Jakou sílu má v rukou naše generace a jak mi česká topmodelka sekla poklonu, na kterou se nezapomíná

Po přečtení pár
řádků českého vydání časopisu Forbes s názvem MLADOČEŠI mi srdce buší
rozrušením a jakousi nadějí, že se blýská na lepší časy. 


Podle šéfredaktora Šimůnka má ta dnešní generace, která neviděla viset obraz Gustava Husáka ve školních třídách, možnost dodat České republice koule a já se na to nesmírně těším!

Poprvé úplně na hnědo



Pokaždé, když
letím domů, mám trpký pocit v žaludku, kam se hroutí budoucnost naší země.
Mrazí mě při historkách ze studijních peripetií, nebo kdo koho kdy na hodinu
vyhodil z práce. Ale co je rok od roku vidět stále víc a víc, je to, jak naše generace na sebe nenechá moc čekat a začíná brát opratě do svých rukou. Mám upřímnou radost
 že i novináři
si všimli toho dravého davu a článek v českém Forbesm, který zcela jistě stojí za přečtení, to potvrzuje. Naše generace, která už má plné zuby toho, co
nebylo, nebo toho, co nefungovalo a dnes může měnit zaběhnuté české nefungující a smysl pozbývající praktiky. Jsme to
my, je to naše agresivnější a energická generace, ta sebevědomější a nezatížená
komunistickými praktiky. Vidím to i na proměně mých přátel, kteří jako mílovými
skoky od každého dalšího měsíčního setkání kariérně i platově rostou. Letos už se nemusíme stýkat v zahulených pajzlech na Andělu, nýbrž návrhy padají
spíše k exkluzivnějším vinárnám, či dražším restauracím a mě to baví.



Ohromně mě inspiroval jeden můj kamarád (Matouš), který se před Vánoci vrátil ze stipendijního pobytu na dánské gymnastické škole Ollerup. Většina lidí má velký problém se po této ohromně nabíjející sportovní stáži vrátit do zaběhnutých kolejí celkem běžného života. Chybí vám těch 120 dalších talentovaných gymnastů, tanečníků, akrobatů, se kterými sdílíte nádherný obrovský komplex, ve kterém najdete od bazénů, tělocvičen, nejlepšího vybavení, tanečních sálů, ale i hudebního a uměleckého vyžití. Všude kolem vás se pořád něco děje a vaší největší starostí je, aby vám zbyla dostatečná energie na páteční a sobotní party. Jeho odpověď na otázku, jestli by tam nejraději nezůstal a nepřestěhoval se na sever nadobro, mi v hlavě posvítila na nový pohled na život. „Ne, já bych radši postavil něco podobnýho tady v Čechách“ a jeho následující vyprávění mi potvrdilo, že to nejsou jen plané řeči a jeho rétorika plná slova „chci“ mě natvrdo utvrdila. A tím častovaným „chci“ to přeci všechno začíná, nebo ne? Možná, že i my, kteří si užíváme výhod západního a vyspělejšího světa bychom měli víc myslet na to, jak můžeme aplikovat to, co funguje do naší rodné země. Možná, že i my se můžeme místo ustavičného pomlouvání, co u nás v Čechách nefunguje zakousnout do nových vizí a plánů a poděkovat za to dobré pivo nějakou tou sofistikovanou protislužbou. Možná, že jsme to právě my, kteří za chvíli dostaneme opratě do rukou a budeme linkovat budoucnost pro naše potomky. Odvahu a sebevědomí na to máme, teď nám možná trochu chybí ta podpora od těch, co nás učili a postrčení k tomu nastartování celého procesu. Možná, že by se ti, kteří si hřejí svoje místečka na vysokých postech měli zamyslet, jestli ještě mohou po těch letech něco produktivního a efektivního přinést, nebo by udělali, kdyby koupili chatu u Sázavy a zaslouženě si užívali důchod?

Matouš Brichcín
Ani já tentokrát
nepřijela do Prahy jen na kávový a obědový maraton s mými nejbližšími, ale
proto, že mě český národní team v Teamgym požádal o složení choreografie
na říjnové Mistrovství Evropy na Islandu. Snažila jsem všechno to, co se na
severu dělá dobře a funguje, aplikovat na české talenty, které prošly několika
koly výběrového řízení. Talent českému národu opravdu nechybí, ba naopak, někde možná i trochu přebývá, za to chybí ta tolik důležitá píle. A
hle – pár rad k nezaplacení, profesionální program
na vymýšlení choreografie spolupracující s tím na stříhání hudby a mám
pocit, že jsme pošťouchli ten český národní team o pár příček nahoru. A já? Já
z toho mám ohromnou radost a pocit zadostiučinění, kvůli kterému se budu
pořád ráda vracet.

Mám z toho všeho
skvělý pocit a ještě lepší z ohromné poklony smeknuté českou topmodelkou
Renatou Langmannovou. Jak to všechno bylo, si přečtěte… 



Píše se rok 2006, já si poprvé maluju řasy, cvičím chůzi na miniaturních podpatcích a všichni doma se nervózně chystáme na finále soutěže Miss České Republiky, které přetočí chod rodiny Kolářů o pár stupňů. Všude samé vysoké modelky, novináři, celebrity, všechno je takové jako na oko, a když se mě zeptá sestra, jestli nás na záchod sleduje její osobní bodyguard, který ji byl po přidělení titulu Druhé české vicemiss přidělen, chichotáme se jako malý holky. Od toho dne jsou noviny, bulváry a nejrůznější pořady plné vítězného tria Kolářová, Košťanová, Langmannová a můj pocit, že mám tu nejkrásnější ségru na světě je potvrzen nablýskanou korunkou. 


Píše se rok 2014. Řasy už zvládnu namalovat i poslepu a podpatky mám o 10 centimetrů vyšší. Přicházíme do restaurace Mlsnej Kocour a číšník nás bez jediné otázky a mrknutí oka vede ke stolu, který je plný českých topmodelek. Holky znám už pár let a ráda je vždycky všechny vidim. Hnědá barva vlasů, kterou jsem zvolila včerejší dopoledne, se na chvilku stane tématem číslo jedna a já  mám schváleno a požehnáno od všech osmi krásek. Pár z nich se zmíní o mém blogu a mně se tetelí srdce radostí, že i tyhle holky, které se pravidelně smějí z obálek předních českých i světových časopisů, brázdící přehládková mola, čtou můj blog a nechají se inspirovat. Renča mi tak meziřečí oznámí, že je z toho všeho, co dělám, stíhám a fotím frustrovaná a že jsem taková „superžena“, že to vůbec nechápe, jak to dělám. A to vám vážení řekne tahle čerstvě zasnoubená kráska s prstýnkem od Tifannyho,  která pracovně pendluje mezi Milánem, Londýnem, New Yorkem a Prahou… 


Renča na obálce



Inu, já myslím, že naše generace je tak trochu supergenerací a stíháme nemožné. Inu, někdy jsou blogy trochu zkreslující, to se musí uznat, fotky jsou upravené v nejrůznějších aplikacích, kvůlu jedné snídaňové fotce jste schopní uklidit čtvrtku bytu a do posilovny si učešete ten nejstylovější drdol, ale možná, že je to tak dobře, možná, že to neustálé zásobování fotkama  z posilovny vyženou čtenáře od televize běhat, možná, žety načančané fotky brunchů Vás přesvědčí vařit doma a kupovat zdravé a čerstvé potraviny a možná, že nějaká ta selfie Vás nakopne konečně se pořádně upravit a připadat si sama sobě krásná a tak trochu i dokonalá. 


Tak krásný večer, Vám všem. 

Je mi potěšením inspirovat Vás všechny a bavíte mě!

Vaše TerezaInOslo




Komentáře
  • **Kateřina** napsal:

    úžasný článek !!!! děkuji 😉

  • terezainoslo napsal:

    Děkuju, Kateřino! Krásný den Vám přeji. Tereza

  • Anonymní napsal:

    Terezko, já tě mám tuze platonicky ráda. Nicméně to tvé neustálé zaměňování Čech za Českou republiku mně srdce drásá. Tvá obdivovatelka z Moravy 🙂

    • Tereza Salte napsal:

      Krásný den, bohužel nevím, komu ho přeji, ale na Moravu doletí 🙂 Děkuji za upozornění, to jsem tomu dala – omlouvám se Moravě i Slezsku. Příště už slibuju, že dám pozor a děkuju za přízeň o komentář. Vaše TerezaInOslo

  • Anonymní napsal:

    Dobrý den Terezko, i já Vás mám moc ráda, na každý příspěvek se moc těším:). Jen musím říct, že jsem moc nepochopila, jak píšete, že Vám poklonu vysekla Renata L. – čerstvě zasnoubená kráska s prstýnkem od Tifannyho (jako jestli je vůbec nutné zmiňovat, že má prstýnek od Tifannyho… Zní to trochu snobsky, jako kdyby to byla nějaká její velká životní zásluha). Spíš bych pochopila, kdybyste Renatu chtěla vyzvednout tím, že má vysokoškolský titul a nebo se věnuje charitě… Neberte to prosím nijak útočně, Váš blog se mi moc líbí a myslím, že píšete a hlavně fotíte úúúžasně!

    • Tereza Salte napsal:

      Krásný den i Vám, bohužel rovněž nevím, komu, tak snad příště 🙂

      Děkuji za poklonu i komentář, každý komentář, i ten vytýkající ukazuje, že můj blog lidé čtou, zajímají se a především reagují. Máte, pravdu, prstýnek od Tiffanyho nebylo nutné zmiňovat…ale blog je, byl a nejspíš vždycky bude především proudem myšlenek z mé hlavy. Renata je skvělá, chytrá a velice příjemná mladá dáma, jejiž charakter a dobré skutky by se daly vylíčit v několika dlouhých příspěvcích, to máte úplnou pravdu! A možná právě proto, že je to pro mě tak přirozené ji vnímat takto, zkrátila jsem její "popis" jen na pouhopovou povrchovou krásku a prstýnek.Tak se na mě nezlobte, že to v tu chvíli bylo to první, co mi přišlo do hlavy 🙂 Den předtím jsem totiž vyslechla,jak ty romantické zásnuby probíhaly a to mi utkvělo v hlavě.

      Krásný den a ještě jednou děkuji,
      Vaše TerezaInOslo

  • Podobné články