Jaká je zatím mateřská dovolená?

Terezko velká gratulace k narození syna. Je to nejkrásnější období. Jsem už babička,mám vnučku,když jsme spolu tak to je tak něco fantastického, vydržím na ni koukat i celou noc. Nejhůř z celé rodiny nesu, že v září jde do první třídy a tak strašně to uteklo.Souhlasím s každou vaší napsanou větou. Hodně radosti z malého přeje Alena P.

Terezko, ten váš William je kouzelný hošík a je úúúžasně podobný tatínkovi ! Šá

To je roztomilý drobeček! Nádherné fotografie…:)

Corculum | Stepanka_T

Nádherné pocity, všakže? Ešte raz blahoželám, William je rozkošný. 🙂
A čo ma na materskej prekvapilo najviac?
– že to môže byť naozaj dovolenka (takú pohodičku ako teraz som jakživ nemala)
– že spokojná mamina = spokojné dieťa (platí to na milión percent)
– že popôrodné hormóny sú taká sila (v tehotenstve pohodička, ale v šestinedelí som sa rozplakala aj v obchode, pretože začala hrať pesnička Here Comes The Sun, ktorú nám harfistka hrala na svadbe)
– že aj plne kojené dieťa prespí celú noc, alebo sa budí iba raz, hoci mi veľa ľudí tvrdilo opak a že sa nevyspím a čuduj sa svete, spím lepšie, ako posledné týždne v tehotenstve, kedy som sa vraj mala vyspať do zásoby
– že nosenie v šátku bude tak úžasné
– že láska rastie každým dňom a ak si teraz myslíš, ako neskutočne svojho syna miluješ, počkaj o pár týždňov. Prvé úsmevy, hlasný smiech, všetky tie pokroky, keď začne opätovať úsmev, reagovať na manželov hlas… a láska len rastie a rastie a je nekonečná
– že to uteká tak strašne rýchlo. Adamko má 4,5 mesiaca a nechce sa mi veriť, že už je tak veľký, veď len pred chvíľkou to bol taký drobček, ako váš William

Užívaj si tieto chvíle, nebudú sa opakovať a stojí za to si zapamätať každý jeden moment.

Krásné fotečky! 🙂 Moc hezky napsaný článek..

Nela z blogu Růžová rtěnka

Je uzasny, ma byt po kom 😉 jsem na materske uz s druhym ditetem trimesicinim hosikem,,a pokazde jsem nejvic prekvapila sama sebe, ted po druhe o to vic, je neuveritelne, co zenske telo a zena vubec dokaze! Eva

Ten je krásnej!

Lenny v Dánsku

Zezačátku to asi opravdu příroda tak zařídí, že únava není, ale ono se to nastřádá a počkejte za půl roku, bude více tma, zima, a jednoho dne začnete říkat že jste unavená a už nepřestanete. Mě překvapilo opravdu to, že je to 24×7 práce a to až cca do 3 let dítěte. překvapilo mě že babičky, tetičky atd nemají energii jít povozit, navštívit nás, prostě dnešní uspěchaný svět, a pak budou chtít, aby jim dcery chodili na hrob, když se viděli cca 1h v životě….

Taky jsem byla překvapená, že nejsem unavená, to je adrenalin, nadšení.. Přišlo to u mě až po roce, právě ta nasttadana únava.. Jinak moc gratuluji k chlapeckovi a těším se na vyprávění o porodu. Vyvodila jsem si, že jste rodila císařským řezem, tak by mě zajímalo, jak se s tím psychicky vyrovnávate, protože mám stejnou zkušenost.. Ať jste brzy fit! Alena

Ano, myslím proto, že to nešlo přirozeně jak pro ně bylo asi žádoucí a bylo potřeba zásahu,troufám si tvrdit, že naprostá většina žen, co nedobrovolně rodila sekcí, včetně mě, dokonale pochopí otázku. je to dost osobní otázka, Tereza mi jistě rozumí a uvidíme, jestli třeba odpoví, tady, nebo v článku o porodu..

Teď u druhého miminka, mě překvapuje, jak se láska umí násobit! Když jsem druhého chlapečka čekala, nedovedla jsem si představit, že budu mít stejně ráda další dítě. A přitom je to tak přirozené.
A dál mě také překvapuje obrovská síla přírody, ženského těla. Druhé dítě jsem přivedla na svět sama (bez manžela), protože porod přišel dřív a neměl nám kdo hlídat staršího…jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla sama, naslouchala jsem tělu a synkovi…
Terezko, užívejte mateřství, nechejte si pomáhat v těch věcech okolo chodu domácnosti…ale miminko si hýčkejte… umýt nádobí, navařit, uklidit…to zvládne každý, ale pochovat, kojit, popusinkovat…to umíte jen vy…a nejlíp…

Ta poslední fotka je úplně nejlepší, užívejte si společných chvílí 😀

Miška
z blogu tripsandweekendactivities.com

Mám doma týdenní holčičku a co mě zatím nejvíc překvapilo nebo spíš dostalo je to, jak některé věci jdou prostě tak nějak sami, jakoby automaticky. Nikdo mě je neučil, ale prostě je to opravdu tak, že s miminkem se rodí maminka. 🙂 Zní to hrozně obyčejně, ale je to na jednu stranu fakt neuvěřitelný. To stejné s tou únavou. V úterý večer jsem jela do porodnice, ve středu k ránu se narodila a já ten den spala 10 minut a jako bych spala 10 hodin! Normálně bych odpadla. 🙂