O palačinkách s rybízem, mé nevrlosti, horkém víkendu a tak

Life

9. srpna 2015

Sedím ulepkaná na kanapi. Z levé strany slyším norské komentáře k Premier League, na kterou se Johni už těšil několik dní a celý rozzářený mě čas od času zkontroluje, prý jak mi to psaní jde 🙂 Z té pravé slyším chrupkání Sida, který se na mě lepí, jakoby tušil, že se nám to všem třem krátí. Zítra totiž už přiletí páníčci. My předáme pejska, auto, klíče, zahradu, bylinky a jejich vypůjčený život. Byla to paráda, ale těším se na ten náš. My se totiž zítra stěhujeme. Jsme napjatí. Já šmejdím Pinterestem a hledám inspiraci do půdního bytu se schodama. To prej zatím prozradit můžu. Asi tam v těchhle vedrech budeme brzo upečený, ale když my na ty byty se schodama máme slabost…

Pátek

.
John Erik miluje tyhle malé příležitosti k drobným oslavám. A já to zas miluju na něm. Vždycky najde důvod k tomu, aby jsme večer vyšperkovali něčím speciálním. Vlastně to ani nemusí být speciální. Hlavně, že je důvod užívat si víc, než je to běžné. Tak jsme si objednali pořádnou pizzu. Takovou tu, jejíž vůně vás šimrá v nose ještě předtím, než mladík na motorce zahne do vaší ulice.

Celou jí sníme, Terez si ještě lokne jednou, dvakrát piva, pustí se náš oblíbený seriál a můžete napočítat do 27 a usne jako špalek. Klasický scénář. Akorát, že v Norsku jsem to vždycky vydržela třeba i celou episodu. Po třech týdnech v Praze usínám při první znělce. A včera prý i dvě, ano celé dvě!! vteřiny potom, co jsem se Johniho mermomocí snažila přesvědčit, že dneska už to dám!

Sobota

Johni mě v životě naučil mnoho věcí (dělat palačinky, dvojné s vrutem, pravidla curlingu, jak se norsky vyslovuje høyesterettsjustitiarius, … ), ale jednou z těch mých nejoblíbenějších, je umění relaxovat a docela vypnout. To dělám málokdy, ale rozhodně víc než kdy dřív. Když se mi to podaří, je to něco! Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale relax se u mě smí provozovat jen tehdy, když moje svědomí uzná za vhodné, že si ho zasloužím. Teda abych to uvedla na pravou míru, relaxuju často, ale ne vždycky mi moje svědomí dá zelenou.

Když jsem se stěhovala z Norska, napsala jsem si na takový kus užmoulaného papíru pár věcí, které jsem se na severu za ty roky naučila, a které jsem si do imaginárního kufru do Prahy zabalila. Mezi nimi bylo mimojiné: naše kulinářské večery, dlouhé nedělní brunche (zatím je to jenom o jídle :), šetrnost k přírodě, nenakupovat zbytečnosti a umění relaxovat. Ale takový ten pořádný. Úplný. Někdy mám pocit, že lidé na to záměrně zapomínají. Pak jedou na doraz a jsou protivní, nevyspalí, unavení. Já se taky zapomněla. A vypadá to, že jsem byla i protivná, nevyspalá a unavená. Tak mě dneska ráno John Erik cvrknul do nosu, vyvez za přáteli na Orlík (to zní jako bych byla malomocná 🙂 a já zase asi po stopodesátésedmé pochopila, jak je to v životě ohromně důležité. Prostě jen tak vypnout.

Neděle

A co vy? Jste odpočatí, umíte to? Jestli ne, neměli bychom si právě toto zase osvojit?

Milý nedělní večer vám přeje

Vaše TerezaInOslo

Komentáře

Odebírat

6 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

Barbora

8 let před

Terezko!
Normálně se jsem se nad tím musela zamyslet a máš naprostou pravdu. Lidé si myslí, že když odpočívají neaktivně, že si odpočinou, ale to tak vůbec není. Naopak jsou ještě více nepříjemný, protože nemají zážitky. Kdyby je měli, chtěli by je rozprášit do světa a třeba je někomu náhodnýmu řect.

Zrovna nedávno jsem si povídala s pánem, co pracoval v bance a pro mě to bylo skvělé rozradostnění dne.

Měj se krásně, zvládněte stěhování, pozdravuj muže a neumřete v tom horku.

Tvá B.

Odpovědět

Reny Mejtská

8 let před

Milá Terezko,
opět moc hezký článek.Já vypnout asi neumím,ne že bych měla neustále co na práci,ale poslední
dobou mě život nějak netěší a neumím ho užívat tak jak třeba dřív.
Jsem ráda,že jste sehnali byt a půdní bude určitě krásný:) Těším se až se jednou podělíte o pár fotek,
jak zařizujete a jak si všechno užíváte.
Mějte tedy pěkné pondělí a aby šlo vše jak má :)) podle představ.
Renča

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Reply to Reny Mejtská

Děkuju Renčo.

Vždycy se těším na Vaše komentáře 🙂 Umění vypnout a ovládat čas se každý z nás asi budeme učit celý život. Až to ale jednou pochopíme, máme vyhráno.

Přeji, aby se Vám dařilo podle Vašich představ 🙂
Krásný den,
Vaše TerezaInOslo

Odpovědět

Anonymní

8 let před

Milý článek se skvělou pointou. Jen tak dál, Terezo. J.

Odpovědět

Tereza In Oslo

8 let před

Moc děkuju 🙂

Odpovědět

Anonymní

8 let před

Kdybych psala blog, určitě bych si dala pozor na správnou češtinu! Jitka

Odpovědět

O palačinkách s rybízem, mé nevrlosti, horkém víkendu a tak

1. Co jsou soubory cookies

2. Druhy souborů cookies

3. Využívání souborů cookies

4. Účel použití souborů cookies