Jak kupujeme byt: kapitola druhá

Life

10. srpna 2012

Takový adrenalin při koupi nemovitosti je vskutku jedinečný. Inu,
v Norsku je to tak, že 12 hodin po oficiální prohlídce bytu začíná
aukce. Musíte se doslova o tu nemovitost poprat s pár soky, kteří už
rovněž naplánovali, jak se budou v létě slunit na sluneční terase s
dlouhým lávovým grilem

Inu, trochu vám přiblížím, co se vlastně dělo. Já v zadní místnosti v práci, Johni v zadní místnosti v práci, můj táta v práci, Johniho mamka v práci, všichni jsme svíjeli naše telefony pevně v rukách a srdce nám bušilo při každém zavibrování. Začátek šel hladce. Nahodili jsme už v předvečer naší vyvolávající cenu výrazně pod představou majitele.

Byl to krok, kterým jsme si chtěli zajistit možnost levné koupě, v případě, že bychom byli ve hře samy. Inu, po chvíli se ukázalo, že sami nejsme a to, koho jsme se obávali, tedy bohatého rozvedeného norského právníka, přišlo druhý den dopoledne.

Aukce trvala oficiálně od 10 do 12 dopoledne. Právník nahodil výrazně nad naší cenu, ale my pořád mohli držet krok. Srdce mi bušilo při našem druhém vyšším příhozu a telefon vibroval, blikal a dával najevo, jak s námi ostatní po celém světě soucítí. Trvalo to pěknou chvíli, kdy právník nereagoval na náš příhoz a moje představa o obrovské šatně se stávala reálnější a reálnější. Po půl hodině vibruje telefon a na obrazovce se objeví částka. Musíme dát náš max. Zcela jasně jsme se domluvili, že přes tuto částku nejdeme.

Po pár minutách zavibruje telefon znovu a já vím, že ho buď máme, a nebo jsme prohráli. iMessage drsně ukazuje: „We lost!“. Buší mi srdce a v těle mi koluje vztek na toho člověka, kterého jsme vlastně ani nikdy neviděli, ale bojujeme s ním, jako nikdy předtím. Nechce se mi věřit, že je to konec. Volá táta a smutně mi říká, že je mu to líto. Moc dobře věděl, jak ten byt chceme a jak dobrá koupě by to byla. Cuknou mu nervy, dává nám sponzorský dar a burcuje nás příhodit víc. Píšu na druhou stranu, že máme poměrně velký finanční obnos na přihození. Dostaneme ještě bonus z norské strany a jsme zpátky ve hře.

Přihazujeme velkou část přes naše maximum. Čekáme. Nekonečná minuta se vleče. Buší mi srdce. Klepou se mi ruce. Musím chodit sem a tam. Bůhví, co všechno v hlavě šrotuje právníkovi. Po někonečným čekání máme pocit, že už to máme v kapse. Představuju si, jaký by to byl přecejenom pocit, bydlet v tak nádherným a snovým bytě urpostřed Osla. S božím výhledem, nádhernou černou kuchyní se zabudovanými spotřebiči a obrovskou lednicí. V tom, jak když vás někdo bodne do srdce, „I am sorry my love!“. Dobojováno. Inu, není nad to zažít takovou adrenalinovou seanci.

Přeju mu to. On je čertvě rozvedený. My máme jeden druhýho. Byt se hledá lehko, životního partnera ale přihazováním nad cenu neulovíte.

Krásný pátek Vám všem! Mám toho na srdci moc a mnoho, času však není nazbyt.

Vaše TerezaInOslo