Dnešní večer má punc nostalgie a něčeho opravdu velkého!

Pomalu se na kole ploužím klidným večerním městem. Všichni jsou zalezlí. Je šedo. Ticho. Možná trochu i smutno. Ale to asi jenom v mé hlavě. Vůbec to nevypadá na to, že jsme v půli léta. Ale to je Oslo. To už bych si taky mohla po těch letech zvyknout, zaksichtím se sama na sebe. V břiše mi zatím s každým hrbolem poskočí nějaký z vynikajících chodů, které jsme dneska při křiku racků s Johnim slupli.

Jedu. Pomalu. Připadám si, jako bych se sama projížděla svojí vlastní minulostí. Vidím se zamilovaně skákat Johnimu do náruče, když jsem poprvé přiletěla do Osla a byla ze všeho tak vyjukaná. Nebo, jak se táhnu z letiště s obří taškou a bundou posetou norskýma vlajkama a nervozitou si koušu ret, protože mě čeká první závod na národní úrovni v zemi, kde jsem všehovšudy strávila několik hodin. Vidím se vycházet ze dveří kafebaru Pascal, po tom nejpříšernějším interview, které kdy na světě proběhlo. Tečou mi slzy, když volám mámě, že život na severu je a bude drsnej. Vidím se cupkat s mým prvním nákupem v nově objeveném pouličním marketu v Grøndlandu (kam se v noci nesmí) a trhám čerstvý luční kytky, protože můj účet už několik pátků zeje prázdnotou. 

Imaginárně se lituju, když se vidím několik let zpátky kulhat na tramvaj. To bylo, když jsem si udělala na tréninku výron jak prase a musela hned na dvanáctihodinovou směnu v neděli odpoledne. Doplňovala jsem dvanáct hodin lednici s nápoji. Z toho sklepa to tenkrát bylo přesně třicet sedm schodů. V tu chvíli ani nevím, jestli mě víc bolel ten nateklej kotník, nebo fakt, že moji spolužáci z gymplu si dekorují stoly ve vlastních kancelářích.


Jedu dál. Skrz okno koukám do kavárny, kde mi málem srdce vyskočilo z těla, když jsem odesílala finální štos dokumentů na University of Oslo. Nebo když jsem na sebe byla tak ohromně naštvaná, protože jsem na podepisování smlouvy o koupi bytu nerozuměla ani slovo. 
Projíždím kolem Opery a vidím nás tam před několika lety zachraňovat tučňáky, kteří tenkrát zabloudili do Osla a pobíhali všude po městě. Šmudlové jedni. John Erik a moje české kamarádky, které přijely do Norska na naše „tajné zásnuby“, pak byly všude v novinách a mně to bylo celkem šumák, protože moje budoucnost byla zpečetěná prstenem od toho nejlepšího pod Sluncem.
Projíždím kolem Sørengy, místa, kde před pár dny postavili novou pláž a venkovní koupaliště a my si tajně brousíme zuby na jeden z tamních bytů. To je náš další obrovský sen. Ale pšššt…
Projíždím parkem, kde jsme s Johnim strávili nesčetně nekonečně dlouhých večerů s přáteli a kolem vody, kde jsem se uklidňovala procházkou před mojí obhajobou diplomky. I kolem toho stromu, který je nejhezčím na světě, a u kterého jsem našla zpátky sílu bojovat, když jsem nedostala po pěti několikahodinových pohovorech „práci snů“.
Zastavuju u vody. Odhazuju kolo do trávy a trhám jemné kvítky bouřky, kterou miluju. Je nádherná. Modrá. Jako Johniho oči. Plné lásky a důvěry. Plné emocí a snů. Ty oči, které mě stejně jako cesta domů, viděly v situacích, kdy bych se nejradši schovala pod peřinu a nikdy nevylezla. 

Oslo se pro mě stalo druhou Prahou. Trvalo to ale. A až fakt, že ho opouštím, mi tu všechnu nostalgii naservíroval ve dvojité dávce přímo do srdce a mysli. Najednou jsou všechny domy tak nádherné. Vzduch je kypřejší a voda chutnější. Stromy zelenější a rackové milejší. Bouřky jsou modřejší a já? Já jsem uvědomělejší. Proč? 
V Oslu jsem zmoudřela a severský život mě obouchal jako nikde jinde. V Oslu jsem našla lásku a obrovskou touhu sdělovat světu, jak se poprat s tím, co není úplně ideální a podle našich představ. V Oslu jsem našla přátele, kteří mi přirostli k srdci, ale především sama sebe. Uvědomila jsem si věci, na které jsem v Praze neměla čas a ani chuť. Uvědomila jsem si, že je pro mě v životě důležité odpočívat a mít čas na své myšlenky. Že je pro mě důležité starat se o své tělo. Že je pro mě důležité mít doma útulno a dveře vždy otevřené pro mé nejbližší. Uvědomila jsme si ale především to, že chci vás, mé čtenáře, inspirovat k tomu, abyste si život užívali, nikoliv přeživali s omumlanou větou „až jednou“.
A i když to je občas pěkná dřina a stojí nás to hodiny pochybování o sobě samých, jednou pochopíme, proč se věci staly a k čemu nás posunuly. 
Jako třeba mě…
Když jsem se dozvěděla, že mi  práci, o které jsem si myslela, že je pravá ořechová, oznámili, že mi nemůžou prodloužit kontrakt, byla to jako facka z čistého nebe. Pár dní jsem se sbírala a trávila tu situaci, kterou bych nikomu z vás nepřála. Navíc už poněkolikáté. Když jsem v sobě konečně našla sílu tuhle životní prohru vysvětlit vám všem, věděla jsem, že mám vyhráno. 
A to jsem ještě netušila, co bude následovat…
Dva týdny zpátky to ještě jeden telefonát dotáhl do úplně dokonalosti, která v tomto případě výjimečně existuje. Po milém emailu z jednoho nakladatelství mi bušilo srdce jako kdybych běžela šedesátku na Olympiádě vedle Bolta. Volám. Okamžitě. Když mi samotná programová ředitelka nakladatelství Motto (která mj. vydala Šťastnou knihu mé oblíbenkyně) oznamovala, že mě sledovala již pár let, ale poslední „prohra a zvednutí“ (ukončení kontraktu) ji přesvědčilo, že tahle knížka bude inspirovat natolik, že jí prostě musíme vydat!, nemohla jsem se přestat usmívat a kousala jsem samou radostí do polštáře. 
Koušu do něj pořád. Pokaždý, když si na to vzpomenu. 

Je to nádherné ukončení jedné životní etapy, kterou jsem si v slzách vybojovala, a která inspiruje a bude inspirovat i v tištěné podobě. Ani nevíte, jak neuvěřitelně moc se těším… A třeba se jednou potkáme na autorském čtení, kde budu mít velkou zelenkavou tylovou sukni a vlasy ve vyčesaném drdolu… jo, i o tom už jsem měla čas snít…

Tak teď je čas na vás, drazí čtenáři. Žijte. Tvořte. Vkládejte energii do věcí, které milujete. Vrátí se vám! 

Děkuju vám. Jste to vy, kteří mě sem dostali. 
Vaše TerezaInOslo

Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
27 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
mishka sev
mishka sev
8 let před

Pořád mačkám refresh a konečně je to tady. Tenhle článek je neskutečný, ušla jsi obrovský kus cesty a mě to hrozně dojalo. 🙂 Přeju Ti jen to nejlepší, ať jste v Praze s Johnim šťastní a až budeš mít na sobě tu zelenkavou tylovou sukni a z vlasů drdol, příjdu se na Tebe podívat. Doufám, že to bude brzo. 🙂

Anonymní
Anonymní
8 let před

Je to skvělé, další krok a k tomu taková nabídka 🙂 super, budu se těšit na to autorské čtení, budu tam 🙂

Anonymní
Anonymní
8 let před

Díky za tenhle blog, který jsem objevila terpve nedávno. Velmi jsi mě inspirovala a inspiruješ každým článkem. Trochu mě mrzí, že se stěhuješ z Norska do Čech, ale asi to tak má být, aby rovnováha byla nastolena, aneb díky tvému blogu jsem začala vážně uvažovat, že do roka a do dne se na Sever vydám já. Už se začínám učit norsky ;). Ať se daří, knihu si ráda přečtu, jen doufám, že výjde i jako e-book, ty papírový se blbě stěhují 😛

Michaela Dvořáková
Michaela Dvořáková
8 let před

na začátku článku jsem si řikala, proč už není někde tvoje kniha, když se tvoje řádky hltají tak rychle, až je to neuvěřitelné. Slovní spojení co mají štávu a dokonale vtáhnou čtenáře do děje. jako by to pozoroval z dálky. A ejhle, ona opravdu bude 🙂 Držím moc palce! 🙂

B z letterBworld
B z letterBworld
8 let před

S každým Tvým dalším článkem mi dochází slova ještě větší rychlostí. Neznám nikoho, kdo by dokázal inspirovat ostatní tak jako Ty. Děkuji, že se s námi dělíš o střípky svého života a dodáváš nám tím sílu pokračovat nebo začít od znova. Vidět, že si dokážeš užívat života přes všechny životní kotrmelce, že máš na rtech stále úsměv, že i pár větami zvedáš náladu (a koutky) stovkám lidí, že prostě žiješ svůj sen – to je ten největší motor, jaký si dovedu představit 🙂
Děkuji Terezko! Za všechny články, fotky, za všechna Tvá popíchnutí, která mě posouvají dál. Za to všechno co vytváříš 🙂
Už abychom měli možnost držet v rukách ten malý zázrak a mohli si ho nechat podepsat od své nejmilejší blogerky, chodící inspirace, usměvavé ženy a nově vycházející spisovatelské hvězdy – TerezyInOslo! 😉 Třikrát hurááá! Bude knížka! 🙂

Anonymní
Anonymní
8 let před

terezka, to je megagrandiozna novina! potom musis zorganizovat nejake aj na sr
😀

Daniela Vojtková
Daniela Vojtková
8 let před

Nemám slov. ❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️

Hodne stesti! Nemuzu se dockat knizky!🙏🙌💘

Mia
Mia
8 let před

Tomu říkám motivační článek! ❤️
Gratuluji. Mám radost za tebe. A těším se až tě poznám. xx

bbbarus
bbbarus
8 let před

Jak říkám, věci se dějí z nějakého důvodu! Terezko velká gratulace!

Anie Songe
Anie Songe
8 let před

To je tak nádherně napsaný, prožitý.. a ke knize gratuluji tisíckrát a ještě vícekrát! Budu stát frontu na první výtisky, i kdybych pro ni měla letět do čech a zase zpět! Jsi úžasnou inspirací <3 Děkujeme!

Svatava V
Svatava V
8 let před

Kdo jiný než Ty by měl psát a vydávat knihy, díky za krásnou češtinu, díky za krásný a poutavý sloh! Gratuluji a přeji hodně štěstí v Praze! Svatava

AJ LAF FEŠN
AJ LAF FEŠN
8 let před

Moc pěkně napsaný a musím přiznat, že motivační:)
Gratuluji a ať se daří

Lukáš
http://ajlaffesn.blogspot.cz/

Tereza Houšková
Tereza Houšková
8 let před

Opravdu skvělý článek, až jsem musela zamačkávat slzy. Knížku si určitě koupím!

Anonymní
Anonymní
8 let před

Terezko, chtěla bych to vysvětlit. Vysvětlit fakt, že se při čtení tvých článků cítím jako husa. Upřesním to. Mám husí kůži. A to pokaždé. Není mi ani zima, ani nikdo nezpívá, dokonce ani křída nedrhne o tabuli. Tvá slova mají kouzlo. Mají hlavně sílu. Vždy se složí v krásnou a barevnou mozaiku vět a nakonec nám předají vše, co potřebujeme, co nás nakopne a posune dál. Dodávají nám všem odvahu, trpělivost a hlavně úsměv na tváři! Prostřednictvím nich se dozvídáme o všem možném a hlavně můžeme nahlídnout do tvého života (světa). A jak si s Johnim brousíte zuby na byt, tak stejně tak si já brousím zuby na nevydanou knihu. Velká gratulace s čtyřlístkem připnutým na obálce! ♥

Any

Kristýna Davidová
Kristýna Davidová
8 let před

Skvělý článěk..hrozně se mi líbí, jak píšeš. 🙂

Jinak já jsem momentálně v Reykjaviku a tady máme do léta taky pěkne daleko. 🙂

Anonymní
Anonymní
8 let před

Krásný článek! Jen technická, to není bouřka, ale pomněnka… bouřka je taky modrá, ale vypadá jinak.. není tak hezká 🙂

Naty
Naty
8 let před

Terezko, mám ohromnou radost a už se moc těším, až si od tebe tu knížku přečtu, protože už teď je mi jasné, že bude skvělá, emotivní a plná krásných slov…:-)

Měj se krásně,
Naty

by Adriana
by Adriana
8 let před

Moc gratuluju, jsi neuvěřitelně šikovná!!!

Carolina Mia
Carolina Mia
8 let před

Milá Teri, mluvíš mi z duše…mě zastavila nemoc, velká a zlá…a já to díky blogu ustála (věřím v to) a díky knize Máma, kterou jsem poslala do světa…a moc ráda bych i Tobě… Cítím, že vlnová délka je totožná…Věrka

Eliška Nikodýmová
Eliška Nikodýmová
8 let před

Krásný článek a já moc gratuluji! 🙂

Lucie Kalousková
Lucie Kalousková
8 let před

Teri, to je bezvadné! 🙂 Moc Ti to přeju, že Tě vydají! A děkuju za motivaci – díky Tobě věřím, že třeba i mně se to jednou splní! Spoustu krásných a inspirativních letních dní přeje Lucka

Lucie Kalousková
Lucie Kalousková
8 let před

Teri, to je bezvadné! 🙂 Moc Ti to přeju, že Tě vydají! A děkuju za motivaci – díky Tobě věřím, že třeba i mně se to jednou splní! Spoustu krásných a inspirativních letních dní přeje Lucka

Anonymní
Anonymní
8 let před

Naprosto skvělý článek! Byla jsem dojatá, když jsem ho dočetla … Až bude čtení, určitě přijdu! Šťastný start do nové etapy života, spoustu úspěchů a nepřestávej psát blog, je inspirativní to všechno číst ♥ Měj se krásně, Dominika

Anonymní
Anonymní
8 let před

Milá Terezo, na fotce je pomněnka, ne bouřka. Možná máš pocit, že hnidopiším, ale nemyslím to tak, přijde mi to naopak jako úžasná symbolika s ohledem na téma Tvého článku. Nezapomenout, kým jsme byli, a jak a proč jsme se stali tím, kým jsme dnes. Nezapomenout na ty, kteří nám stáli za zády (ne aby nám do nich jednu vrazili, ale aby nás chytli, kdybychom padali). A je jasné, že i těch bouřek bylo dost.
Hodně štěstí vám oběma v matičce stověžaté!
Lea

Katie
Katie
8 let před

Šťastnou knihu zrovna čtu a těším se, až si jednou budu moct přečíst tu tvou 🙂

Anonymní
Anonymní
8 let před

kromě daru psát máš ještě dar aranžovat jídlo a fotit…myslím,ze to také ještě zúročíš, pořád tě vidím v nějakém luxusním hotelu, jak vytváříš pro hosty více a více estetických požitků:) jistě si tou knihou vylepšíš i pravopis, protože píšeš krásně a čeština si to bez chyb zaslouží. Moc gratuluju k tvému úspěchu.

Kaisa FireFlie
Kaisa FireFlie
8 let před

Nádherný článek, neuvěřitelně dojemný! A jen v tom dobrém, samozřejmě. 🙂 Přeji ti do další pražské cesty všechno nejlepší, spoustu stejné pozitivní energie a touhy pokračovat v tom, co jsi začala. 🙂 A je krásné, že ačkoli hledíš do budoucnosti, tak se nebojíš nám ukázat, že to všechno nebylo jednoduché, ale že když se člověk nevzdá, tak jde vše… 🙂

Podobné články
27
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x