme mámy a to je naše superpower 🙂 Alice

Alice Šimek Engelthalerová
Alice Šimek Engelthalerová
5 let před

Moc děkuju Terez za upřímný článek. Celá unavená a vyčerpaná jedním okem koukám na dítě a druhým na IG a říkám si,jak je to sakra možný?!To jsem jediná na světě, která nemá na nic čas??Jak to, že všechny mámy se usmívají a srší z nich ta nekonečná láska k dětem a já padám doslova na hubu a ukázat někde obličej tak na to by ani super filtr nestačil 😀 Od narození dcerky máme pořád něco, vlastně za celý rok nebyl den kdyby neplakala..Buď to jsou zuby, nebo vyrážka, spálení od sluníčka, opruzení, horečka..nebo se jí prostě jen chce spát a neví jak do toho…navíc teď má období, kdy nechce být u nikoho jinýho než u mě…a ikdyž jí miluju z celýho svýho srdce, prostě mi chybí ten čas sama pro sebe. Moc. Upřímně si neumim představit, že bych se měla starat ještě o jedno..Moje okolí tohle moc nechápe, kamarádky nemají děti, tak to všechno vidí hrozně jednoduše…Babičky máme daleko..Několik dní jsem každý večer manželovi doma brečela, že to nezvládám, že mě všechno bolí a že jsem byla fakt vtipná, když jsem si kdysi říkala, že jsem unavená…Důležitý je si to přiznat a vědět, že jsou kolem lidi co to chápou, co to prožívají a mají to stejně. Mámy to chápou. Tak bych Ti chtěla říct, že jsi skvělá máma, že se o malýho skvěle staráš, jako málo která! A že to zvládneš! Zvládneme! Protože jsme mámy a to je naše superpower 🙂 Alice

Jana Pernicová
Jana Pernicová
5 let před

Terezko, jsem vděčná osudu, že jsem se s tebou mohla seznámit na živo na Blogerfestu. Jsi krásná bytost. Myslím, že s tímto tvým článkem si oddechlo mnoho z těch, kteří si říkali: "jak to ta Terka všechno zvládá???" Přeji ti, abys byla nejvíc tím kým chceš… klidně "jenom" MÁMOU. Protože ty jsi celým světem pro své dítě.

Tereza Palowska
Tereza Palowska
5 let před

Dobrý den, je toho moc… A zvláště když už mimiško jen nespí, ale objevuje svět. Má Em je stejně stará… Tak jsem odmítla nabídku práce a využiji možnosti být jen doma, být jen máma. Pomáhá mi vždy jen chvíli sedět, číst si anebo motivační CD (napr. Čtyři dohody) a během dne si dovolím vypnout telefon. Babičky určitě pomůžou, to Vám nezávidím. Mám hlídání 2x týdně… Já zase zašnu, jak maminky dokážou tolik cvičit a běhat až maraton. Já taky se sebou něco dělám, ale jsou dny, kdy se sotva ploužím, jelikož se u nás nespí…
PS: Prosím o recept na lívanečky…��

Anonymní
Anonymní
5 let před

MIlá Terezo,
upřímně, tohle nemá řešení. Mám tři děti (7, 5, 2), a než jsem se stala mámou, měla jsem i "kariéru" (žádné velké podnikání, ale úspěšně jsem se živila na volné noze s dělala jsem práci, která mě opravdu naplňovala). S první dcerou jsem ještě občas odjížděla školit a přeložila jsem tlustý román, s druhým synem už to byly jen dětské knížky, ve kterých není moc textu, a se třetí dcerou jsem vlastně ráda, že už po mně vlastně nikdo nic nechce… A říkám to s velikým povzdechem, protože svoji práci miluju. Musela jsem si zvyknout na to, že nejsem schopná dodržet deadliny (máme neštovice), že odřeknu termín kurzu na poslední chvíli (syn si rozbil hlavu a byli jsme v nemocnici), že jsem zkrátka nespolehlivá dodavatelka. Nemá mě kdo plnohodnotně zastoupit – ani doma, ani v byznysu. Vlastně mi to připadá nespravedlivé, že to v naší společnosti ženy takhle mají – manžel nás živí a tím pádem je jeho práce a jeho podnikání vždy na prvním místě – ale volím ze všech zel to nejmenší. Rozvážím děti do škol a školek, nejmladší mám doma a snažím se si to maximálně užít, i když cítím, že velký kus mé osobnosti, mé zkušenosti, kontakty, dovednosti, leží ladem…
A dovolím-li si ten luxus vzít zakázku, vím, že budu brát z těch pár vzácných hodin, které bych jinak mohla mít pro sebe – tedy až budou děti spát. Mohla jsem jít běhat, plavat, spát, koukat do blba… a místo toho pracuju. Jsem po těch sedmi letech vyčerpaná, často nešťastná, že to neumím zorganizovat jinak… jenže těch 24 hodin prostě nafouknout nejde, i když je člověk disciplinovaný a "nemarní čas". Jenže co děti často chtějí, je právě "marnit čas" se svojí mámou.
Jsem založením feministka, žila jsem nějakou dobu ve Skandinávii a nesu si v sobě ten svár, že by to mělo jít, že bych měla zvládnout to nějak ukočírovat, udržet si kontakt se svým oborem, se svými klienty, a zároveň se kvalitně věnovat dětem, partnerovi a rodině… a nedaří se mi to. Takže žádnou radu nemám. Držím palce, abyste v tom nějak uspokojivě dokázala bruslit i vy…

Zuzana
Zuzana
5 let před

Terezko, zadny strach, unavena sice budes asi uz porad, ale za chvilicku se to zlepsi. Malej zacne chodit a ty budes moct spoustu veci delat s nim – bude ti pomahat nakladat a vykladat pracku, mackat cudliky, divat se, jak krajis. Zeleninu a varis. Sice to vsechno bude trvat mnohem dyl, ale i timhle ho budes ucit poznavat svet. U nas se to hodne zlomilo po roce, mozna spis v roce a. Tvrt, kdy s nim zacla byt lepsi domluva. A pravidlo jedne minuty taky podvedome pouzivam. A pak taky pravidlo nikdy prazdne ruky – kdyz se pohybunu po byte, tak neustale sbiram a prenasim veci na misto atd. Atd. Ale to vsechny zname, ze? Hlavu vzhuru, bude lip. Mela jsem to uplne stejne a ted – v roce a trictvrte syna mam najednou pocit, ze by to chtelo vic zabavy s dalsim ditetem 😀

Aknelmka
Aknelmka
5 let před

Škoda, že od Vašeho těhotenství jsou vaše články z valné většiny jen o mateřství. Bylo by fajn si občas přečíst i něco jiného. Na jednu stranu Vás chápu, na stranu druhou je to pěkná nuda. Zkuste se zaměřit i na čtenáře, které plínky a dudlíky moc neberou.

Podobné články
31
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x