Life

Spící William je zachumlanej ve vyhřátým spacáku, čepici má zabořenou až k nosu a spokojeně chrupká. Já se vydávám na svoji pravidelnou každodenní procházku. Když dojdu k tomu majestátnímu smrku, …

My jsme dneska celá rodina v hubu, protože tu mám dneska výjimečně program naplněný od rána do večera. Pár schůzek, některé pracovní, jiné ohledně plánování přednášek na konferencích, event s …

V prosinci jsem slíbila, že se ještě jednou vydám na autogramiádu do Brna, tak mě tam příští pondělí 22. ledna budete mít jako na koni. Od 17h v Kavárně Dobrovský. …

Máš z něčeho strach? Mám strach z nemocí a z toho, že kvůli nim ztratím své blízké. Velký strach. A taky z řízení auta. Dlouho jsem neřídila a odhodlávám se …

Když jsme při včerejší večeři vzpomínali na nejlepší momenty roku 2017, většina z nich byla o Williamínkovi. Tenhle koblížek štěstí holt už nic nepředčí. Přesto se ale našli i nějaké …

Ve srubu jsme strávili den a půl, oddechli si, spali skoro až do odpoledne, pili horkou čokoládu s maršmelounama, váleli se, koukali na filmy, šli na procházky kolem fjordů a …

Jsme v Norsku. V tom kouzelným srubu, kterej znáte z vyprávění. Mám tlustý ponožky, jsem zabořená do polštářů na kanapi a oheň z krbu mě hřeje do tváří. Alexa tu …

Smráká se. Je studenej podzimní den a my parkujeme na zapadlém parkovišti kdesi v Brně. Williamínek nám dává velmi okatě a hlasitě najevo, že už v autě sedět nechce. A …

Je to víc než týden, co jsem napsala poslední článek na blog. Páni, už týden. To už se dlouho nestalo. Ale někde v sobě jsem cítila, že to tak má …

Sedím na barový židličce v kuchyni, kolem sebe mám takovej ten správnej pracovní bordel, dva hrnky, jeden kelímek od jogurtu, pár tužek, několik počmáranejch papírků, diář, kterej se po tom …