Jaká je zatím mateřská dovolená?

Probdělou noc zahnal jeden nádhernej pohled elfíka při východu slunce, kterej ze mě rázem sfouknul veškerou únavu. Nevím, jak to dělá, ale jde mu to skvěle. Nějakým pro mě záhadným způsobem zatím totiž nejsem vůbec unavená. Ku překvapení všech. Mě samotný nejvíc.

Možná je to tím, že mě William nabíjí nádhernou energií. Možná je to tím, že jsem ještě nikdy nebyla tak ohromně šťastná. A možná se ještě pořád vznáším na poporodní euforii, která třeba za pár hodin vyprchá…

V pondělí šel táta poprvý do práce a my jsme byli doma sami. Ještě pár dní předtím jsem neměla vůbec pomyšlení, že bychom byli doma sami… V hlavě jsem si totiž pořád představovala nepředstavitelný scénáře. Třeba ten, že do pokoje vletí obří sršeň a jen tak budulínka štípne do víčka, nebo že omdlím, když ho ponesu do postýlky, nebo že chytí utěrka a začne u nás hořet… Ve skutečnosti se ale nic neděje a Williamínek krásně spinká, papá (díkybohuzato!), hází na mě ty svoje kukadla a je to vlastně nádhera. Já tedy zatím nedělám celý dny nic jinýho, než že kojím a pak na něj hodiny koukám. Ještě mě to pořád neomrzelo a asi ani nikdy neomrzí. Mateřská je zatím naprosto úžasná. Každý den s sebou přináší malé-velké úspěchy. Třeba ten pocit, když jsem se poprvý vydala sama na procházku, nebo když poprvé koupete, poprvé ho během chvilinky uspíte, přijdete na to, že miluje, když s ním tančíte po bytě a k tomu Alexa vyhrává norský písničky, nebo když se na vás poprvé vědomě podívá a vy mu pořád říkáte: „Já jsem tvoje máma… :)“ Tak nějak mě lapil, že když se snažím dělat něco jinýho „užitečnýho“, někde vzadu mě šimrá moje svědomí, že si mám raději užívat každou minutu toho malého broučka. 

Měli jste to tak taky?



Je nádherný, jak to má příroda všechno krásně promyšlený do posledního detailu, a když ji nasloucháte a dáte na váš vlastní instinkt, je to všechno vlastně tak přirozený a jednoduchý. Jen se my mámy, musíme přesvědčit, abychom si důvěřovaly. K těm nádherným začátkům ale patří i tanejvětší bolest, kterou jsem snad kdy zažila, náročný začátek kojení, pár zánětů v prsu, horečky, zimnice, únava a rozvířený hormony, který se snad už trochu uklidnily. Ale i přes ty všechny náročný momenty je to stejně to nejkrásnější období, který chceme prožít úplně naplno. Mám pro vás rozepsané dva články, jeden o tom, jak William přišel na svět a druhý o tom, co jsem si sbalila do porodnice. Jsou dlouhé a čím dál tím delší a trochu mi to trvá, ale až přijde ta správná chvíle, tak budou venku. 

Maminky, co nejvíc na mateřské „dovolené“ překvapilo vás? 

Tak my jdeme na procházku, když je tak nádherně. Taky už cítíte ve vzduchu podzim? Moje nejoblíbenější roční období, na který se obzvlášť letos tak moc těším! 

Vaše TerezaInOslo + William 

Spolupráce: Tučňák z e-shopu BellaRose
Komentáře
  • Anonymní napsal:

    Terezko velká gratulace k narození syna. Je to nejkrásnější období. Jsem už babička,mám vnučku,když jsme spolu tak to je tak něco fantastického, vydržím na ni koukat i celou noc. Nejhůř z celé rodiny nesu, že v září jde do první třídy a tak strašně to uteklo.Souhlasím s každou vaší napsanou větou. Hodně radosti z malého přeje Alena P.

  • Anonymní napsal:

    Terezko, ten váš William je kouzelný hošík a je úúúžasně podobný tatínkovi ! Šá

  • Stepanka _T napsal:

    To je roztomilý drobeček! Nádherné fotografie…:)

    Corculum | Stepanka_T

  • Orvokki napsal:

    Nádherné pocity, všakže? Ešte raz blahoželám, William je rozkošný. 🙂
    A čo ma na materskej prekvapilo najviac?
    – že to môže byť naozaj dovolenka (takú pohodičku ako teraz som jakživ nemala)
    – že spokojná mamina = spokojné dieťa (platí to na milión percent)
    – že popôrodné hormóny sú taká sila (v tehotenstve pohodička, ale v šestinedelí som sa rozplakala aj v obchode, pretože začala hrať pesnička Here Comes The Sun, ktorú nám harfistka hrala na svadbe)
    – že aj plne kojené dieťa prespí celú noc, alebo sa budí iba raz, hoci mi veľa ľudí tvrdilo opak a že sa nevyspím a čuduj sa svete, spím lepšie, ako posledné týždne v tehotenstve, kedy som sa vraj mala vyspať do zásoby
    – že nosenie v šátku bude tak úžasné
    – že láska rastie každým dňom a ak si teraz myslíš, ako neskutočne svojho syna miluješ, počkaj o pár týždňov. Prvé úsmevy, hlasný smiech, všetky tie pokroky, keď začne opätovať úsmev, reagovať na manželov hlas… a láska len rastie a rastie a je nekonečná
    – že to uteká tak strašne rýchlo. Adamko má 4,5 mesiaca a nechce sa mi veriť, že už je tak veľký, veď len pred chvíľkou to bol taký drobček, ako váš William

    Užívaj si tieto chvíle, nebudú sa opakovať a stojí za to si zapamätať každý jeden moment.

  • Krásné fotečky! 🙂 Moc hezky napsaný článek..

    Nela z blogu Růžová rtěnka

  • Eva Novotná napsal:

    Je uzasny, ma byt po kom 😉 jsem na materske uz s druhym ditetem trimesicinim hosikem,,a pokazde jsem nejvic prekvapila sama sebe, ted po druhe o to vic, je neuveritelne, co zenske telo a zena vubec dokaze! Eva

  • Anonymní napsal:

    Zezačátku to asi opravdu příroda tak zařídí, že únava není, ale ono se to nastřádá a počkejte za půl roku, bude více tma, zima, a jednoho dne začnete říkat že jste unavená a už nepřestanete. Mě překvapilo opravdu to, že je to 24×7 práce a to až cca do 3 let dítěte. překvapilo mě že babičky, tetičky atd nemají energii jít povozit, navštívit nás, prostě dnešní uspěchaný svět, a pak budou chtít, aby jim dcery chodili na hrob, když se viděli cca 1h v životě….

  • Anonymní napsal:

    Taky jsem byla překvapená, že nejsem unavená, to je adrenalin, nadšení.. Přišlo to u mě až po roce, právě ta nasttadana únava.. Jinak moc gratuluji k chlapeckovi a těším se na vyprávění o porodu. Vyvodila jsem si, že jste rodila císařským řezem, tak by mě zajímalo, jak se s tím psychicky vyrovnávate, protože mám stejnou zkušenost.. Ať jste brzy fit! Alena

    • Anonymní napsal:

      preco "psychicky" vyrovnavate? Myslite s tym ze slo o zasah do tela alebo s tym ze nemohol byt porod "normalny"?

    • Anonymní napsal:

      zdravé a normální zeny chteji rodit prirozene, je to dobre jak pro dite tak pro matku. no a kdyz se na to 9 mes pripravujete a pak se to z nejakeho duvodu vyviji jinak, jste zklamana, proste se s tim musite vyrovnat. kdo chce od zacatku rodit cisarem, ten to nepochopi…

    • Anonymní napsal:

      Dobrý den, s tím si dovolím nesouhlasit. Jsem mamka dvou kloučků, celé těhotenství jsem si plánovala, že budu rodit přirozeně, ale bohužel došlo k událostem, že to nakonec nešlo, takže jsem rodila císařským řezem. Vůbec nemám pocit, že bych se stím musela "psychicky" nějak vyrovnávat. Tak to prostě bylo a jsem šťastná, že to všechno dopadlo dobře, aniž bych měla pocit, že někdo z nás zažil nějakou "újmu". Pokud jsem se s tím musela nějak vyrovnat, tak fyzicky samozřejmě, ale psychicky tedy vůbec. Ale asi to každý máme jinak.

  • Anonymní napsal:

    Ano, myslím proto, že to nešlo přirozeně jak pro ně bylo asi žádoucí a bylo potřeba zásahu,troufám si tvrdit, že naprostá většina žen, co nedobrovolně rodila sekcí, včetně mě, dokonale pochopí otázku. je to dost osobní otázka, Tereza mi jistě rozumí a uvidíme, jestli třeba odpoví, tady, nebo v článku o porodu..

  • Kamila napsal:

    Teď u druhého miminka, mě překvapuje, jak se láska umí násobit! Když jsem druhého chlapečka čekala, nedovedla jsem si představit, že budu mít stejně ráda další dítě. A přitom je to tak přirozené.
    A dál mě také překvapuje obrovská síla přírody, ženského těla. Druhé dítě jsem přivedla na svět sama (bez manžela), protože porod přišel dřív a neměl nám kdo hlídat staršího…jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla sama, naslouchala jsem tělu a synkovi…
    Terezko, užívejte mateřství, nechejte si pomáhat v těch věcech okolo chodu domácnosti…ale miminko si hýčkejte… umýt nádobí, navařit, uklidit…to zvládne každý, ale pochovat, kojit, popusinkovat…to umíte jen vy…a nejlíp…

  • Miška napsal:

    Ta poslední fotka je úplně nejlepší, užívejte si společných chvílí 😀

    Miška
    z blogu tripsandweekendactivities.com

  • Mám doma týdenní holčičku a co mě zatím nejvíc překvapilo nebo spíš dostalo je to, jak některé věci jdou prostě tak nějak sami, jakoby automaticky. Nikdo mě je neučil, ale prostě je to opravdu tak, že s miminkem se rodí maminka. 🙂 Zní to hrozně obyčejně, ale je to na jednu stranu fakt neuvěřitelný. To stejné s tou únavou. V úterý večer jsem jela do porodnice, ve středu k ránu se narodila a já ten den spala 10 minut a jako bych spala 10 hodin! Normálně bych odpadla. 🙂

  • Podobné články