„Pfff…to určitě ty snílku“

Sedím v království rozbalenejch miničokolád a stydnoucího pomerančového čaje s datlovým sirupem. Mám otevřený okno. To aby se broučkovi líp spalo. A místo hudby poslouchám, jak pravidelně oddechuje. Venku sněží. Vypadá to na takový ten poslední výkřik zimy, než se proderou sněženky na svět a sluníčko nás zase bude pyšně hřát s nosem nahoru.
A já přemýšlím, jak je zvláštní, jak jsou moje dny poslední dobou tak ohromně různorodý. 

Jeden den se flákám doma ve vytahaných teplácích, v rozdováděným drdolu, který jsem zafixovala suchým šampónem, protože se mi nechtěj mýt vlasy a mojí jedinou starostí je, jestli uvařím Williamkovi dýni, nebo cuketu a kam půjdeme na procházku. A druhý den už v sedm ráno sedím v taxíku, celá vyšperkovaná a v podpatcích a jedu na důležitý meeting s Britskou obchodní komorou. Tam jsem byla pozvaná, abych se podílela na přípravě rozsáhlého a podle mě naprosto úžasného projektu na podporu vybraných českých start-upů. Těm bude nabídnuta možnost ročního kurzu, jehož součástí budou přednášky, networking a osobní mentoring, Sedím tam v té nádherné zasedačce, kde se pije čaj z britského porcelánu a někde pod tím pokerfacem se usmívám. Prostě mi to nedá. Jsem fakt pyšná.
A nejlepší na tom je to, že když si přečtete články pár let zpátky, mlátím hlavou o zeď, brečím v parku, když běhám jako o život, a ne-chá-pu, proč mě nikdo nechce v Norsku zaměstnat…

Jak já nikdy nezapomenu na tu rozvrzanou žlutou židli, která mě každý ráno, když jsem odesílala stovky životopisů, tolik iritovala. A teď, jak jsem za tu životní lekci vděčná a tu židli bych si pověsila na zeď, aby mi připomínala ta pravidelná muka a zadupávání mého sebevědomí do podlahy. O té životní lekci přednáším na přednáškách, mluvím o ní v rozhovorech a velmi často na to období vzpomínám. Na to období, kdy jsem počítala každou korunu a desetkrát zvažovala, jestli si to kafe mám dát, nebo ne. Na ty dny, kdy jsem chodila v pět ráno do kavárny, sundavala ty šíleně těžký židle, vytírala podlahu smradlavým mopem a snila o tom, až budu moct jednou být tou paní v šedým kabátu, která si jde koupit kafe před důležitou schůzkou. Tou paní, kterou jsem byla dneska.

Všechno najednou dává smysl. Všechno. A všechno začalo dávat smysl, když jsem konečně začala naslouchat tomu, co se mi moje (s)vědomí snažilo říct už léta. 
A já ho vždycky odbyla s nějakým ledabylým „Pfff…to určitě ty snílku“. Tak jsem vám všem jenom chtěla zas a znovu připomenout, že všechno se děje z nějakého důvodu. A jestli jste zrovna vy zaseknutí na nějaké té vaší imaginární žluté rozvrzané židli, oddychněte si. Bude dobře. To, co se vám právě děje, je jenom součástí té vaší cesty. Té, která vás vede dobrým směrem. Prožijte to, vyždímejte z toho, co se dá, oklepte se a věřte. Věřte, že veškerá vložená energie se vám jednou vrátí. Někdy je to sice pěkná fuška to nevzdat, ale… však vy si na mě jednou vzpomenete. 

Vaše TerezaInOslo

Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
10 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
hanap
hanap
6 let před

Moc děkuju za slova v posledním odstavci Vašeho článku.Jdu zase otevřít vaši knihu.
hanap

Viki Ceglédyová
Viki Ceglédyová
6 let před
katherina.cz
katherina.cz
6 let před

Většinou mě tvoje/vaše články popravdě trochu odrazují. Všechna ta přídavná jména a rozdováděné drdoly, ale dneska se mi to hodně trefilo do vkusu a je to jen další popostrčení opustit rozvrzanou "žlutou" židli.

Anonymní
Anonymní
6 let před
Reply to  katherina.cz

Mám to stejně. Rozdováděné drdoly a roztomilost i na porodním sále! 🙂

Pona
Pona
6 let před

Krásný článek Terezo, děkuji. Stejně jako Tvá knížka.
Šárka

Dee Denisa
Dee Denisa
6 let před

Ulžasný! Něco takového jsem si potřebovala přečíst ♥️

Anonymní
Anonymní
6 let před

Ďakujem!❤️ Ďakujem, za tieto slová

Lucie - motivimi
Lucie - motivimi
6 let před

Super inspirativní článek. 🙂

Lena Ness
Lena Ness
6 let před

Tvoje články to je láska <3 … především teď, když hledám práci a nikdo nijak zvlášť po absolventovi netouží. 😀 PS: Zrovna nedávno jsem sledovala tvůj rozhovor a byla jsi dokonalá a neuvěřitelně motivující. 🙂
Sweet Life with Lena

Anonymní
Anonymní
6 let před

"Veškerá vložená energie se vám jednou vrátí." To mi vždycky připomene tu spoustu slavných vědců a umělců, kteří žili a zemřeli v bídě. A to jsou ještě ti, kteří se stali slavnými alespoň PO té smrti! A pak jsou ještě vědci, kteří celý život usilovně bádali, ale na petriho misce se jim prostě ten penicilin neobjevil…

Podobné články
10
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x