Lidé umírají, ale ty nejkrásnější momenty tu budou vždy v našich srdcích

Na pohřbu je jen nejužší rodina Johniho babičky a pár přátel. Kostel je ale úplně plný. Ruth Herdis Salte měla sedm dětí, sedmnáct vnoučat a zatím dvacet jedna pravnoučat. Všichni přijeli. Úplně všichni. A mě asi nikdy nepřestane udivovat, jak tak rozsáhlá rodina dokáže držet spolu a vzájemně se nekonečně podporovat. Nejen v tak těžkých chvílích, jako je tahle. Když mě John Erik poprvé představoval, byla jsem nervózní, nemluvila jsem moc norsky a přišla si, že to bude trvat, než si získám jejich srdce. Netrvalo to ani chvilku. Jeho rodina mě už od prvního momentu neuvěřitelně podporovala a já jsem nemohla mít větší štěstí. Nejkrásnější moment byl, když jsme rozeslali pozvánky na naší svatbu a během pár hodin jsme měli odpovědi od všech Johniho strejdů a tet, že dorazí do Prahy. 

Miluju ten pocit, když přijedeme do Kleppu. Je to oáza klidu. Připadám si tam tak v bezpečí. Většinu času vždycky trávíme s rodinou. Většina z nich totiž bydlí pořád v Kleppu, až na Johniho strejdu Toma. Ten bydlí se svou ženou a dětmi v Sogndalu. U fjordů a jezer. Jednou jsme je s Johnim jeli navštívit a bydleli u nich v dřevěném srubu, který je uprostřed kozí farmy. Nikdy na to nezapomenu. Ráno vás probudí cinkání koz a odpoledne si můžete dojít vyrobit svůj vlastní kozí sýr. Kousek opodál je pak nádherný tyrkysový ledovec, který se dotýká tyrkysové řeky. Naprosto kouzelné místo. Na vrcholcích hor se dá lyžovat celý rok. Jednou se tam zase musíme vypravit. 

Po úvodní písni přichází slova kněze a nádherný proslov jednoho ze strejdů. Vzpomínky protkané plnými slovy, která najednou nabírají úpně jiný rozměr. Ruth byla silná žena, která vychovala kupu dětí. Chodila do husmorskole – školy pro ženy v domácnosti a s dědou bydleli v nádherném bílém domku. Přes léto vždycky prodávali letničky z jejich velkého skleníku a všechny děti, pak i vnoučata, jim s prodejem pomáhaly. Skleník pořád funguje a dnes se o něj stará jeden z Johniho strejdů. Nádherná rodinná tradice.

Všichni pozorují, jak z páté řady přicházejí dopředu tři sourozenci. Dvě Johniho sestřenice a bratranec. Ten usedá za piano a já se bořím do lavice. Tak nádherný zpěv. Kouzelné duo plné emocí zní celým kostelem a já jsem neuvěřitelně pyšná a naprosto rozsekaná těmi nádhernými hlasy. Mám obrovský respekt. V tak těžké chvíli zazpívat tak nádherně, to je podle mě to nejkrásnější rozloučení. Po prvním vystoupením zpívá zase celý kostel. Najednou do zpěvu každý dává srdce a slova se nesou celým městečkem. Je to neuvěřitelně emotivní moment a jestli se to někdy o pohřbu dá říct,  byl ten nejkrásnější, na kterém jsem kdy byla. Rozloučení plné nádherných vzpomínek, zpěvu v kostele plným naděje, že vzpomínky nikdy neumřou. 

Asi nedokážu ani slovy vyjádřit, jak moc pro mě tento den znamenal. Ruth byla naprosto kouzelná babička. Budu si jí navždycky pamatovat jako nádhernou babičku s bílými vlasy, perly na krku a milounkým pohledem. Milovala jsem poslouchat historky o tom, jak John Erik pomáhal prodávat letničky a jak spolu s babí chodili hrát bingo. Jednou Johni vyhrál naprosto kýčovité skleničky s motivem Santy. Ty skleničky budou naším pokladem v domácnosti. Tohle jsou totiž momenty, když si uvědomíte, jak jsou některé cetky plné vzpomínek, které chcete chránit celým tělem. 


Krásnou dobrou noc a milujte, objímejte, říkejte jim krásná slova. Však vy víte komu. 
Vaše TerezaInOslo