Jak se Johni už nemůže dočkat, až bude našim dětem ukazovat fotku, jak mamka a taťka vyhráli MN

Blog oslaví 2. června 3. narozeniny a možná jste už někteří slyšeli, ža jsem se rozhodla oprášit některé ze starších článků. Vybrala jsem je jednoduše. Ty, které byly podle čtennosti ty nejoblíbenější. Vyšlo najevo, že jsou to zpravidla ty jsou články, které popisují moje největší životní kroky a momenty. Hned ten první je o splnění jednoho obrovského dětského snu a sportu, který nás s Johnim dal dohromady. 

(článek z 12. listopadu 2012)

Mistrovství Norska 2012
A
je to tady. Moment plný vzrušení, očekávání, nervozity a především
emocí. Ležím na zemi v tanečním sále. Občas je kolem mě slyšet, jak
někdo z holek zakousne potichounku do jablka. Podlaha se jemně otřásá s
každým dopadem gymnastů ze závodní haly a tlustými stěnami občas zašumí
hlasitý potlesk publika. Srdce mi buší jak o život i teď, když
o tom jen píšu. 
Ležíme
všechny pohromadě a nikdo ani nedutá. Nohy synchronizovaně opřené o zeď
a drdoly zabořené do karimatek. Občas se někdo zvedne a jde si pročíst
program závodu a řad. Nervozitu je možné ve vzduchu krájet. Jde o
všechno. 


Mistrovství Norska je nejvyšší možný domácí závod. Stačí jedna
jediná chyba a jsme venku. Poslední proslov trenérů, teamové objetí a
nabíháme na plochu, t
ep

je na nejvyšších možných obrátkách a během pár minut je po všem.
Všechny ty hodiny strávené ve vlacích, autobusech, letadlech, autech,
dobíhání na tréninky a hodin strávených v tělocvičně se během těch pár
minut proměnily v nádherné zadostiučinění, které mi slavnostně věší
norský předseda gymnastické federace na krk. Je nádherná, těžká a zlatá. Co víc dodat.



Johniho to by závod poslední. A těch zlatých si veze domů hned několik! Rozhodnutí ukončit kariéru na domácím poli a vyhrát poslední zlatou medaily z MN právě v jeho rodném místě, kde to všechno začalo, bylo moudré. A jeho slavná věta, jak se už nemůže
dočkat, až bude naším dětem ukazovat fotku, jak mamka s taťkou společně
vybráli MN, mě vždycky vykouzlí zamyšlený úsměv. A to je mamka ze země,
kde teamgym zrovna nekvete. Takže tohle byl vlastně závod pro naše
budoucí děti! Rozkošný.  

růžový začátek? nikoliv!

Inu,
začátek závodního víkendu růžově nevypadal. Po třech dnech jsem se
konečně vypotácela v postele, sbalila a se zvláštně vtipnou náladou a
přitroublými vtípky po celou cestu na letiště, jsem vypadala, jako bych
držela hladinku. Možná to bylo z těch všech sirupů a léků smíchaných
dohromady, možná z toho, že jsem za poslední tři dny viděla jen jednu
živou duši. Humor mě přešel, když všichni z 35 členné delegace dostali
letenky a naše jména v systému nikdo nenašel. Prostě na nás dva
zapomněli. Možná i proto, že původně jsme měli letět o den později,
možná proto, že jsme místo v hotelu přespávali u Johniho rodičů, možná
proto, že někde došlo k informačnímu šumu. Inu, cena v mžiku koupených
letenek přímo na letišti mi podlomila nohy, na které mě vzápětí dostal
Johni, s poznámkou, že to je přece chyba klubu a my nic neplatíme. Nu
tedy dobrá, a už sedíme v letadle. Zpáteční letenku jsme dostali
obratem, i když s menšími překlepy. Tak s tímto boarding passem jsem se
dostala ze Stavangeru do Osla bez mrknutí oka. Vtipné. Od loňského roku
alespoň zmizelo to „S“ v mém jméně. Mé jméno bylo Kolářová.



A k tomu ještě pár fotek z dalších šampionátů. Povšimněte si, jaký jsme s Johnim drobci. Tohle byl rok 2011 a moje první norská zlatá. 

Mistrovství Norska 2011


Holky, se kterýma jsem závodila jsem viděla třikrát v životě. Jednou, když jsem přiletěla z Dánska na trénink do Norska, podruhé na tréninkovém kempu těsně před závodem a potřetí v závodě. Ani jsem si pomalu nepamatovala jejich jména. Nemohla jsem ani dospat. Přišla jsme si tam jako pátý kolo u vozu. Ale potřebovaly mě. Ostatně kvůli tomu si mě vytáhli tehdy z dánského teamu. Je to zapotané, já vim, já vim… Ale tu dobu jsem studovala na dánské taneční škole a taky závodila za dánský team.



Nejlepší na tom byla, že na stupni vítězů loupli ten pohár mě a měli k tomu poměrně dlouhý proslov v norštině, kdy jsem nerozuměla vážně vůbec ničemu.  Tak jsem se jen usmívala a říkala „takk“ (děkuju).

Mistrovství Dánska 2011

O týden předtím jsem
si ještě střihla účast na Mistrovství Dánska, abych už to měla
kompletní :)) Povšimněte si především těch blonďatých hřív a jak všechny
vypadají /vypadáme stejně 🙂 Byly jsme bramborové. O kousík.

 

Tak a to by stačilo. Mé nejlepší roky 🙂 Hehe.

Vaše TerezaInOslo
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Georgie
Georgie
8 let před

jéééé, tenhle článek jsem četla v historii před pár dny a říkala jsem si, že bych si ráda přečetla víc. Tak jsem ráda, že jsi to oprášila!! Koukám, že opravdu do toho severského prostředí zapadáš! 🙂 To jsou krásné zážitky a vzpomínky!! 🙂

Anonymní
Anonymní
8 let před

Krásný článek.
Vygooglila jsem si team gym a vypadlo na mě vtipné video o ČR (ještě, že jsi závodila za jiné země:)
https://www.youtube.com/watch?v=c-IVgFj2Mgw

Michaela Sovjáková
Michaela Sovjáková
8 let před

Terezko, to je náhoda.. četla jsem ten článek zrovna včera. :)) Celkově jsem se včera začetla do tvých příspěvků a pořád jsem se nemohla odtrhnout.
Nebylo by možné sem dát někdy i vaše video? Nebo aspoň odkaz, jestli jste někde na youtube? Strašně ráda bych se podívala 🙂 Jsou to krásné vzpomínky… mám taky podobné, z dětství plného tance.
Přeji vám s Johnim pohodový víkend 🙂

SIMONKOM
SIMONKOM
8 let před

Ahoj Terezko 🙂 Já gymnastiku dělala 12 let a bohužel jsem musela kvůli škole skončit.. Nic mě nikdy v životě tolik nemrzelo, ale z druhé strany jsem si dala cíl a to si udělat v budoucnu trenérský kurz a cvičit malé gymnastky. Měla jsem taky s mým týmem spoustu úspěchů a několikrát jsme vyhráli MČR, kde jsem taky ukončila svoji kariéru. Skončila jsem v nejlepším.. Ale s úsměvem čtu tvůj článek a příjde mi strašně moc rozkošné jak jste s manželem gymnatický páreček♥ (hhhh 😀 ) Mám tvé články nejraději 🙂

Podobné články
4
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x