Liptovský dvor je slovenská pohádka

Je večer. Obě děti usly a my se potkáme dole v obýváku. V obýváku jedný pohádkový dřevěnice v horách. Jeden táta na druhým konci světa na Olympiádě, druhej s norskou rodinou ve Špindlu. A my, ségry s prckama, jsme vyrazily na Slovensko do krásného rodinného Liptovského dvora.

Odpočinout si. Nabrat síly. Být v horách. Být spolu.
Venku posněhává. V kamnech praská dřevo. Baru akorát roztopila, já poklidila ten hračkovej čurbes a mrkev, která byla snad úplně všude. A čeká nás ta sladká chvilka pohody. Ta, která nevíte, jak dlouho bude trvat, ale hodláte si ji užít i tak. 

Tak si naražte tu imaginární čepici pořádně na hlavu, beru vás na pár minut do hor. Do hor, kde se zastavil čas. Do hor, kde šumí potok, když usínáte a v noci je na obloze nekonečno hvězd. Do hor, kde vás ráno sluníčko lechtá na tvářích skrz záclony a k snídani se podávají čerstvý křupavý francouzský toasty. Do hor, kde se o vás staraj jako o princezny a vám se pak hrozně nechce domů. 







Na horách jsme každá slavila ta malá-velká vítězství, o kterých jsem psala před pár týdny. A že jich bylo! První velký vítězství bylo naložit auto. Já hlídala děti a Barunka v pět ráno skládala jako tetris do auta všechny tašky, vaničku, houpátko, další tašky, kočáry, hračky, další tašky, prostě všechny ty blbosti, kterých byste doma mohli nechat půlku a vůbec nic by se nestalo. A protože Williamek začal se skoro dospěláckou stravou, vezla jsem i parní hrnec s mixérem a pár surovin, abych Williamkovi mohla vařit.  Teda pařit.

A vůbec nevím, jak velký auto budeme muset mít, až těch dětí budeme mít a budeme vozit i lyže pro celou rodinu, sáňky, běžky…
Třeba se spíš do té doby naučíme ty věci zredukovat. 
Pevně doufám.



Po sedmi hodinách na cestě, kdy jsme museli udržet obě děti v klidu a snažit se skloubit jejich spinkání a buzení, což absolutně nejde, jsme dorazili na místo. A bylo nádherně zasněženo.

Cesta byla náročná, ale vlastně to mohlo být ještě horší. Jako naschvál, když jeden anděl usnul, druhý se vždycky(!) probudil. Takže to jistily šupky (křupky), pohá(d)ky, neustálý podávání hraček, pačinky (lívance), balónky, zpívání, Fíha Tralalá, ze který mi už po několika minutách málem hráblo. Ale zvládli jsme to. Barunka to celý odřídila sama, protože já jsem pose… a ještě pořád jsem nezačala řídit. A posadit si dvě děti do auta a jet pár hodin, na to připravená nejsem už vůbec. Ale pracuje se na tom. Nechávám to na jaro 🙂


William celej trip víceméně prospal, má už skvělej trénink z roadtripu do Norska a v autě je Mr. Úžasňák. Vždycky když se probudil, zachrastil trochu hračkama a po pár minutách zase usnul. Jenže, když vám takhle malé mimi spí přes den tolik hodin, není to těžká matika, abyste si spočítali, kdy půjde spát večer. Tedy možná spíš by se mělo říct, kdy nepůjde spát večer. Takže moje další vítězství bylo nasnadě. Večer, v noci, někdy, uspat Williamka.


A jen tak na okraj… Věřím v to, že všechno je v životě vybalancované. 
A především s dětmi!

Takže, jestli se vám zdá, že má někdo jiný miminko, které líp spinká, zase třeba dobře nepapá. Nebo se vám třeba zdá, že má někdo jiný dítko, které si hraje samo v klidu, zase může proplakat celý noci. Tak si na to vždycky vzpomeňte, až vám nebude nejlíp. A jestli máte to zrovna to „štěstí“, že vaše dítko ani nespinká, ani nepapá, ani nemá rádo jízdu jakýmkoliv dopravním prostředkem, ani si samo nehraje, těšte se až vyroste, budete mít doma totiž lážo-plážo. Snad. My jsme Williamka na jízdu autem museli taky naučit, a řeknu vám, že jsem párkrát vystoupila v koloně z auta, protože už mi to srdce trhalo, houpala s ním v autosedačce vedle auta, pak se kolona rozjela a já honila Johniho někde po Praze :))


V horách bylo přenádherně. Horsky, no co vám budu povídat.
A Liptovský dvor je tak mile uzpůsobený rodinám s dětmi. A právě i těm nejmenším. 

Do dřevěných chatiček vám bez problémů dají přistýlku, v některých dřevěnicích je ve vchodu nájezd na kočárek. V restauraci, kde se podávají snídaně, obědy, večeře, jsou k dispozici dětské židličky i menu přizpůsobené dětem. A všude v areálu jsou hrací koutky, které doplňuje venkovní dřevěné hřiště a veliká půdní hernička. Tam je spoustu hraček, krásných i ošklivých, nových i starších, dřevěných i plastových, takže si každý vybere. A děti vám tam po domluvě i pohlídají. To, abyste si třeba mohli skočit na masáž, nebo wellness, kde je vířivka, sauna, pára, masáže. Pro ty aktivnější je v areálu kurt na squash a venkovní tenisové hřiště, které se v zimě mění na kluziště.

Je to pohádka, já vám to říkala. 












Protože máme ještě děti malinké, zatím jsme nevyužili lanovky a sjezdovky, které jsou v okolí. Ale na to období se těším moc! Za to jsme chodili pořád na procházky, dlouho jsme se vždycky vyřádili v restauraci, protože jsme krmili obě děti. Williamka jsem buď předtím uspala venku, takže spal vedle nás v kočárku, nebo jsem ho vzala do houpátka a jedl s náma. Občas to byl boj, občas pohoda. Však to znáte. Jídlo jsem vždycky připravila už na chatce v parním hrnci do termosky a vzala s sebou. Naprosto úžasný ale bylo, že pro jakékoliv dětské faux-pas, děti vlastně nemají faux-pas, děti jsou děti. Ale každopádně jsem chtěla říct, že personál v celém areálu měl úžasné pochopení. Asi milionkrát mi vždycky otevírali a zavírali dveře, když jsem courala ven a dovnitř, když William nemohl usnout. Podávali mi spadlé hračky bez mrknutí oka a s úsměvem. Přinesli z kuchyně mrkev a hrušku, když jsem nestihla nakoupit suroviny pro Williamka. Připravili mi čaj do termosky, když William už chtěl spát a dával to náležitě a hlasitě najevo. Hlásili, že se babátko probudilo a takhle bych mohla pokračovat do aleluja. 

Prostě to bylo jedno z mála míst, kdy jsem si nepřipadala, že jen mhouří oči, protože musí, ale že to myslí upřímně a opravdu jim i na těch nejmenších hostech záleží.

No a jídlo. Jídlo v Liptovském dvoře byla kapitola sama o sobě. Upřímně jsem se nejvíc těšila na chatku, hory, bazén a o jídle jsem moc nepřemýšlela. Chyba! Velká chyba! Protože jídlo bylo naprosto famózní. Snídaně nebyly tak bohaté jako v hotelu, za to jste tam ale mohli najít místní vynikající suroviny z farem, třeba naprosto skvělé sýry. Čaj z horský vody chutnal úplně jinak, tak nějak mnohem líp, jak na horách většinou chutná. A každý den se k snídani připravovalo něco čerstvého – bezkonkurenčně nejlepší byly lívance s borůvkama a francouzský toasty. Na ty nezapomenu snad nikdy. Nikdy! Večeře se podávaly o třech chodech a o těch jejich domácích vývarech se nám bude ještě dlouho zdát. Kéž bych takovej uměla jednou uvařit… K večeři se vždycky podával i dezert a já se modlila, aby Williamek buď vydržel spinkat, nebo ještě s dobrou náladou. 

Protože já jsem dezertová. Paní Dezertová :))




Kolem páté se vždycky podávala čerstvě upečená bábovka, bublanina, nebo koláče a čaj. A všichni se sešli dole v lobby a děti si kolem hrály a řádily. Pohoda, jazz.


Skvělý to bylo i s dětma v bazénu. Byli jsme tam úplně sami a navíc jsou tam děti vítaní. Na recepci nám řekli, že většina maminek bere děti do vířivky, která má 37 stupňů a pravidelně a často se v ní mění voda. V bazénu byla taky příjemně teplá voda. My jsme byli s Williamkem poprvé ve velkém bazénu a mělo to úspěch. Náramně jsme si to užili. Až teda na to oblíkání a tu obrovskou zimu venku. 

Co bylo ale naprosto úžasný bylo to, že ve wellness mají dokonce i postýlku pro miminka. Ta prý vypadá, jak někdo napsal na fotku na Instagramu, jako by ji tam někdo právě přinesl z lesa. 

Jediný,
co mi ve wellness trochu chybělo, byla nějaká klidná příjemná hudba, která by doladila tu pohodu. Hrálo tam totiž místní rádio, ve kterém byly čas od času reklamy. A to úplně zbořilo tu klidnou atmosféru.




 

Naše výlety. V lepším případě se spikajícíma dítkama, v tom horším s uřinčenýma. To pak musíte šupat domů, nebo do nejbližší koliby na polívku.

Celý týden to byla jedna velká paráda. Paráda, která nám ale oběma dala celkem zabrat. Bez těch tátu je to všechno někdy náročnější. Takže se těšíme někdy na příště, až se nebudeme muset střídat ve wellnessu, ale půjdeme tam spolu. Až budou dětičky na sáňkách tahat tátové. A až se budeme moct jednou vyspat do růžova a tátové půjdou s dětma na snídani o hodinu dřív. Takhle jsme si to nějak vysnili na cestě zpátky.

Páni, já už se těšim teď. 

Liptovský dvor je podle mě naprosto ideálním místem, abyste vytáhli kamarádku s mimi a vyrazili před týden užít si tu vaší mateřskou dovolenou. Přes týden je tam totiž určitě méně hostů, než o víkendu. A budete mít restauraci i wellness celý pro sebe jako my 🙂

Co všechno Liptovský dvor nabízí, kolik stojí pobyt a další informace najdete TADY. A já se budu těšit, až si taky v horách odpočinete, ať už vyrazíte kamkoliv. 

Krásný den 
Vaše TerezaInOslo




Liptovský dvor – část pobytu sponzorovaná


Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ilona Ř.
Ilona Ř.
6 let před

Terezo,
právě jsme se vrátili z Říček v Orlických horách.
Sice jen 3 dny,ale stáli za to !
Zdaleka tam nebyl takový servis jako v Liptovkém dvore, ale dokázala bych si tam ještě pár dní představit!
Vás jsme sledovala na instagramu 🙂
A Vaší knihu Šlehačková oblaka už mám přečtenou.
Představte si, že u nás v knihovně mají výtisk, kde se opakuje na několika stránkách stejný text 😮
Když jsem já jí četla, myslela jsme si v prvním okamžiku, že jsem toho vína vypila večer moc 😉
Ale prý o tom vědí.
Přeji krásné mateřské dny i doma !

Lena Ness
Lena Ness
6 let před

Po tomto vyprávění se těším až budeme jednou se sestrou mámy a přesně takhle si budeme užívat 😀 A tohle místo si rozhodně píšu na wishlist 🙂
Sweet Life with Lena

Anonymní
Anonymní
6 let před

Po trikrát sme boli už s väčšími deťmi oproti vo svahu, cestičkou hore, tiež tam majú aj dreveničky.
Liptovský dvor som vždy obdivovala, keď sme išli okolo, asi tou cestičkou, ako Vy s deťmi:-)
Peje naň chválu aj herečka Kristína Farkašová, ktorá ma dvojičky a vybehne tam s nimi často.
Má z liptovského útulku aj psa, je známa firmou Kompot, v nej má preslávené pásikavé tričká s originalnymi nápismi aj pre prckov, predáva ich aj v Prahe:-)
https://www.instagram.com/kristina.farkasova/?hl=sk

Viki Ceglédyová
Viki Ceglédyová
6 let před

tak to muselo byť úplne super 🙂 liptov je naozaj krásny

My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers

Anonymní
Anonymní
6 let před

Mně zatím přijde v dnešní době daleko důležitější učit děti jezdit MHD a veřejnou dopravou obecně, aut je všude dost :-)) ale třeba jednou s vlastním dítětem změním názor 😀 (zatim jsem ale ve svých 30 letech k ničemu nepotřebovala ani ten řidičák, hodil by se maximálně tak na dovolené) 🙂

Czech Blondýn
Czech Blondýn
6 let před

Chaloupka jako z pohádky.

Anonymní
Anonymní
6 let před

Ahoj, mam otazku. Liptovsky dovr vyzera naozaj krasne. Ale nemala by si niekde oznacit ze ide o komercne sdeleni? Alebo ste si pobyt hradili kompletne samy a nejde o komercne sdeleni? Zaujima ma, ci na to mas nejake pravidlo – lebo to casto vdiim u inych blogeriek a pomaha mi to zhodnotit co je a co nie je reklama… vdaka 😉

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
6 let před
Reply to  Anonymní

Děkuju za dotaz. Placená reklama je vždycky označená v horní části článku linkem Content Marketing, nebo slovy Článek vznikl ve spolupráci s … Pokud se jedná o barterové nebo částečné sponzorování služby/produktů – uvádím to pod článkem. A úplně s Vámi souhlasím,že je nutné o tom mluvit a možná bychom my blogerky měly i ujednotit styl označování, aby to pro vás čtenáře bylo přehlednější. Hezký večer
Vaše TerezaInOslo

Podobné články
8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x