Jedna procházka po norských plážích

30. března 2018

Je pozdní odpoledne. Nohy se nám boří do písku. Vedle nás se lámou vlny z tý slaný modromodrý vody a racci se nechávaj unášet větrem nad dunama písku. My míjíme surfaře v neoprenech, holky bláznivý na koních s naleštěnýma přilbama a pár norských rodin nabalených ve svetrech a čepicích se vzorem Marius. Procházíme kolem plážovejch srubů s překrásným výhledem. Tam se musí ráno snídat. Taky si to už představujete v hlavě? Voňavej křupavej chleba, čerstvý vajíčka z farmy opodál, slaný máslo a k tomu naloupat pár krevet. A taky horkej čaj, čerstvej džus z mrkve a řepy a kafe. Klidně dvě. Nebo tři. A pak si v tom loudavým ránu povídat o všem možným a pozorovat jak v dálce plujou veliký lodě a maják bliká do rytmu.

Ten maják se dá pronajmout a můžete v něm přespat. Odvezou vás tam malou lodičkou a připraví košík s jídlem.

No není to romantika jako blázen?

Na takový pláži bych se mohla procházet až do aleluja. Ale víte, jak to je. Vždycky máme nějakou představu o tom, co bychom dělali, kdybychom bydleli tady a támhle. A jak by určitě náš život byl mnohem lepší a hodnotnější. Já jsem na to představování naprostej expert. Hned si všechno maluju v těch svých představách.

Jenže problém je v tom, že ty věci zevšední. Zevšední natolik, že nám už nepřipadají tak skvělý a úžasný jako na začátku.

A je vlastně úplně jedno, jestli žijete v nádherným domečku na irským zeleným útesu, v dřevěným srubu v horách, nebo bambusový vile na pláži. Téměř všichni v sobě máme určitý impuls v těle, který nás pořád nutí zlepšovat se, posouvat se v životě dál. A když s tím neumíme pracovat v naší hlavě, i kdybychom měli náš život sebevíc barevnější a úžasnej, pořád nejsme spokojení a chceme něco jinýho.

Poznáváte se? Já úplně.

Já se s tím učím pracovat snad celej svůj život. Vážit si každýho splněnýho snu, jako kdyby to byl zázrak. Poodstoupit od něj dál a podívat se na tu celou dlouhou náročnou cestu. A ruku na srdce? Myslím, že se to budu učit ještě celej život. Je to totiž dost tenkej led. Nezakrnět na jednom místě a vyvíjet se dál, ale zároveň nežít pořád v tom, že chceme něco lepšího.

Celá ta spokojenost je možná o tom najít balanc mezi tím, abychom si vážili toho okamžiku, ve kterém zrovna jsme a zároveň měli odvahu snít, ale k té představě se neupínali až moc.

A mně k tomu vždycky pomůže jedna dlouhá procházka po pláži. Kdy do plic nabíráte prosolený vzduch a máte čas proplouvat vzpomínkama na to, když jste se tu procházeli a neměli jste vlastně skoro nic. Pomalu ani na nájem.

Tak nádhernej den přeju a zkuste od toho vašeho života poodstoupit na chvilku trochu dál. Uvidíte sami, jak vám to otevře mysl.

Vaše TerezaInOslo

Komentáře

Odebírat

7 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Most Voted

Inline Feedbacks

View all comments

hanap

6 let před

Krásný článek a nádherné fotky, ze kterých dýchá štěstí.
hanap

Odpovědět

Ilona Ř.

6 let před

Pod Vaše slova se mohu jen a jen podepsat! My ženy to snad máme ještě více než muži ;-)Ale Po té pláži bych se ráda procházela taky,klidně i každý den!Krásné dny na sever!

Odpovědět

Anonymní

6 let před

Nádherné,byla jsem v Norsku a chystám se zase.Moc vás zdravím z Plzně.Byla jste Terezko úžasná jak jste nám všem podepisovala a někde přidala pár slov do knihy Ślehačková oblaka.Pořád vzpomínám. Mějte se hezky.I.

Odpovědět

Ester Says

6 let před

Je asi pravda, že člověk často tíhne za tím co zrovna nemá, já to tak měla po stěhování taky 🙂 malej je kouzelný♥️

Odpovědět

Anonymní

6 let před

Nejzbytečnější odpad na světě: kapsle do kávovaru
06. dubna 2018 11:32 / Shutterstock
0 0 / Iva Dvořáková
Kapslová káva se stala součástí životního standardu, nabízejí ji firmy svým zaměstnancům, je téměř v každé domácnosti a stala se samozřejmostí všude okolo nás. Za pohodlnost ale platíme vysokou cenu. Kapsle jsou totiž obrovskou zátěží pro životní prostředí.
Je to tak opojně pohodlné – do přístroje vhodíte kapsli, zmáčknete čudlík a za malou chvilku vás v nose pošimrá líbezná vůně lahodné kávy. Jdete si vychutnat zasloužené kafíčko a cestou hodíte do koše použitou kapsli.

To je přesně ten moment, který je na kapslových kávovarech problematický. Že se kvůli hrnku kávy smíříme s přístupem "použít a vyhodit". Jak vybrat kapslový kávovar, si přečtěte zde.

Obtížná recyklace
Jedním z nejpalčivějších problémů kapslové kávy je způsob recyklace kapslí. Kapsle jsou totiž vyrobeny kombinovaně z více materiálů – zejména z plastu nebo hliníku.

Odpovědět

Anonymní

6 let před

Ahoj Terezo,
Poslala jsem ti clanek o recyklaci kapsli, ktere tak propagujes a zaroven se snazis zit eko….ale diky za hezke fotky Norska….
Radka

Odpovědět

Under one sky

6 let před

Ty fotky jsou moc krásné. Norsko musím brzy navštívit. 🙂

Odpovědět

Jedna procházka po norských plážích

1. Co jsou soubory cookies

2. Druhy souborů cookies

3. Využívání souborů cookies

4. Účel použití souborů cookies