Nejsem superžena. Tečka.

Přesně tak, aby Vám ten krásný čas s Vašim synem neprotekl mezi prsty…jak mi někdy v tom nabitém programu připadá…jste šikovná a velmi schopná, o tom žádná, ale ten článek, který jste napsala, jste napsala opravdu tak trochu sama sobě, protože to tempo v těhotenství, v šestinedělí a následně by vydržela málokterá z nás. A tak je to správné a přirozené. Klid, soustředění se na mimčo, pohoda doma,alespoň na prvních pár měsíců je myslím i to, co si přeje taky mimčo. Takže teoreticky by to šlo, teď ještě přehodit do praxe:-)Zdraví Hanka H.

Jasně, nejsme superženy, ale jenom ženy, které musí odpočívat, aby jsme byly spokojené a pak všechno kolem nás je spokojené ! I když se musím přiznat, že mi bylo smutno po Vašich reportech, ale je to OK !
Šá

Terezko, trochu jako bych četla o sobě, někdy je to těžký si uvedomit, tak je super vědět, že v tom člověk není sám 🙂

JOOOOOO, konečně to někdo řekl nahlas! Tleskám! Možná se bude předepisovat míň antidepresiv :-). Hanka

Sice patřím k těm, co netrpělivě očekávali nový článek, ale na druhou stranu chápu, co se ti hlavě honilo. Nejsme super ženy, i když se to některým může zdát. I když nemám ještě rodinu, tak sama hodně věcí nestíhám. Nemám ustalnou postel, uklizený byt, navařeno nebo napečeno. Ale neřeším to. Nejsem otrok ani super žena.
Raději si koupím něco pěkného, přečtu pár stránek knížky nebo se podívám film. Svět se nezboří.
Měj hezký den
Jana

Pěkně napsané. Ano, také mám výčitky, když není uklizený byt /s línajícím psem to ani nejde/ a není na druhý den teplý oběd pro mě i partnera do práce, ale klidně nechám vaření polévky, abych nabídla náruč plačícímu synkovi a když mi po deseti minutách pláče v ní usnul v neuvěřitelné pozici, prostě jsem seděla a držela ho, hladová, s rozvařenou polévkou na lince…ale s drobečkem v náručí, čichala jsem k jeho vláskům a poslouchala jeho dech. A bylo to překrásné.

My to ten týden vydrželi(y) a klidně zase příště vydržíme, neboj Terez. 😉

Nádherně napsáno! A můžu potvrdit,že to tak není jen u maminek,ale i u těch,kteří jen mají sny a cíle a dokáží na sebe tlačit a být přísní. Takže teplákům, houskám a gaučům zdar – tedy aspoň někdy 🙂 jako detox od našich superproduktivních dnů 🙂

Krásný a upřímný článek! A já za sebe můžu jen potvrdit, že ačkoli nemám mimčo, taky dokážu vymýšlet nesmyslná pravidla,onezení a představy jaká bych měla být a když se k tomu podívám kolem sebe občas se mi zdá že to všichni zvládají mnohem lépe než já a to je pak ještě horší. Takže zdravé lenivosti,normálnosti a lidskosti dávám na plné čáře zelenou a jsem moc ráda za takové články 🙂 děkuju!

milá terez, chápu, co jsi tím chtěla říct…ale dát k tomu fotku, kde vypadáš jako holywoodská star? a pak mi došlo, že to vlastně má takovou schizoidní logiku. asi jako když sleduju bez zvuku fashion tv a k tomu si pouštím psí vojáky :o) zdravím! ema

Je fajn zjistit, že nestíhat spoustu věcí neznamená, že jsem někdo horší. A hlavně že v tom nejsem sama. Myslim, že není dobrý se upínat ke všemu jednoduššímu z rezignace, protože by to mohlo lehce vyústit v dlouhodobou lenost nebo strach se do věcí pouštět. Ale snažit se život STÍHAT namísto toho si ho UŽÍVAT je asi daleko horší. Těším se na další článek. 😉

Je to hrozně velká pravda, Terezko. Já mám doma tříměsíční princeznu a od té doby, co se narodila, jako bych se pomátla. Doma muselo být dokonale uklizeno každý den, navařeno, já dokonalá a samozřejmě královský postaráno o malou. Chvíli to tak šlo, ale pak jsem se zhroutila. Chtěla jsem, aby byl můj muž spokojený. Ten mi pak ale naštěstí vysvětlil, že aby byl spokojený, určitě nepotřebuje mít každý den teplou večeři, ani tip top vypiplaný byt. Je přece normální tohle moc neřešit, když se starám především o malou. Nevím, chtěla jsem asi dokázat, že všechno stihnu, všechno zvládnu, chtěla jsem to dokázat ale hlavně sobě. Zvládnu to, chvíli, ale je opravdu osvobozující říct si, že nemusím všechno zvládnout a máš pravdu, ono se totiž opravdu nic nestane. 🙂 Děkuju za tenhle článek. 🙂