Naše slovenská pohádka podruhé

Článek vznikl ve spolupráci s Liptovský dvor
Je neděle šest ráno a my se potichu hrabeme z postele. Nikomu se nechce. Venku je ještě tma, celou noc sněžilo a Prahu pokryla tlustá bílá peřina. Williamka necháme ještě chvíli spát, oddechuje jako anděl. Kéž bychom ho mohli jenom spícího přenést do auta a pak do vlaku, aby se probudil až na na Slovensku. Kéž by.
Zatím nanosíme tašky do auta. Pak mu na pyžámko dáme vlněný overal a přeneseme do auta i jeho. Uzívaného a ospalého. Johni z nás všech zívá jednoznačně nejvíc a je tak hodnej, že nás v té chumelenici veze na hlavní nádraží. Dneska je ten den, na který jsme se totiž s mojí Barunkou těšily už hodně dlouho. Dneska se se ségrou a dětmi vydáváme na pár dní do slovenských hor. Je to taková naše malá tradice, kterou se zrodila naším prvním výletem už před pár lety. To jsme ale ještě děti neměly a užívaly si ve SPA, četly knížky, hodiny si povídaly při večeřích a ráno vyspávaly do růžova. A až teď jsme pochopily, jak velká pohoda to byla. Minulý rok jsme poprvé jely s dětmi a bylo to… jak bych to řekla… nezapomenutelný. Náročný, ale nezapomenutelně krásný. Tak jsme se rozhodly jet znovu.
A letos? Letos to bude zase trochu jiný kafe. Děti jsou o rok starší. O
co víc jsou samostatnější, o to víc jsou umanutější. Tak se zachumlejte
do dek, vezmu  vás na chvilku s sebou do těch nádherných slovenských
hor, kde šumí potok.
A o tom, jaké to loni vlastně bylo, si můžete přečíst TADY a TADY

Naskládat nás všechny do vlaku s dvěma kočáry, taškami a dětmi bylo celkem
dobrodružný. Hlavní nádraží bylo úplně přeplněné a my se jen tak tak
probojovali na to naše nástupiště. Pak už jenom najít náš vagón, kupé,
všechny ty tašky nasoukat nahoru, děti vysvléct z těch několika vrstev a
objednat kafe. Pořádný velký kafe. 
 
Cestu vlakem jsme odhlasovali zcela jednoznačně. Loni jsme jeli autem.
William byl ještě půlroční drobek, takže to celé prospal. A Eli to
prozpívala. Mně málem pukla hlava a moje Barunka to celé odřídila. Jeli
jsme to celkem přes devět hodin, stavěli jsme několikrát, aby se děti
proběhly a bylo to dlouhý. Šíleně dlouhý. 
 
Tak jsme letos objednali vlak a těšili se. RegioJet má dětské kupé, kde je
víc místa a taková mini hernička, jen to už bylo vykoupené několik týdnů
dopředu. Tak jsme nakonec vymysleli takovou naši variantu dětského
kupé.
Lístky
do Liptovského Mikuláše vycházely s RegioJetem celkem levně, tak jsme
koupili rovnou tři dospělé a díky tomu, že děti jedou zadarmo, vyšlo to
tak, že
jsme měli celé kupé pro sebe. A byla to ta nejlepší možná volba. Když
jsme vybalili hračky, vypadalo to skoro ještě líp, než to dětské kupé.
Hehe. Navíc jsme nikoho neotravovali. Občas totiž i v dětském kupé sedí
dospělí bez dětí.
Sedačky můžete rozložit tak, že vytvoříte takovou skoropostel a za šest a půl
hodiny jste v Liptovském dvoře. Cesta v porovnání s cestou autem byla
nesrovnatelně pohodlnější, příjemnější a levnější. Navíc se o vás ve
vlaku starají jako o princezny. Nosí vám čaje, kávu, horkou čokoládu,
můžete si objednat dortíky (za 10 korun!) nebo třeba sushi a myslím, že
nejen pro rodiče je to naprosto pohodová varianta dlouhých cest.
Naše děti tu cestu skoro celou projedly. Základem je připravit svačinky a
dobroty, vzít pár oblíbených hraček, knížek a pro kritickou situaci
pohádky.  Měnící se krajina, mosty, řeky, lesy, továrny a především
nádraží je taky na docela dlouhou dobu zabaví. Takže za nás bylo
cestování vlakem s dětmi naprosto skvělá volba. Příště určitě zase.
Jediné prekérní situace byly ty, když jsme nastupovali a vystupovali. Protože
zvládnout držet dvě děti a zároveň vyndat všechny ty tašky a kočáry na
perón, bylo spíš pro superhrdinky. Dobrou hodinu před příjezdem do
finální stanice jsme už trochu nervózně vymýšlely strategii. Taky jsme
skoro na každé zastávce počítaly, kolik času na vystoupení budeme mít.
Málo. Sakra málo.
Nakonec Barunka držela obě děti na perónu a já spolu s jedním pánem vykládala
tašky, rozložené kočáry, další tašky, kolečka, zapomenutou bundu, další
tašky…  bylo to jen tak tak.
Poučení pro příště je naprosto jasné – zabalit si mnohem méně věcí. To si pamatuj, Terezo!


Tak takhle idylicky to rozhodně při našem příjezdu nevypadalo. Ze zasněžené
Prahy jsme totiž přijeli do upršeného Slovenska. Brodili jsme se
sněhovou břečkou, táhli ty tašky a kočáry a v dešti skládali zase všechno do taxíka.
Už jsme toho cestování měli všichni až po uši… už jsme chtěli být někde v
teple. Nic nikam nestěhovat. Netahat. Cesta taxikem byla kratinká a my
jsme konečně byli
v Liptovském dvoře.
A ten byl ještě hezčí, než jsme si ho z loňska pamatovali. Zabydleli
jsme se v dřevěnici u potoka. U toho potoka, který tak nádherně šumí. A to je opravdový balzám na (d)uši. Od loňského roku se dřevěnica trochu
proměnila. Měla o něco světlejší interiér, novou lampu a pořád tak
nádhernou koupelnu s vanou. Do té jsem se těšila já.
Na Liptovském dvoře je úžasné to, že je to naprosto baby-friendly. A to do posledního puntíku.
V restauraci máte dětské menu připravené z pečlivě vybraných lokálních
surovin, dětské židličky jsou naprostou samozřejmostí. A nejlepší je na
tom všem přístup personálu. A to za každé situace. Po celém areálu jsou
rozeseté dětské stolečky s židličkami, hračky, knížky a vy se po areálu
můžete pohybovat s dětmi na těch krásných klasických sáňkách. Je to ráj.
 
Navíc nemáte pocit, že přítomností vašich drobků někoho obtěžujete. Ba
naopak. A to je pak všechno pro rodiče tak nějak příjemnější. Respektive
vám se neskutečně uleví.
Liptovský dvor
má 15 tradičních dřevěnic, hlavní budovu, ve které je restaurace a
příjemný velký obývák, kde se každý den o páté podává čaj a domácí
koláče. A na půdě je nádherná veliká herna pro děti. Tam si můžete
objednat i kávu a prostě jen tak odpočívat, když si vaše děti hrají. A
aby toho nebylo málo, ve SPA mají vířívku, která slouží jako dětský
bazének, dřevěnou dětskou postýlku i veliká okna, kde vám může dítě
třeba spát v kočárku, když si ten váš relax dobře naplánujete.  
Pro rodiče s dětmi tedy naprostý ráj. 



Naše nejoblíbenější byly rozhodně dlouhé snídaně a pak odpolední kávičky na
terase, když děti spaly. Jen jsme je za těch několik dní nezvládli
zkoordinovat tak, aby někdy usnuly dohromady. Takže jsme se dost často s
Baru střídaly. Třeba to do příštího roku vypilujeme. 
Ten klid v horách je naprosto kouzelný. A to šumění potoka při usínání… to mi u nás doma taky chybí. 
Počasí se nám krásně prostřídalo. Z pochmurných šedých rán se protrhalo
blankytný nebe a sluníčko. A nebo zase naopak. Inu, na horách je počasí
vždycky nevyzpytatelné. Ale občas přece vůbec nevadí jen tak odpočívat v
chaloupce, nebo v bazénu a sauně.

Předposlední večer jsme byli pozvaní na degustační večeři. Jenže degustační veřeře a
děti. To zkrátka moc nejde dohromady. Tak jsme pevně doufaly, že je
udržíme u stolu alespoň na pár chodů z těch sedmi. 
Na degustační večeři jsem nebyla ani nepamatuju, ale tahle byla naprosto fenomenální. 
Šéfkuchař Peter Bracho připravil takové lahody jako je marinovaný pstruh, krém z
liptovské bryndzy s pečenou cibulkou a petrželovým olejem, pražmu s
bramborovo-špenátovou mléčnou pěnou (tu skoro celou snědl William :),
kachní prsa, dezert se slaným karamelem… a vlastně koho by zajímalo,
jaké to bylo a jak dlouho vydržely děti sedět u stolu, podívejte se do
Highlights na Instastories. Všechno jsem to tam poctivě nahrála a
uložila. To asi proto, že na to chci ještě dlouho vzpomínat. Tak dál
nečtěte, pokud jste hladoví… 🙂
Výlet na Štrbské pleso
Štrbské ples je naše srdcová záležitost. Akorát zase ty kočáry a zase ty vlaky.
A přestup na starou dobrou zubačku. Zrovna jsme to chytli do času, kdy
byl William už ospalej a já celou cestu nahoru místo pozorování těch
panoramat  zpívala norský ukolébavky. I když mi do zpěvu moc nebylo. Co
vám budu vyprávět. Po tom teátru, kdy se mačkáte s další stovkou lidí na
tak malém prostoru, že se nemůžete ani pohnout, jsem se modlila,
abychom už zastavili. Bylo to trochu nekonečný. 
Nahoře jsme si všichni dali horkou čokoládu s kopcem šlehačky a procházeli se
po zamrzlém jezeře. Já se několikrát místních horalů ujišťovala, jestli
je to opravdu bezpečné. Protože propadnout se do zamrzlého jezera s
kočárem… na to se vám nechce ani pomyslet. 


Suma sumárum byl ten týden na horách balzám na duši. Ten klid. Ten potok. Ta
pohoda, že děti měly svoje pohodlné zázemí, vynikající jídlo (William
není moc velký jedlík, ale po místní kuchyni se mu dělaly boule za ušima
a takhle nadšeně jsem ho viděla jíst jen párkrát) a to prostředí na
horách. Myslím, že si to děti užily z náš všech jednoznačně nejvíc. My
mámy bychom potřebovaly ještě tak den na regeneraci. 
 
A jestli to někoho z vás navnadilo, něco pro vás mám. Pro maminky na mateřské mají v Liptovském dvoře přímo nabídku TADY, aby si užily tu opravdovou „dovolenou“. Vezměte kamarádku a užijte si pár dní v ráji.  V ceně pobytu je zahrnuto:
  • Ubytování v dřevěnici (mají dětské postýlky i zábrany na schody)
  • Snídaně formou bufetu (naprosto úžasné, připraví vám opravdu všechno, na co si jen vzpomenete)
  • Večeře pro maminky formou 3-chodového menu
  • Oběd pro nejmenší (0 – 3 roky)
  • Masáž pro každou maminku – 20 min
  • Košík čerstvého ovoce
  • Káva s Baileys – s heslem „Ja milujem materskú dovolenku“
  • Dětské saunování
  • 30% sleva na babysitting
  • Tenis, squash (rakety Vám zdarma zapůjčí)
  • Neomezený vstup do Relax centra (bazén, vířivka, parní i finská sauna)
  • Romantická koupel v dřevěné kádi u potoka
 
A když objednáte pobyt emailem a napíšete heslo TEREZAINOSLO, dostanete
na celý pobyt 10% slevu. Heslo je platné do 30.6. a platí na jarní pobytové balíčky, mateřskou dovolenou a letní zážitkové léto.
Na vše se proklikáte přes odkazy. Pokud budete chtít využít 30% slevu
na pobyt přes týden (pondělí – čtvrtek), na to se bohužel sleva už
nevztahuje. 
 
A já se moc těším, až si taky odpočinete. Ať už v jedné z těch kouzelných
dřevěnic, nebo třeba někde úplně jinde. Protože si to, maminky,
zasloužíte. Všechny do jedné. A my všechny na to tak často zapomínáme. 
 
Tak krásný večer, hodně sil a zabalte si málo věcí.
Vaše TerezaInOslo
Komentáře
  • Anonymní napsal:

    No je to krááásnéé čtení a určitě v reálu ještě krásnější, ale KDE JSTE TAK DLOUHO BYLA ??? Šá

  • Viki C. napsal:

    super tip 🙂 vypadá to tam skvele !

    when pigs fly

  • Podobné články