Jeden krásný víkend v Keni

13. října 2013

Zahrad Karen Blixen

Brunch

Paprsky keňského slunce nás hřejí na tvářích a my otevíráme oči. Pohlcení moskitiérou, která na nás tradičně v noci vždycky spadne, se probouzíme do nového dne… Přestože je risk malarie tady v Nairobi celkem nízký, doporučuje se užívat antimalarika. Těch existují dva druhy – Doxycycline, který je levnější, bere se jednou za týden a většina lidí má po něm vedlejší účinky jako nespavost, halucinace, zvracení, atd. a Malaron, který se bere každý den a jehož vedlejší účinky jsou trochu mírnější. Tak my sáhli po tom denním a zatím nám nic nebylo! Díky bohu! Pro jistotu máme i tu moskitiéru.

Matatu

Je víkend, máme volno a vydáváme se do Sloního sirotčince. Jedeme s naším řidičem Timem, který nás spolehlivě, za dobrou cenu a kdykoliv vozí všude, kam se nám zlíbí. Tady v Keni existují různé druhy dopravy, většina lidí chodí pěšky (mnohdy i bosí), jiní zase volí autobusy, „matatu“, nebo tuktuk. Matatu, dámy a pánové, je pro ty odvážnější. Většinou se nastupuje a vystupuje za jízdy, vevnitř hraje hlasitá disco hudba, a každý okamžik se modlíte, aby se to nepřevrhlo. Matatu jezdí rychle, dost často bourá a když je někde zácpa, prostě to bere polem, či uprostřed slumu. Lidé do vás strkají, když si derou cestu ven a vy si musíte sakra hlídat tašku, aby vám ji někdo během jistého manévru nevyfouknul.

My matatu jezdíme celkem často a vždycky je to zážitek. Tradičně jsme tam jediní „muzungu“ (swahilsky bílí) a já se modlím celou cestu. Když ale jedeme někam dál, bereme Tima. Tim je od prvního dne „náš“ řidič, směje se našim vtipům a učí nás swahilsky. Včera, když nás vezl z kina, měl takový záchvat smíchu, když mu Johni na otázku „Sasa?“ (Jak se máš?) odpověděl „Nos“ – velice podobná výslovnost s „Dobře!“ ve swahilštině. Troufám si říct, že se směje ještě doteď.

Sloní sirotčinec

Dovádění v bahně

Sloní miminka

Ve sloním sirotčinci se starají o
sloníky, kteří neměli takové štěstí. Buď jejich matky zabili kvůli slonovině, nebo je prostě našli někde opuštěné stát pod mangovníkem. Každý den v 11 hodin dopoledne se chodí nechat nakrmit kravským mlékem z lahví, a turisti a budoucí sponzoři se můžou přijít pokochat. Je to legrační, nejdřív dorazí ti nejmenší, který musí mít namazaný ouška, aby se jim nespálili. Těm nejmenším byli 4 týdny a byli superrozkošní. Pak přichází na řadu sloni kolem mladší jednoho roku a ti už si umějí pořádně hrát a házet po lidech bahno. V poslední skupině jsou starší jednoho roku.

Brunch

Karen Blixen

Sirotčinec se nachází v té bohatší části Nairobi, kde vidíte obrovské rezidence s nádhernými vraty a obři zahradou, mezinárodní soukromé školy, nebo třeba sídlo prezidenta Kennyaty. Je tam také dům z filmu „Vzpomínky na Afriku“, do kterého jsme se chtěli vydat, Zaskočila nás včak velice vysoká cena. Tady v Keni jsou vždycky ceny uvedené pro „Keňany“ a turisty. A cena pro turisty je zpravidla 20x vyšší! A to opravdu! Tak jsme se rozhodli dát si brunch v nedalekém Karen Blixen Café, který tedy stál za to! Nádherná zelená zahrada se slunečníky a dřevěnými stoly, živá muzika, všude samí Norové a Dánové a my. Proseděli jsme v té nádherné zahradě pět příjemných hodin a cestou domů jsme se zastavili v kině, abychom ten den měli posh se vším všudy. Kino vypadalo, jako když přijdete do CineStaru na Andělu. Trochu nám to zmátlo hlavy.

Dostihy

Ngong Horse Race

Neděli dopoledne jsem zasvětila práci na diplomce, přepisování rozhovorů a posílání důležitých emailů. Odpoledne jsme se pak vydali na dostihy. Neuvěřitelná atmosféra, na takových dostizích se v Nairobi kumuluje celkem hodně bohatých muzungu. My – dostihoví benjamíni vsázíme zásadně podle jmen koňů a naše štěstí začátečníka nám přihrálo hned tři výhry v prvních třech závodech. Velká radost se vzápětí střídá s ohromnou hořkostí a nasupeností na paní, která zkomolila naší sázku a vsadila na koně č. 7 na dostih v Jihoafrické republice. Když jsme se trochu vztekali, řekla, že jsme si měli ticket zkontrolovat sami. Tak jsme „vyhráli“ prohráli 10 000 keňských šilinků (cca 2500Czk). Jeden velký burger a pivo v lokálním mikropivovaru nám spravilo náladu. Teď zmáčknout čudlík na horkou vodu, rychle se osprchovat od toho všudepřitomného prachu, a rychle zkouknout nějaký film, než zase vypadne elektřina – to je tady totiž na denním pořádku.

Dobrou vám všem a děkuju za přízeň 🙂 Je vás teď každým dnem přes tisíc, mám ohromnou radost!

Vaše TerezaInNairobi

P.S. Nezapomeňte kliknout na všechny nadpisy – odkazy! Prokliknete se na stránku, či profil.

P.S.S. TerezaInOslo na Facebooku