Stránky

ABOUT ME

Jmenuju se Tereza a miluju psaní! Skrz blog TerezaInOslo se snažím čtenářům přinášet radost a životní inspiraci. Můj životní příběh používám jako inspiraci pro ty, kteří si chtějí jít za svými sny a potřebují trochu "nakopnout". Píšu o všem, co mě baví, inspiruje a motivuje.


Už mám pro vás i další části mého životního příběhu. Jsou to takové střípky a momenty, které si z mého života vybavím. Některé jsou stěžejní, jiné naprosto banální, ale všechny mě tvoří osobou, která s vámi sdílí svůj životní příběh. 

Miluju ten pocit, že se nakazíte mou vášní snít a sny si plnit. 
Děkuju!
 .


1988
Narodila jsem se rok před revolucí nad ránem jednoho květnového dne do spokojené rodiny a domu vyzdobeného šeříky (prý :)

1993
Protože se mnou šijou všichni čerti a mamku donekonečna přemlouvám,  konečně mě bere spolu se ségrou na gymnastiku. Z tělocvičny se už nehnu a přemety metám u nás na zahradě než samou únavou padnu. Článek o mém nejoblíbenějším sportu na světě TADY.

1993
Domů si přivážíme Athinku. To nejroztomilejší štěnátko Německého Ovčáka. Milujeme ji.  

1994
Naši kupují s rodinými známými rozpadlou chalupu v Abertamech v Krušných horách. Od té doby tam trávíme každé jarní, letní, podzimní a zimní prázdniny. Milujeme to tam! Do sklepa tam v lahvi spouštíme vzkaz pro budoucí generace. Pořád tam je.

1994
Jdu do první třídy. Mám květovaný šaty s perlovými knoflíky. Létem vyšisované vlasy jsou stříbrné a natočené z napletených copánků. Moje nejlepší kamarádka Verča, kterou jsem znala ze školky, byla nejvyšší ze třídy. Já jsem byla nejmenší. A to mi už zůstalo.

1994
Mám první koncert. Brnkám na housle, protože to se smyčcem ještě neumím. Paní učitelka tomu říká večírek a já vůbec nevím, co se bude dít. Dopadlo to dobře a mamka měla po koncertu rozmazaný oči. Prý protože jí něco vlétlo do oka.

1996
Společně se sborem jedeme vystupovat do Řecka. Náš sbor je takový průměrný školní sbor. Vrcholem našeho vystoupení je výstup v místní restauraci, při kterém jedna ze členek sboru Karolína šlápne do kýble, kam se hází příbory. Na konci zájezdu se koná Miss, ve které vyhrávám druhé místo a jako volnou disciplínu hraju scénku Donutila s klíčema. 

1997
Začínám se učit Německy. Nejde mi to a ani mě to moc nebaví.

1997
Z jedné hodiny housliček mě vytáhne milá paní z agentury T.T.V. a pár dní na to se stávám maskotem Pražského Jara. Hraju pro Václava Havla a táta mi řekne památnou větu: "Počkej, za tenhle okamžik budeš jednou moc vděčná." Článek a celá story TADY

1998
Pro velký úspěch dotáčíme a objevují se billboardy po celé Praze. Nemusím chodit do školy, protože chodím na focení, do rádia, televize a všichni mi pořád natáčí lokny a slibují zmrzlinu, když ještě chvilku vydržím. 

1998
Nedostávám se na svoji vysněnou školu Gymnázium Jana Keplera a "boří se mi svět". Nikdo to nečekal. Mamka mi dělá na zahnání smutku knedlo, zelo, vepřo a mně ani nejde spolknout knedlík, jaký mám knedlík v krku. Celou noc bulim do polštáře a ráno se zařeknu, že se tam jednou dostanu. 

1999
Jedeme na naše první mezinárodní závody do Berlína. Jsme team snů. Vybojujeme druhé místo a slavíme celou cestu v autobuse. Gymnastika je pro mě všechno. Trénujeme čtyřikrát/pětkrát týdně, i soboty.

2000
Nepřijmou mě ani o pár míst na Hellichovku. Ani mi to nevadí. Chci na Keplera.

2002
Vzniká láska k severu. Jdeme se s holkama podívat na Národní Gymnastický Team Dánska a já si připadám, jako bych našla svoji rodinu. Vzniká hláška "Chci na sever!"

2003
Na přípravných kurzech trávím většinu svého volného času. Musím dřít a makat, jestli chci být mezi 40 přijatými na GJK. Mění se pravidla hry a deváťáci si můžou zvolit jen jednu školu. Jdu do toho. Táta mě veze na přijímačky a hodí na mě ten jeho "Ty to dokážeš" pohled. Nikdy na ten den, kdy jsem četla výsledky, nezapomenu. Jsem tam!
_________________________________________________________________________________________________

2003
Máme rozlučku s 9. třídou. Na rozlučce jako jediná piju tonic, protože nepiju alkohol. Jsem tam tak trochu za šaška, ale aspoň se nepozvracím do bot.

2003
Nastupuju na školu snů a následující roky běhám z knihovny do tělocvičny, a z tělocvičny do knihovny a hrabu si na dno. Miluju všechno kolem Keplera. Dáváme dohromady naši Funny Four - Maruška, Irene, Terez a Erna.

2005
Jsem krůček od reparátu z Fyziky. Dva týdny neležím v ničem jiném, než ve fyzice. Každý den mě po nocích doučuje táta. Finální zkoušku udělám a padá mi obrovský kámen ze srdce.

2005
Jedu na tři týdny do Eastbourne na jazykový kurz. Jsou to ty nejlepší tři týdny z mého dosavadního života. Miluju Anglii. Miluju angličtinu. Miluju být samostatná a cestovat. Miluju místní racky, obědy na pláži a molo. Můj první výlet do Londýna. Po cestě domů si kupuju nový díl Harryho Pottera a celý ho přečtu. Pro mě vrchol mé znalosti angličtiny.

2006
Odlétám na jazykový kurz do Ameriky. Pár měsíců předtím píšu mému strejdovi z druhého kolena, kterého jsem naposledy viděla, když mi bylo 6 let. Naučím se surfovat a málem se utopím, když se s jedním surfařem srazíme na vlně a mně se omotá leash kolem krku a táhne mě ve válci ke břehu. Byla jsem blbá, nezkušená a bez pudu sebezáchovy. Na jednom surfařským spotu si mě vyhlídne údajný "hledač talentů" a chce mě do místního teamu. Naši jenom kroutí hlavou. Řeknu ne. Kdo ví, kde bych teď byla, kdybych řekla ano. Každopádně nejlepších šest týdnů a moje angličtina dostává americký přízvuk.

2007
Maturuju ze Zeměpisu a místo mé vysněné otázky Skandinávie si vylosuju Čínu, Japonsko. Jsem naprosto mimo u otázky, kolik mm naprší v obdobích monzunových dešťů. 

2007 
Odjíždím na celé léto pracovat do Skotska. Z celých sedmi týdnů máme tři celé dny volno, jinak pracujeme 12-14 hodin. Pracuju poprvé v kavárně a nic neumím. Oblíbí si mě jeden stálý zákazník, který mi ještě tři roky poté píše dopisy. Za těch sedm týdnů přiberu osm kilo, protože nemáme moc peněz a jíme jenom zbylé scones z kavárny a pečivo s máslem. Spíme v bytě s několika Poláky, kteří mají každý den nesnesitelný party a my se vůbec nemůžeme vyspat.. Málem se vždycky počůrám strachy, když je potkám v noci na chodbě.

2007
Za vydělané peníze ve Skotsku jedu sama na surfařský kemp do Francie. Marně toužím po tom, aby si mě zase vybral hledač talentů a já se stala profesionální surfařkou. Nikdo mě nenašel, ale já našla pár skvělých nových přátel. 

2007
Pár dní po surfařském kempu odjíždím sama do Švédska. Na dva týdny. V literární soutěži se Student Agency vyhrávám jízdenky po Evropě a destinace sever je jasná volba. V autobuse potkávám mladíka, který mi vypráví, že jede do Švédska studovat ekologii a zakoření ve mně myšlenku, že chci taky jednou studovat ve Skandinávii. Dvacet čtyři hodin trávíme v autobuse a protože autobusák nemá žádnou jinou videokazetu, pouští tam Popelku třikrát za sebou (!)

2008 
Moje první Mistrovství Evropy v Belgii. Závodím za příbramský team, kterému se zranila na poslední chvíli gymnastka. Ta neuvěřitelná vlna euforie se mě drží ještě několik týdnů. Doskočím dvojný a moje nej holky přijedou fandit s celým mikrobusem. Chci bydlet na severu. Na banketu po závodech je i John Erik, který je trenér norského teamu. Zatím o sobě nevíme, ale objevili jsme, že jsme spolu na několika fotkách.

2009
Celé léto trávím v Itálii, kde pracuju v kafebaru a po večerech trénuju. Naučím se trochu italsky, protože anglicky nikdo neumí. Parádní léto s parádníma kamaráda. Díky Maty a Peshi :) Teď to praskne, jestli čtete můj blog. 

_________________________________________________________________________________________________


2010
Poprvé potkávám Johna Erika. V Itálii na tréninkovém kempu. Vůbec si mě nevšímá. Je zodpovědný trenér.

2010
Odevzdávám bakalářku na téma: Komparace procesu demokratizace afrických států: Botswany a Nigérie. Vyhazují mě od státnic z České politické historie. Pro mě v ten den konec světa. 

2010
Hned druhý den vymýšlím plán B. Chci na sever. Posílám žádost o stipendium na dánskou sportovní školu. Naši jen kroutí hlavou. Zase :)

2010 
Závodíme na Mistrovství Evropy ve Švédsku. Nedostáváme se do finále. John Erik a jeho team vyhrává bronz. My (já a Šárka) jsme záhadně pozvané na skandinávskou afterparty, kde není nikdo jiný než samí seveřani a my dvě.

2010
Těsně před Vánocema mi přijde oznámení, že moje žádost byla vybrána a získávám plné stipedium na sportovní školu v Dánsku - obor tanec/choreografie. Zapisuju se na tříměsíční kurz dánštiny, protože celá výuka je v dánštině. O tom jsem se doma "zapomněla" zmínit.
  
2010
John Erik přijíždí do Prahy trénovat český team. První večer jdeme celý team na večeři a já mu vyprávím o mojí lásce k rozvojovým zemím a Africe. On jenom říká: "If you don't have anyone to go to Africa with, I can go with you" Je to ložený. Už tenkrát. 

2010
Johni přijíždí na Silvestra. Ani si nepřebalil tašku, protože letěl Oslo - Praha - Stavanger a pak rovnou zase rovnou do Prahy. Mně akutně operovali osmičku, měla jsem obrovskou nateklou fialovou tvář a Johni si chudák myslel, že mi vytrhli osm zubů - ne osmičku. I tak přijel :)

2011
Moje ségra má svatbu na Mauriciu, kam táhnu obrovskou knihu České politické historie, protože pár dní po návratu státnicuju. Zase mi akutně trhají už druhou osmičku a den na to udělám státnice.

2011
Dva dny na to odjíždím do Dánska na školu snů. Neuvěřitelné měsíce. Jsem jako ve snu. John Erik za mnou jezdí každé dva týdny. Článek TADY.

2011
Celou noc nervozitou nespím. Závodím na Mistrovství Dánska. Vyhráváme 4. místo. Reprezentační mikinu s dánskou vlajkou nesundám další tři týdny. Připadám si jako doma.

2011
Nervozitou nemůžu ani jíst a chci to vzdát. Den před odletem na závody do Norska mi to na tréninku vůbec nešlo. Absolutně. Volám Johnimu, že to nemůžu zvládnout. Že už jsem tak vyčerpaná, napůl zraněná a chci si vlést do postele a nikam nejet. Naštěstí mě přemluví, a já druhý den v 5 ráno letím.

2011
Závodím na Mistrovství Norska. Stávám se Mistryní Norska bez toho, aniž bych uměla slovo norsky. Zaplaví mě obrovská vlna euforie. Medaili žmoulám celý let do Dánska a pocit neuvěřitelné euforie mě drží ještě pár týdnů. To, že jsem to málem vzdala, bych si vyčítala asi hodně dlouho. Článek TADY.

2011
Johni tráví první léto se mnou v Praze. Prahu miluje.

2011
Balím pár kufrů a stěhuju se do Norska. Když přistávám v Oslo, valí se mi slzy po tváři.

2011
Po pár dnech v Oslo dostávám práci ve francouzském kafebaru Pascal. Jedno z nejhorších interview v historii všech interview.

2011 
Umírá mi máma. Život se mi obrací vzhůru nohama. Nevím, jestli zůstat v Norsku, nebo se vrátit zpátky do Prahy. Článek, který jsem napsala pár let po té TADY.

2012 
Začínám psát blog. Johni už mě přemlouvá nějaký ten měsíc. Potřebuju najít zase tu spokojenou, šťastnou a do života nadšenou Terezu. Trvá mi to několik měsíců.

2012 
Posílám všechny možné i nemožné dokumenty na magisterský obor "Culture, Environment and Sustainability" na University of Oslo a modlím se. Ve dne, v noci.

_________________________________________________________________________________________________

2012
Jsem povýšená na "Daglig leder" (vedoucí kavárny) a v práci se můžu přetrhnout. Beru všechny možné i nemožné směny. Od pěti od rána balím makronky a do půlnoci pomáhám v Pascal Restauraci. Trávím tam většinu svého života, ničí mě to a učím se norštinu v praxi.
 
2012

Žiju svůj obrovský sen, i když je to perný a mnohdy s tím chci praštit. Nad vodou mě drží sny. Sním o nádherném bytě na Aker Brygge. Sním o lepší práci. Sním o tom, že jednou nebudu muset řešit, jestli si to kafe koupím, nebo ne. Nakukuju do nádherných restaurací, ve kterých pojídají Norové a tiše jim to závidím. Ve většině případů to kafe ani nekoupim.

2012

Před vymodlenou třítýdenní dovolenou v ČR si jdu zaběhat a plná euforie běžím tak rychle, že zakopnu a udělám si výron jako prase. Omdlévám bolestí a Johni mě nese domů. Za pět hodin máme nasedat do letadla do Prahy. Tečou mi slzy bolestí.

2012
Odletěli jsme, ale můj modrý a nateklý kotník strašně bolí. Celou noc nespím a ráno mi přijde email, že jsem nebyla přijatá na magisterský obor. Zase se mi hroutí svět. Celé dopoledne brečím do polštářů. Za pár hodin na to kašlu, píšu do českých časopisů, že chci pro ně psát články a během pár hodin mi přichází samé pozitivní odpovědi. Táta se strachuje. Zapisuju se taky na soukromou fotografickou/designovou školu v Oslu a zaříkávám se, že si na ní sama vydělám. Psaním článků a částečným úvazkem.

2012
Na svatbě kamarádky chytím kytici a Johni se tváří nějak nezvykle zapškle. Vůbec nesdílí mojí radost. Ničemu nerozumím. (o pár vět později se dozvíte proč :)

2012
Poslední den mé dovolené mi ráno přijde email, že mě dodatečně přijali, protože jsem byla první na tzv. Waiting listu a já jsem v sedmém nebi. Nikdy na ten pocit nezapomenu. V emailu rovněž stojí že přijali 20 lidí z celkových 560 přihlášených. Jdu do kolen! Ten den jdeme na svatbu Johniho sestřenice a já se nemůžu přestat usmívat. Jsem neuvěřitelně šťastná. A podle mě i vy jste slyšeli, jak mi spadl obrovský kámen ze srdce.

2012
Jdu první den do školy. Připadám si jako královna všech královen. Neuvěřitelně se těšim a plním si další obrovský a náročný sen.

2012
Stojím na norské pláží. Téměř nedýchám. Je to tady. Johni klečí a já říkam "YES"! V tom z poza duny začínají přibíhat naši nejlepší kamarádi, moje rodina, Johniho rodina. Jeden z nejnádhernějších momentů mého života. Druhý den se vydáváme s rodinou a přáteli na pár dní do srubu u fjordu. Johni to komentuje slovy, že věděl, že bych to chtěla mým nejbližším říct osobně (především pak mojí ségře a tátovi) a proto mi je tam přivez. Můj táta byl tehdy v Norsku poprvé a na pláži se potajnu seznamoval s Johniho rodiči. Bylo to jedinečné. Bylo to plné emocí. A bylo to naše. Článek TADY a TADY.

2012
Pár týdnů po zásnubách dostáváme studentskou půjčku a kupujeme náš první byt v Oslo. Je malinký. Loft. Má obrovská okna. A my jsme nekonečně šťastní. První večeře se koná na krabicích a při svíčkách.

2013
Udělám všechny zkoušky magisterského studia, i když mi to tedy dá pořádně zabrat. Miluju studium na University of Oslo.

2013
Plánujeme svatbu. Po večerech vyrábíme pozvánky, programy, menu, moje kreativní půlka řádí ostošest. A já jsem neskutečně vděčná za Johniho nekonečnou podporu.

2013
Pronajímáme náš byt v Oslo švédské studentce. Balíme na tři měsíce – na svatbu – na svatební cestu – na několikatýdenní výzkum v Keni.

2013
Přesně rok po zásnubách se bereme. Celá Johniho rodina přijela do Prahy. Kdykoliv jsme procházeli okolo některé z našich oblíbených restaurací během svatebního týdne – mávali nám z ní nějací známí. Na takovou norskou invazi v Praze se bude ještě dlouho vzpomínat :))) Přijelo jich přes 50 a my byli neskonale vděční! Jeden z těch dnů, na který nikdy nezapomenu. Články TADY.

2013
Přistáváme maličkým hydroplánem na blankytném moři. Buší mi srdce a tisknu Johniho ruku, div mu jí úplně nerozmačkám. Pořád se nemůžu vynadívat na ty pilotovy žabky. Plní se nám další obrovský sen. Svatební cestu trávíme na Maledivách. Ráj na zemi. Poprvé se potápíme se želvami a mantami. A málem si oba učůrneme, když poprvé při potápění potkáme žraloka. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy v noci úplně sami pozorujeme an pláži fosforeskující plankton. Jsme jako v pohádce. V té naší. V té vysněné. Kecám – v té opravdové :)

2013
Hned pár dní po návratu z Malediv sedím celá nervózní v obýváku a mám Skype meeting se svým supervisorem ze Stanfordu. Ten mě předsvědčuje, že se nemusím do Keni bát, přestože tam před dvěma dny byly teroristické útoky v nákupním centru Westgate. Celá rodina mě od toho zrazuje a říká, ať nic neriskuju a vykašlu se na to. Spočítám pro a proti a rozhodnu se, že jedem! Johni je můj (ne)odborný asistent č. 1.

Vyjíždím na můj první výzkum do Keni. Mám srdce až v krku a vůbec nevím, co se bude dít. Moje poprvé v Africe, která si navždy získává moje srdce. Jezdím dělat výzkumy do terénu a po některých interview bulim celou noc do polštáře. Shodou okolností se dostaneme do sirotčince v Soweto slum, kde se jdeme podívat do místní školy, a ve finále tam učíme místní děti. Keňa si navždycky získala moje srdce. To se do jednoho odstavce všechno vměstnat nedá. Články o Keni pod štítkem TRAVEL.

2013
Slibujeme si, že v životě budeme mít takové povolání, které nám bude dávat svobodu a možnost cestování.

2013
Rok píšu diplomovou práci. Mořím se s výzkumem, s akademickou angličtinou a myslím, že to snad nikdy nedopíšu.

2014
Nevydržím jenom psát diplomku, tak vymýšlím svůj první business plán. Spolu s Terezkou zakládám v Oslu firmu Candy Bar by Tereza & Tereza. Stavíme sladké bary na norských svatbách. Chci se naučit dělat svůj business v praxi. A hned po pár dnech spuštění stránky dostáváme první zakázky.

2014
Po pár hodinách diskuze obhajuji diplomovou práci a ukončuji Magisterský obor na University of Oslo. Slovy nedokážu popsat ten nádherný pocit. Dokázala jsem to! Vznáším se po městě a vyrážíme s Johnim na naší oblíbenou pizzu.

2014
Mé 26. narozeniny slavím v NYC s tím nejlepším manželem pod Sluncem, který mi chystá "Birthday Treassure Hunt". Miluju New York. Ostatně nic jiného jsem taky nečekala :) Článek TADY.

2014
Stávám se Blogerkou roku v kategorii Life a plní se mi další sen. Celou noc nemůžu z mého nadšení spát. Jsem vám všem ohromně vděčná a s obrovskou pokorou a nábojem energie se zařeknu, že blogování mě čím dál tím víc naplňuje. Článek TADY.

2014
Nastává nekonečný boj s hledáním práce. Po několika měsících jsem naprosto vyčerpaná, demotivovaná, moje sebevědomí je na bodu mrazu a já už pomalu začínám věřit, že nikdy žádnou práci nedostanu. Demotivaci střídá obrovská vlna euforie, když se dostanu do několika 5. kol pohovorů. Pak ale vždycky přijde ten osudný telefonát. Většinou se tak vždycky stane u oběda. John Erik mě zuby nehty drží nad vodou. Je mi na nic. Čím dál tím víc se upínám na psaní blogu.

2014
KONEČNĚ!! Dostávám práci snů. Je to pozice, kterou si sama vytvořím na míru a oni mi nabídnou pozici snů. O pár dní později letím na svůj první business trip na úplný sever Norska. Rybaříme na zamrzlém jezeře, projíždíme se v psích spřeženích, chodíme na sněžnicích, večeříme neuvěřitelné lokální lahůdku. Je to můj životní zážitek a vždycky budu za tuhle příležitost neuvěřitelně vděčná! Článek TADY a TADY.

2014
Přichází bolestný verdikt - moje práce snů jde do kopru. Článek plný emocí TADY.

2015
Ukáže se, že na základě článku plného emocí dostávám od Albatrosu nabídku na napsání knihy. Slzy mi tečou po obličeji uprostřed narvaného vlakového nádraží. Neuvěřitelný pocit! Johni mě samou radostí málem umačká. Nikdy na ten pocit nezapomenu.

2015
Stojíme před lidmi na jednom Start Up meetingu v Teknologihuset v Oslo. Prezentujeme náš koncept nového projektu Elite Bloggers a dostává se nám uznalé kývání hlav a pár poklepání po ramenu. Rozhodli jsme se přestěhovat se do Prahy a založit svoji vlastní společnost. Pronajímáme náš byt v Oslo a s pár kufry se stěhujeme do Prahy. Toto rozhodnutí nám trvalo necelých 14 dní, a i když je to mnohem drsnější, než kdo kdy čekal, neuvěřitelně nás to baví a naplňuje. Ale o tom třeba taky zase někdy jindy.




Budu moc ráda, když mi do komentáře přidáte, co by vás zajímalo...

240 komentářů:

  1. Ahoj Terezko, zajímalo by mě, jakou řečí s manželem mluvíte :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsme se seznámili, mluvili jsme anglicky, takže pro nás bylo ohromně těžký začít spolu mluvit norsky... Vzájemně jsme si zněli úplně jinak... Chvíli (pár let :) nám to trvalo, ale zvyklli jsme... Teď spolu mluvíme tak 70% norsky a 29% anglicky. a 1% procento česky :)) To, když jsem naštvaná :) A Johni jenom říká: "Nerozumim... pardón" :)

      Vymazat
  2. Mě by zajímalo, co studuje John Erik a čím by se v budoucnu chtěl živit. Děkuju Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Johni studuje práva na Univerzitě v Oslu. Minulý týden měl poslední zkoušku a čeká ho už jen diplomka. Jéj :) Jsem ohromně pyšná manželka! Je to jeho velký sen a kdybyste ho znala osobně, věděla byste, že si vybral dobře :)

      Krásný den a Johni posílá pozdravy!
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  3. mě by zajímalo, jak jste se poznali, jaké bylo první rande, prostě společné začátky:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Parádní otázka, kterou určitě do článku ráda zařadím... :)

      Poprvé jsme se potkali v Itálii (2010) na tréninkovém kempu. Johni si mě vůbec nevšímal... hehe :) Byl tam jako reprezentační trenér s norským juniorským družstvem a byl ohromně zodpovědný! :)

      Pak jsme se potkali na Mistrovství Evropy (2010) ve švédském Malmö. Já jsem závodila za český team, Johni za norský. Johni vyhrál bronz, my se nedostali ani do finále. Po oficiálním banketu jsme se záhadně dostali na skandinávskou afterparty, Tenkrát jsme Johniho pozvali trénovat náš český team do Prahy. Přijel a bylo to :))

      Začátky byly hodné náročné. Vztah na dálku, Johni lítal do Prahy, já neměla peníze lítat do Norska. Viděli jsme se málo, ale o to to bylo lepší. Byli jsme denně v kontaktu. Noční skypování, ranní telefonáty...

      Já jsem se pak na pár měsíců odstěhovala do Dánska na taneční školu a Johni za mnou jezdil každých 14 dní, nebo já za ním do Norska. Věděli jsme, že budeme spolu!

      Pak už jen padla otázka, jestli Praha, nebo Oslo. Johni chtěl do Prahy, já do Osla, A protože se Johni dostal na práva v Oslu, Oslo vyhrálo :)

      Nejlepší byly rande na letišti :) Všechno bylo ohromně emotivní, každé loučení a přivítání... Ohromně rádi na to všechno vzpomínáme :)

      Tak to jen na okraj... Mohla bych tu totiž psát až do aleluja :) Ale určitě "něco" bude v článku!!
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. Ahoj Terezko, mě by zajimalo právě všechno okolo vašeho vztahu! Napsat mě napadlo přesně to samé, co se objevilo u tohoto dotazu, tak to nebudu psat znova ;-) ale urcite az zrovna nebudes vedet co bys nam napsala, tak nam vypravej o Vašem krásném vztahu! S pozdravem B.K.J.

      Vymazat
  4. Ahoj Terez :) Mně by zase zajímalo. jestli plánujete třeba mimčo, jestli chcete cestovat .. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, že plánujeme a ohromně se na miminko těšíme :) Ještě ale chceme chvíli počkat... Ještě máme moře plánů, které se s miminkem realizovat nedají. Ale kdo ví :) Cestovat budeme chtít vždycky, ale v tom nám děti nevadí, Ba naopak :) Těšíme se, až trochu vyrostou, že budeme objevovat krásy světa s nima :)

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  5. Mě by zajímalo, jak jste se poznali :-) jak těžké bylo rozhodování a cesta do Norska, proč nešel on do Čech, co vás vůbec donutilo, být spolu, a prostě úplně všechno! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že budu moct okopírovat moji předešlou odpověď :)

      "Poprvé jsme se potkali v Itálii (2010) na tréninkovém kempu. Johni si mě vůbec nevšímal... hehe :) Byl tam jako reprezentační trenér s norským juniorským družstvem a byl ohromně zodpovědnej! :)

      Pak jsme se potkali na Mistrovství Evropy (2010) ve švédském Malmö. Já jsem závodila za čeksý team, Johni za norský. Johni vyhrál bronz, my se nedostali ani do finále. Po oficiálním banketu jsme se záhadně dostali na skandinávskou afterparty, kde jsme se bavili na banketu. Tenkrát jsme Johniho pozvali trénovat náš český team do Prahy. Přijel a bylo to :))

      Začátky byly hodné náročné. Vztah na dálku, Johni lítal do Prahy, já neměla peníze lítat do Norska. Viděli jsme se málo, ale o to to bylo lepší. Byli jsme denně v kontaktu. Noční skypování, ranní telefonáty...

      Já jsem se pak na pár měsíců odstěhovala do Dánska na taneční školu a Johni za mnou jezdil každých 14 dní, nebo já za ním do Norska. Věděli jsme, že budeme spolu!

      Pak už jen padla otázka, jestli Praha, nebo Oslo. Johni chtěl do Prahy, já do Osla, A protože se Johni dostal na práva v Oslu, Oslo vyhrálo :)

      Nejlepší byly rande na letišti :) Všechno bylo ohromně emotivní, každé loučení a přivítání... Ohromně rádi na to všechno vzpomínáme :)"

      Víc bude určitě v článku, protože na tohle období ohromně rádi vzpomínáme :)
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  6. Mne by zajímalo jaké Norsko nabízí pracovní příležitosti pro mladého člověka? Děkuji Martin :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Martine,

      Norsko nabízí spoustu možností pro mladé lidi, Záleží ale na mnoha faktorech: jakou práci by sis představoval (poněrně dost lidí sem jezdí na pár měsíců třeba pracovat na farmě, vydělat si peníze a pak se zase vrátit do ČR), záleží, jaké máš vzdělání, jestli inženýrské - uplatnění tady najdeš velice rychle i bez znalosti norštiny, jaká je úroveň Tvé znalosti angličtiny - tu tady potřebuješ, ať pracuješ kdekoliv.

      Možností je tu spousta, stačí jen hledat, rozhodnout se a odjet! LItovat rozhodně nebudeš :) Norsko je nádherná země a platové podmínky jsou tu pohádkové.

      S pozdravem a přáním hodně štěstí,
      TerezaInOslo

      Vymazat
  7. Co bys doporučila člověku, který by se chtěl odstěhovat do Norska? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wow, tak toho je hodně,.. Ale kdybych to měla shrnout do jedné věty, doporučila bych mu se toho nebát, jít do toho a počítat, že to nebude procházka růžovou zahradou. Rozhodně ne na začátku :) Ale výsledek stojí za to. Ne nadarmo se o Norsku říká, že je to nejlepší země na světě pro živobytí.

      Přeji mnoho štěstí a kdybyste potřeboval/a nějaké rady, napište mi na email.
      S pozdravem a přáním mnoho štěstí,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  8. Kdy plánujete děti? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plánujeme, plánujeme a ohromně se těšíme :) Ještě tomu ale asi pár let dáme :) Přecejen máme ještě pár plánu, které se s dětma realizovat nedají :)

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  9. Ahooj,
    mě by zajímalo, jestli je těžké si v Norsku najít práci i bez znalosti norštiny. A jestli tam jsou byty opravdu tak drahé jak se říká :). Děkuji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ano, těžké to je. Ale velice záleží, o jakou práci máte zájem. Samozřejmě jsou tu pozice, kde norštinu tolik nepotřebujete - Tourist Infomation, hotely, catering (kde prakticky s nikým nemluvíte) a řada dalších. Ale i v řadě restaurací a barech Vás mnohdy přijmou i bez znalosti norštiny. Záleží na Vás, jaká jste osobnost a jestli se třeba v budoucnu norsky naučit plánujete. Všechno jde, když se chce :)

      A jestli je Norsko drahé? Pro turisty ano - a neuvěřitelně. Počítejte, že všechno tu stojí třikrát víc. Když ale v Norsku bydlíte a máte norský plat, který je 3x až 4x větší, než ten český, je pro Vás život v Norsku levnější, než kdybyste žila v ČR a vydělávála české peníze.

      A nejlepší na tom vše je to, že kamkoliv vycestujete, je to pro vás levné! :) Proto Norové tolik cestují - vlastně šetří peníze :)

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Držím palce

      Vymazat
  10. Terezko já bych chtěla vědět jak jste se vůbec s Johnem Erikem seznámili a dali dohromady. :) Lucka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oblíbená otázka :) Kopírují odpověď z těch předešlých :)

      "Poprvé jsme se potkali v Itálii (2010) na tréninkovém kempu. Johni si mě vůbec nevšímal... hehe :) Byl tam jako reprezentační trenér s norským juniorským družstvem a byl ohromně zodpovědnej! :)

      Pak jsme se potkali na Mistrovství Evropy (2010) ve švédském Malmö. Já jsem závodila za český team, Johni za norský. Johni vyhrál bronz, my se nedostali ani do finále. Po oficiálním banketu jsme se záhadně dostali na skandinávskou afterparty, kde jsme se bavili. Tenkrát jsme Johniho pozvali trénovat náš český team do Prahy. Přijel a bylo to :))

      Začátky byly hodné náročné. Vztah na dálku, Johni lítal do Prahy, já neměla peníze lítat do Norska. Viděli jsme se málo, ale o to to bylo lepší. Byli jsme denně v kontaktu. Noční skypování, ranní telefonáty...

      Já jsem se pak na pár měsíců odstěhovala do Dánska na taneční školu a Johni za mnou jezdil každých 14 dní, nebo já za ním do Norska. Věděli jsme, že budeme spolu!

      Pak už jen padla otázka, jestli Praha, nebo Oslo. Johni chtěl do Prahy, já do Osla, A protože se Johni dostal na práva v Oslu, Oslo vyhrálo :)

      Nejlepší byly rande na letišti :) Všechno bylo ohromně emotivní, každé loučení a přivítání... Ohromně rádi na to všechno vzpomínáme :)

      Tak to jen na okraj... Mohla bych tu totiž psát až do aleluja :) Ale určitě "něco" bude v článku!!
      Vaše TerezaInOslo"

      Vymazat
  11. Terezko, zajímalo by mě co máte s Johnim vystudováno a jaké bylo studium v Norsku. A jak pracuje/ co studuje Tvůj manžel a zda se plánujete vrátit do Česka :) Děkuji, jsi mou každodenní inspirací !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za milý komentář. Já jsem vystudovala Politologii na Filozofické fakultě UK v Praze a pak magisterský obor "Culture, Environment and Sustainability" na Univerzitě v Oslu. Studium bylo naprosto parádní. Ohromně mě to bavilo a viděla jsem obrovský rozdíl snad úplně ve všem. Od přístupu profesorů, přes styl výuky, zkoušky, forma jednání. Psala jsem o studiu v Norsku i souhrnný článek - k dočtení tady: http://www.terezainoslo.com/2014/06/jake-je-studium-magisterskeho-oboru.html

      Johni finishuje studium práv na University of Oslo a studium mu nadmíru vyhovuje. Oproti českému stylu se tu nemusí všechny zákony biflovat nazpaměť - učí je správnému myšlení, postupu, jsou mnohem připravenější z praktické stránky.

      A jestli se plánujeme vrátit do Česka - ještě předtím, než sev Norsku úplně usadíme bychom si rádi vyzkoušeli, jaké by to bylo žít v Praze. Johni si to vždycky ohromně přál. Tak uvidíme :)

      Krásný den a mnohokrát děkuji,
      s pozdravem
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  12. Ahoj Terez, já bych se ráda zeptala o Tvém studiu. Co studuješ/studovala jsi, proč, zda v tom teď pokračuješ a tak :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vystudovala jsem Politologii na Filozofické fakultě UK v Praze a pak magisterský obor "Culture, Environment and Sustainability" na Univerzitě v Oslu. Studium bylo naprosto parádní. Ohromně mě to bavilo a viděla jsem obrovský rozdíl snad úplně ve všem. Od přístupu profesorů, přes styl výuky, zkoušky, forma jednání. Psala jsem o studiu v Norsku i souhrnný článek - k dočtení tady: http://www.terezainoslo.com/2014/06/jake-je-studium-magisterskeho-oboru.html

      A proč? Byl to jeden z oborů, který mě tady v Oslu zaujal a kam jsem se s politologií mohla hlásit. Můj původní plán byl u toho zůstat, ale kombinace absence několikaletých zkušeností + ne Norka - je vražedná. Pracuju jako dobrovolnice v několika norských i českých neziskovkách orientující se na Afriku a čekám na svojí chvíli :)

      Krásný den, přeji,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  13. Já bych se chtěla zeptat, jakou si vystudovala strední školu. Možna to tvůj další život vůbec neovlivnilo, možná jo :) Já jsem se teď pro jednu rozhodla a pořád nevím, jestli správně :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář, těšila jsem se, až na něj odpovím :)

      Výběr střední školy považuji za jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v mém životě! Zásadně mě to totiž připravilo na další studium, a nejen studium. Po úmorné přípravě v deváté třídě jsem se dostala na můj vysněný gympl Jana Keplera. V páté třídě mě to o pár míst uteklo a já se zařekla, že se tam jednou dostanu. Bylo to hodně vydřené, protože moje základní škola nebyla zrovna jedna z nejlepších. I když jsem měla samý až do devítky, na Keplerovi to nestačilo.

      Ale ano - výběr střední školy zásadně ovlivnil můj život. Kepler je Kepler.

      Jskou školu jsi vybrala Ty? :)

      Přeju hodně štěstí,
      Tereza

      Vymazat
  14. Mě by zajímalo jestli je těžké získat norské občanství? Jak těžké bylo vyřizování formalit po přestěhování do Norska (lékaři, bankovní účet a podobné věci) ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já norské občanství nemám, takže bohužel Vám nemohu poskytnout vyčerpávající odpověď na Vaši otázku. Ale vyřizování formalit po přestěhování do Norska bylo velice jednoduché. Závodila jsem tehdy za norský gymnastický team a všechno za mě vyřizovala Norská Gymnastická Federace a vše bylo hotové během pár hodin. Ale ani v běžném případě to není nic složitého - postupuje se následovně: jakmile máte pracovní smlouvu (bez ní Vám norské ID nedají) - zaregistrují Vás a dají Vám norské ID - s tím už jde všechno jako po másle - můžete si otevřít bankovní účet - zařídit telefonní číslo na Vaše jméno. V prvních měsících většina lidí pracovní kontrakt nemá, v tom případě jste trochu v začarovaném kruhu...

      Lékaře Vám přidělí podle místa bydliště a všichni, kteří mají norské ID jsou součástí tzv, norského zdravotnického systému - většina vyšetření se platí, ale jakmile se vám stane nějaký závažný úraz, všechno je hrazené Norskem - pobyt v nemocnici, operace, ...

      Já jsem tu za ty 3,5 roku byla v nemocnici 2x - jednou s výronem a podruhé se zlomeným žebrem - nikdy to nebyly žádné horentní sumy.

      Tak držím palce! A napište, jestli jste se pro Norsko rozdhodla :)

      S pozdravem
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  15. Ahoj, já bych se chtěla zeptat na multi-kulti manželství, jelikož se to týká již pár let i mě. Trochu přiblížení toho, jak se takové manželství liší a na co je potřeba moc trpělivosti a pod. + jaké jsou tvé plány do budoucna. Děkuji, přeji mnoho úspěchů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář :)

      Multi-kulti manželství je paráda! :) Myslím ale, že ohromně záleží, jak moc jsou si kultury vzdálené a kdo konkrétně v manželství je. Přecejenom Norsko a Česká republika jsou evropské země a mají k sobě velice blízko. Nehledě na to, že já jsem vždycky k severu tíhla a vypadám, jako bych se tu narodila. Prostě sem nějak zapadám. Už několikrát jsme s Johnim diskutovali, že v mnoha případech jsem i dávno předtím, než jsem se do Norska přestěhovala, skandinávsky přemýšlela a jednala.

      Mně osobně naše kulturní odlišnost obohacuje - vzájemně se učíme a "bráníme" si naše zvyky :) Naučila jsem se spoustu věcí vnímat jinak a ocenit to, co mi předtím přišlo běžné. Samozřejmě je v takovém manželství hodně momentů, kdy na sebe vzájemně koukáte, že tohle je přece jasné jako facka, ale vlastně není.... A pak je na snadě "problém" - "Kde budeme v budoucnu bydlet a vychovávat děti." To je vždycky nelehká otázka, protože ať se rozhodnete tak, či onak, vždycky někdo nebude "doma".

      Nás to zatím baví, a i když je to někdy pěkná fuška, stojí to za to!

      Tak přeji mnoho štěstí :) A odkud je manžel?
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. Děkuji moc za odpověď, manžel je z Itálie, takže je to přece jenom trochu rozdíl v uvolněném zpívání si na veřejnosti, tanci a podobně :) Já jsem si už ale zvykla, ale pamatuji si začátky, když jsme se taky bavili v angličtině a nepochopili se :D Jé zábavné, že žijeme v ČR, ale ani jeden z nás se tu nenarodil, i když mě je samozřejmě bližší, než jemu. Stále je to ale Evropa.

      Také přeji mnoho štěstí, nech se máte napořád rádi :)

      Vymazat
  16. Ahoj, všechny mé dotazy již zde někdo zmínil, snad jen: kolik tvých blízkých ví o tomto blogu a jaký na to mají názor. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, myslím, že bych asi horko těžko hledala někoho, kdo by z mých blízkých o mém blogu nevěděl :)

      Zatím mi ještě nikdo neřekl, že bych toho měla nechat, protože se jim to nelíbí! :) Dávám si velký pozor, abych na blogu nepsala moc intimní informace o mých blízkých... Ale většinou mají lidé radost, když je zmíním! :)

      Každopádně třeba mého tátu vždycky potěší, když mu někdo z jeho známých, či kolegů v práci zmíní, že četl blog jeho dcery a že je skvělej! :))) To pak pukám radostí :)

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  17. Take me zajima jak te Vasi dostali do reklamy kdyz jsi byla mala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nijak se o to nesnažili :) Jednou na hodinu houslí přišla milá paní z agentury T.T.V. - hledali malou holčičku, která uměla hrát na housle a uměla se ksichtit :) Naši hodně dlouho zvažovali, jestli do toho nakonec půjdeme. Ale protože to byla velice seriózní reklama na Komerční Banku ve spojení s Pražským Jarem a já dostala možnost hrát na zahajovacím konzertě v 8 letech pro pana prezidenta - rozhodli se, že do toho půjdeme :)

      Vymazat
  18. Ahoj Terez, me by zajimalo zda mate nejake tajemstvi ci pravidla na udrzeni dokonaleho vztahu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za milý komentář :) Hehe, žádné tajemství bohužel nemám. Myslím, že dokonalý vztah neexistuje... může se tomu blížit, ale právě ty těžké momenty ho dělají krásným!

      Za ohromně důležitou ale považuji komunikaci. Lidé by spolu o problémech měli mluvit, ne je nechat bublat pod povrchem, protože jednou to bouchne a řešení je ve většině případech radikální. Pak taky vzájemná tolerance a podpora ve všem, co je pro toho druhého důležité!

      Krásný den a hodně štěstí,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  19. Ahoj , mě by zajímalo jaké byli začátky v Norsku, proč zrovna Norsko..Dík ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář! Začátky byly ukrutně težký... přestože jsem se do Norska ohromně těšila, všechno bylo těžší, než jsem čekala. Byla jsem ale ohromně motivovaná a nabitá energii se prát. Po necelém měsíci v Oslu mi ale zemřela maminka a to teprve začal ten pravý životní boj. S John Erikem, který byl hlavním důvodem přestěhování se do Osla, jsme to ale zvládli...

      Skandinávie mě přitahovala vždycky! Každopádně víc se můžete dočíst v úplně prvních článcích :)

      S pozdravem a přáním krásného dne,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  20. Ahoj Terez,
    mě by zajímalo, jak tě poprvé přijala norská rodina a jestli Ti někdy Joh Erik radí ohledně blogu a Tvých článků?
    Děkuji,
    Eliška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eli, myslím, že jsem nemohla mít větší štěstí na norskou rodinu. Přijali mě velice rychle, přestože pro ně bylo velké překvapení, že si Johni vybral Češku :) Snažíme se je často navštěvovat a trávit s nimi co nejvíce času, bydlí ve Stavangeru (40 minut letu z Osla).

      A jestli mi John Erik radí ohledně blogu a článků. Ano, poměrně často se ho ptám, co si myslí o tomhle a tamtom, některé články si nechává ode mě překládat a vždycky se kouká, jak článek vypadá, když ho postnu a hledá mouchy. Že mám třeba text moc nahuštěný na sobě a podobně.

      Johni je asi úplně největší fanoušek mého blogu. Spolu s mojí babičkou :)

      Krásný den přeji,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  21. Me by zajimalo jak se vyporadat s kazdodennimu negativnimi vecmi okolo nas

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm... od přírody jsem pozitivní člověk... jen tak něco mě nerozhodí, ale když už přijde něco opravdu velkého a něco, co je pro mě moc důležité, co se nepovede, nebo nevyjde - bojuju ... První minuty, hodiny, dny jsou vždycky těžké... pak se snažím vypadnout z domu a vidět, že svět se nezastavil, že jsou kolem mě lidé, kteří jsou šťastní, a že já zase taky budu. Pomáhá mi změna prostředí :)

      Tak držím palce, ať těch negativních věcí není moc!
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. ja jsem vzdyna 99% pozitivni, protoze rozhodne nechci mit napriklad pozitivni HIV test ! :)

      Vymazat
  22. Jak to vzladas bez prace? Pomuze ti Urad prace treba jako u nas?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trefila jsem se zrovna do skuliny, kdy na žádnou pomoc od úřadu práce nemám nárok... Věděli jsme, že bude toto období těžké, takže jsme na to byli finančně připravení. Navíc pracuju na několika projektech - pro Českou republiku i pro Norsko, ze kterých mám finanční příjem :)

      Když umíte šetřit na správných místech, dá se v Norsku vyžít poměrně bez problémů :)

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  23. Ahojík Terez,
    chtěla bych se zeptat, jak jsi dokázala navnadit doufám, že ještě pořád Tvého budoucího zaměstnavatele (že to přeci jen vyjde ;o) aby Tě chtěl zaměstnat na místo, na které nejen že nikoho nehledali ale oni ho předtím ani neměli? :o) Čeká mě za chvíli také hledání práce, tak že bych od Tebe načerpala inspiraci :o).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrá otázka a doufám, že neodpovídám moc pozdě. Já jsem si zjistila snad úplně všechno, co se dalo, o firmě, kam jsem šla na pohovor - viděla jsem, že mají poměrně velké nedostatky v Online Marketingu. Webová stránka taky zrovna nebyla úplně nejlepší a tak jsem si připravila "prezentaci", v čem vidím, že bych jejich firmě mohla pomoct. Trefila jsem se zrovna do Achillovy paty. Věděli, že právě v těch věcech mají velké nedostatky, které chtěli vylepšit, akorát na to zatím nikoho neměli a neměli na to čas.a já jim zrovna spadla do klína. Musíš ale počítat, že bude hodně těžké si prosadit svoje vlastní podmínky, protože budou vytvářet pozici, se kterou nepočítali... A ta pozice buda dost křehká - což se stalo se mnou... Po té viděli, že to nemohou finančně ani časové utáhnout... zatím... tak čekám, kdy se projekt zase rozjede.

      Moc držím palce :)
      A dej vědět, jak to dopadlo :)

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  24. Ahoj, mě zajímá jaké povolání mají tvé rodiče ? Jen pro zajímavost. Jsou to fotografové, malíři, učitelé?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, to je milá otázka :) Skoro ses trefila :)) Táta pracuje jako projektant elektronických systémů pro výtahy, tramvaje, inteligentní domy... Mamka pracovala jako viroložka ve výzkumném ústavu a moc ráda fotila. Takže lásku ke květinám a focení mám po ní :)

      Můžu se zeptat, podle čeho jsi tipovala? :)

      Hezký den přeji,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  25. Ahoj Terko, zajímalo by mě po čem se Ti v Norsku z Čech stýská (samozřejmě kromě rodiny a kamarádů). Když jsem studovala ve Slovinsku tak mi třeba strašlivě chyběl českej tvaroh a chleba .... díky Veru

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po Praze... pro té atmosféře, kterou miluju... tu Oslo nemá... ale do Prahy létám pměrně často, takže se vždycky nabažím a pak mi to na pár týdnů vydrží :) Co se týká jídla, stýská se mi po Pribináčku, protože mi připomíná dětství :)

      A co jsi ve Slovinsku studovala? :)

      Krásný den, Veru,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. Ahoj Teri,

      díky za odpověď. Vidíš, Pribiňák by mě nenapadl :) Já jsem studovala International Relations and European Studies a pokračuji v tom i teď na Ph.D. :)

      Mimochodem Tvůj blog a hlavně i instagramový profil jsou zdrojem skvělé inspirace. Díky za něj 8-)

      Ver.

      Vymazat
  26. Mě také zajímá zda je pravda co píšou o mužich v Norsku, že jsou ženy hlavou rodiny, muž doma uklízí, pere, vaří, stará se o děti a žena si honí kariéru. Je to pravda? Vyhovuje ti tento styl rozdělení domacnosti v Norsku?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neřekla bych, že je to vždy až takový extrém. Ale velice často se tu vidí, že jsou tu domácí práce rovnoměrně rozdělené, muži doma uklízí, perou, vaří, starají se o děti. Je to úplně normální. Připadá mi to dost milé... ta doba, kdy ženy zůstávaly s dětmi doma několik let, dělali všechno a muži pracovali, je tu pryč. Mně osobně se to velice líbí.

      Žena je s dítětem na mateřské dovolené 1 rok, muž minimálně 3 měsíce. Potom jde dítě do školky, kde se o něj starají profesionálové, děti se osamostatňují a žena se může po roce vrátit na své místo a pokračovat v kariéře. Přijde mi, že v ČR se hodně žen "zazdí" na několik let doma a pak je pro ně velice těžké vrátit se zpet do pracovního života. V dnešní době se všechno tak ohromně rychle mění, že se domnívám, že velká většina žen se po několika letech po mateřské dovolené "bojí" vrátit, protože se cítí, že budou pozadu... alespoň já bych se toho bála.

      S pozdravem,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. Milá Terezo, musím se zapojit (čtu Tě od nominace na blogerku roku, Norsko mám ráda, mám kamarádku nordistku, tak se mi líbí, co píšeš). Před třemi týdny jsem se po téměř šesti letech na mateřské vrátila do práce a musím říct, že mi připadá, že jsem tam chyběla jen chvíli. Jakmile jsem se posadila do starého známého kancelářského křesla, cítila jsem se jako ryba ve vodě. Takže žádné strachy. Zazděná doma jsem si za celou dobu rodičovské nepřipadala, byla jsem s dětmi ráda, jsem ráda, že jsem se jim mohla věnovat, že jsem si je užila, nedokázala bych je v roce svěřit školce. Pravda je, že jsem celou dobu pár hodin týdně pracovala, buď z domu, nebo na jedno odpoledne dostala opušťák, odučila si dvě hodiny a to byl pro mě takový příjemný odpočinek.

      Vymazat
    3. Děkuju, Veroniko, za moc milý komentář a trochu zamyšlení...

      Je neuvěřitelné, jak se můj pohled na norskou a českou formu mateřské dovolené za ty roky změnil. Úplně se mi teď vybavilo, jak jsme se s Johnim dohadovali o tom, která verze je lepší. Byla jsem na české straně (samozřejmě), protože stejně jako Vy si myslím, že je neuvěřitelně důležité rodičovské pouto, láska a čas, který rodiče mohou dětem věnovat. A vidíte to... jsou to skoro čtyři roky a já podporuji norskou formu. Asi i proto, že vidím, kolik našich známých je s tímto systémem spokojených. Školky jsou tu na opravdu dobré úrovni a dostupné (každý má přidělené místo v okolí bydliště) a můžete si vybrat z nejrůznějších zaměření - hudební školka, outdoor školka, ekologická školka, atd. Děti chodí do školek nadšené a maminky se vrací po roce do práce, ve dvě, nebo ve tři odpoledne si ratolesti vyzvednou a tráví s nimi zbytek dne. Uvidíme, jak to jednou budeme mít my.

      Moc Vám fandím, že jste zpátky v práci a připadáte si tam jako doma. Bohužel z mých blízkých v České republice moc takových zkušeností nemám... Jsem ráda, že to je i jinak a Vám to vyhovuje :)

      Mnohokrát děkuji za Váš komentář a za to, že blog ráda čtete :)
      Pozdravy dětem,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    4. Nedávno jsem četla článek o tom, jak jsou pracující matky považované za krkavce. K tomu byla oponentura, že mnoho matek na mateřské jsou sice s dítětem nonstop doma, ale dítě si hraje na koberci a mamina přitom sedí u počítače nebo sleduje seriály. Zatímco pracující matka si musí na dítě čas ve svém dni vymezit, ale ten pak využije na 100% a dítěti v tu dobu věnuje plnou pozornost. S tím jsem se úplně ztotožnila - nezáleží na kvanitě času, ale kvalitě!

      Vymazat
  27. Chceš být slavná? Rada se ukazuješ na večírcích nebo je to spíš pro tebe nutné zlo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chtěla bych být spíš úspěšná... a k tomu se slává v některých oborech pojí. Není to ale něco, co by mě činilo šťastnou. Jsem šťastná mezi svou rodinou, přáteli a jestli jsou právě na těch večírcích oni - baví mě to. Nikdo mě nenutí se na večírcích ukazovat :) Naštěstí :))

      Vymazat
  28. Ahoj Teri,
    mě by zajímalo jaké to mezi Vámi bylo, než jsi se přestěhovala do Norska. Jak jste to měli - kolikrát jste se viděli, nebo jestli on byl v Praze, nebo ty létala za ním do Osla, nebo jeslti jste si jen volali přes skype etc.

    Děkuji a přeju hodně štěstí! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zase kopíruju jednu z odpovědí na velice oblíbenou otázku a ještě k tomu něco doplním :)

      Začátky byly hodné náročné. Vztah na dálku, Johni lítal do Prahy (byl tu od prosince do února čtyřikrát :), já neměla peníze létat do Norska. Viděli jsme se málo, ale o to to bylo lepší. Byli jsme denně v kontaktu. Noční skypování, ranní telefonáty, smsky ...

      Já jsem se pak na pár měsíců odstěhovala do Dánska na taneční školu a Johni za mnou jezdil každých 14 dní, nebo já za ním do Norska. Věděli jsme, že budeme spolu!

      Pak už jen padla otázka, jestli Praha, nebo Oslo. Johni chtěl do Prahy, já do Osla, A protože se Johni dostal na práva v Oslu, Oslo vyhrálo :)

      Nejlepší byly rande na letišti :) Všechno bylo ohromně emotivní, každé loučení a přivítání... Ohromně rádi na to všechno vzpomínáme :)

      Tak to jen na okraj... Mohla bych tu totiž psát až do aleluja :) Ale určitě "něco" bude v článku!!
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  29. Ahoj, spousta otázek které mě zajímají už byla zmíněných, tak snad jen když chodíš běhat jaký máš playlist :) a děláš kromě běhu i jiné sporty a jak často?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je, tak ten playlist me taky zajima ;)

      Vymazat
    2. Když už jsme u toho běhu,tak mě by zajímalo,jak často chodíš běhat (příp.cvičit),kolik km běháváš a zda pak ještě i cvičíš (viz.tvé bříško):-)

      Vymazat
    3. To bych možná taky mohla zmínit někdy v nějakém článku :) Na Spotify mám ráda:

      RUNNING TEMPO MIX
      RUN WILD

      a pak mám pár mých "nakopávacích" písniček, které si pouštím, když nemůžu :)

      Poslední dobou chodím cvičit/běhat 5krát týdně :) Běhám na rozehřátí 3km a 5km. Nejsem moc typ na běhání dlouhých tras - raději běhám intervaly a sprinty a kombinuju je s výklusy a schody. Někdy bych o tom taky mohla napsat článek, ale nemyslím si, že jsme zrovna odborník. Běham podle sebe a svéhp pocitu!

      Stačí takhle?
      Krásný den a hodně motivace na běhání,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  30. Ahoj, mňa by zaujímalo, čo si študovala, čím sa momentálne živíš, aké boli tvoje začiatky v Osle, ako sa ti podarilo sa tam usadiť tak že si vychádzala s financiami... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář :)

      Vystudovala jsem v Praze Politologii na FF UK a v Norsku magisterský obor "Culture, Environment and Sustainability" se specializací na rozvojové projekty v Africe. Momentálně pracuji na několika projektech jako dobrovolník - překládám dopisy adoptovaným dětem na dálku z norštiny do angličtiny a pomáhám dalšímu projektu v ČR Malaika, který pomáhá dětěm ze sirotčince Good Samaritan v Soweto slumu, které jsme v Keni navštívili, a které jsme si zamilovali.

      V Norsku pak spolupracuji s několika firmami/hotely/restauracemi, kterým pomáhám rozjíždět Online Marketing a Social Media. Fotím pro ně a připravuji pro ně nejrůznější prezentace a malé "workshopy".

      Několikrát do roka rovněž spolupracuji s norským a českým (národním) gymnastickým teamem, kterému pomáhám se závodními choreografiemi. To mě neuvěřitelně baví a těším se na léto, až budu v ČR vymýšlet novou závodní choreografii pro jeden český team.

      Začátky v Oslu byly těžké... všechno bylo najednou třikrát dražší a mé našetřené peníze z Čech zmizely jako pára nad hrncem. Hned po pár dnech jsem si ale našla práci v kavárně. Nejdřív to byl částečný úvazek, za pár týdnů pak plný úvazek, takže jsem normálně vydělávala. Když jsem studovala, pracovala jsem v kavárně několikrát týdně. Většinou pak víkendy a jeden/dva dny v týdnu. S trochou nasazení se to dá zvládnout :)

      Tak doufám, že to takhle stačilo :)
      Přeji krásný den,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  31. planujes mat deti? ak ano, v norsku? ak ano, nebojis sa po tych vsetkych pribehoch co prebehli mediami, ze ti ich socialka odoberie? http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/299000/7-nejsilenejsich-duvodu-za-ktere-vam-muze-norska-socialka-vzit-dite.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plánujeme, ano a nebojím se, naopak :) Všude kolem sebe vidím spokojené a šťastné rodiny s dětma. Vím, že je kolem Norska a barnevernet (norské sociální služby) velký rozruch. Bohužel do těch případů nevidím a nemůžu se k nim objektivně vyjádřit. Nicméně se domnívám, že velký podíl na jejich dramatičnosti mají česká média. Což jste rovněž potvrdila i linkem na bulvární Blesk.

      Přeji hezký den, mnoho pozdravů,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. Terezko, o případech, co se dějí v Norsku informují i nebulvární plátky - Česká televize, MFD aj. Nejen u nás ale i v jiných zemích. Bůhví, jak vše je, ale - ono nikde není nic dokonalého, ani v Norsku jistě ne ;)

      Vymazat
  32. Ahoj Terezko, mě by potěšilo, kdyby jsi napsala, jak bylo zmíněno, průběh Vaše seznámení, popsat Vaše víkendy, taky, jak trávíš čas, když ,,nemáš práci´´ a jsi přes den sama, taky bych ráda více fotek z Vašeho bydlení ( miluju skandinávské bydlení) .... děkuji martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Martino,

      děkuju za komentář. Průběh našeho seznámení jsem už popisovala pár otázek nad touhle... :) Vypadá to, že tohle všechny ohromně zajímá :) To je milé!

      Jinak naše víkendy jsou různé. Když zrovna někam necestujeme, máme dlouhé snídaně/brunche doma, povídáme si hodiny a hodiny, většinou vyrážíme buď někam na procházky, nebo do města, nebo pracujeme. Máme oba poměrně dost projektů, kterým je jedno, že je víkend :) Ale baví nás to, jinak bychom to nedělali. Někdy taky pozveme naše známé na večeři, Game night, nebo vyrážíme do kina. Ale to spíš během týdne, nemáme rádi, když je tam v sobotu takový nával...

      Jinak co dělám přes den, když "nemám práci"... to je dobrá otázka, na kterou se chystám napsat článek. Přijde mi, že mám míň volného času, než když jsem měla plný úvazek od 8-16:30. Denně posílám a odpovídám na desítky emailů ohledně projektů, blogu, od vás čtenářů, chodím pravidelně cvičit, vařím a denně uklízím. Pak se taky učím Norštinu a fotím.... pořád :) Když jsem měla práci, měla jsem zkrátka a dobře po půl páté padla - a "nic" jsem nemusla. Takhle nemám vlastně volno.. teda nepřipadá mi to jako volno.. připadá mi, že musím pořád něco dělat. Zvláštní a někdy poněkud vyčerpávající :)

      A více fotek z našeho bydlení bude... něco se připravuje :)
      Krásný den a budu se těšit na další otázky.

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  33. Ahoj Terezka! Ja by som sa chcela opytat, ao je mozne ze ta praca nevysla..? Niekolko krat si spominala ze pre nich pracujes, tak to si prcovala bez konktraktu? Dali ti nejaku kratkodobu zmluvu ktoru nepredlzili alebo ako to vlastne bolo? je to cele take mlhave.. ;-) Drzim palce s hladanim dalsej prace!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář :) Vzhledem k tomu, že mi bylo místo "vyrobeno" na míru, museli si ho nejdřív vyzkoušet, jestli je to opravdu něco, co firma potřebuje, jak jim celkově bude spolupráce vyhovovat a zda-li to mohou časově zvládnout s dalšími projekty a zaměstnanci. Oficiální kontrakt jsem měla podle norských kritérií s 2-týdenní výpovědní lhůtou na první tři měsíce, po té měla být pozice klasicky s 2 měsíční výpovědní lhůtou. Všechno probíhalo skvěle a já jsem svoji práci milovala. Šéfové byli nad míru spokojení a už po pár týdnech jsme viděli první pozitivní ohlasy a výsledky. Pak se ale oběma šéfům během jednoho týdne narodila miminka, a jelikož jsou to oni, na kterých celá firma stojé, pochopili, že musí část projektů pozastavit. Nebyl to jen ten můj a moje pozice... tak jsme se vzájemně domluvili, že jsme se "netrefili" do načasování a budeme muset projekt odložit. Zatím nevím na jak dlouho... Nemůžu pouštět žádné firemní detailu na veřejnost, tak jen takhle na okraj.

      A moc děkuju za držení palců :)
      S pozdravem Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  34. A este by ma zaujimalo.. ci si po komentaroch typu "nebojis sa odobrania deti v norsku" netrhas vlasy,lebo mne sa pri takomto premyslani pretaca zaludok...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. preco? videla som zopar dokumentov na youtube, kde boli tie odoberania natocene a vyzeralo to znacne desivo. pripad pani michalakovej tiez znie velmi nespravvodlivo. a viem, ze mnoho ludi to odradilo vobec do norska vycestovat na dovolenku. ano, uznavam, ze to mozu byt zmanipulovane kraviny. avsak ako clovek, ktory v zivote v norsku nebol to nedokazem posudit a prave preto sa na tuto problematiku pytam kompetentnej osoby

      Vymazat
    2. Ludia ktori sa nechali odradit priadom pani michalakovej (alebo ako sa vola) by aj tak nikam nevycestovali ;-P Ja zijem takisto v podobnych koncinach ako Terka, a i ked tu je vychova mozno o nieco ina ako u nas, poznam vela slovenskych a ceskych mamiciek ktore tu ziju a akonahle je nieco trochu ine ako su oni zvyknute z vychovy za sociku, tak sa im to zda hrozostrasne. Ja neviem ako vy, ale ja verim norskemu socialnemu systemu 100 krat viac p. michalakovej a nasmu soc. systemu dohromady.

      Vymazat
    3. Všude kolem sebe vidím spokojené a šťastné rodiny s dětma. Vím, že je kolem Norska a barnevernet (norské sociální služby) velký rozruch. Bohužel do těch případů nevidím a nemůžu se k nim objektivně vyjádřit. Nicméně se domnívám, že velký podíl na jejich dramatičnosti mají česká média.

      Mnoho pozdravů,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  35. Ahoj, mne by zajimalo, zda Tvuj manzel pise sam prispevky na Tvem blogu nebo to musis prekladat.. Uz se tesim na nejaky dalsi prispevek co napise...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Johni česky umí roztomile... řekla bych :) V Praze si objedná co potřebuje, očaruje prodavačky za pultem svým "Ahoj, jak se máš!" :), ale aby napsal takhle článek, na to si prý ještě netroufne. Články překládám já. Myslím, že jsem to u toho prvního zmínila, možná ne u toho druhého :)

      Taky se těším - jsou skvělé a vždycky mají skvělý ohlas a ohromnou čtennost.
      S pozdravem,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  36. terezko, nikdy jsi se moc nezminila o tom, jake to je byt sestrou nekoho znameho..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, to je zábavná otázka :) Když Barunčina kariéra explodovala, byla jsem na střední. Byla jsem pyšná, přestože jsem žila v úplně jiném světě, než ona. Žila jsem studiem a sportem. Byla jsme buď zavřená v knihovně, nebo v tělocvičně...

      Občas mě vytáhla na nějakou VIP party, nebo otevíračku. To mě bavilo moc :) Nikoho jsem tam ale neznala, tak mě jen bavilo okukovat ostatní. Jednou jsem s ní šla na nějakou premiéru nějakého dětského filmu a vzala si na sebe růžovou mikinu. Když mě ještě fotili, zčervenala jsem, takže na té fotce vypadám jako růžové prasátko a k tomu napsali bublinu: "Jednou chci být jako moj sestra." :)))) Vždycky mě ta fotka straší ve snu :)

      Teď mi ségra volá, že jí v kavárnách a na nákupech zastavují lidi a ptají se jí, jestli je ta sestra té známé blogerky TerezaInOslo :) To mi přijde legrační :)))

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. ..to je usmevne :)

      Vymazat
  37. Ahoj, mě by zajímalo, jak ses do Norska dostala - na blogu jsem našla, žes byla v dánsku (na erasmu?) a pak najednou jsi byla mistryně v gymnastice v Norsku - co bylo mezi tím? A jak jste se poznali s J.E.? :)
    A cítíš se někdy Norem nepochopená? Žila jsem nějakou dobu s cizincem a i když to bylo obohacující, někdy mi přepadl pocit, že mi nerozumí - to hodně i z toho, že doba vyrůstání byla jiná - vždyť třeba naše Popelka je o tolik krásnější než ty disney malované princezny;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Českou popelku mají v Norsku taky, je to typická vánoční pohádka, na kterou se všichni koukají a všichni ji milují. Je nadabovaná jedním mužským hlasem do norštiny, ale v pozadí jde pořád slyšet čeština :) A je to teda hrozně srandovní :D

      Vymazat
    2. Děkuju za komentář! Když se proklikáš trochu dopředu, najdeš tam odpověď na jednu z velice žádaných otázek - jak jsem se do Norska dostala. Ve zkratce to bylo kvůli Johnimu. A navíc byla Skandinávie vždycky mojí srdeční záležitostí! :) Vždycky jsem si přála žít na severu. Všechno bylo tak nádherně čisté, světlé, průhledné a navíc jako Norka vypadám, tak jsem si připadala jako doma!

      Samozřejmě se někdy cítím Norem nepochopená. Ale to je ta nádhera našeho vztahu. Často se "pereme" za tu naší zemi a každý den se od sebe učíme. Jiné hodnoty, jiný styl života, ocenit to, co v jiné zemi není a to, co nám připadá jako normální. Na některé věci máme hodně rozdílné názory, ale to je je v každém vztahu. Už odmalička jsem přemýšlela jinak, než moji vrstevníci - a když jsem poznala seveřany blíž, poprvé jsem si uvědomila, že sem patřím! Nedokážu to vysvětlit - prostě to tak je.

      Popelku tu zrovna v Norsku mají taky - takže to společné máme :))
      Krásný den,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    3. Teri, jak to myslíš s tím přemýšlením "jinak" a když jsem poznala seveřany blíž...? Já myslím, že asi je nás víc, kteří si moc nedovedeme představit, jak to myslíš. Děkuju :)

      Vymazat
  38. Teri,
    mě by zase zajímal Johniho pocit na celoiu věc, když chodil s Češkou :) Jak na to třeba reagovalo jeho okolí? :) A jaké je Johniho nejoblíbenější české slovo? :)
    Děkuju
    Kristýna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Johni do té doby o ČR nic moc něvěděl. Prý jen to, že máme dobré pivo a v Praze drahé taxíky. Jeho okolí bylo překvapené, možná ještě víc, než on sám.... jeho snem bylo stát se pilotem, protože by ale musel část studia absolvovat v angličtině - rozmyslel si to. My se na začátku bavili jenom anglicky... :))

      Johniho nejoblíbenější slovo je: pštros (neptejte se mě, proč :)))

      Hezký zbytek dne,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  39. Ahoj, moc by mne zajímalo, jakou jsi vystudovala vysokou školu- bylo to v Čr nebo v zahraničí? Jaké jsi měla zkušenosti se studiem/prací v zahraničí předtím, než jsi odjela do Norska? Byla jsi někde na Erasmu/pracovní stáži? Velmi děkuji za odpověď, právě řeším, co dál se svým životem a tvůj blog je mi velkou inspirací! Hodně štěstí ve všem a předem děkuji za odpověď! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář a milá slova :)

      Vezmu to od podlahy:
      Bakaláře jsem vystudovala na Filozofické fakultě UK v Praze - obor Politologie.
      Magisterský titul jsem získala na University of Oslo v oboru "Culture, Environment and Sustainability"

      Předtím jsem byla na několikaměsíční stáži na taneční škole v Dánsku "Gerlev Idrætshøjskole".
      Jinak po maturitě jsem pracovala dva měsíce ve Skotsku v kavárně, dva měsíce v Itálii na baru.

      Moc děkuju za milá slova! :)
      Krásný den přeji,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  40. Ahoj Terez.
    Mna by zaujimalo -drsne povedane- z coho zijete :)
    Vidime tu cestovanie,nakupy,vlastny byt....a ani jeden nepracujete.
    Nemyslim to v zlom,ja len hladam inspiraciu :)
    Maja

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě by tahle otázka taky zajímala:-) Protože na to, že nepracujete si opravdu žijete na "vysoké noze".

      Vymazat
    2. Přesně na to jsem se chtěla taky zeptat. Terezka i často píše, že mají problémy s penězi. Ale já si myslím, že je to tak, že na norské poměry jsou "chudší", ale na české naopak. Uvidíme, třeba nám to Terka vyjasní :)

      Vymazat
    3. Nechcem odpovedať za Terezku, ale myslím si, že Terezka má veľa spoluprác a rôznych projektov s promom akcií, produktov na blogu...hotelové pobyty má určite aspoň niektoré hradené vrámci sponzoringu - výmenou za články. Navyše pre ňu a manžela je cestovanie mimo Nórska lacnejšie, pretože všade oproti ich krajine je život o dosť lacnejší. Podľa mňa Terezka má na to všetky predpoklady, aby sa venovala blogovaniu na 100 %, pretože tento blog patrí medzi najlepšie lifestyle blogy na českej a slovenskej blogovej scéne. Držím palce!

      Vymazat
    4. Děkuju za komentář, Majko :)

      Jak vidím, nejste jediná, koho tahle otázka zajímá. Od první chvíle, kdy jsem začala psát blog jsem věděla, že tu NIKDY nebudu psát o všem, co se v našem životě odehrává. Jsou věci, které jsou pro mě velice osobní, a které nemám potřebu sdílet veřejně. Jednou z nich je rovněž finanční situace naší domácnosti. Myslím, že to je pochopitelné :)

      ALE - přestože se domnívám, že finanční situace naší domácnosti je velice osobní, rozhodla jsem se na tuto otázku odpovědět poprvé a naposledy. A upřímně řečeno, jsem se celkem těšile to osvětlit, protože se tady rozmohla myšlenka, že ani jeden z nás nepracuje... To je úsměvné... A asi to pramení i z toho, že lidé nabývají domnění, že o nás ví všechno.

      Tak to vezmu stručně: John Erik pracuje při studiu na částečný úvazek v hračkářství. Jako každý student v Norsku rovněž dostává od norské vlády měsíčně “Studijní půjčku” – norsky lånekassen, která je z 40% stipendium, z 60% výhodná půjčka, která se po ukončení studia splácí. Johni je rovněž norským rozhodčím gymnastiky a poměrně často rozhoduje na národních i lokálních soutěžích po celém Norsku. Několikrát do roka je zvaný jako trenér různých gymnastických klubů po celé Evropě – v poslední době to byl například Island, Švédsko, Itálie či Německo. Zasedá v radě několika norských gymnastických klubů a vede školící semináře jak trenérů, tak rozhodčích. Asi nemusím zmiňovat, že všechno je adekvátně finančně ohodnocené.

      Já pracuji na několika projektech, o kterých se na blogu téměř nezmiňuji. Jak v Norsku, tak v ČR se momentálně věnuji choreografiím gymnastických teamů. Na konci minulého roku jsem ukončila dlouhodobou spolupráci s českým národním teamgym teamem jako trenér pódiové skladby. Do Prahy jsem létala téměř každý měsíc na tréninkové kempy. V únoru jsem v Norsku otevřela firmu S.Marketing, která se zaměřuje na “boost” sociálních médií pro norské obchody, značky, restaurace, hotely, nákupní centra, atd. Skrz S.Marketing rovněž prodávám fotografie pro mediální a reklamní účely. Po večerech pak čas od času hlídám děti – pracuji, když spí. Někdy píšu články do českých médií. Když to sečteme a podtrhneme, i když ani jeden nemáme full-time pozici – uživíme se :)

      Oba jsme typy lidí, kteří umí šetřit na mnoha místech, abychom mohli cestovat, nebo si dovolit kvalitní věci. Jako vždycky říkal můj táta: “Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci”. Tímto pravidlem se řídím i já. V Norsku téměř nejíme v restauracích, nepijeme alkohol, každý den si vaříme doma. Velkou roli rovněž hraje i fakt, že platové ohodnocení v Norsku je 3-4 vyšší, než v České republice. Minimální hodinová mzda je tu 120NOK – kolem 400Kč. Aby si Nor mohl pořídit třeba takový iPhone 6, musí tedy pracovat mnohem méně hodin, než Čech. Já mám například iPhone 6 za 1 korunu a místo měsíčního paušálu 500NOK, platím 750NOK. I kvůli takovým nabídkám Norsko miluju! Nehledě na to, že kamkoliv na světě vycestujeme – je to pro nás levnější.

      Nějak jsem se rozepsala :)) Tak snad to stačí :)
      Přeji krásný den,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    5. Musím se přiznat, že mě tohle taky zajímalo :) Líbí se mi, že jste vynalézaví, kde si přivydělat a kde ušetřit :) Ono je i umění umět peníze utrácet správně. Já se ještě učím, ale vím, že si raději koupím méně alkoholu, dám si méně jídel v restauracích a více doma, a raději se pojedu podívat někam za hranice :) Díky, že ses s námi podělila, fandím vám!! :)

      Vymazat
    6. Terezko, upřímně - mně přijde mnohem osobnější sdělit, že mi někdo blízký umřel, než povídat něco o financích. Naopak to, jak umíte šetřit a pracovat na různých projektech je inspirující. Ono chtě nechtě někdy ty články opravdu vyznívaly tak, že nemáte práci či jinak podobně. Takže to se na nás nezlob. Navíc tím, že zde sděluješ určité osobní informace si prostě vytváříš intimní vztah s on-line čtenáři, kteří pak mají potřebu o té super Tereze vědět víc a víc! :) Blogování má své klady i zápory. Každopádně mně tento příspěvek ohledně financí (vždy mě to neskutečně zajímalo, ale nikdy jsem se neodvážila napsat) velice z určitých důvodů potěšil. A jestli někdy vytvoříš nějakou "podrobnější" lovestory Tereza a John Erik, tak budu chrochtat blahem :D Ať se Vám daří!

      Vymazat
  41. me by taky zajimalo, z ceho zijete a jak si vse financujete, nekde pises, ze setris atd a pak vidime bryle prada, iphone 6 atd..:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kopíruji předešlý komentář :)

      Jak vidím, nejste jediná, koho tahle otázka zajímá. Od první chvíle, kdy jsem začala psát blog jsem věděla, že tu NIKDY nebudu psát o všem, co se v našem životě odehrává. Jsou věci, které jsou pro mě velice osobní, a které nemám potřebu sdílet veřejně. Jednou z nich je rovněž finanční situace naší domácnosti. Myslím, že to je pochopitelné :)

      ALE - přestože se domnívám, že finanční situace naší domácnosti je velice osobní, rozhodla jsem se na tuto otázku odpovědět poprvé a naposledy. A upřímně řečeno, jsem se celkem těšile to osvětlit, protože se tady rozmohla myšlenka, že ani jeden z nás nepracuje... To je úsměvné... A asi to pramení i z toho, že lidé nabývají domnění, že o nás ví všechno.

      Tak to vezmu stručně: John Erik pracuje při studiu na částečný úvazek v hračkářství. Jako každý student v Norsku rovněž dostává od norské vlády měsíčně “Studijní půjčku” – norsky lånekassen, která je z 40% stipendium, z 60% výhodná půjčka, která se po ukončení studia splácí. Johni je rovněž norským rozhodčím gymnastiky a poměrně často rozhoduje na národních i lokálních soutěžích po celém Norsku. Několikrát do roka je zvaný jako trenér různých gymnastických klubů po celé Evropě – v poslední době to byl například Island, Švédsko, Itálie či Německo. Zasedá v radě několika norských gymnastických klubů a vede školící semináře jak trenérů, tak rozhodčích. Asi nemusím zmiňovat, že všechno je adekvátně finančně ohodnocené.

      Já pracuji na několika projektech, o kterých se na blogu téměř nezmiňuji. Jak v Norsku, tak v ČR se momentálně věnuji choreografiím gymnastických teamů. Na konci minulého roku jsem ukončila dlouhodobou spolupráci s českým národním teamgym teamem jako trenér pódiové skladby. Do Prahy jsem létala téměř každý měsíc na tréninkové kempy. V únoru jsem v Norsku otevřela firmu S.Marketing, která se zaměřuje na “boost” sociálních médií pro norské obchody, značky, restaurace, hotely, nákupní centra, atd. Skrz S.Marketing rovněž prodávám fotografie pro mediální a reklamní účely. Po večerech pak čas od času hlídám děti – pracuji, když spí. Někdy píšu články do českých médií. Když to sečteme a podtrhneme, i když ani jeden nemáme full-time pozici – uživíme se :)

      Oba jsme typy lidí, kteří umí šetřit na mnoha místech, abychom mohli cestovat, nebo si dovolit kvalitní věci. Jako vždycky říkal můj táta: “Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci”. Tímto pravidlem se řídím i já. V Norsku téměř nejíme v restauracích, nepijeme alkohol, každý den si vaříme doma. Velkou roli rovněž hraje i fakt, že platové ohodnocení v Norsku je 3-4 vyšší, než v České republice. Minimální hodinová mzda je tu 120NOK – kolem 400Kč. Aby si Nor mohl pořídit třeba takový iPhone 6, musí tedy pracovat mnohem méně hodin, než Čech. Já mám například iPhone 6 za 1 korunu a místo měsíčního paušálu 500NOK, platím 750NOK. I kvůli takovým nabídkám Norsko miluju! Nehledě na to, že kamkoliv na světě vycestujeme – je to pro nás levnější.

      Nějak jsem se rozepsala :)) Tak snad to stačí :)
      Přeji krásný den,

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    2. Uf, Terez máš můj obdiv, že v klídku dokážeš reagovat na takhle soukromé dotazy 8-)

      Vymazat
    3. Nerozumiem nickiez. Ked ma niekto blog, na ktory laka ludi a chce si ziskavat viac citatelov, vyhra Blogerku roku (prave vdaka nim, a aj vdaka takym, ktory sa pytaju taketo otazky), tak je logicke, ze by taky clovek mal byt schopny nejakym (menej ci viac otvorenym sposobom) odpovedat na tieto otazky. A Tereza si sama pytala "otazky na telo". A hlavne pokial ide o tak do oci bijucu vec - ludia sa na to pytaju pretoze vidia ako Terka cvici, kupuje kvetiny, cestuje, chodi si na kavicku ci ako planovala svatbu za XXX korun, zatial co oni sedia v praci. Ak nejaka blogerka neustale foti kolace a ma pritom 50 kg, tak sa ludia pytaju na to ako to robi.

      S rozmahajucim blogerstvom na slovensku a v cechah mi trochu vadi ze niekedy maju ludia pocit ze bloger je kral a nemusi odpovedat na otazky ktore nechce. samozrejme na svoju slobodu, ale ako osoba "verejna" v online alebo realnom svete vznika ista forma zodpovednosti voci publiku. A to funguje v showbiznise, politike a taktiez v blogovani a inych sferach. Samozrejme netvrdim ze je Terka povinna odpovedat na otazky, to nie, ale ako korektna blogerka by to mala robit. A nie len ona. Ak nejaka blogerka napise na neprijemny koment "ked sa ti to nepaci tak sem nechod", tak mi je z toho smutno, pretoze ocividne nezvlada kritiku, ktora je ale tiez sucastou "verejneho" zivota (to verejne davam schvalne do brackets, lebo zas nieje to politicka ale blogerka, ale ista paralela tam je, len na inej urovni).

      No ok, radsej koncim ;-)

      mumu

      Vymazat
    4. jo presne tak, ja s tim uplne souhlasim, terka si sama rekla o otazky, tak proc ne a rikam si, ze kdyby ji to prislo az tak strasne osobni, ze na to teda neodpovi, ale odpovedela, takze na to asi stejne odpovedet chtela...kazdopadne co se tyce motivace- kteoru terka jak rika se snazi delat, tak je to presne o to- clovek by to mel vedet, kde je ta stejna startovni cara...ja treba nechapu jak terka zvlada cvicit kazdy rano, ja jsem rada, ze se v 9 dobelham na prednasku..mozna sem slaboch, ale kdyz si predstavim, ze na to mam celej den volnej, tak to taky zvladam a tak to muze nekomu prijit i s tema financnima podminkama a proto se na to proste lidi ptaji, nemyslim si, ze je to zavist, ale prirozeny

      Vymazat
    5. a nedostala si ten iphone k valentynovi? 8-)

      Vymazat
    6. Dostala ;) a Johni ho pořídil za 1 korunu a 250NOK:měsíčně k tomu ;) To mi prozradil, protože jsem se "zlomila" :)

      Vymazat
  42. Ahoj Terez, ja bych se chtela zeptat, co uz jsi v Norsku procestovala a kde se ti libilo nejvic.

    Mas rada Oslo? V jake ctvrti zijete? Pozorujes, jak se mesto promenuje? Ja jsem byla v Oslu na Erasmu v r. 2005 a pak znovu na dovolene v r. 2010 a byla jsem sokovana, jak se centrum zmenilo k horsimu (pristehovalci, kriminalita, zebraci...). Je mi to trochu lito, Norsko miluju prave kvuli tomu vsemu norskemu, ale jako by to zacalo ubyvat...

    Kam uz jsi Johniho vzala v Cesku?

    A posledni: jak se jeho jmeno vyslovuje - anglicky, nebo norsky? Džon nebo Jůn nebo uplne jinak? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělá otázka! :) Uf... toho je... Byla jsme v Bergenu, Stavangeru, Tromsø, Hamar, Ålesund, Odda, Kristiansand, Drammen, Mandal, Sandnes, Lyngen Alps.

      Miluju západní pobřeží a pláže z místa, odkud pochází Johni - Jæren. Àlesund a Odda mě uchvátla a příroda v Lyngen Alps je taky neuvěřitelná :)

      Oslo miluju! Je to nádherná kombinace města a přírody. Jednou nohou žijeme v lese a u moře, druhou v centru. Miluju to, že tu není tolik lidí, je tu klid, jsou tu nádherná místa - přístav, pobřeží, lesy, parky, Přitom tu je všechno, co potřebujeme. Praha to ale není. Nemá takovou atmosfíru, ale to nemá žádné město.
      hJinak v Oslu bydlíme v Gamlebyen a tu čtvrť milujeme. Je to východní část Osla, hned za Opera House a pod Ekebergparkem. Přistěhovalců je v Oslu hodně a máš pravdu, že čím dál tím víc. Taky jsem byla překvapená, když jsem se sem přistěhovala. Ale to je trend severní Evropy a jejich přistěhovalecké politiky. Nemůžu říct, že bych se v Oslu necítila bezpečně. Naopak! Nikdy jsem se necítila bezpečněji. Nejsou špatné národy, jsou jen špatní lidé.

      A Johniho jsem v Česku vzala nejvíc po Praze a Středních Čechách, do Krkonoš, do Krušných hor, do Jeseníků, do Jizerských hor, na Moravu...

      Johniho jméno se vyslovuje: [ jon ] s trochou norského o :) a když já píšu "Johni" - tak to se norsky vyslovuje [ jony ]

      Hezký den :)
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  43. Ahoj Terko, já mám takovou osobnější otázku. Psala jsi tady o ztrátě maminky, jak se s tím vyrovnat a že to přišlo nečekaně. Zajímalo by mě, co se stalo, že odešla tak mladá? Při nehodě jsem ztratila kamarádku a stále jsem se s tím úplně nevyrovnala. Ale maminka je na tebe určitě pyšná :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla to nehoda... Myslím na Tebe, takové věci se těžko vysvětlují. Člověk se s tím prostě musí naučit žít.

      Moc děkuju. Myslím na ní každej den :) Každej den... úplně ji vidím, jak by blog každej den četla a pak mi volala, co jsem to tam zase napsala :) Byla to skvělá máma...........

      Vymazat
    2. Terezko tak to ještě víc obdivuji tvoji sílu! Když máš někoho milovaného těžce nemocného, je to také šílená rána, když odejde. Ale je vždy maličká, titěrná část toho, co s tím třeba počítá. I když na to není nikdo připraven. Ale nehoda.. To je blesk z čistého nebe.. Jsi neuvěřitelná a pokračuj v tom, co děláš :) Z tvých článků vyzařuje neskutečná pozitivita, síla, odhodlání a chuť žít!

      Vymazat
  44. Terezko,me by zajimalo,jaky mas vztah s tatinkem,jelikoz se o nem v clancich nezminujes. A mela bych otazku, v jakem oboru tatinek pracuje,jelikoz jsi psala,ze jste za nim letali do singapuru jako deti. Ja tam byla tento rok a mesto si zamilovala:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi bych teda měla začít :) Na blogu nepíšu úpně vše a o úplně všech, tak to možná může zkreslovat realitu. S tátou mám velmi blízký vztah.Vždycky jsme u nás v rodině měli všichni k sobě hodně blízko. Po tom, co umřela máma, ještě blíž, než kdy jindy. Věděli jsme, že musíme držet spolu a tohle období ustát ruku v ruce.

      Táta je mým největším vzorem. Je inženýr a pracuje jako projektant elektronických systémů pro výtahy, tramvaje, inteligentní ekologické domy... Ve svém oboru dokázal divy a mezinárodní koncerny si pronajímají jeho firmu. Hodně spolupracoval s Čínou, Singapurem, proto jsme jako malé létaly s ním. Singapur je moje srdeční záležitost - moc ráda bych se tam jednou vrátila :)

      Mám radost, že se Ti tam líbilo :)
      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  45. Ahoj, mne by zajimalo, proc pises Johni a ne Johnny nebo John.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to by mne také zajímalo, mě když při čtení něco tahá za "oko", tak si to jakoby vyslovuju v duchu, a musím přiznat, že když čtu na T. blogu Johni, tak mi okamžitě naskakuje výslovnost "džoňi" a vždy si to v duchu převaluju na jazyku, fakt s tím ň, pokaždé mě to trkne, ještě jsem si nezvykla :-).
      Dík za odpověď. Upřímně - na blogování musí být asi nátura, protože si neumím představit, jak se takhle verbálně odhaluji anonymním čitatelům.
      Jo, a ještě mne napadlo, zaregistrovala jsem dotaz na život vedle slavného sourozence, já tedy vůbec netuším, o koho jde, tak jestli to je někde na blogu oficiálně odtajněné nebo jestli jsem jen takový ignorant veřejného života ;-).
      Díky a zdravím, Lea

      Vymazat
    2. terezina sestra je nejaka vitazka miss, alebo nieco podobne.

      Vymazat
    3. John Erik se v norštině vyslovuje "jonerik" ne "džonerik" a Johni tedy norsky "jony" ne "džony". Tak nějak jsem byla postavená před hotovu věc :)

      A Barunka byla poměrně známá modelka a druha vicemiss v roce 2006.

      Hezký den a děkuju za dotazy,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
    4. Terezo, díky za odpovědi, už jsem si to v hlavě přenastavila na jonyho a bezva ;-). Tvou sestru jsem si musela najít pomocí strýčka google, původně jsem tipovala nějakou sportovkyni, ale s tím křestním jménem jich zas tolik rekordy neláme :-). A uf, jestli jsem si myslela, že je pro blogera náročné odhalovat své soukromí, tak teď si, po shlédnutí rozhovoru nejmenovaného deníku s Tvou sestrou, říkám, zlaté virtuální blogování. Veřejně známé osoby musí mít hroší kůži (pokud si tedy záměrně nepěstují nějakou provokativní image).
      Hezký den,
      Lea

      Vymazat
  46. Mě by zajímalo, kde ses tak úžasně naučila dekorovat jídlo.. Vypadá to vždycky fantasticky:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju :) Já ani nevím, ale myslím, že jsem to odkoukala od mamky. Měla pro to neuvěřitelný cit a fantazii. U nás doma se vždycky jedlo i očima :) Je to pro mě dneska přirozené. Netrávím tím kupu času, prostě to nějak na talíř naházím a ono to vypadá dobře. Nejdůležitější je prostor, aby na talíři těch věcí bylo spíš míň, než víc, talíř byl bílý a prostorný. Nesmí chybět bylinky, nebo citrón :)

      Krásný den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  47. Krásný den Terezko,

    Já bych se Vás chtěla zeptat na otázku studia. Momentálně studuji gymnázium a vybírám si vysokou školu. Chtěla bych jít právě na politologii na FSV nebo do zahraničí, konktrétně na Malmö högskolu. Bokužel neznám nikoho, kdo studoval ve Skandinávii a tak se chci zeptat, jestli pro Vás bylo studium v zahraničí přínosnější, lepší a hlavně méně stresové, než to české a jak dobře jazykově jste byla vybavena? Skládala jste i ústní zkoušky?

    Přeji hodně štěstí a mnohokrát děkuji za případné, velmi cenné rady :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezký den :)

      Děkuju za komentář. O studiu jsem psala v jednom z předešlých komentářů a moc ráda na to období vzpomínám. Studium v Norsku bylo skvělé! Asi nejlepší bude, když se podíváte na tento článek, který je přímo o studiu: http://www.terezainoslo.com/2014/06/jake-je-studium-magisterskeho-oboru.html

      Jinak mimo obhajobu diplomky jsem žádné ústní zkoušky neskládala. Studium bylo uvolněnější, téměř žádný stres, přitom mi přijde, že jsem se naučila mnohem víc praktičtějších věcí, než kdy v ČR.

      Přeji hodně štěstí a dejte mi pak vědět, jak to všechno dopadlo :)
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  48. Rada nakukujem na tvoj blog, i ked som asi trosku starsia ako vacsina tvojich citateliek. Je zaujimavy a vesely, plny optimizmu. Pred dvoma mesiacmi sa mi odstahoval pracovne kamarat do norska a v lete ide za nim manzelka s detmi(dokoncia skolsky rok doma), tak sa tesim, ze ich pojdeme pozriet. Prajem vela uspechov a splnenych priani

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Mário, za milý komentář :) Doufám, že Vás blog stále baví :)

      Vašemu kamarádovi moc držím palce, aby se jim v Norsku líbilo, ale nemám o tom pochyb :)

      Hezký den a mnoho úspěchů i Vám,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  49. Me by zajimalo, proč si nenajdes nějakou prozatimni práci jako Terezka S. a ostatní holky. Ony jsou důkazem ze to jde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, že to jde, ale v mém případě to nebylo nutné, ať už z finančních, nebo profesních důvodů. Prozatimní práce v kavárně mě už v profesionálním rozvoji nemá co nabídnout. Raději jsem se tedy vzdělávala a doplňovala profesní mezery ať už online kurzy, či studiem norštiny.. Od 18 let jsem prošla tolika kavárnami a restauracemi, že bych to ani na prstech nespočítala a myslím, že ta doba je už za mnou. Navíc Terezka S. si práci v kavárně užívá a není to její prozatimní práce. Naopak :)

      Hezký den,
      TerezaInOslo

      Vymazat
  50. Mě by zajímalo, na kterých blozích se ráda inspiruješ, nebo které ráda čteš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám moc ráda norskou blogerku: http://carolinebergeriksen.no/ Má nádherné fotky. Můj blog mi denně zabere spoustu času, takže spíš koukám na Instagram, a když mě nějaké téma článku zaujme - klikám na blog. Na Instagramu moc ráda sleduju Skopljak nebo Linnlowes.

      A z mých oblíbených českých si moc ráda přeštu Anetku, která žije v Thajsku a píše http://aniesonge.com/.

      Hezký den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  51. Ahoj Terez, jelikož tvůj blog čtu již od začátku, tak na spoustu zde kladených otázek odpověď znám :) ...Měla bych přesto dotaz: jak moc Tvoji rodinu a hl.tebe ovlivnilo Barunčino vítězství? Děkuji a krásný den. Petra :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Petro :),

      moc děkuju za takovou přířež :) Uf. už je pár let, že? :)

      Barunky vítězství mě nijak zásadně neovlivnilo. Až na to, že jsem pak měla možnost s ní občas zajít na nějakou otevíračku podniků, měla nejrůznější vouchery, který mi dávala a tak. Vždycky mě rozmazlovala, nikdy si nenechávala všechno pro sebe, co mohla, tak rozdala :) A to mě bavilo. Občas se o ní psalo v médiích, ale nic, co by se týkalo mě, nebo naší rodiny. Tak snad to takhle stačí :)

      Hezký den, Petro,
      a zase někdy na počtenou :)

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  52. Terezko, několikrát jsem četla komentáře, že je tvůj blog snobský, že žiješ "v jiném světě".. Jak tyhle závistivé komentáře vnímáš?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za otázku. Posláním tohoto blogu je inspirovat a motivovat a ukázat, že když se chce, jde to. Inu, on ten můj život za mě nikdo neodehrál. Všechno, čeho jsem dosáhla, má za sebou tvrdou dřinu a vůli. Do svého života nechávám nahlížet proto, že jsem se už tolikrát dozvěděla, kolika lidem to zásadně ovlivnilo život k lepšímu a udělali krok směrem, který jim otevřel dveře plné spokojenosti a štěstí. A to je cílem blogu.

      Negativní komentáře se dají čekat. Jsou všude a jsou známkou, že blog čte opravdu hodně lidí, kteří jsou různí. Za jedním ošklivým komentářem stojí několik neuvěřitelně nádherných emailů a pozitivních komentářů. Dokud bude víc těch pozitivních, budu spokojená :)

      Asi bych si přála, aby lidé přestali soudit ostatní a začali žít tak, aby i jejich život byl naplněný něčím lepším, než psaním takových komentářů. Ztrácejí tím totiž svůj drahocenný čas.

      Hezký den,
      s pozdravem Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  53. Mna by zaujimalo kolko casu denne venujes hladaniu prace? na blogu a instagrame to vyzrera ze cely den len sportujes a pecies, ale urcite to tak nieje. Hladas si pracu kazdy den? alebo ako postupujes? Ja som si v prave totiz v zahranici nasla pracu v obore a celkom rychlo, zatial co ostatne slovenky/cesky ktore som tu spoznala mi tvrdili ze to bude trval hrozne dlho. ja si len myslim, ze treba HLADAT, ja som za linkedinom sedela aj 8 hodin denne..co ty, aku mas strategiu? Dik!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jej, odpovídám trochu pozdě... Inu, když jsem práci hledala, postupovala jsem stejně, jako bych do práce chodila. Denní program mám vždycky celkem dobře rozvrhnutý. Většinou jsem vstávala kolem sedmé půl osmé, ráno šla běhat/cvičit, pak udělala snídani a do takových čtyř až pěti jsem prostě seděla doma na zadku projížděla inzeráty, psala motivační dopisy a obvolávala firmy. Někdy to bylo z kaváren, někdy z knihoven. Bylo to neuvěřitelně časově náročné. Pak jsem zpravidla psala blog a věnovala se dalším projektům, na kterých jsem pracovala. Jsem na sebe přísná a žádné lelkování není pro mě... někdy bych si přála, abych si dokázala udělat pauzu a opravdu si pořádně odpočinout :)

      Tak snad tak :) Hezký den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  54. Terezko neplánuješ třeba začít s natáčením vlogů? Bylo by to super!
    Mona

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Moni,

      to se obávám, že to není moc pro mě :)

      Ale nikdy neříkej nikdy :)
      Hezký den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  55. Terez, na jakých projektech nyní pracuješ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajej, asi jsem trochu propásla odpověď, ale když jste se mě ptala:

      - pracovala jsem ve své firmě S.Marketing, skrz kterou jsem pomáhala norským hotelům, restauracím, obchodům s Online Marketingem a Sociálními Médii.
      - připravovala jsem závodní choreografie pro teamy v ČR
      - připravovala jsem koncept naší firmy, kterou jsem před pár týdny otevřeli v ČR

      Tak doufám, že se nezlobíte za pozdní odpověď. Právě i kvůli těmto mnohým projektům mi na blog nezbylo moc času.

      S pozdravem Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  56. Ahoj Terezko, v příspěvku nazvaném "FRESH NEWS: Fresh flowers in the house - fresh ideas in my mind" zmiňuješ, že pracuješ na několika projektech - ráda bych se Tě tedy zeptala, o jaké projekty konkrétně jde - nechtěla bys o tom napsat i článek? (Ty mě nikdy nepřestaneš udivovat ;) Taky by mě zajímalo, jak si financujete cestování...já ačkoli mám stálý celkem stabilní příjem, tak bych si přesto nemohla dovolit takto často cestovat. Máš nějaké tipy, jak levně cestovat? Otázka na okraj...jak to děláš, že i když tak často mlsáš, máš tak nádhernou postavu? Já sice sportuji - hodně a pravidelně běhám a začala jsem i poctivě s posilováním ...ale stejně se musím děsně hlídat, abych si tu postavu jakž takž udržela :) Předem moc děkuji za odpověď a přeji Ti, ať se Ti daří ve všem, co si zamaneš. Moc Ti fandím a mám radost z každého Tvého příspěvku. Krásné dny :) Věrka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, chtěla jsem jen napsat rychlý tip, když jsem viděla tenhle dotaz ohledně cestování. Měla jsem možnost zúčastnit se kurzu Travel Hacking v Praze. Kurz trval asi 4 hodiny a dozvěděli jsme se spoustu užitečných informací, které se dají do praxe jednoduše přenést :-) Kurz stál cca 400 korun, ale to, co tě naučí, ti peníze vrátí během prvních pár cest. Za sebe bych tenhle kurz rozhodně doporučila, Petr o cestování mluví s nadšením a hlavně je vidět, že to nejsou jen prázdné řeči, ale že jsou to jeho vlastní zkušenosti ;-) Doufám, že jsem tě třeba inspirovala :-)

      Vymazat
    2. Moc děkuju, Věro :)

      Hehe, odpovídám trochu pozdě, takže v tuhle chvíli už je možná odpověď trochu neaktuální. V Norsku jsem předtím pomáhala nastartovat sociální sítě pro hotely, restaurae, nákupní centra. Fotila jsem jim fotky a naplánovala na pár měsíců content atd. Ještě jsem připravovala závodní choreografie českým gymnastický teamum. Tomu se věnuji i teď v Praze :)

      Cestovat se dá i za pár korun. Dřív jsme spávali u známých, nebo přes Couch Surfing, hledali nejlevnější letenky, nebo sbírali body v nejrůznějších programech. Teď mám většinu cestování zajištěné přes blogování a protože cestování miluju, málokdy řeknu ne.

      Dobrého jídla bych se nikdy nevzdala - když to ale vykompenzuješ dostatkem pohybu, který je pravidelný, můžeš mlsat :) Já si radši dám dort a pak ho jdu vyběhat, než abych na něj měla týden chuť :)

      Určitě bych mohla nějaký článek napsat.
      Moc děkuju za krásný komentář.

      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  57. Terezko, jaká norská jména se ti líbí? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. John a Erik :)
      A z těch ženských Thea.

      Ostatní si nechám pro sebe, protože je máme vybrané pro naše budoucí prcky :)

      Vymazat
  58. Ahoj Terko,
    mě by zajímalo, jak to je vlastně s tou tvou pozicí na míru :). Nesešlo z toho? Co se stalo?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, to už je teď možná trochu passé :)

      Vymazat
  59. Ahoj, nevím jestli tady taková otázka už je, ale zajímalo by mě, co si myslíš o odebírání dětí rodinám v Norsku? Třeba takový případ, kdy bylo dítě odebráno ,protože s ním matka neměla dostatečný oční kontakt, protože byla slepá.
    Díky za odpověď:)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V této "kauze" nebyla matka slepá, ale hluchá. Nebo si myslete dál svoje a rozčilujte se nad tou nehorázností..

      Vymazat
    2. jee, to já se nerozčiluju :D jenom mě zajímá názor, každopádně děkuju za přesnější informace:)

      Vymazat
    3. Dobrý večer,

      k této kauze nemám bohužel dostatek informací, abych si na ni mohla udělat vlastní názor.


      Vymazat
  60. Ahooj,

    supr, blog, supr fotky a momentálně taky největší prokrastinace při zkouškovém :) A moje otázka: co vás vedlo ke svatbě? Zvlášť jako dva studenty. Vypadá to nádherně, ale když se berou dva studenti kolem mě, přijde mi to trochu nezodpovědný vůči rodičům. Ale asi hlavně z hlediska peněz, protože já mám za sebe trošku černý svědomí, že se ve čtyřiadvaceti nechávám z většiny živit rodičema i když jim to naštěstí vůbec nevadí a podporujou mě. Proto mi přijde svatba a bydlení ve "vlastním" byť jen v nájmu trochu velkej luxus na studenty. Ale třeba to máte jinak :) Díky moc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář a doufám, že zkouškové dopadlo dobře :)

      Ke svatbě nás vedla naše láska :) Překvapivě :)) Prostě jsme to tak cítili, že je to to pravé ořechové a nechtěli jsme už čekat. A jestli to byl nezodpovědný čin vůči rodičům? Ani jeden z nás jsme v té době na rodičích nebyli závislí již několik let. V Norsku je školné zdarma a když máš alespoň práci na částečný úvazek a uskromníš své potřeby - není problém to ve dvou finančně utáhnout. Johni při škole zvládal pracovat na plný úvazek a já měla další projekty, které byly dobře placené. Byt jsme si koupili po té, co jsme si vzali studentskou půjčku a na svatbu jsme si z velké části vydělali sami. Svatbu jsme chtěli velkou a taky jsme na ní přes rok šetřili. Byla to součást nádherného roku. V Norsku jsou platy trojnásobně vyšší a tudíž se na takovou svatbu dá ušetřit mnohem lépe, než kdybychom žili v ČR.

      Přeji krásný večer.
      TerezaInOslo

      Vymazat
  61. Ahoj Terez,

    já bych měla otázku spíš na Johniho:-) Už mám z Norska zkušenost se studiem statistiky, tak by mě teďka zajímalo víc studium práv, což je moje druhá specializace. Myslíš, že by mohl Johni někdy poreferovat. Vím, že studovat práva je v Norsku velice prestižní a těžké, ale zajímaly by mě víc detaily. Jak probíhá výuka, jaké jsou formy testování znalostí, jak je to s následným sháněním povolání, co by jednou chtěl dělat, jak moc se zaměřují na mezinárodní právo (zda je to tak jako u nás, že jsou absolventi spíš v zahraničí nevyužitelní, atd.
    Předem děkuji za odpověď.
    Káťa

    OdpovědětVymazat
  62. Ahoj, připojuji se k příspěvku výše.. budeš dělat vlogy?
    A kdy bude další příspěvěk od manžela? Píše příspěvky sám nebo je musíš překládat a upravovat? A jak je na tom J.E. s češtinou?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj :)

      Nejspíš nebudu, i když teď jsme byli s dalšími blogekami na víkendu a nejspíš by mě to bavilo. Myslím ale, že moje parketa je psaní článků, takže se toho budu držet :)

      Johniho články pořád překládám a třeba jednou už nebudu muset :) Johni mluví roztomile. Nejde mu vyslovovat "ch" a "ř" - respektive to až na třetí pokus vždycky :) Ale dokáže velice brilantně bavit celou skupinu se svými českými větami.

      Hezký den,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  63. Terezko, jak je finančně náročné žití v Norsku?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je a není. Na začátku se všem podlamují kolena, když vidí ceny v obchodech, Všechno je pro nás Čechy třikrát dražší. Ale když v Norsku pracuješ, přijde mi, že mít dobrý životní standard je mnohem méně náročnější, než když žiješ v Praze. Třeba ovoce a zelenina je v Norsku levnější. Nebo oblečení, letenky, elektronika.

      Vymazat
  64. Ahoj Terez, jednou jsem cetla, ze se chystas hrat v Oslu v orchestru, zacala jsi?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chystala jsem se a dokonce jsem se byla podívat i na jednu zkoušku. Když jsem měla poprvé vyrazit na ostro, pilovala jsem dopoledne a praskla mi struna a spadla kobylka. Brala jsem to jako špatné znamení a už jsem se neodhodlala. Přecejen bych možná mohla začít teď v Praze polehounku :)

      Vymazat
  65. Ahoj Terezko,

    mě by zajímalo, jestli jsi věřící/v něco věříš (ať už jde o náboženství nebo spíše filosofický směr), co je Tvojí největší motivací do života a co/kdo Tě nejvíc inspiruje a proč :-)?

    Pro mě jsi jednou z inspirací Ty, protože jsi pozitivní, upřímná, milá a i když všechno nejde podle Tvých plánů, tak se dokážeš se situací poprat :-). Alespoň tak na mě působíš přes blog :-).

    Tobě, John Erikovi i ostatním čtenářům hezký den

    Klára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Krásný večer, Kláro.

      Moc děkuju za otázku. Věřím, že v každém člověku je něco dobrého, a že když do něčeho vložíš pozitivní energii, jednou se Ti to v dobrém vrátí. To ale platí i obráceně.

      Moc děkuju a doufám, že Tě budou články bavit :)

      Krásný večer a Johni pozdravuje!
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  66. Ahoj Terezko,

    Tvůj blog mám moc ráda a už Tě sleduju skoro od samého začátku. Moc za něj děkuju :-)
    Mě by zajímalo, jestli vnímáš nějaká rozdíl mezi blogovou TerezaInOslo a opravdovou Terezou... Je něco, co by sis přála, aby z blogu bylo víc cítit? A dá se všechno vyjádřit slovy a fotkama?

    Budu se těšit na odpověď! Děkuju! :-)
    Vlaďka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Vlaďko,

      Děkuju za miá slova :)

      Řekla bych, že jsme dost identické. Možná jen, že do blogu nedokážu promítnout můj tolik oblíbený humor :) To se dělá velice těžko a bez toho si můj život nedokážu představit.

      Omlouvám se pozdní odpověď. Ostuda jsem :)

      Krásný večer,
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  67. Terezko,
    děkuji že nás takhle necháváš nahlédnout do svého soukromí a norského života :)
    V poslední době mám chuť poprat se o své sny se sílou lvice (z části je to i díky Tvému blogu, jsi pro mě obrovská inspirace). A jelikož jsem ženská zvědavá, zajímalo by mě, jaké jsi měla sny a plány ještě než jsi potkala Johniho a odstěhovala se do Norska? Chtěla jsi žít v jiné zemi nebo tahle touha přišla až společně s Johnim? A jaké máš vlastně sny a přání teď?

    Děkuji, že nám všem dolíváš síly a chuť do dalších dní a smekám před Tebou - dokážeš pravidelně vykouzlit úsměv na nejedné tváři, ikdyž jsi tisíce kilometrů daleko :)

    Bára

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Baru, za nádherný komentář a vlastně všechny Tvé krásné komentáře. Moc si jich vážím.

      Mám radost, že sis z blogu ukousla kus odvahy, tak to má být. Já jsem vždycky věděla, že chci vycestovat a nechat se obouchat životem v cizině. Vždycky mě to neuvěřitelně moc lákalo. Vždycky mi bušilo srdce, když jsme měli angličtinu ve třetí třídě a já mohla listovat učebnicí, kde byl Londýn a Anglie. O Skandinávii jsem snila dlouho. Nějak jsem cítila, že tam patřím. Nejenom, že jsem jim hodně podobná, co se týče rysů a tvaru obličeje, světlým vlasům, ale i mentalitou. Když jsem na sever odjela poprvé, připadala jsem si jako doma, jako kdybych našlo "to svoje stádo" :)

      Teď si přeju být spokojená kdekoliv budu. Teď jsme s Johnim rozjeli nový projekt Elite Bloggers a oba si plníme další sen. Je to náročný, drsný, ale neuvěřitelně nás to baví - pomáhat plnit sny ostatním je totiž jedna z nejkrásnějších věcí na světě :) Tak uvidíme kam až se to vyvine!

      Nádherný večer, Báro a někdy zase na virtuální viděnou :)
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  68. Ahoj, mě by zajímalo, jaké zahraniční blogerky nebo instagramové účty máš ráda? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám moc ráda @carolinebergeriksen, @skopljak a teď nově objevenoou @ohhcouture

      Vymazat
  69. Ahojky...:)

    mám rochu netradiční otázku - jaktože máte oba dva tak bílé zuby? Možná otázka mimo mísu, ale jistě i jiní si všimli, že máte hollywoodský úsměv :)

    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, přijde Vám to, Hanko? :))))

      Občas používáme nějké bělící pasty. Loni jsme si z US přivezli nějakou zázračnou :) Před svatbou jsme používali bělící pera, ale jinak nic moc. Možná to v létě lépe vynikne, když máme opálený obličej :)

      Vymazat
  70. Ahoj Terez, bude nekdy vetsi prispevek o tve scrapbookove tvorbe?
    A nebo o foceni, mas uzasne fotky!

    OdpovědětVymazat
  71. Ahojky, Terezka, kto je tvoja sestra? Niekde si pisala, ze je slavna, ale asi som uplne mimo, no nepoznam ju!
    pekny den ti prajem:-)
    Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to modelka Barbora Vida, dříve Kolářová :)

      Vymazat
  72. Ahoj Terezko,

    na Tvůj blog jsem narazila před časem náhodou, vlastně díky tomu, že jsi získala ocenění blogerka roku. Brzo se chystám taky stěhovat do zahraničí, a tak mi to nedá se nezeptat: kde na všechno bereš peníze? Nemohla jsem si nevšimnout kabelky a bot MK, iPhonu, dražšího sportovního vybavení, často čerstvé kytky apod. Nejsou to zrovna levné záležitosti a já nějak nedokážu omotat svojí hlavu kolem toho, jaktože si to jako student a nezaměstnaná můžete dovolit? Snad Tě tato otázka neurazí. Fandím Ti.

    OdpovědětVymazat
  73. Ahoj Terko, dnes jsem objevila Tvuj blog a muzu rict,ze prvnich par clanku me dokonale nadchlo. Ja uz 15 let ziju v USA, mam americke obcanstvi,ale tak nejak premyslim o prestehovani do Skandinavie, zatim vede Svedsko,ale Norsko je hned ruhe za nim :). Terko, zajimal by me tvuj nazor. Mam vystudovanou college tady v USA, bakalare psychologii, myslis, ze je tezke ziskat praci s timto vzdelanim? Norsky neumim, anglicky perfektne, ale samozrejme bych udelala vse se jazyk (norstinu) co nejrychleji doucit.
    Jeste by me zajimala jedna vec a pro me velmi dulezita. Myslim nejvic :-). Jaci jsou Norove jako lidi? Kdyz treba srovnas s lidmi v CR. Tohle je vec, kvuli ktere v Ceesku nechci nikdy zit. Lidi. Nerikam,ze jsou vsude stejni,ale jeste jsem nezazila tak negativni,nepratelske, zavistive a neprejici lidi jako v Cesku. Miluju Americany. Jaci jsou podle tebe Norove?
    Dekuju za odpoved a krasny blog!!!
    Iva/Chicago

    OdpovědětVymazat
  74. Ahoj, Tery,
    V půlce července se chystame s kamoskou do Norska, nemas nejake "neturistické" typy co navštívit :) určité chceme Oslo, Loffoty, Troli stesku a takový ty skály,který nikdy nevím jak se jmenuji :D .. A ještě jsem se chtěla zeptat, budeme totiž spát pod stanem (v rámci šetření :D ),tak prosimte, hledala jsem to na netu a doufám, ze v Norsku nejsou zadní vlci a medvědi? :D to je jedno,z čeho máme strasnej strach... Děkuji :)

    OdpovědětVymazat
  75. Ahoj Tery... mě by zajímalo, co si myslíš o sociálním systému Norském a jejich neoprávněné a nesmyslné až žalostné a smutné odebírání dětí? Konkrétně smíšeným párům (tudíž jeden nor, jeden cizinec). Nemáš z toho strach? Nesvírá se ti žaludech při faktech, jak Norsko s tímhle zachází a obchoduje? Slyšela jsi o tom vůbec někdy?.... Děkuji za odpověď a krásný den :)

    OdpovědětVymazat
  76. Ahoj Terezko. Mě by zajímalo, jestli se ti norština jako jazyk líbí, a jaký máš názor na ostatní severské jazyky? :-) Finština atp.

    OdpovědětVymazat
  77. Ahoj Terezko,
    nedávno jsem narazila na tvůj blog (a následně i IG) a musím říct, že jsem nadšená a moc ráda se ve volné chvíli začtu :) A fotky na IG, no krása pohledět, jsi opravdu nadaná ;)
    Poslední zimní semestr jsem strávila na erasmu ve Švédsku, v Oslu jsem byla na výletě, takže vždycky, kdyř vidím nějaké fotky z města, vzpomenu si, jaká tam byla úžasná atmosféra a strašně ti závidím (samozřejmě v dobrém slova smyslu), že můžeš žít právě tam :)
    Koukala jsem na některé tvé předchozí odpovědi na komentáře, a celkem mě překvapilo, že jsi psala, že pro cizince, který by tam chtěla pracovat, není zase takovou nutností znalost jazyka. Když jsem totiž byla ve Švédsku, x lidí jsem se ptala, jestli by pro mě jakožto cizince byly nějaké šance se tam uchytit, naprosto mě to tam totiž uchvátilo (jak by taky ne, myslím, že každý, kdo na delší dobu pozná Skandinávii, podlehne a jen těžko se mu vrací zpátky) a momentálním mým snem je se tam jednou natrvalo přestěhovat, život je tam prostě úplně jiný, ale to ty určitě moc dobře znáš :) No a všichni mi shodně řekli, že bez jazyka nemám v podstatě šanci, jedině že bych byla nějaký vyloženě expert v hodně žádaném oboru, což samozřejmě po škole nemám šanci být. Myslíš, že je v tomhle rozdíl mezi Norskem a Švédskem, že je Norsko z nějakého důvodu schůdnější varianta? Samozřejmě nějaké základy švédštiny mám a chci se tomu dál věnovat, ale na úrovni toho, abych byla schopná plynule mluvit v rozhovoru to ještě není, pro nás je to dost těžký jazyk bych řekla..
    Jinak ještě jednou moc děkuji za to, že píšeš, jsi skvělá příjemná holka a moc dobře se to čte :) Navíc, když s tím prostředím člověk má i osobní zkušenost, kolikrát skoro zamáčknu slzu :D
    A máš neuvěřitelné štěstí, žes potkala někoho, jako je John Erik, z toho co píšeš, to je opravdu skvělý chlap! Oni ti seveřani mají svoje kouzlo :)
    Moc tě zdravím a přeji spoustu dalších úspěchů!

    OdpovědětVymazat
  78. Ahoj, Terko,

    mě by zajímaly hlavně dvě věci ze života v Norsku. Možná je to úplná hloupost, ale... Jak je to v Norsku s počasím, nemáte tam většinu času zimu a tmu? Jsem člověk, co miluje teplo a hodně světla. Proto mě nikdy Norsko nelákalo navštívit. Poslední dobu, co čtu tvůj blog a selduju fotky se mi Norsko začíná čím dál tím víc zamlouvat a vypadá to, že ani s tím počasím a tmou to nebude tak hrozné, jak jsem se domnívala :) A miluju ty fotky krajiny, ta je tam určitě nádherná...

    Jinak mi to nedá a musím se vyjádřit k tématu financí, které se tu posledních x komentářů neustále přetřásají... přijde mi totiž, že většina lidí vidí vždycky jen to ,,pozlátko,, , ty věci které si člověk může dovolit, které má...nikdo už za tím ale nevidí tu realitu všedních dní, tu dřinu, která za tím vším je... A vzhledem k tomu, že v Norsku jsou například běžné věci jako např. potraviny neskutečně drahé, na naše a myslím i Vaše, poměry (pokud to tak není, klidně mě opravte) myslím, že to tam není tak jednoduché a pohádkové, jak se může na první pohled zdát. A nemyslím to teď jen z hlediska zajištění základních věcí jako je bydlení, jídlo, atd., ale i co se týče prosazení v cizí zemi, získání práce, atd. Ale to jsou právě ty okolnosti a ta dřina, která není mnohdy na první pohled vidět...
    To mě vede ještě k jedné otázce. Jací jsou Norové jako lidé?

    Držím ti palce ať ti všechno, co si přeješ vyjde a jste se svým manželem spokojení, protože to je nakonec to nejdůležitější :)

    Měj fajn den, Jitka

    OdpovědětVymazat
  79. mna by zaujimalo, ze kde si sa naucila robit tak nadherne fotky. resp., ci vies odporucit nejake...knihy, stranky, materialy... ktore by mohli byt uzitocne pre uplneho zaciatocnika. a taka ista otazka ohladom "social media" merketingu. Vopred dakujem a prajem prijemny den :)

    OdpovědětVymazat
  80. Ahoj! Doufám, že se tu tato otázka ještě neobjevila, pročítala jsem je a koukala jsem, že jsi odpovídala někomu, že s John Erikem mluvíte teď převážně norsky. Docela mě to překvapilo. Jak jste k tomuto rozhodnutí dospěli? A jak to vnímáš? Já jsem totiž vždycky žila přesvědčením, že ve vztahu s cizincem je nejlepší, když se oba domlouvají jazykem pro ně cizím, protože tím pádem jsou určitým způsobem stejně "znevýhodnění". Ale asi to je dost individuální... Jak to teda vnímáte vy?

    OdpovědětVymazat
  81. Ahoj Terezko :)

    Já bych se chtěla zeptat, jestli jste už přemýšleli jakými jazyky budete mluvit na Vaše budoucí děti. Výše jsi odpovídala, že s John Erikem spolu mluvíte ze 70% anglicky a z 30% norsky, tak jak to budete dělat, když budete s dětmi společně.
    Asi tě už otázky na toto téma musí otravovat, ale multinárodní (můžu to tak nazvat? :D) manželství je pro ty "jen české" hold zajímavé :)

    Na závěr bych ti chtěla popřát, aby jsi konečně našla svou vysněnou práci a už ti to nic nepřekazilo.

    Pavla

    OdpovědětVymazat
  82. Ahoj Terezo, chci se zeptat, jestli Johna Erika oslovuješ i doma "Johny", nebo je to familiární oslovení jenom pro nás na blogu... Určitě mě nezajímají "další různá oslovení" :), jen mi "Johny" k Norovi nejde... Volají ho v rodině opravdu Johny, nebo spíše Erik, nebo John? A tu norčinu jsi se naučila jenom kvůli svému milovanému, nebo jsi "něco málo" věděla i předtím? Měla jsi i nějaký kurs? Díky, Terka :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O kousek výše to Tereza vysvětluje...pročti si to :)) pokud to nechceš hledat, tak John se čte Jon, Johni se čte Jony a ne Džony...

      Vymazat
  83. Ahoj Terezko,

    zaujalo mne v tvém článku, kde jsi psala, že jsi měla první velkou goodbye party před cestou do Skotska, a tak by mne zajímalo vše o tvém pobytu tam, protože miluju Británii. Za jakým účelem jsi tam jela, na jak dlouho, kde jsi všude byla a co jsi zajímavého viděla, ochutnala, a jak na tebe celkově Skotsko působilo?

    Díky!

    Veronika

    OdpovědětVymazat
  84. Ahoj,
    Mé by zajímalo, jestli, kdyź s manźelem přijedete do Prahy, spáváte ,,doma" nebo v hotelech? Já totiž momentálně něco podobného řeším a vy se dokonce teď stěhujete, takže je to určitě aktuální téma.

    Moc, moc ti fandím,
    Slova jsou zbytečná!

    OdpovědětVymazat
  85. Ahoj Terezko! :-) Jaké jsou tvé oblíbené knihy, které tě určitým způsobem ovlivnily, posunuly dál...?

    OdpovědětVymazat
  86. Ahoj Terezko, mě by zajímalo - jak se křestním jmenují tví rodiče?:)

    OdpovědětVymazat
  87. Ahoj Terezko, blog je naprosto úžasný, nejvíce miluji nakopávací články, které mě vždycky donutí nevzdávat a prát se dál ! Zajímalo by mě, jaký byl tvůj Plán B, pokud by Tě nepřijali na U of Oslo. Měj se krásně, moc Ti fandím!

    OdpovědětVymazat
  88. Tvoj blog som objavila len nedavno a priznam sa, ze som necitala uplne vsetky prispevky. Ale mna by zaujimalo viac o ponuke, ktoru ste dostali, ze sa stahujete z Osla. Kliknutim na odkaz som sa ale vobec nic nedozvedela:)
    Obdivujem ta, ze odhalujes tak vela zo svojho sukromia...

    OdpovědětVymazat
  89. Ahoj Terezko,
    právě jsem se přestěhovala do Dánska kvůli vysoké školy. Nastupuji do prváku, ale momentálně se potýkám s tím, že chci každou chvíli brečet jelikož smutním po rodičích (taková sem nikdy nebyla). Nemáš ty nějakou radu jako zkušená osoba, jak se s tímto vypořádat?
    Děkuju ti za odpověd' a hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bude dobrý, Míšo. Začátky jsou náročné pro všechny. Počkej až se všechno rozjede, škola, noví přátelé, nádherný dánský kavárničky a pekárny, najdi si, co Tě baví a naplňuje a s Vašima buď ve spojení. Skypuj, vyprávěj, bude dobře :) Držím palce a napiš, jak se daří!

      Tereza

      Vymazat
    2. Děkuji moc za odpověd'. Musím říci, že už se cítím mnohem líp. Snažím se zaměstnat hlavu jen co to jde. :)

      Vymazat
  90. Ahoj Terezko,
    sleduju Tvůj blog už nějakou dobu, jsi pro mě velkou inspirací. Začala jsem po delší době také psát blog: http://maya.egresi.cz, kde píšu o svých zkušenostech v Anglii.
    Tvoje články mně vždycky pozitivně naladí, i když se cítím pod psa...
    Zajímalo by mne, co je to, ty vzkazy v lahvi???
    Díky za odpověď. :-)
    Měj se krásně a žij i nadále moc šťastně.
    Markéta

    OdpovědětVymazat
  91. Ahoj,
    zajímalo by mě, v kolika letech jsi začala s gymnastikou:) já s ní hodně brzo skončila kvůli zranění kolene, ale nějak mi to nedá..
    je to už několik let, ale pořád mě to k ní táhne.. myslíš, že to má vůbec smysl? jako teenager s tím vpodstatě začínat odznova..? :/

    OdpovědětVymazat
  92. Ahoj Terezo, rada bych se zeptala, ktere jsou Tve nejoblibenejsi aplikace, ktere denne pouzivas, bud pri praci s blogem, nebo kdyz cestujes, neco neco hledas, atd. Moc diky!

    OdpovědětVymazat
  93. Ahoj Terezko,
    prosím Tě chtěla bych se Tě zeptat, kolik měříš? Máš nádhernou postavu. Děkuji!

    OdpovědětVymazat