Nezapomenutelné momenty roku 2016 vol. 2

duben


V dubnu jsme s Domčou fotily zimní kolekci Kari Traa. Pamatuju si to jako dneska, když mi John Erik dával jeden z prvních dárků ponožky od Kari Traa a já neměla absolutně ponětí, co je to za značku. Tak nadšeně mi o tom i o samotné Kari Traa vyprávěl, že jsem pochopila, že jestli chci přežít zimu v Norsku, tak jedině v tom. 

Koho by tenkrát napadlo, že se stanu tváří značky pro Česko?

Taková focení na horách jsou skvělá. Můžete si jako na fotku popíjet svařáček, vyvezou vás rolbou na sjezdovku, kde vám do aleluja upravujou make-up a vlasy a pak jedete po zadku zase dolů. Někdy to zase ale taková idylka není. Třeba, když musíte desetkrát skákat s nohou za hlavou z lavičky na lavičku a smekne se vám noha. Stejně je mi velkou ctí s touhle značkou už tak dlouho spolupracovat. Připomíná mi moje milovaný Norsko a samotná Kari Traa je pro mě velkou inspirací.


Co dělat s dvaceti minutama v Brně? Určitě zajít na kávu nebo limonádu. Jeden z dalších tréninkových kempů národního teamu se konal v Brně a já ukrojila pár minut, nechala se odvést šalinou a rozjímala nad tou fotogenickou levandulovou v seversky šlehnutém Skøgu. 

Už poprvé jsem věděla, že tam rozhodně nejsem naposled 🙂

Všichni sedíme v obýváku, ani nedutáme. Barunka pomalu přichází, já jí letmo zdravím pusou ve dveřích a posílám, aby mi z obýváku něco donesla. Tak už všechny sedí připravené a těšíme se na ten moment. 

Babyshower pro naší těhuli právě začíná.

Článek o celé sladké babyshower plné pusinek si můžete přečíst TADY.

Oslo na skok je vždycky skvělej nápad. 
Miluju se jen tak procházet po městě svýma vlastníma vzpomínkama. Miluju potkávat norské přátel, ale taky si jen tak občas sednout úplně sama do kavárny na kafe a pozorovat. Pozorovat, jak ten život plyne a jak se mění moje představy o něm. Pozorovat, jak se cukr rozpouští v precizně napěněné pěně a vlastně taky ten šrumec kolem mě. Oslo je na to zkrátka jako dělaný. A já jsem pořád ještě natěšená z těch mých nedávných procházek :)



Vždycky jsem si přála mít takovou magickou sílu, abych mohla lidem pomoct plnit sny. Když jsme pak zakládali Elite Bloggers, napadl mě projekt, kterým bychom mohli do světa pomoct „vykopnout“ šikovné české projekty, za kterými stojí lidé s takovou tou jiskrou v očích. Na svět se tedy zrodila moje srdcovka a projekt, který jsme nazvali český start-up měsíce. Od dubna jsme už v Elite Bloggers nakopli devět nádherných projektů. Od ručně vyráběných mýdel Almara Soap, květinářství Aranžérie, které zaměstnává lidi s epilepsií, motýlky pro pejsky Funky Dog, z jejichž prodeje jde 30% na psí útulky, čelenky Bjež.cz, které vám nesklouznou, až po kavárnu VeloBloud, která zaměstnává lidi, kteří žijí na ulici. 
Všechny projekty spojuje touha dát do nového projektu svoje srdce, pilně pracovat a přinést na trh něco nového. 
Mám vždycky ohromnou radost, když se na mě v kalendáři směje schůzka s názvem start-up a ještě větší radost mám, když se s lidmi potkávám o pár měsíců později na kafe a do života si připíšu známost dalšího skvělého snílka. To mě prostě baví.

V dubnu se taky konala jedna velká sláva pro naší rozkošnou neteřinku Mie. Norské křtiny jsou vždycky plné dobrých lidí, norských národních krojů zvaných bunad a domácích dortů, pod kterými se málem propadne stůl, na kterém jsou všechny famózně vyskládané. 
Já nejvíc miluju ten, který se jmenuje verdens beste kake v přímém překladu – nejlepší dort na světě. 
Ten byste si zajisté milovali taky, když je nejlepší na světě.

V dubnu jste se mohli o dočíst v Marie Claire o pár start-upistkách, podnikatelkách, vědkyních v článku zvaném Ženská práce. Mě na tom asi nejvíc baví to, jakou má Johni vždycky velkou radost. Všechny časopisy pak nakoupí dvakrát a pečlivě je uloží do plastových desek a šanonu s dalšími kousky. 

Prej pro naše vnoučata, aby věděli, jaká byla babí štramanda.

Jedním z nejkrásnějších dní roku dva tisíce šestnáct byl jednoznačně 19. duben. Narodila se nám do rodiny princezna Elizabethka a já se stala tetou. Jedna z nejkrásnějších rolí mého života. Vůbec jsem nedokázala pochopit, jak můžete někoho milovat tak moc, když je na světě jenom pár hodin.



květen 

Květen, můj nejoblíbenější měsíc v roce, má vždycky svoje kouzlo. Na prvního máje jsme konečně po těch letech našli rozkvetlou třešni a v květnu taky Prahu zaplnily nádherné voňavé šeříky. My jsme strávili spoustu čase sluněním se u řeky a občas jsme to osladili nějakým tím dortíkem.

Celý květen jsem pravidelně běhala a trénovala na můj úplně první běžěcký závod v životě. Poměrně radikálně jsem tréninku přizpůsobila i svůj jídelníček a cítila jsem se naprosto skvěle. Trochu mi to šimrá svědomí, když tady u psaní článku ujídám Johnimu pikantní sýrové koule, ve kterých radši ani nechci vědět, co v nich je. Na Wings for Life jsem v květnu zaběhla svůj osobní rekord 12,63km a byla na nás s Bridget neuvěřitelně pyšná. Byl to jeden z nejlepších pocitů. 

Článek o celém běhu a přípravě TADY

Květen, jak už samotný název napovídá, byl plný nádherných květin a do hubu mi jedna z vás, děkuju Jituš :), doručila nejkrásnější květinu, která naprosto rozzářila jeden normální den. Miluju květiny a stejně jednou v tom květinářství budu pracovat 🙂 A budu!

V květnu jsem také byla pozvaná Tchibem do jejich centrály v Hamburku. Byl to velkolepý zážitek vidět celý ten proces testování výrobků, designování a vybírání nových výrobků a vůbec celé pracovní prostředí, které je v Hamburku moc příjemné. Je to krásné město a těším se, až se tam jednou zase podívám. 

Jeden článek o momentu vděčnosti z nebe si můžete přečíst TADY

Květen byl i měsícem, kdy se poměrně ve velkém rozjel projekt Generation What. Medailonek, který běžel (ne)pravidelně v České Televizi několik měsíců, si můžete připomenout TADY. Vyzkoušela jsem si svoje první natáčení v obrovském ateliéru na Kavčích horách, kdy jsem se celou nervozitou málem propadla podlahou, přímý přenos v Sama Doma, kde mě v maskérně zapomněli přepudrovat a já se leskla a Johni se mi smál ještě měsíc a několik vstupů do Českého rozhlasu. Ty dopadly dobře 🙂 Tedy doufám, že ano. 

Květen byl plný ranního i večerního běhání, tréninků, tréninkových kempů a víkendů, kdy jsme nevystrčili nos z tělocvičny.

Náš narozeninový květen

Já jsem letos dostala nejkrásnější dárek. Piknikové překvapení v parku od přátel, s pugétem tulipánů, bábovkou, domácími sandwichy a vůbec tou nejlepší narozeninovou atmosférou, jakou jsem si mohla přát. Děkuju!

Jednoznačně nejkrásnějším zážitkem byl dárek od Johniho – výlet do pařížského Disneylandu. A to jsem se domnívala, že já na „tyhle věci“ nejsem. Byla to jedna velká pohádka a ohromně jsme si to užili. Jo a musela jsem jednoznačně mít ty mickeymousovký uši, který jsem celý den nesundala. 

Paříž je vždycky dobrej nápad.

V květnu jste také mohli ochutnat TerezaInOslo burger, který byl složený ze surovin, které jsou typické pro oblast, odkud pochází můj Johni. Byl v něm náš oblíbený kozí sýr, rajčata, rukola a typická norská brusinková omáčka. Tak ho třeba můžete zkusit i doma 🙂

Nejsmutnější a nečtenější článek května TADY.

červen

V červnu se konaly nádherné svatby našich přátel všude možně po České republice a my jsme si je náramně užili. Miluju krájení dortu a první tance. Jsou tak mile rozpačitě kouzelné. 

A v červnu toho měl Johni už plný zuby a rozhodl se mě poslat na pár dní božského odpočinku. Páni, to byla paráda. Blogovala jsem, psala jsem knížku, slunila se, jedla a pila a ráno chodila běhat k brněnské přehradě. I-dyl-ka!

A já se už těším na další pokračování. 
Je toho tedy mnohem víc, než jsem si i já sama pamatovala, ale baví mě o tom psát a vzpomínat. A třeba vám to zase ukáže některý ze starších článků, který vád bude bavit.

Vaše TerezaInOslo 

Komentáře
  • La Daniela napsal:

    Krásny článok plný energie a positiv vibes 🙂

    Flung out of space
    Čítanie je sexy

  • Terezko, krásný článek. Jak jsi byla v tom Brně, to je Maximus resort?

  • Máš kouzelný život!

  • Anonymní napsal:

    Krásné fotky, moc ti to tam sluší! Jinak s tím květnem jakožto nejlepším měsícem souhlasím, ostatně jsem se taky narodila v květnu 😀

  • Miška napsal:

    Miluju tvoje fotky i způsob psaní, je to vždycky takové pohlazení po duši 🙂

  • Terezko, tyhle články ty jsou fakt "nenormálně" skvělé. Baví mě číst si všechny ty momenty, které jsi prožívala a procházet si všechny ty články a fotky, které jsi s náma sdílela. Ještě nejsem ani na konci a už se nemůžu dočkat na pokračování :). Zbožňuju tvůj uklidňující způsob psaní a fotky, které mají duši…

    A s tou květinou s tou si mě teda dostala. Úplně jsem si vzpoměla jak jsem byla nervózní jak asi bude vypadat a jestli jsem to z Olomouce při objednávce na dálku trefila, haha :). Ještě že jsou v Metamorphosis tak šikovní :).

    Fajn večer mějte. Mávám k Vám domů. Jitka

  • Podobné články