Jak poznáte, že milujete vaší práci

Sedíme v letadle. Po těch osmi hodinách přes oceány, hory, řeky, moře, lesy, pole a louky už se těšíme domů. Mám zmrzlej nos, to je možná taková naše malá příprava na tu zimu doma.  Přistáváme, pár fanoušků pilota zatleská a já cítím ve vzduchu tu trochu nervózní atmosféru. Nad hlavou mi zmizí přeškrtnutý pás a v tu ránu se rozezní orchestr cinkajících pásů, zpráv a emailů. Pozoruju ty unavené výrazy lidí kolem nás a některým se do nich vmísí nechuť, jiným se rosí čelo. Proč? A v tom mi to dojde. Vítejte v realitě, opálení dovolenkáři. Teď se nám to všem začne sypat na hlavu a emailová schránka nás brzy sežere. 
Vezmu Johniho za ruku, zmáčknu mu ji a šeptnu: „I am so much looking forward to be back in the hub!“ On na mě mrkne a víme, že máme prostě práci snů.

Ohromně se těšíme domů. Na
naší Bridget a Pally, na oheň v krbu, na naše „čing-čong“ hry o to, kdo
uvaří kafe, na naše holky blogerský, na žížalky v kompostu, na pondělní donášku nejkrásnějších květin, na to, až
půjdeme po práci na svařák na Staromák a budou nám mrznout tváře, na
divokej vánoční večírek s blogerkama, na první narozeniny Elite Bloggers s
klienty, kde se bude tombolovat pro dobrou věc, cpát si břuchy
dobrotama a těšit na třešeň večera, náš čokoládovo-čokoládovej dort. 
To to letí…

A já
si jen pamatuju tu předešlou zimu, jak jsme jedli jednoho zmrzlýho rána tu omeletu u nás v minibytě v Oslu a mně cinknul email. TEN, který mi mezi řádky říkal, že mě nechtěj a
ten, kterej mi mačkal srdce ještě pár dní. Ten, kterej způsobil, že jsme nevěděli, jestli zvládneme zaplatit únorovej nájem a ten, kterej jsem v tu chvíli tak nenáviděla.
Pamatujete si na ten článek? Prožívali jste to se mnou. Drželi jste mě nad vodou. Říkali jste mi, že to dobře dopadne. Děkuju! Já ho znovu
četla a musím přiznat, že jsem se u jednoho odstavce nemohla přestat usmívat… tady je:
Byla
jsem už vážně jenom krůček. Ale teď jsem silnější jako nikdy předtím.
Mám ten správný elán! Nebojím se! Jdu do toho na plno a teď už to prostě
vyjde! Tohle je už je v pořadí třetí práce, kde jsem došla tak daleko a
nakonec to nevyšlo… Z každé jsem se poučila, z každé zkušenosti jsem
si něco odnesla a teď vím, že na to mám. Jen prostě ještě nebyla ta
pravá doba! Čekám na tu svojí snovou pozici. 
Asi se budete divit, ale ráda na to vzpomínám. Bylo to tak hořký a výživný zároveň. Kdybyste měli chuť si ho přečíst celý, článek z prosince 2014 TADY. Ani nevím, kde jsem vzala tu sílu jít dál. A to zdaleka nebylo všechno. Pak totiž přišla další rána, a to, když mě konečně přijali a pak tu mojí vysněnou pozici zrušili. To už jsem se nas… a řekla, že už na to nemám. A to byl, dámy a pánové přesně ten moment, kterej se asi měl stát. Ten, kterej vlastně změnil všechno. Ten, kdy po pár týdnech přišel John Erik s myšlenkou založil Elite Bloggers a nám se během pár týdnů život otočil vzhůru nohama.

Tak jestli jste v podobné životní fázi jako já před dvěma lety, vydechněte. Mám pro vás dobrou zprávu. Dobře to dopadne. Buďte trpěliví, otevření, vnímaví, naslouchejte, otevřete vaše srdce, nadchněte se a pusťte se do toho, co vás baví ze všeho nejvíc. Žijeme v nádherné době, kde má příležitost úplně každý. Úplně každý! Nezáleží na tom, odkud pocházíte, kolik toho umíte, nebo jestli někoho znáte. Záleží jen na tom, jestli opravdu chcete. 
Držím vám palce. Vy to dáte 🙂 
Krásný den vám přeje
Vaše TerezaInOslo

Komentáře
  • Annie napsal:

    Nádherný článek. Po prvním odstavci jsem začala mít husinu a držela se mě až do konce. Držím Vám palce v dalších snech, které si chcete splnit. Jste mi obrovskou inspirací. Přeji krásné adventní dny 🙂

  • La Daniela napsal:

    Krásne napísané, Terezka.

    Zvláštne dievča

  • Skoro si mě rozbrečela, tak hrozně moc Vám to přeju! Ráda bych se o Vaší práci dozvěděla více, úplně pořád nechápu, oč běží. 🙂 Hrozně mě denně dostává, kolik lidí dělá práci, kterou nenávidí. Strašně věřím že nikdy nebudu patřit mezi ně a že se mi splní taky takový blogerský sen. 🙂 Jsi úžasná Terez, vždycky mi dodáš odvahu a hlavně pozitivní náladu 🙂

  • Kamush napsal:

    Pěknej článek, pěkný kytky, pěkně uklizeno (takhle bych to chtěla mít i doma! :D)
    (jen poznámka: 4. pád – krátké i: "..že milujete vaši práci", "na naši Bridget" …)

  • Anonymní napsal:

    Nechci rýpat, ale v nadpisu má být svoji práci místo vaši.

  • Hezky napsané, sice s pár chybkami, ale i na tom se dá zapracovat 🙂 Překvapilo mě, že s manželem nemluvíte norsky, ale anglicky. Jinak jsem na tom podobně, jako vy před rokem, a článek mě velmi inspiroval a motivoval. Ráda vás sleduji a budu i nadále, jste opravdu inspirací.

  • Překrásný článek – krátký, ale tak hutný! A pravdivý a v tom inspirativní. Opravdu wau!
    Jestli můžu mít otázku, moc by mě zajímalo, zda se každý den do práce těšíš, zda si všechny momenty uvědomuješ, že je to práce snů, že tě to v celém dni tak baví? Hořím zvědavostí!
    Přeju krásné dny

    Aneta L.
    denikterapeutky.cz

  • Alice napsal:

    Nedávno jsem celý tvůj blog přečetla za pár dní. Je neskutečně inspirativní a pomáhá mi překonávat ty malé překážky, se kterými bojuju. Jsi zkrátka nejlepší blogerka 🙂

  • Sky Skyler napsal:

    Krásně napsané!

  • Podobné články