Dětský pokojíček s nádechem skandinávského lesa

Pamatuju si na ty moje oblíbený chvilky, když mi rostlo bříško a já se brouzdala Pinterestem a prohlížela tu pokojíčkovou inspiraci. Všechny ty útulné místnůstky plné nádherných hraček, pohodlných postýlek, tapety, mapy na stěnách, svítící lampičky a polštářky. Inspirace bylo mraky a já si malovala a představovala, plánovala a snila. 

To je ostatně ta první fáze, kdy si lítáte v představách, malujete si do té svojí bláznivé fantazie a těšíte se. Nádherný na té první fázi je to, že je všechno možný. Úplně všechno! Jak se říkalo u nás doma, i hodinky s vodotryskem, je-li-li-bo. V téhle fázi jsou totiž všechny pokoje tak nějak větší, nemají nízké stropy, nemají blbé rohy a už vůbec ne ošklivá topení. A taky váš budget je nekonečný. To je ta fáze s přízvisky „jednoduchá a nádherná“ předtím, než přijde ta realita. A vlastně to nemusí být ani dětský pokojíček. abychom si malovali velké plány, které se tam nemají absolutně šanci vejít. A jestli jsem na něco expert, tak na přesvědčování Johniho, že si myslím, že se k nám domů vejde úplně. Mám to přece v oku. Ha, nemám!


Druhá fáze je ta, kdy stojíte před paletkou nejrůznějších odstínů modré a máte si vybrat, která bude vypadat nejlíp na té vaší stěně. Johni, ačkoliv se snažil, co mu síly stačily, tak neviděl rozdíl mezi pěti odstíny modré, mezi kterými jsem se nemohla rozhodnout. 

A pak přijde fáze třetí, kdy je místo úplně vyklizené, čisté, vymalované a vy můžete stavět. Jak z lega a jak se vám to zlíbí. Domov vám zavalí poděděná postýlka, papírová krabice s přebalovákem, kterej vyloupnete z krabice jako velikou adventní čokoládu, zásoby plenek, oblečení po tetách a strejdách. Přestěhujete křeslo z obýváku, o kterém se domníváte, že bude na kojení nejlepší, a že tam kojit budete. Nebudete. Alespoň tedy v začátcích ne. A z lesa donesete dvě břízy. 

A já tam pořád dokola chodila a vymýšlela nejrůznější scénáře. „Tak tady přebalím, ale z jaké strany se mi bude nejlíp stát? A pak kam s tou plínkou. Musím ji někam položit. Tak asi tady by měla být ta komoda. A v ní další zásoby plínek? Jenže to budu muset otevřít nejdřív ten šuplík. To bude lepší to mít v košíku vyrovnané hned vedle přebalováku. A ještě tam mít krémy na zadeček a vlhčený ubrousky, kdyby náhodou. A co a přebalování v noci? To budu potřebovat nějaké světlo. A asi by mělo být někde, abych na něj hned dosáhla.“ A tak si představujete všechny ty možné i nemožné scénáře, jak to bude a vlastně vůbec nemáte představu. 

A do toho vám budou všichni kolem vás chtít poradit. S dobrým úmyslem, jak
jinak! A budete to mít z každé strany. „No, to je blbost, tady mít postýlku. Vlastně blbost je mít postýlku úplně, stejně s vámi bude spát v posteli. A vlastně je i blbost mít pokojíček, stejně ho nevnímá a nebude tam do jednoho roku vůbec.“

  
My jsme do pokojíčku všechny ty věci naskládali a postupem času je ještě tak třikrát přeskládali. Když nám přišla velká skříň z Polska od značky Pinio, kterou jsme skládali až po měsíci, už jsme měli pár týdnů za sebou s Williamínkem a věděli, kde nám co vyhovuje. Takže teprve potom jsme pověsili po domácku vyrobenou březovou poličku, zarámované obrázky zvířátek, a konečně nalepili nálepky. Všemu tomu plánování a čančání jsem nechala čas. A pak jsem si nesmírně užívala vymýšlet ty krásné detaily a drobnosti.

Hned vedle přebalovacího pultu máme komodu, ve které máme pár přihrádek na nutnosti jako jsou dudlíky, nůžtičky a kleštičky na nehty, měsíčkový kojenecký olejíček, který používám na masírování, vitamín D, balónkovou odsávačku, teploměr, šmudlíky do oušek a ubrousky Perlička s přírodním olejíčkem Medvídek. 

A naše tipy? Určitě nůžky na nehty s kulatou špičkou, aby to bylo pro malého bezpečnější. Na nůžtičky se můžete podívat TADY. Balónková odsávačka je fajn, pokud není nějaká velká rýmová krize. Na tu, kterou máme my se můžete podívat TADY. Jinak jsem v lékárně koupila mořskou vodu Quixx Baby a zatím, když byla potřeba, pomáhá skvěle. Víc toho zatím nepotřebujeme. Ťukám na dřevo!

V
šuplíkách máme i uložených pár hraček, všelijaká kousátka, náhradní dudlíky, žirafku Sophie, nebo třeba
chrastící ponožky a náramky Lamaze, které ráda dávám právě po přebalování. Podívat se na ně můžete TADY.

 
Na komodě máme Miffyho, u kterého se dá nastavit intenzita světla. A William ho miluje. Vždycky na něm může oči nechat. A já taky. Jinak na noční přebalování máme nastavená Phillips Hue světla, která zapíná Alexa, když zrovna nespí. Ale Alexa nikdy nespí :)) Stačí říct „Alexa, diaper time“ a Alexa pustí Miffyho na 30% a vrchní světla na 20%. 

Jen pro ty, kteří přišli na blog až po Alexe, Alexa je smart speaker, kterému můžete dávat různé pokyny a ona je vykonává. Může třeba hrát hudbu ze Spotify, nebo vám říct zprávy, nebo třeba co máte v ten den za schůzky v kalendáři, umí pustit televizi, nebo třeba právě kontrolovat světla a pustit je na různou intenzitu nebo barvu, pokud máte Phillips Hue. Alexa je Johniho oblíbenkyně. Mě moc neposlouchá a trochu mě bojkotuje, ale Johniho pokaždý. 

Po cestě z pokoje pak máme koš na plenuše, který je jednou z nejlepších vymožeností, kterou jsme pořídili, a která nám usnadňuje život.

Oblečení mi nejvíc vyhovuje mít pověšené na ramínkách podle velikostí. Když jsem je měla složené v šuplíkách, neměla jsem dobrý přehled, co Williamkovi ještě sedí a co už je malé. A o uspořádanosti po pár dnech ani nemluvě. Z vlastní zkušenosti nám nejvíc vyhovují body, která se dají zapnout před bříško a nemusí se oblékat přes hlavu. Většinu oblečení jsme naštěstí podědili po hodných tetách a kamarádech, kteří už měli vyzkoušeno. Já jsem všehovšudy koupila tak pět kousků oblečení. A většinou z merino vlny právě z Norska. A to jsem si myslela, že budu nakupovat jako poblázněná. Možná je to i tím, že jsme toho opravdu hodně dostali darem a možná, že jsem se poslední dobou nedostala do obchodů :))

Zásoby všeho máme v dobře přístupných krabicích. Máme tam jednorázové podložky na přebalování na cestování, plenky, vlhčené ubrousky, náhradní náplně do koše na plenky, nebo třeba oblečení, do kterého musíme ještě dorůst. Od přátel jsme dostali poměrně dost oblečení větších velikostí, tak se těšim, až do toho Williamínek doroste.

Ve velké polici pak máme hračky, dekorace, dárky. William tam má třeba schovanou sadu stříbrných lžiček po Johnim. To je norská tradice, že každý rok dostáváte k narozeninám jednu lžičku. Už tolik let se vyrábí pořád stejné designy, tak v tom můžeme pokračovat. Jsou tam košíky z IKEA a taky fotky z mojí babyshower, jedna knížka z Norska, do které (ne)poctivě (ne)zapisuju, co všechno s Williamínkem prožíváme a co se učí, jak se nám daří a jak roste. Jo a ty papírky pod policí jsou tam proto, aby se nekinklala. Nemáme ji totiž přidělanou ke zdi, tak je to jedna velká improvizace. 


Na polici by se taky měla každý den nabíjet chůvička, akorát se v reálu povaluje kdesi po bytě a my ji nemůžeme nikdy najít. Vyhovuje nám od Phillips Avent a vy se na ní můžete podívat na Feedo třeba TADY.

Poslední
dobou se snažím nákupy na internetu hodně minimalizovat, protože jsem
nikdy nenakupovala víc, než za posledních pár měsíců. Když ono je to
najednou tak jednoduchý. Ale kolem nás se to rojí těhotnýma kamarádkama a
já se těším, až budeme moct rozdávat radost zase dál. A už se těším, až
se to k nám zase v ten pravý čas vrátí 🙂 Ale jenom jsem chtěla
maminkám a tatínkům doporučit, že na Feedo
opravdu seženete téměř všechno, co potřebujete a nemusíte zbytečně
objednávat z několik různých e-shopů. A ušetřenej čas můžete věnovat
tomu vašemu dinosaurkovi. A to je nejvíc nejdůležitější.

Chystám
totiž ještě jeden článek o tom, jak jsme pokojíček stavěli, kde pořídit
krásné nordické doplňky, jak vyrobit poličku z břízy a nebo třeba, kde
se dají sehnat nálepky na zeď. A už teď se na něj těším 🙂