Norové, většina z nich umí běžkovat dřív, než chodit, aneb historie poodkrývá tajemství Pettera Northuga a Marit Bjørgen

Life

26. ledna 2014

Je nádherné zasněžené nedělní ráno, poslouchám Český rozhlas Radiožurnál a na obličeji mám nedělní bahenní masku (Miracle MUd Mask od NEVO), horký čaj s citrónem a cukrem provonil celý byt a já každou chvíli přestávm psát, protože musím uzobnout z domácího pátečního dortu. Ani dneska to nebude ta lenivá neděle. John Erik je celý den na školení a já si „užívám“ poslední chvilky klidné neděle. I přestože můj program praská ve švech, po těch letech jsem se naučila, že si musím ty volné chvíle vychutnat do sytosti, starat se o své tělo, jít si zacvičit, dobře se najíst a pořádně se na všechno vyspat.

Norové a jejich láska k běžkám

Vrátím se do středečního večera: Cítím všechny svaly na těle, i ty, o kterých jsem ani po těch letech gymnastiky nevěděla… Obličej mi pomalu rozmrzá a já jsem plná dojmů z našeho prvního běžkařského výletu! Bylo to kouzelné, velice náročné, ale naprosto božské!

O Norech se říká, že umí dřív běžkovat, než chodit. V obchodech se sportovním zbožím prodávají běžky vskutku miniaturních velikostí, a pro batolata mají Norové také řešení: pojízdné sáňky, které za sebou táhnete, když běžkujete… V Norsku má tuto standardní výbacu zcela každý, bez výjimky. Inu, mají Norové opravdu běžkování v krvi? Ano, nejstarší nález kresby byl objeven v jeskyni nad polárním kruhem a má úctyhodných 4000 let. Seveřané používali lyže k přepravě, k lovu i k boji a dnes slouží k nejoblíbenějšímu zimnímu sportu, který provozuje do slova každý. V pátek jsem dokonce potkala celou školku, která se vydala na běžkařskou túru, ti prckové v roztomilých kombinézkách, kteří v rukou táhli pro ně tak velké a těžké věžky, byli kouzelní.

A jak to všechno začalo u nás? Nákup běžek v Norsku:

Vydali jsme se do jednoho obchodu se sportovním zbožím. Ty tady v Norsku praskají ve švech, Norové jsou totiž sportovci duchem i tělem… legíny a sportovní tenisky tu vidíte na každém kroku. „Být fit je nové sexy!“ Inu, takový servis při nákupu běžek jsem ještě neviděla… Kliknete si pro lísteček s pořadovým číslem (jako u nás v bance) a běžkařský expert si na vás vyměří minimálně dvacet minut. Za těch dvacet minut si vás okem přeměří, poptá se pár šťouravých i banálních otázek, odhadne vaši kondici a po takovém malém výslechu a měření vám přinese ty Vaše. Nabídne speciální úpravu, kterou jejich obchod nabízí, ale s mrknutním oka na sebe tak trochu prozradí, že to není úplně potřebné a je to spíše trik. Vy si spokojeně odnášíte běžky a jestli máte ten správný úbor, tak stačí nastoupit do metra, nechat se popovést trochu z centra a jste tam – v Běžkařském nebi. Během té jízdy metrem vystoupí ti upravení Norové s kufříky a důležitými výrazy, a začnou postupně přistupovat mistři legíňáci s čepicemi posetými norskými vlajkami, klučíci s twintipama a snowboardama a lidé v kombinézách se sáňkama a obrovskýma pletenýma čepicema. Z takového metra se rázem stává pozemní lanovka, jak vystřižená z alpského lyžařského střediska. Na poslední zastávce vystoupíte a jste v ráji. Projeli jste pár hlubokými lesy, pár krásnými „skoro-jako-vysokohorskými“ vesničkami a neuvěříte vlastním očím, kam zmizelo to velkoměsto za takovou chvíli zmizelo. Oslo mě zase dostalo do kolen!

Metro v Oslo

Nasazujeme běžky, a vyrážíme po nádherně romantické, osvětlené a na jedničku upravené běžkařské trati. Tady se dámy a pánové ale flákat nemůžete, a když přece jenom chcete volnější tempo, můžete si vybrat vycházkovou/rodinou linii.