Hugo chodí bos – START-UP MĚSÍCE – ŘÍJEN

Je to už nějaký ten pátek, co jsem zavítala do jednoho zapadlého království českých hraček. Nejdřív jsem s úžasem okukovala výlohu, ve které byly vyrovnané všechny ty hračky připomínající moje dětství, léta na Slapech, pískoviště u nás na Strouhaláku, družinu. Tak prosím, představuji vám hračkářství Hugo Chodí Bos. Že jste o něm ještě neslyšeli? Velká chyba. Je to totiž místo, kde se můžete projít svými vlastními vzpomínkami na vaše dětství. V útulném obchůdku v Řeznické ulici najdete od plastových lodiček, přes magnetky, stavebnice, nádherné dřevěné skládací medvědy přes barevná céčka, zvonkohry až po naprosto úchvatné knihy s nádhernými ilustracemi. Určitě si vzpomínáte na projekt Elite Bloggers, který se jmenuje český start-up měsíce, ve kterém nezištně podporujeme nádherné ryze české projekty, které si to zaslouží. A protože paní majitelka Adéla dává do obchůdku celé své srdce a kupu enegie, vybrali jsem ji jako start-up měsíce října. A já jsem se na rozhovor tak moc těšila. V Hugovi jsem totiž už několikrát nakupovala dárky pro ty naše nejbližší a nejmladší. Do Norska jsem vezla knížku Lyžníci z Plískanic, kterou jsem o rok později kupovala i Elizabetce a my ji teď máme doma i pro Williamínka.

Celým článkem jsou pak protkané foty s hračky, které zdobí a čekají na Williamínka, nebo které věnujeme letošní Vánoce pod norský nebo český stromeček. Na všechny se můžete podívat buď v obchůdku, nebo nově v e-shopu TADY, který rozváží po celém světě. A na konci článku najdete linky na jednotlivé hračky. Budu se těšit, jak se vám bude líbit.

Co Tě, Adélo, vedlo k myšlence začít se svým vlastním projektem?
Narodila se mi dcera Žofie a v jednom hračkářství jsem objevila parník, který si pamatuji ze svého dětství. A zjistila jsem, že ve spoustě nesmyslů se dá stále najít hezká hračka. Doma jsem si lépe prohlédla samolepku na dně a našla jsem na ní, že loďku vyrábí stále stejná česká firma, která má bohatý sortiment a který se nikde neprodává. Takových překvapení jsem postupně nacházela více a více. Nakonec můj seznam čítal desítky skoro zaniklých a zapomenutých firem a hračkářských dílen, až mě to inspirovalo k založení obchodu.

Jak bys svůj projekt popsala?
Jsme první a jediné 100% české hračkářství, prodáváme pouze výrobky navržené a vyrobené v Čechách, dbáme na vysokou kvalitu zpracování a splnění přísných norem kladených na dětské věci. Najdete u nás tradiční české hračky, které vám připomenou dětství, stejně jako knížky, dekorace, stavebnice, skládanky i dětské oblečení od mladých českých návrhářů.Chtěla jsem, aby si lidé hračky mohli osahat a vyzkoušet, proto Hugo chodí bos nefunguje pouze jako e-shop, ale zároveň jako kamenný obchod v centru Prahy. Najdete nás v Řeznické ulici – kousek od mama coffee a Divadla Minor.

Snažím se, aby Hugo byl osobní. Já sama vyhledávám nový sortiment, každou hračku a knížku si prohlédnu, nechám ji na sebe působit a zákazníkům předkládám jen to, čím si jsem sama za sebe jistá. A samozřejmě mě těší, když je osobní nejen můj vztah ke krámku, ale i k jeho zákazníkům, těší mě potkávat se s lidmi a posílat radost do jejich domovů. 

Kdybys měla svůj projekt představit čtenářkám 5 slovy, jaká slova by to byla?
Design, Tradice, Hračka, Kvalita, Radost.

Jaké byly ty Tvoje začátky?
Začátky byly naivní, ale kdybych nebyla naivní, nikdy bych se do ničeho nepustila 🙂

Co jsi dělala než jsi se vrhla do plnění snu a rozjela Hugo chodí bos?
Studovala jsem Fotografii na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem a už při studiu jsme si naplánovali naši dcerku. Na čas jsem tedy studium přerušila, asi po roce jsem si školu dodělala, a pak jsem založila Huga. Dceři byly tenkrát čerstvě dva roky. 

Je náročné odstartovat vlastní projekt?
Ano je. A i po třech letech vlastně stále startuji. Na začátku jsem využila stavební spoření a skoro celý první rok jsem v obchodě někdy i s malou Žofií prodávala. Zásadní byla podpora manžela, což možná zní jako klišé, ale určitě to klišé není. S tím jak Hugo rostl, přicházeli postupně pomocníci.

Jaký moment byl ten zlomový?
Velký zlom mě čeká teď, po třech letech. Hlásí se velká únava, hlavně z toho, že jsme v podstatě neziskový, ale já už bych se ráda přehoupla do udržitelnější formy.

Proto aktuálně hledám někoho, koho můj projekt tak osloví, že do něj investuje peníze a pomůže třeba také s rychlejším rozvojem a posune Huga dále.

Momentálně jsme výrazně zlepšili náš e-shop a snažíme se ukázat naši značku hlavně novým zákazníkům. Teď už je to na nich, jestli je náš koncept dost zajímavý, aby lidi přiměl k nám přijít a nakoupit. Pořád věřím, že to dokážeme, ale nějaký malý důkaz by se hodil. 

 
Jaké jsou podle Tebe hlavní předpoklady pro to, začít se svým vlastním projektem?
U mě to byla hlavně naivita, díky které jsem se nebála. Na druhou stranu je samozřejmě potřeba mít vizi, nápady a hlavně schopnost to pak vše dotáhnout. Já se během celého procesu podnikání pořád učím, ale důležité je, že to mě i Huga stále posouvá dopředu.

Odrazoval tě někdo od projektu?
Podporu jsem měla, i díky ní jsem se do toho pustila bez strachu a s nadšením.

Je to poprvé, co začínáš s něčím vlastním?
Při škole jsem vyráběla a prodávala kabelky na svém webu a jako fotografka jsem měla různé zakázky. Fotila jsem produktový design i architekturu, nebo představení pro divadla. Už od dětství potřebuji tvořit. Baví mě nasávat příběhy – lidí, krajin i míst.

V čem vnímáš hračkářství jiné, originální?
Když přijdete do komerčního hračkářství, máte možná někdy pocit, že jdete jako husa na porážku a oškubání. Vše je profesionálně a neemocionálně připravené tak, aby zisk byl maximální. Pro mě je ale můj krámek radost, vkládám do něj celé srdce a každá hračka, kterou vysílám do světa, mi dělá radost. Naprosto jedineční jsme také v tom, že nabízíme jen české značky. 

Proč by si lidé měli koupit hračky právě v Hugo chodí bos?
Jsme malý obchod, který reálně nemůže konkurovat řetězcům a e-shopům přeprodávajícím z hal za městem, ale nabízíme „živé město“. Nikdo nechce chodit po ulicích lemovaných staženými roletami, ale když si své malé lokální obchodníky nebudeme podporovat, nikdo jiný to za nás neudělá. Navíc tady nejde jen o mě, za mnou je celá řada českých výrobců, kteří se snaží udržet kvalitní výrobu, což je v globalizovaném světě, založeném na pásové výrobě v zemích třetího světa, obrovský problém. Ekonomika našeho státu nepotřebuje masivní dotace do montoven, potřebuje, aby se lidi dokázali uživit sami, mohli vytvářet rozmanitou společnost a peníze zůstávaly v oběhu.

Z čeho jsi vycházela u tvorby názvu a loga?
Vizuální styl i s logem mi navrhli profesionální grafici. Název prostě jednou vytanul, měl být hravý, dětský, zapamatovatelný a to se myslím povedlo. 

Kdo by se měl do Huga vydat?
Rodiče, které baví být rodiči a vůbec všichni věku 0-99 let. Život je hra 🙂

Naše značka cílí na lidi, kteří o svém nákupu trochu přemýšlí, chtějí koupit kvalitu a chtějí koupit něco, co je bude těšit po mnoho let. Co bude hezké, vkusné a bude kultivovat jejich životní prostor.

Kde bys Huga ráda viděla v budoucno?
Především bych ho ráda viděla. Ráda bych aby Hugo konečně překlenul období začínání a stal se zaběhnutým stabilním provozem, což by mi otevřelo možnost ho někam posunout. A ráda bych, aby opustil hranice centra Prahy, abych svůj koncept kvalitního a rozmanitého hračkářství rozšířila do dalších měst a možná do světa. A také bych ráda realizovala vlastní kolekce hraček, nápadů je spousta! 

 
Jak je Hugo vidět? Je na sociálních sítích?
Sociální sítě mají dnes samozřejmě nezastupitelnou roli, samy o sobě ale nestačí. Snažíme se o průniky s naší cílovou skupinou, a tak oslovujeme třeba maminky v mateřských centrech, v kavárnách a tělocvičnách zaměřených na rodiny, a samozřejmě nejlepší propagací je spokojený zákazník, který nás doporučí dál. Náš krámek také není jen mechanická výdejna hraček, například naši výlohu koncipujeme jako umělecký prostor a novým výlohám připravujeme vernisáže, své zákazníky zveme, aby s námi oslavili naše narozeniny nebo Vánoce, zkrátka chceme být živou firmou, kde je komunikace obousměrná. 

.
Možná někdo ze čtenářů přemýšlí také o rozjezdu svého vlastního projektu. Je nějaká důležitá rada, kterou bys jim chtěla předat?
Nečekejte zázraky, podnikání je boj s větrnými mlýny. Pokud si ale vyberete práci, která má smysl a která vás baví, je to boj, který stojí za to bojovat. Naučte se radovat i z malých úspěchů, pomůže vám to dojít k těm velkým.

A na závěr. Co bys vzkázala všem, kteří stále váhají, zda do vlastního projektu jít?
Zamyslete se, jestli na to máte náturu. Ve výsledku je jedno v jakém oboru chcete podnikat, kolik máte peněz do začátku, nebo v jakém koutě republiky žijete. Podnikání vás samotné odhalí na dřeň a dozvíte se hodně o sobě. Jestli chcete následující roky strávit sami se sebou v té nejdrsnější podobě a jste ochotni po každém zakopnutí znovu vstát, jděte do toho. Nebude to snadné, ale dá vám to fakt hodně, jen to někdy možná nebudou peníze 🙂 

A na závěr ještě mých pár tipů na ty hračky, které mě opravdu uchvátily. Pod názvem najdete link do e-shopu.

Tak doufám, že jste nabrali pořádnou porci inspirace a až se někdy půjdete do Hugo chodí bos podívat, moc Adélu ode mě pozdravujete. Já osobně moc Hugovi fandím! A už vím, kde budu nakupovat vánoční dárky pro prďoly letos.

Vaše TerezaInOslo