Nedělní snění o manželství, podnikání a lásce

Krasny a moudry clanek Terezko. Uple mi to vyhnalo slzy do oci. Moc Vam drzim palce a obdivuju Vas, za to, co jste dokazali, a za to, jaci jste. Posilam velke objeti a moc doufam, ze se nam podari se nekdy sejit ve ctyrech 🙂

Dobrý den, Váš článek je zcela pravdivý, podnikáme s manželem společně 25 let, někdy to bylo hodně těžké,ale dá se to vydržet.Teď manžel onemocněl a já to vše zvládám sama,ač bych mohla užívat důchodu. Největší radost mám z toho jak je manžel šťastný, že firma dále pokračuje a to pak vidíte, že všechna práce má smysl. Přeji Vám hodně síly a štěstí Marie

Mila Terezko, to jsi napsala fantasticky a vystihla vse co se da k podnikani rict. My mame s manzelem firmu jiz 30 let a ty tvoje pocity znam velmi dobre . Od tech v oblacich i od tech " CO TED". Kdyz clovek vymaha penize za praci, kterou po nocich delal a jeste za pul roku neni zaplacena, nebo se dohaduje se zamestanci (nastesti jich tolik nemame) jak si tu praci vlastne predstavujeme a ze oni to musi udelat jak to chceme mi a ne oni, jinak nam to zakaznik neprevezme. Nemit 6 let za sebou dovolenou, nebo vlastne jako podnikatel – neplacene volno. To si hrozne lidi neuvedomuje a vidi jen to ruzove. My bychom si to asi take znovu rozmysleli, jestli do toho jit nebo nejit. Na druhou stranu jsem hrozne pysna, na to, co jsme z vlastne z "niceho" dokazali. Sami, vlastni silou a vuli, ale je to drina a priklanim se k tvemu nazoru, hodne a hodne premyslet. Ted bych ale uz nemenila. Jsem rada za vsechno co bylo, je a snad i bude. V nasi firme pracuje ted i nas syn a tak vlastne vsechno melo smysl. Mozna i jednou budou ve vasi mlade firme pracovat vase deti a to je to nejkrasnejsi co si ja muzu predstavit.
Ted jeste rychle budu hlasovat. Palec nahoru za tvuj blog.
Dagmar.

Teda, poprvé za tu dobu co tě sleduju, jsem zjistila, že je tvůj muž Nor!:D Není to zvláštní, někdy mluvit česky a někdy anglicky? Nádherný článek, vždy mi dodáš chuť do života:) A moc ráda Ti dávám hlas v soutěži!:)

Ja a moj muz spolu sice priamo nepodnikame ale pracujeme spolu na rovnakej univerzite, rovnakej katedre a dokonca aj na spolocnom projekte (obaja sme vedci, organicki chemici), takze tento clanok mi vo viacerych smeroch prehovoril z duse. Veda je drsny svet, ktory cloveka stoji vela usilia s nejasnym koncom a castokrat sme jeden alebo druhy totalne vycerpani, deprimovani, demotivovani a lezieme si navzajom na nervy. Lenze potom je tu aj ten krasny pocit obojstranneho porozumenia pre pracu toho druheho, vzajomny respekt a podpora ked to ten druhy najviac potrebuje. A to je nieco, co naozaj niektori ludia hladaju cely zivot (ja som to hladala asi 10 rokov kym som teraz vo svojej 25ke na to konecne dozrela). Takze pracovat s muzom je obcas tazke, nie je to pre kazdeho ale stoji to za to. 🙂 Ja by som do toho isla urcite zas a znova a nelutujem nicoho. Drzim vam obom palce, nech vzajomna laska a ucta prekona vsetky chmurne dni, ktore ci chceme alebo nie, obcas proste pridu na kazdeho.

PS: (nielen) tieto clanky su pre mna jasnym dokazom, ze moj hlas v Blogerke roku bol zasa raz spravne zvoleny. 🙂 Drzim palce!

Posledné dni, stále keď sa prechádzam jesennou Prahou rozmýšľam nad tým, či náhodou niekde nestretnem Terezku. Rozmýšľala som, čo by som jej povedala. Možno len ahoj. Ani nevieš, aká som šťastná, že Ťa môžem vidieť. Tak inšpirujúca osoba, ktorá si dokáže užívať život tak, ako nikto iný. ŽIVOT a LÁSKU! Lebo to, čo máte s manželom medzi sebou sa už dnes nevidí často! Ste obidvaja úžasní a držím Vám tak palce, ako nikomu inému! S Vašim prístupom k svetu a životu dosiahnete aj nemožné.

Nika z Break the Rules

Milá Terez,
děkuju za nahlédnutí pod pokličku.
Já jsem před pár měsíci začala taky podnikat, přestože v podstatně menším rozsahu než vy. Když tedy píšeš o tom, jaké to je ze snů dosednout na zem k účetnictví, apod., tuším, o čem píšeš a snad i jaké to je. Pořád mám hlavu plnou nápadů a někdy je to dost těžké udržet na uzdě, protože to, co mi jde vedle vymýšlení podstatně méně, je realizace a dotahování.
Myslím teď na jeden nový projekt, který by byl právě s mým partnerem. Uvědomuju si, jak skvělé by to mohlo být, a zároveň jak těžké… Budu proto ráda třeba za další články na tohle téma.
Fandím vám a posílám hodně sil (i když zdá se, že jich máte spíš vy na rozdávání:))

Aneta L.

deník terapeutky.cz