Jak zatočit s neskonale únavným syndromem "Chci víc, zn. Pořád"

Letadlo
pluje po karamelovým nebi. Nikde nikdo, jen pár hvězd se pomalu
probouzí. Já se asi uzívám, protože teprve až v letadle se tělo ozve. Vlasy
oleptaný slaným vzduchem, nohy příjemně unavený a plnej kufr skandinávských skvostů a zážitků. Spokojená. Plná. Oslo
bylo velkolepý. Ostatně jako vždycky. 

A ani nevím, co bylo lepší. Jestli čas
strávený s Oslo přáteli, nebo ty chvíle, 

kdy jsem na tu nádheru byla
úplně sama.
 




Možná
je to ale proto, že v Oslu mi vždycky zas a znovu dojde, že když jsem před
rokem odjížděla s pocitem, že jsem naprosto budižkničemu a právě jsem promrhala
nejdůležitější roky života sezením doma na zadku a vyplňováním elektronických
životopisů, že to najednou všechno dává smysl. Že si žiju ten svůj scénář, ve kterém
jsem dostala jednu z hlavních rolí. Tu, kterou jsem si vlastně sama napsala. A musela jsem na to přijít, že mi
ji nikdo nedá, že si to musím vlastně i zrežírovat. Nasadit herce, se
kterýma se mi hraje nejlíp a můžu se na ně spolehnout. Trochu občas
zariskovat a vybrat casting podle intuice.


Můžu
vám já vlastně říct, že hrát v tomhle trháku je vlastně jeden z nejlepších
pocitů, který jsem kdy měla? A já se totiž sama přistihla, že se vám tak trochu bojím říct ty
dobrý věci. Ty, kvůli kterým skáču štěstím do stropu, ty, kvůli kterým se po
večerech oslavuje bublinama, ty, který vám zamotaj hlavu, když na ně zas a
znovy myslíte. 
A Oslo mě zas k tomu trochu pošťouchlo. Oslo a Norové, abych
byla přesná. 
Protože tak jak tuším, že je vás tu víc, kteří máme víc společného, než si myslíme. Představím vám kámen úrazu. Můj syndrom pracovně nazývám „jednou-se-vyspím-a-mi-to-zas-není-dost-dobrý“. Tenhle syndrom mě ve většině případů žene velmi rychle dopředu a miluju ho. Zároveň mě ale tenhle syndrom neskonale vyčerpává. A nenávidím ho. Jakmile totiž něčeho dosáhnu, druhej den to pro mě není dost dobrý. Chci víc. A tak to bylo vždycky. A řekla bych, že na to má poměrně velký vliv mé mládí v gymnastické tělocvičně. Kde jedny závody nestačily. Po jedný zlatý se trénovalo na další. Jelo se dál. Hned po závodech. Od Mistrovství Prahy, přes republiku až na Mistrovství Evropy, Norska, Skandinávie, …
Trik je v tom, že mě Oslo vždycky posadí zpátky na tu režisérskou židli a poručí:
„Zpomal. A to hned, mladá dámo!“ 

Všechno tam tak krásně plyne. Pomalu. A vy máte čas uvědomit si věci, na které nemáte v hlavě prostor ani myšlenky. Já myslím, že všichni, kteří si rádi plníme sny jsme tak trochu na tom pocitu „To se povedlo, a co dál?“ závislí. Někdo míň, někdo víc. U mě se to celkem zrychluje. Takže věci, který mi dřív trvali nějakou dobu je strávit, už mnohdy trvají pár vteřin. 

No, a ruku na srdce? Někdy je to na palici. Ale asi je to jen o tom, ten pocit umět sama v sobě zkrotit, nebo mnohem častěji jezdit do Osla :)))
Když už je to se mnou k nevydržení, Johni mi dá přednášku, ve které mi přednese všechny body, proč bych se mohla na chvíli uklidnit, zpomalit a být šťastná přesně tam, kde jsem. Pomáhá to. Jestli ale takového Johniho nemáte v blízkosti, mohl by se vám líbit, jeden domácí úkol, který mi zadal, když byl na druhé straně Evropy. Musela jsem na papír napsat všechny věci, za které jsem na sebe mohla být pyšná. Nic víc, nic míň. Chvíli mi to trvalo, než jsem se rozhoupala, ale pak se na seznamu vedle školních a pracovních aktivit pyšnily i body typuzasadila jsem bylinky a ještě rostou, uvařila jsem poprvé domácí těstoviny, poslouchala jsem norské rádio a rozuměla a páni, moje drsné já najednou pookřálo. Jak je to jednoduché, tak to funguje. A sobotní ráno je nádherný moment k tomu, abychom se na to vrhli. Tak jeden hezký blok do ruky, čaj a pište, moc nad tím nepřemýšlejte a buďte na sebe pyšní. Uvidíte, že vám bude líp.

Přeju vám nádherný podzimní víkend. Já ho zase celý strávím v tělocvičně. A možná si po cestě v autobuse sepíšu ten svůj seznam. Myslím, že by mi to bodlo. 


Zdravím a mávám a užijte si lenošivou sobotu i za mě. 
Trochu vám závidím. Ale jenom trochu.
Vaše TerezaInOslo 

Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
skyscraper0801
skyscraper0801
7 let před

Krásný článek… 🙂 Každý by měl mít alespoň takové "své Oslo", pokud by neměl takového "svého Johniho", což myslím je mnohem komplikovanější s hledáním a nacházením. 🙂 Je důležité najít si místo, kde se člověk zklidní, zpomalí a prostě jen JE… možná další výzvou je najít takové místo přímo v sobě samém. Ale to se mi také zatím příliš nepovedlo. A pak takové určitě zpomalení při dosahování vlastních snů a cílů přijde s mateřstvím, to mám odzkoušeno. 🙂 Mějte krásný víkend a ať se Vám stále jen daří, Terezko! 🙂

Daniela Slávik
Daniela Slávik
7 let před

Krásny článok… úplne s tebou súhlasím.

SlavikStories
Čítanie je sexy

Káťa
Káťa
7 let před

pro mě nejpřínosnější články jsou vždy z Norska, v těch je opravdu něco, co může jiným vnést světlo to hledání. taky se v nich ukazuješ v normální člověčí podobě a jsi srozumitelná. jinak je to o podávání výkonů a roli "nedostižný" a myslím,že to lidem,kteří hledají může působit problém se začít podceňovat, protože tím že o sobě vlastně nic osobního nepíšeš, mají málo informací a ty vždy podněcují k tomu vytvářet si domněnky o Tereze "dokonalé"…není ale nikdo stejný, žádná cesta není stejná a srovnávání se je působení si bolesti, že si říkáme, že nejsme dost dobří takoví jací jsme.někdo je nastavený tak,že žádné výkony podávat nepotřebuje,ale pod tlakem okolí a toho co čte usoudí, že není dost dobrý a začne se k výkonům tlačit a srovnávat se.ale přitom třeba obdivuhodný výkon je umět žít pomalu a vnímat každou maličkost jako radost, sbírat tyhle jednotlivé radosti a tvořit si z nich svět a nepotřebovat k tomu expandovat, dosahovat, pěstovat hon za dokonalostí.putovat i uvnitř sebe,kde je ten nejzajímavější vesmír:) ale je masírovaný články typu- už tři měsíce po porodu s bezchybnou postavou nastoupila do muzikálu:) v Norsku je pro tebe snadné ukázat sama sebe, já to chápu, žiju v Praze a tam je nutný určitý stupeň ochrany před okolím, člověk se víc uzavře , musí jinak by ho to město vysálo.můžu srovnávat se životem ve Švýcarsku a tam se člověk může naprosto uvolnit , cítit se v bezpečí a otevřít se tomu, co je kolem.je ještě jeden skvělý způsob jak si uvědomit víc o sobě a svém životě, že je vše v něm v pořádku- každý den si zapsat tři radostné události, které jsem zažili a když pak máme plný sešit, vidíme že náš život je skvělý:) Káťa

Tereza na Útěku
Tereza na Útěku
7 let před

Páni, mluvíš mi z duše. Lépe bych to neřekla. Ale stejně se myslím, že je to spíš víc pozitivní vlastnost než negativní:) Jak si sama řekla, pomáhá nám to hnát se kupředu a dosahovat si svých cílů. Krásný článek Terezko!:))

Markéta
Markéta
7 let před

Krásný článek – měla bys do Osla lítat častěji 🙂 Už kvůli těm krásným fotkám, miluju tu architekturu a atmosféru města.

Diary of M

Krásný den z UK přeje M.

Cathy Konar
Cathy Konar
7 let před

Krásný článek a opravdu moc krásné fotky.
Budu ráda když se podíváte na můj začátečnický blog http://cathykonar.blogspot.cz/

Děkuji Cathy

Veronika Šplíchalová
Veronika Šplíchalová
7 let před

Terko, krásný článek. Mám to taky tak, ale Ty na sebe můžeš být opravdu pyšná, že se Ti podařilo si ten svůj velký sen splnit a teď se prostě rozvíjíš dál, myslím, že je to takhle dobře :-).Moc Ti fandím.

Podobné články
7
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x