Předvánoční pohoda ve srubu, Oslo na skok, hory, fjordy a kočár

Life

26. prosince 2017

Ve srubu jsme strávili den a půl, oddechli si, spali skoro až do odpoledne, pili horkou čokoládu s maršmelounama, váleli se, koukali na filmy, šli na procházky kolem fjordů a lesů a těšili se na ty naše první Vánoce ve třech.

Prostě norská pohoda, která tady na severu dýchne snad na každého.

Odpočatí jsme sbalili zase těch našich pár tašek, dárky, cukroví, které vezeme na ochutnání a vyjeli jsme směr Kleppe. V autě nám snad celou cestu hrály koledy, nebo norský dětský písničky, který už umím úplně nazpaměť, až teda na tu o Africe, která má asi deset slok, ale tuším, že se jí do ledna naučím taky :)).

Ta Johniho naivní představa, že to bude pohodová cesta, kdy nám budou hrát koledy a auto bude plný dárků se překvapivě celkem naplnila.

Já se trochu smála pod fousy a říkala si, že to ve skutečnosti může vypadat totiž úplně jinak. Řinčící Williamek, zima, všude plno sněhu, někde se zasekneme na cestě, ujede nám loď atakdále atakdále… Ale až na jednu nekonečnou objížďku, kdy jsme hodinu jezdili pořád dokola, až jsme se ocitli zase na tom samým místě, to bylo podle přesně podle Johniho přání. Plavba lodí byla úchvatná a já jsem plakala, když jsme připlouvali za východu slunce do Osla a já Williamka držela v náručí a před náma se otevíral pohled na Aker Brygge. Žádný fotky z toho nemám, protože ten moment se stejně nedal zachytit. Ten si akorát tak budu navždycky pamatovat.

A byl ve skutečnosti ještě krásnější, než v mých představách. Na tom je totiž něco tak nepopsatelnýho, když ukazujete tomu malýmu človíčku zemi, která je jeho druhým domovem, a ve který na něj čeká ta velká úžasná rodina.

V zasněženým Oslu jsme se „ohřáli“ půlden. Zaparkovali jsme u našeho starého bytu a vydali se do centra procházkou. Tou, kterou jsme se procházeli tolikrát. Potkali jsme moje Oslo girls, dali si jeden avokádovo-banánovej milkshake, prošli místa našich srdcí, dali si jednu Skolleboller a kafe do tumbleru, šli se podívat, jak přestavěli Johniho hračkářství, kde pracoval a já se naprosto zamilovala do toho, jak je Oslo babyfriendly. Tak nádherný přebalovací místnosti, pulty, kanape na kojení, to jsem ještě nikde neviděla. A o těch interierových obchodech ani nemluvě. Nejradši bych si domů přivezla úplně všechno. Nová část Osla se zase změnila k nepoznání a Opera trochu zapadla vedle nového muzea Muncha a nové knihovny.

Oslo stejně je a vždycky bude moje srdcovka. A já už v hlavě spřádala plány, kdy bych se tam mohla zase vydat.

To, že pojedeme autem jsme rozhodli celkem rychle. V Norsku totiž budeme tři týdny a vzdálenosti mezi Oslem, Stavangerem, Kleppe a srubem jsou poměrně dlouhé. Bez auta by se to zkrátka a dobře zvládalo přejíždět dost špatně. A navíc jsme mohli sbalit i to, co jsme vůbec nepotřebovali :))

Hory a fjordy se pomalinku vzdalují a kolem nás začínají vyskakovat farmy a malinkatý dřevěný domečky, ve kterých určitě bydlej spokojený lidi. Žlutá světla prosvítají okýnkama a my ujíždíme směr Kleppe, Johniho rodný městečko. Jen co zabočíme do té malinké uličky, kde stojí šedý domek osvícený světýlkama, otevírají se dveře a z nich se na nás směje Johniho maminka, která se už nemohla dočkat. Především teda Williamínka 🙂

Nás teď už čeká další sváteční večeře, tak se musím jít přichystat. Ale těším, až vám budu vyprávět, jaký byly ty naše první Vánoce ve třech 🙂

Vaše TerezaInOslo