Naše první Vánoce ve třech byly…

… kouzelný, upršený, norský, milounký, klidný, rodinný, první, plný dětského smíchu i pláče, pinnekjøttu, sladkýho cukroví, svíček, světýlek a norsko-českých tradic. 

A hlavně byly naše. A to je na všech těch vánocích po celým světě úplně to nejkrásnější, že jo? Jsou naše.
V Norsku je tradice slavit Vánoce v kruhu široké rodiny. U Johniho doma je celkem běžné slavit Štědrý den v počtu až dvaceti lidí. A to musí být teda kolotoč. Já zatím tolik lidí kolem štědrovečerní tabule nezažila, i když to byly moje čtvrté Vánoce v Norsku. Ale všechny norské Vánoce měly jedno společné. Pohodu. Ta vánoční pohoda je tu na severu opravdu cítit z každého koutu. To se Norům musí nechat. I když trochu váhám, jestli jsou pohodové i ty Vánoce o dvaceti lidech. Co myslíte? Já totiž trochu pochybuju :))






Ráno se sešla rodina na velké opulentní rodinné snídani, kde se podával losos na všechny
možné způsoby (ostatně jak jinak :), vařená vejce, krevetový salát, spoustu sýrů, i můj oblíbený brunost – sladký hnědý sýr a další norské
delikatesy. Já se cpala, až se mi dělaly boule za ušima a nic jsem nevyfotila. Ale výborný to bylo.

Na Štědrý den odpoledne
se vždycky celá rodina ze strany maminky schází na hřbitově a zapaluje svíčky. Letos šíleně pršelo, ale to Norům vůbec nevadilo. Děti tam pobíhaly bez
čepic a my si v dešti povídali dobrou hodinku. Pak jsme se celí promočení těšili domů na horký čaj, cukroví a českou
Popelku. Ta se v Norsku tradičně vysílá s jednohlasým dabingem, který mi
trochu trhá uši, ale je to vlastně rozkošný. A možná si už na to za ty roky začínám zvykat. 

Tradičně se česká Popelka na Vánoce vysílá každoročně už od roku 1996 a Norové ji naprosto milují. 

Už od rána se v kuchyni připravoval Pinnekjøtt, norské tradiční jídlo. Jsou to prosolená jehněčí nebo skopová žebírka. Den předem se musí nechat odstát několik hodin ve vodě, aby pustila sůl. Pak se vyrovnají na březová dřívka do hrnce s trochou vody a pomalinku se několik hodin paří, až je maso úplně měkounké. Podávají se pak s bramborama, vynikající tuřínovou pastou, vařenou mrkví a sladkou brusinkovou marmeládou. Tohle je už pár let stará fotka pro ilustraci. Letos jsem si chtěla jídlo užít, ne ho fotit 🙂  A taky s malým prckem nevíte, kdy se ten váš budulínek zase probudí. Takže od té doby raději jím, než fotím 🙂 Williamínek se probudil přesně v moment, kdy jsem slavnostně složila vidličku a nůž na talíř.

A to byl ten poslední klidný moment těch letošních Vánoc.

Mám totiž takový podezření, že Williamek měl růstový spurt. A to znamená, že by chtěl pořád jenom jíst. Takže to vypadalo asi následovně. Rozbalili jsme dva dárky, brouček dostal hlad, šla jsem nahoru, svlékla šaty, které rozhodně nejsou vhodné na kojení, protože jsem si je celý musela vždycky sundat, nakrmila jsem, zase jsem se oblékla, šla jsem dolů, brouček chvíli vydržel pozorovat rozbalování dárků a za dobrých dvacet minut to samé v bledě modrém. O nějakém spaní nebyla ani řeč. To zkrátka a dobře nešlo vůbec. Takže jsme slavili v podobném duchu Vánoce od šesti hodin odpoledne, kdy se podávala večeře a s uspaným Williamkem jsme slavnostně rozbalili poslední dárek v půl dvanácté. 
Zkrátka a dobře si je Williamek chtěl užít s námi. Asi moc dobře věděl, že je Štědrej den.


Williamka jsme vymódili. Poprvý měl manžestráky, košili s vestičkou, kterou s tátou sladili. A poprvý měl na sobě botičky. Rozkošnej byl.

První Vánoce jsou zkrátka první Vánoce. A je jedno, že ten malej šmudla vůbec netuší, co to Vánoce jsou a proč je všude kolem tolik jídla, koled a štěstí lítá ve vzduchu.

My už jsme ten nejkrásnější dáreček dostali v srpnu. Roste do krásy a roste jako z vody. Na Štědrej den jsme s Johniho maminkou prolistovaly všechna alba o Johnim. Jako by si z oka vypadli, když se narodili. A zjistily jsme, že Johni vážil a měřil v devíti měsících stejně jako William teď – ve čtyřech a půl. Johni byl drobeček a William nás podle mě jednou všechny přeroste. A to je zatím jenom plně kojenej. Asi zdědil nějaký vikingský geny, protože po nás to tedy rozhodně nemá. My jsme oba malinkatý 🙂

Ty letošní Vánoce byly vážně kouzelný. A víte, jak už se těším na ty příští? 
Pro zvědavce jsem z jednoho z těch minulých článků dala dohromady, jaké jsou norské vánoční tradice. Tak prosím… 
.
Co dělají Norové na Vánoce?



  • především si je užívají do sytosti – nestresují se, neblázní, naopak, snaží se i předvánoční dny užít v naprosté pohodě a klidu. A řekla bych, že jim to jde bravurně.
    .

  • nemusí balit vánoční dárky.
    Proč? V každém obchodě se vás při každém nákupu zeptají, jestli chcete
    zboží dárkově zabalit. A zadarmo a s úsměvem vám dárky nádherně
    zabalí. Některé obchody si opravdu dají záležet, jiné, které mají
    narváno, mají balící pulty, kde máte zadarmo balící papíry různých barev
    a motivů a několik typů mašlí (pozn. opravdu nádherné a kvalitní). Já
    jsem z tohohle servisu každé Vánoce na větvi. 
    .

  • zdobí domky, byty, sruby, ulice, zahrady, všechno, co se dá vyzdobit: světýlkama, červenýma skřítkama, vánočními svícínky, svíčky s vánoční tématikou a vším, co je červené – ubrusy, záclony a polštářky jsou běžnou součástí výzdoby u Norů doma
    .
  • dnu před Štědrým dnem se říká „Lillejuleaften“ – v doslovném překladu – malý Štědrý den. Kolem deváté hodiny večerní se každý Nor zastaví a sleduje oblíbený sketch z roku 1963: „Dinner for one“

  • pije se vánoční pivo, vánoční limonády sladký jako cecek a pojídají se perníkoví mužíci

  • na Štědrý den k obědu se jí Risgrøtt (mléčná
    rýžová kaše), do jedné porce se dává mandle – ten, kdo ji dostane bude
    mít šťastný rok.

  • Norové milují českou Popelku
    každý Nor ji zná a bez té pravé české Popelky s naprosto příšerným
    jednohlasým norským dabingem si žádný Nor neumí představit Vánoce. Když
    potkáte Nora a řeknete mu, že pocházíte z České Republiky, hned na vás
    začnou střílet jména: Rozárka, Jurášek a Droběna.

  • většinou slaví Vánoce se širokou rodinou. Je velice běžné každý rok pozvat část širší rodiny. Sourozence a jejich
    děti, popřípadě rodiny. Johni pochází z opravdu velké rodiny, takže prý
    bylo běžné, že slaví až dvacet lidí. 

  • při štědrovečerní večeři se servírují pokrmy podle toho, odkud pocházíte a co je u vás doma tradicí. Tři nejrozšířenější jídla jsou: Pinnekjøtt (jehněčí žebírka),
    Ribbe (pečené vepřové žebro s pořádným kusem křupavého tuku na povrchu)
    nebo rybí pokrmy, zpravidla treska (ty spíš na severu Norska)

  • do norským rodin s dětma chodí norský Julenissen (Santa Claus). Je převlečený do kostýmu a ptá se dětí, jestli byly hodné…

  • na vánoční dárky se dává popisek, pro koho dárek je a kdo ho věnoval (Johni dodneška nerozumí tomu, že my vlastně tak nějak intuitivně tušíme, od koho dárek přišel)

  • nepečou cukroví, pečou vánoční sušenky, které se našemu cukroví vizáží nepřiblíží ani trochu, ale chutnají dobře, o to žádná!

Tak to by pro letošek bylo.
Taky už se těšíte na ty další? 🙂
Vaše TerezaInOslo
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
3 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Zápisky jedné knihovnice
Zápisky jedné knihovnice
6 let před

Super článek. Náhodou, ráda bych si takové severské Vánoce přála zažít, musí to být fajn. Jsem sice introvert a nejlíp se cítím s minimem lidí, ale lákalo by mě to zkusit i s tou norsky dabovanou Popelkou. Jinak Williamek krásný kluk, celý tatínek, řekla bych podle fotek.

K.
K.
6 let před

Vážně nádherné fotky <33

http://www.mummysweetbaby.blogspot.cz

Sissi
Sissi
6 let před

A já jsem si říkala, jestli ty krásné šaty mají nějakou vychytávku na kojení 😀 tak to máš můj obdiv, já jsem dočasně všechny tyhle kousky vyřadila ze šatníku, protože "pohodlí nade vše" :)) mimochodem, ty norské Vánoce vypadají pohádkově, je to vždycky zajímavé sledovat, jak se slaví v různých koutech světa!

Podobné články
3
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x