Hledání toho pocitu… toho, který tu tak dlouho nebyl

Nádherný článek, Terezo. Děkuju za něj, Takový jsem di přesně dneska měla přečíst.

Lucie

Miluju Tvoje články, Terezko!!!!!!!!!! J.

O tom čase přemýšlím hodně často a stejným způsobem 🙂

Vím úplně přesně, co máš na mysli….poslední dva roky jsem tenhle pocit mívala strašně málo, ale když už byl, tak přesně v těch chvílích, kdy jsem to nejméně čekala a hlavně – kdy jsem prostě a jen byla.
Díky 🙂

…moje stromová vílenka mi často,když jsem jí nosila svůj smutek a únavu, že toho tolik umím dát, že umím přinášet změny do životů, přinášet "vědomí" ale že mě to vyčerpává, tak mi stále opakovala – " nic nemusíš, nikomu nic nedlužíš, jenom buď"…dlouho jsem to nechápala…teď už ano:) "JENOM BUĎ" tak těžké to pochopit a naplnit:) na planetě,kde se počítá jen "dosahovaní a výsledky" kde je to byla jediná výchova- musíš NĚČÍM být…tzn.ne sebou, to není dost dobrý,ale něčí úplně jiným, někým úplně jiným…a to je přesně to,co lidi ničí…víra,že sami o sobě nejsou dost dobří,ale musí se za něčím hnát…ale není nic nikde lepšího,než to co máme uvnitř:)…jenom si dovolit tím být…když chceš uslyšet zpívat svojí Duši, obklop se tichem…tak je skvělé, že se ti to občas daří:)….pro mě je ale Praha město,kde je to velmi nesnadné, až nemožné…přeju ti krásné dny:) Káťa

Terezko, tohle je překrásný článek a já ti za něj moc děkuju. Často tenhle pocit ztrácím, a i když ho hledám, nemá to moc cenu. Vrací se sám, nehledě na okolnosti a situace, ve kterých se právě nacházím. Hýčkej si ho a zkus si ho u sebe udržet co nejdýl – je to jako s chlapy, taky o ně musíme čas od času pečovat aby nezdrhli 😀 Přeji ti krásnou neděli <3 S láskou..

Krásně a pravdivě napsáno, Terko!

Krásně a pravdivě nasáno, Terko!

Krasny clanek! Doufam, ze brzy napíšeš knihu, protoze vim, ze ji budu číst jedním dechem a vim, ze bude uzasna!

Nádherný článek 🙂 Taky mívám občas podobný pocit, úžasně jsi to vystihla, Terezko 🙂

http://www.meadelaida.blogspot.com

Pěkný večer Terezko,
až teď se dostávám k přečtení článku na který jsem se těšila celou dobu co jsem to
zahlédla na Instagramu 🙂 ale večeře doma pro hladové krky volala 🙂
Někdy mi teď trošku přijde,že jsi taková posmutnělá a že i když Prahu tak miluješ,že si na život
v ní zase tak nějak pomalu zvykáš a že občas vzpomeneš na život v Norsku.
A tak jak se občas vkrade ta nějaká myšlenka,hned si vzpomeň na to něco a drapni to hned ráno
za pačesy a už to nepusť 🙂 Líbí se mi Tvé články,sama v tom často hledám inspiraci,pomoc
v mých mizerných chvílích a takový ten restart.Moc děkuju.Pěkný večer.
Renča

Vždy si myslím, že v podstate už si v blogoch povedala vlastne všetko a potom napíšeš opäť nový článok a úplne ma dostaneš do kolien. Ani nevieš ako veľa si týmto článkom napísala, akú veľkú odpoveď si mi na život dala. Si úžasná 🙂 Máš veľký dar 🙂

A ďakujem 🙂

Přesně pro tyhle chvíle a pocity si otevření tvého blogu nechávám na pohodovou chvilku s kafíčkem a huňatýma ponožkama <3 Kéž by se ten čas dal nějak zpomalit i tady za velkou louží.. Ale jaké si to člověk udělá, takové to má, proto stojí za to občas vypnout a nevnímat ten svět okolo. Posílám pozdravy z Texasu 🙂

Terezko mluvis mi z duse. Musela jsem odjet na druhy konec sveta (znovu 🙂 abych si dokazala zase uzit pritomneho okamziku, pryc od stresu a starosti, pryc od kazdodenniho spechu a honenim se za praci.
To, ze jsem si dala 3 mesice na cestovani mi dava neuveritelny pocit svobody a luxus dostatku casu.
Vim, ze toho chci hodne videt a zazit, ale take touzim po tom jen nekde sedet v kavarne a uzivat si kavu ci wafle, cvicit jogu kdy chci a jak dlouho se mi zlibi, a treba si i lenosit v posteli.
Kdyz se clovek zastavi, parkrat se zhluboka nadechne a pomalu vydechne, uvedomi si, jak krasny zivot vlaste je …

Mluvis mi z duse Terezko, ja si tohle uvedomila ted, na cestach. Musela jsem utect kazdodennim starostem, stresu, a honenim se za praci az na druhy konec sveta a doprat si luxus 3 mesicniho cestovani, kdy jsem panem sveho casu a i kdyz toho chci videt a zazit co nejvic, uzivam si klidu a pomalejsiho tempa. Vysedavam po kavarnach, cvicim jogu, couram po ulicich Melbourne a zhluboka dycham, abych si pripomnela, ze chci zit v pritomnem okamziku. 🙂

Taky přesně vím o jakém pocitu mluvíš Terezo. A pravdou je, že když jsem minulý semestr studovala v Norsku, v malém a klidném městečku Rena, tak jsem ho prožívala velmi velmi často. Přicházel mi když jsem jen tak seděla v pokoji, poslouchala hudbu a dívala se z okna. Nebo když jsem se procházela lesem a uvědomovala si, kde právě jsem a co prožívám. Teď jsem již doma a bojím se, že ten pocit patří jen do Norska. Stále si ho snažím nějak připomenout. I tady ho někdy mám, ale je trochu jiný, než tam. Norsko je v tomto jedinečné, je tam speciální atmosféra.
Krásný článek a jsem ráda, že zmiňuješ "ten pocit". Ať Tě navštěvuje velmi často! =)

Takový ten pocit, kdy mi na chvili dojde, že jsem šťastná a že víc nepotřebuju? Taková ta rychlá ale intenzivní vlna euforie? Přepadne mě často, když to vůbec nečekám. Kéž by jich bylo víc a kéž by trvaly déle.

Pěkný den!

Janina

Krásný článek, chodím sem už nějakou dobu a obdivuji ten způsob vyjadřování, vždycky mě vtáhne k podstatě věci, už se těším na knihu! 🙂

janaintheworld.com

Můžu se jen zeptat, odkud je ta krásná "pomačkaná" váza co máte na úvodní fotce? moc děkuji!

Inspirativny clanok, ktory v sebe naozaj skryva kusok pravdy. Len sa treba naucit uz poznane ci nove informacie aplikovat do bezneho zivota. Mne sa velakrat stava, ked si citam o hociakej teme – ako zlepsit to ci ono v svojom zivote, ze som motivovana a chcem to tak robit, avsak pride bezny moment, a uz sa to straca v zazitom stereotype…

Zažívám něco podobného 😉 člověk dodělal těžkou školu a teď hledá práci. Ne vždycky je to s financemi růžové …. ale když se na to podívám z té druhé strany …. A člověk si uvědomí, že dokázal dodělat školu kde už chvilkama ani nedoufal, že to půjde ;). Že dokázal s přítelem z jedné výplaty dát už skoro celý byt dohromady .. 😉 a že si tu žijeme spolu a po svém 😉 tak ten pocit, který popisuješ už už ťuká na dveře a chce s námi chvilku posedět 😉
Díky za hezký článek :o)

Nádherně jsi to vyjádřila. Mám to stejně. 🙂

Máš pravdu. Všichni spěcháme a máme pocit, že nám něco chybí. A tak spěcháme víc. Přitom stačí se na chvíli zastavit.