Nezapomenutelné momenty roku 2016 vol.1

Krásný zasněžený lednový večer. My odpočíváme po noční cestě autem ze srubu a lenošíme. Chtěla jsem pro vás a možná i trochu pro mě sepsat momenty roku dvašestnáct a jenom první tři měsíce mi zabrali několik hodin. Je to krásný vzpomínat a projít si ten rok, se kterým jsme se před pár hodinami rozloučili a vy už se teď můžete pustit do první ze čtyř částí té celé skládanky.


leden

Začátky roku mám vždycky ráda. Cela natěšená se po hlavě vrhám do toho se šestkou na konci a do aleluja plánuju, sním a maluju si ve své hlavě. Občas přijdou chmury, které splachuju horkou čokoládou a pak mi zase do schránky přiletí krásný email, abych byla pro někoho narozeninovým dárkem.
.
Prostě tak trochu, jak na horské dráze.


Leden byl pro nás v mnoha ohledech plný nových výzev. Odpočali jsme si sami dva ve srubu v Norsku a načerpali nové síly, které nám už docházely. Naši „kancelář“ jsme přesunuli z malého oranžového kanape v mini bytě na Plzeňské do zbrusu nového Elite Bloggers hubu u Náplavky. Už po pár měsících nám bylo jasně, že pracovat společně z domova není dlouhodobě udržitelné. Po půl roce jsme měli našetřeno na to, abychom hub celý vybavili a dokázali poplatit nájem.
 

Během ledna na nás pak čekala celá řada interview, abychom vybrali toho našeho prvního zaměstnance, kterého jsme potřebovali jako sůl. Domů jsme chodili strhaní v jedenáct večer a já jsem tak trochu balancovala někde mezi prací a tím, že vlastně pořád nemám čas na to, co bych ráda a občas mi z toho bylo vážně na nic.



Vedla jsem si sama v sobě svůj osobní boj.



Spokojená TerezaInOslo v Norsku



Na jednu stranu jsem byla nejšťastnější na světě, že jsme ušli poměrně dlouhou cestu plnou strastí i slastí, ale na tu druhou mě to všechno šíleně svazovalo. Vždycky jsem si přála být svým vlastním pánem času. Říct si, když se mi jedno ráno bude chtít jít do kavárny psát knížku a jít tam. Nedokázala jsem to. Všechny povinnosti podnikání se na mě hrnuly jako sněhová koule, která na sebe nabalovala pořád víc a víc. A nějak jsem neviděla, jak z toho ven. Trhalo mi srdce, když jste mi psali, že na vás nemám čas a nepíšu často. Trhalo mi srdce, když jsem nedokázala napsat ani pár stránek knížky, na kterou jsem se těšila celý život. A trhalo mi srdce, když jsme po celém týdnu v práci přišli domů celí vyčerpaní a místo krásného rande jsme usnuli na gauči. Až jsem se najednou sama v sobě nějak uklidnila a v zamrzlé Praze zase našla tu šťastnou a spokojenou holku, která ráda sní a je na sebe čas od času pyšná. Že to ale teda trvalo..
 .

A víte co? Musím ji nacházet téměř každý měsíc, protože se vždycky někam vypaří holka jedna bláznivá.


Nejoblíbenější článek ledna byl rozhodně ten o třech klíčových slovech úspěchu, který si můžete přečíst TADY

Horká čokoláda, která spláchne všechny chmury
Nový diář, který jsem koupila v roztomilém městečku Lyngdal a provázel mě celým rokem
Novoroční výšlap na Skulderen
Dortík, když jsem byla narozeninovým překvapením
Selfie zrcadlo
Naše nové pracovní zázemí
Elite Bloggers hub
Kde se občas pracuje i na zemi
Občas balancuju životem


únor

Únor nás zavál do Osla, kde jsme vyklízeli náš milovanej loft a připravovali ho na prodej. Všechny ty vzpomínky jsme balily do krabic a vyvolávalo to ve mně smíšené pocity. Na jednu stranu jsem byla natěšená na nové příležitosti, na tu druhou mi už teď chyběla ta norská pohoda a klid. Johni si Prahu ale neskutešně zamiloval a plnil si ten jeho sen. My jsme si zas byli zcela jistí, že kdybychom se stejně někdy do Norska vrátili, vrátili bychom se do něčeho jiného. Možná většího. Možná s výhledem na Oslo fjord. Ale prodej prvního bytu, je prodej prvního bytu. Se vším všudy. S emocemi a slzičkami.



V únoru jsme taky protančili střevíce na dalším skvostném Plese v Opeře (zas a znovu děkuji za milé pozvání :), kde byla i moje Baru v sedmém měsíci. A ve schránce mi přistálo tolik nádherných emailů od vás a některé přivály i slzy štěstí.

O jednom, na který obzvlášť nikdy nezapomenu, si můžete přečíst TADY.



V únoru jsme taky oslavili náš půlrok v Praze (uf, už půlrok!) a psalo se o Elite Bloggers v Hospodářských novinách i ve Forbesu. Mně se splnil další obrovskej sen. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsem četla první řádky a viděla tam naše jména. 
.

A to jsou ty momenty, kdy jsem na nás sakra pyšná, a které mi dávají energii tvořit a makat dál. 
I když je to někdy sakra dřina.

Únorové návštěvy v Oslu
Další nezapomenutelný Ples v Opeře s mojí milovanou těhotnou Baru
Na Ples jsme se přiřítili z tréninkového kempu národního teamu v Liberci a druhý den v šest ráno jsme zase jeli zpátky
Když v Oslu zapadá sluníčko
S mým nejoblíbenějším ledním medvědem
Vyklízíme sakum prdum náš byt v Oslu
Tak a je to definitivní – prodáváme ho



březen

V březnu jsme se vydali s blogerkami do nádherných Tater. Lyžovali jsme, cpali jsme se, rochnili se ve SPA a nechtělo se nám domů. Zase další krásnej víkend, na kterej budeme všichni rádi vzpomínat 🙂 Tatry jsou prostě nezapomenutelný.

V březnu jsem taky dostala krásnou příležitost fotit dyzajnovou kolekci pro Dyzajn market a vykouzlili mi na hlavě afro, který jsem nikdy nechtěla a vlastně tak trochu ani nemohla sundat. Moje babí měla osmdesátiny a my jsme je velkolepě oslavili s celou rodinou a pochutnali si na vynikajícím dortu s makronkama.

Babička je neuvěřitelně vitální žena, která běhá po horách i po zahrádce. Jsem neuvěřitelně pyšná, že ji mám.



Na Velikonoce jsme se tradičně vydali do srubu a tentokrát jsme to vzali ještě přes Kodaň. Moje milovaná Kodaň, která je hned po Oslu druhá nejoblíbenější. Srubová pohoda na Velikonoce, kde se sešla celá norská rodina, první norské jarní sluníčko, tradiční spouštění lodě na vodu a påskekrim – velikonoční detektivky. Tak taková je pohoda o Velikonocích.
.

Nejoblíbenější článek března byl rozhodně ten, o ženách mého života TADY

I na svahu se fotí ostošest 🙂 (zdroj: Brixhauz)
Jedno z nejkrásnějších SPA (zdroj: Brixhauz)
Náš program pro blogerky (zdroj: Brixhauz)
Zasněžená pohádka (zdroj: Brixhauz)
Válet se v posteli a cpát se popcornem, to by mi šlo 🙂
Zamilovala jsem se do afro vlasů
Rozkaz zněl jasně: „Roztoč je dokola a nespadni z těch schodů!“
Naše babí slaví osmdesátiny
Velikonoční snídanění ve srubu
Moje kreativní chvilka
Moje oblíbené legíny jara
Tady se to rozjímá a píše
.
Dalším krásným momentem března byl rozhodně vykopnutí našeho nového projektu – český start-up měsíce. Miluju potkávat zajímavé lidi, kteří si jdou za svým snem a mají takovou tu správnou jiskru v očích. Takové tedy už od března hledáma a každý měsíc jednoho z nich skrz naše blogerky virtuálně vykopneme do světa. Miluju všechny start-up meetingy. Buší mi srdce už jen když si na ně vzpomenu. A miluju ten pocit, že máme v rukou sílu někomu opravdu splnit ten jeho sen. Start-upy měsíce jsou mojí srdcovkou, na kterou se každý měsíc těším. A nemluvě o tom, s kolika lidmi jsme si padli do noty tak, že se moc rádi potkáme na kafe i po několika měsících. Tak kdybyste o někom zajímavém věděli, napište mi doporučení na email. Dobrých lidí s jiskrou v očích a skvělým nápadem není nikdy dost.


Budu se těšit.

A vy se můžete těšit na Nezapomenutelné momenty roku vol.2.

Krásný večer
Vaše TerezaInOslo

Komentáře
  • Marketa Frank napsal:

    Krásně napsáno a perfektní fotky <3

    http://marketafrank.com

  • Moc pěkný článek Terezko! 🙂 Prošla sis dobrým i špatným, ale posunulo tě to dál. Vždycky když se jedny dveře zavřou, další se otevřou. A ty jsi té příležitosti využila a neustále tvoříš něco nového a úžasného! 🙂 Opravdu ráda čtu tvé články a přeji ti úspěšný rok 2017! 🙂

  • prežila si krásny rok 🙂 a ten ďalší bude ešte krajší 🙂

  • Moc se těším na pokračování, krásné zážitky a fotky, mám trošku slzy na krajíčku. Tak moc Vám to přeju!

  • Terezko, já se na tenhle článek tolik těšila. Ani nevíš jak moc. A ráno u snídaně zjistím, že je na části. Tohle je nejlepší dárek. Jich, už se těším <3.

  • Markéta napsal:

    To je na tom blogování tak hezký – že si můžeš díky vzpomínkám v článcích vzpomenout na vše hezké (i méně hezké) 🙂

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

  • Podobné články