Ten článek, kterým jsem především já pochopila smysl mého blogování

Mám obrovskou potřebu s vámi něco sdílet a možná i trochu vysvětlit. Celý den mi to vrtá hlavou. Jaký je ten pravý důvod, proč mi na „tom“ záleží.
Vždyť já už vás tu mám a jste nejlepší čtenáři, které by si blogerka kdy mohla přát…

Od minulého roku se hodně změnilo. Na blog po loňském vyhlášení zavítalo během pár hodin tisíce lidí. Kdybyste mě viděli, jako malá holka jsem zářila a měla tak obrovskou radost, že vás to baví, že se „nakazíte“ a vyprdnete se na to nekonečné snění do polštářů a rozhodnete se jednat. Nikdy jsem si ale vlastně neuvědomila, kolik vás tu je. Když přiletěl první virtuální kop anonymního zákeřníka, celá jsem se rozklepala… co to je? Najednou mi začalo být nepříjemné, kolik „cizích“ lidí, kteří tu jsou poprvé, se mi tu hrabe v myšlenkách. Připadala jsem si jako nahá. Jako kdyby mě někdo postavil před celou třídu, co třídu, rovnou školu lidí, kteří na mě mohli pokřikovat, co jim zrovna na jazyku přistálo. Dostala jsem strach. Na tvrdo jsem se bála, že mi z toho bylo studno. A to tu teď neříkám kvůli tomu, abych si pochlebovala a klepala si tu virtuálně po zádech, jakej jsem borec. Ruku na srdce – spousta lidí si přečetlo začátek článku a už se tu nikdy neukázali. Ale ti, kteří se prokousali tou „nádherou“ a „cukrovou vatou“ k těm drsnějším částem opravdového života, zůstali se mnou až do teď. 
 
To jste vy a já vám za to moc děkuju. 

 

Včera jsem měla to obrovské štěstí potkat čtenářku Míšu, se kterou jsem strávila milé odpoledne na kafi a workshopu „Chytrá domácnost…“ – o tom ještě později, to teď není vůbec podstatné. Podstaté je, že jsem se nemohla přestat usmívat, jak nádherně mi bylo. Jak mi Míša líčila, že za měsíc celý blog přečetla a pomáhal ji v těžké životní situaci, leskly se mi oči a trochu doufám, že si toho nevšimla 🙂 Vážně jste někdo přečetl celý blog v kuse? Pro mě je to tak ohromně nepředstavitelné, ale každým dnem mě tím utvrzujete v tom, že tohle má smysl. Že i ty virtuální kopance spolknu, protože tohle má smysl. 
A dokonce větší, než jsem si kdy dokázala představit i připustit

Lidé se mě celkem často ptají, proč to dělám. Proč píšu lidem veřejně o svých neúspěších, životních selháních, nesmyslných myšlenkových pochodech, ale i o těch radostech, které nemusí být vždycky hmotné, nebo důležité. Já jim vždycky odpovím, protože to lidi inspiruje. Někdo se u toho ušklíbne a zabrblá pod fousy „nána naivní“.  Ale já v to věřím a klidně mi říkejte „nána naivní“, nebo i třeba horší věci 🙂  I kdyby to byl jeden jedinej člověk, který by se tu něčím „nakazil“ a „vystrčil prst ze zadku“ (to říkají zase Norové, nekecám 🙂 a začal jednat – má to pro mě smysl. 
A v tom vidím i smysl Blogerky roku. Vidím v tom nádhernou příležitost oslovit všechny ty, kteří jsou nám podobní (a že jich po světě běhá). Všechny ty, kteří roní slzy do polštářů, že se něco zase sakra pos… Všechny ty, kteří musí od svých nejbližších poslouchat: „Ty si snílek prosimtě, najdi si normální práci.“ Všechny ty, kteří se teď zrovna plácaj v kaši, ze které se nemůžou vypotácet. Všechny ty, kteří potřebujou do té neznámé vody postrčit. A především pak všechny ty, kterým se na malou chvilku z života vypařila veškerá radost, stejně jako mě před pár lety. 
Děkuju za vaši podporu, protože tohle sama nezvládnu. Kdyby se vám chtělo mě podpořit a ponořit do našeho světa i další, můžete poslat finálový hlas TADY a děkuju vám za to. Ne proto, že chci vyhrát, ale proto, že chci inspirovat.
Vaše TerezaInOslo
Komentáře
  • Natalie Zart napsal:

    Moc a moc ti to všichni přejeme Terezko! Velké děkuji za všechny tvé články, tvůj blog je taková nejlepší, nikdy nekončící a stále nová kniha ke čtení 🙂 Hlasovat rozhodně chci, takže jsem se teď obrátila na kontakt Blogerky Roku s dotazem, jak lze hlasovat ze zahraničí, tj. bez českého čísla. Snad budu moct hlas poslat a tak i tak držím palce.

    • Anonymní napsal:

      Ahoj Natalie, mohla by si sem napsat, pokud Ti odpoví? Já jsem ve stejné situaci, žiji a studuji ve Španělsku a české číslo už nemám a moc ráda bych pro Terezku hlasovala. Předem děkuji, Andrea 🙂

    • Nika H napsal:

      Na mě ta přemíra děkovacích článků a proslovů působí jako volební kampaň 😀

  • Lucie napsal:

    Máš ho tam, Terezko 🙂 … Tvůj blog miluju a Tebe moc obdivuju.. za to, jak dokážeš žít své sny a nejvíc za tu inspiraci… jsi můj hnací motor, knížka, kterou strašně ráda čtu večer, když uložím děti 🙂

  • Lucie Bekova napsal:

    Další krásný článek. Důkaz toho, že si veškerou podporu a hlasy zasloužíš! 🙂 Vážně moc ráda čtu tvé články a když jsem na tebe tenkrát narazila, tak jsem vážně přečetla celý blog v kuse! A určitě je nás víc 🙂

    • Anonymní napsal:

      Terezka zabrnkala na city a šup na hlasování. Obecenstvo tu začíná být nekritické jako v ezosektě. A komentáře po schválení:)

  • Jess Horáková napsal:

    Ahoj Terez,
    přiznám se, že když jsem minulý rok objevila Tvůj blog, taky jsem ho zhtala za jeden den 🙂 Asi jsem si díky tomu co vše s námi sdílíš, znovu uvědomila, že se nemusím tolik stydět za to jak naivní jsem a mít za to že všichni dospělí lidé musí být rozumní a vidět svět "tak jak je". Neb kdysi, mi už spoustu lidí vyčetlo jak moc naivní jsem. Od té doby jsem se snažila být "ta rozumná". Možná jsem našla balanc mezitím být ta rozumná ale taky naivní. Takže rozumně naivní? Nevím..ale vím že i naivita k člověku patří 🙂
    Díky za Tvé články!

  • Michala Salava napsal:

    poslano;), ctu stale…..moc bych se chtela podivat na finale…., dlouho jsem nikde nebyla, snad…..
    Misa s Eliz

  • Bee napsal:

    Achjo nejde mi hlasovat 🙁 pise to ze nespravny format emailu pritom mam vse dobre 🙁

  • Anonymní napsal:

    Ahoj Terez. Jsi moje oblíbená blogerka, fakt že jo, blog otvírám každý den, a když už tu nic není, tak čtu aspoň staré články :-). Ale poslední dobou jsou to pořád jenom samé články o tom, jak se mám motivovat, jak ty nás motivuješ, jak se všichni máme motivovat…je to hezký, ale je jich hrozně moc. A když se něco pořádného děje, o čem toho chci vědět hrozně moc, tak to šoupneš do Fresh News, které fakt nemám ráda, protože to je jen pár slov, které doplňuje obří hromada naaranžovaných a nepřirozených fotek :-(. Neber to vůbec jako urážku nebo tak, sto lidí sto chutí, jenom jsem tak jednou měla nutkání napsat komentář. Chtěla bych toho vědět hrozně moc, co děláte v tý Praze (?!?!?!), co jste tu založili, víc informací o horách (a ne jenom to, že tam nebyla wifi…promiň, ale poslední věc,když si chci užít hory je ta, že tam hledám wifi :-O), jak jde psaní knihy, a prostě chci vědět úplně všechno!!! 🙂 Ale vím, že nám to jistě brzy napíšeš, tak se budu snažit být trpělivá

  • Teri, hlas poslán a držím pěsti!:-) Moc ráda se sem vracím, máš můj velký obdiv:)
    Hihi a ten prst je trefný 😀

  • Ahoj Terezko!! Z celého srdce Ti gratuluji k postupu mezi top 10 🙂 Tvůj blog jsem objevila před cca rokem a půl díky rodinné známé, když sdílela tvůj článek o škole v Dánsku 🙂 Tvůj blog mě pohltil a "vyplivnul" za dva dny plnou dojmů a momentů, kdy jsem se od srdíčka zasmála 😉 Jsi inspirativní a díky Tobě jsem se rozhodla přihlásit na au-pair do US., bohužel jsem nakonec neodjela, protože jsem musela podstoupit okamžitou léčbu zubů, abych o ně nepřišla. Strašně jsem se vztekala a byla naštvaná na celý svět! Vím, že se to jednou zlepší – MUSÍ – a já odjedu!! ať do US. či do jakékoliv jiné země 🙂

  • betka j. napsal:

    I já se musím připojit se svým díky, ačkoliv moc pod články nepíšu a nic moc nekomentuji. Po vyhlášení Blogerky roku jsem blog přečetla také jedním dechem a už jsem mu zůstala věrná. I díky němu (a to nemalou zásluhou) jsem se rozhoupala k velké životní změně, která se celkem daří a jedu si na té pozitivní vlně doteď. Takže za mě rozhodně za blog děkuji a maximálně držím palce, ať vše nejen s blogem vychází a má spoustu čtenářů, které jen pozitivně ovlivňuje … tak jako mě ! Díky !

  • Anonymní napsal:

    Milá Terezka,
    veľmi zaujímavý článok �� Tvoj blog som objavila len nedávno, ale nevieš si ani predstaviť, ako mi toto teraz pomohlo sa pozerať na svoj život trochu viac optimisticky, že každý si musí prejsť aj tými nie práve najšťastnejšími zážitkami, ale to nás robí silnejšími ��
    Tiež, ak Ťa môžem poprosiť, mohla by si napísať niečo ohľadom Tvojho štúdia jazyka? Nejaké tipy, ako to zvládnuť, ako si sa to všetko učila…Začala som študovať prekladateľstvo, čakajú ma zápočty, za chvíľu hneď na to skúšky, jeden jazyk som sa ale predtým vôbec neučila a mám problém všetko naraz zvládnuť, to kvantum nových slovíčok a hlavne morfológia a fonetika ������ Je to iný štýl, ako pri iných odboroch tu sa musím učiť pravidelne, dennodenne, a to som si chcela nájsť brigádu a chodiť na tanečnú, no ani celý víkend mi nestačí na štúdium. ��
    Ak je o tom niekde článok, tak budem rada za odkaz naň, nakoľko nemám všetky články prečítané.

    Veľká vďaka za Tvoju snahu ��

    B.

  • Petra T napsal:

    Terezkooo, jsem s Tebou už od začátku a pořád mě bavíš!!! Petra 😉

  • Věra Šimková napsal:

    Terinko, máš ho tam!!! (Ten hlas – myslím 🙂 Děsně Ti fandím a můj hlas patřil právě Tobě i v prvním kole. Tvůj blog už čtu rok…nevím, kdy přesně poprvé jsem navštívila Tvoje stránky, ale tuším, že to bylo někdy na podzim minulého roku (asi říjen, protože to bylo někdy před Blogerkou roku 2014 a to už jsem Ti děsně fandila a bedlivě sledovala Tvou reportáž z příprav na finálový večer 🙂 Je to zvláštní, protože jsem Tě vůbec neznala a přitom jsem Tvoje články hltala a díky nim jsem Tě vlastně poznala 🙂 Po té, co jste se přestěhovali do Prahy, jsem se bála, že už Tvůj blog nebude to ono – zbožňovala jsem Tvoje fotky a postřehy z Norska…ale teprve po té, co jsi začala psát zase z ČR, nabralo to nový směr a rozměr – úžasné, co jsi dokázala!!! Není dne (pokud nejsem zrovna někde mimo dosah internetu), kdy bych sem nenakoukla a pokaždé mi udělá radost nový příspěvek (i kdyby to bylo kraťoučké Fresh News). A když to není Fresh News, je to aspoň fotka na Instagramu 🙂 Už teď se těším, na Tvoje další články, fotky a především na to, jak bude pokračovat Tvůj životní příběh…přemýšlím, jestli to sem napsat…ale…kéž bych se taky dokázala kousnout…najít svůj sen a splnit si ho 🙂 Drž mi palce…já je držím Tobě, ať už v Blogerce roku a mnohem víc ve Tvém životě!!! Věrka

  • I já přečetla tvůj blog na jeden nádech, když jsem ho objevila! 🙂 A díky tobě jsem otevřela oči a získala tu svou vysněnou práci, tím ti chci zároveň hlavně poděkovat! 🙂 Ty čtenáře máš zaslouženě a jen doufám, že se tvůj titul blogerky letos obhájí 🙂

  • Reny Mejtská napsal:

    Terezko,
    je mi jasné,že se sem tam objeví nějaký člověk,co to blogování neuznává,přijde mu to prdlé,naivní..viz můj přítel..
    Byla jsi moje inspirace na blogování a i když čtenářů věru není moc,uleví se mi a těší mě,že ze sebe písmenkami najdu
    odhodlání trochu dostanu i v těžších chvílích.Tobě fandím strašně moc,na Tvém blogu je mi dobře,zlepším si vždycky
    náladu a pokaždé si řeknu,že ten život fakt není tak marnej 🙂
    Děkuju Ti za to jaká jsi a že Tě to baví.
    Držím ohromně palce.
    Renča

  • Terezko,
    řekla bych, že důležitější než inspirace, je odvaha a naděje, kterou dáváš, protože po přečetení tvých článků a příběhů má člověk ocit, že všechno může a dokáže. Já se i díky tobě odhodlala odjet na 5 měsíců na střední do Francie 😉 takže děkuju, protože když jsem na letišti před nástupem do letadla měla pocit, že to nemůžu zvládnout a že dělám kravinu, tak na instagramu na mě vyskočil přspěvěk od tebe a připomněl mi, že chci zkusit žít jinde a že se to dát zvládnout 🙂

  • Podobné články