Co jsem se vždycky chtěla naučit než budu velká…

Life

3. srpna 2013

A jednoho přišel surprise balíček od Johniho do schránky 🙂

Něco málo přes měsíc do svatby a já mám na talíři plno životních restů… 🙂 „To až se jednou vdávat, tak… budu ta dospělá, která umí zavázat kravatu, ocení chuť ústřic, přijde na bar a objedná si bez přemýšlení, zaparkuje do řady, uvaří domácí knedlíky a chodí pravidelně na manikuru“ Ehm, od reality má ten seznam trochu daleko. Jak se znám, tak vázání kravaty ještě dneska večer vygoogluju, stejně tak jako ty knedlíky, abych si mohla na svém imaginárním seznamu odškrtnout alespoň něco (Pozn. miluju dělání seznamů, i těch imaginárních, tedy především těch imaginárních). V baru budu asi listovat věčně věků, protože objednávat si jen tak z patra, se „určitě“ dělá jen ve filmech, parkování mi nepůjde asi taky nikdy a pravidelná manikura?

Nákresy na družičkovské šaty na míru od Monika Nováková

Láduju se skvělým avokádem a jako vždycky přemýšlím, jestli by mi ta kulatá kluzká pecka někdy vyklíčila. Kdybych jí už dávno zasadila, nemusela bych o tom už přemýšlet a věděla bych. Vědět ale nemusíme vždycky všechno, nějaká překvapení můžete nechat zrát ve vaší mysli i několik let. Teď mě zrovna žádný příklad nenapadá, v hlavě mi totiž lítají jiné myšlenky, jestli objednat mentolový bonbónky s vyrytými monogramy na krabičce, nebo radši prskavky ve tvaru srdíček. Sedím tu a vyrábím čísla na stoly, ramínka pro družičky a 84 jmenovek. Že jsem blázen? Možná tak trochu. Možná jsem ten „personal hand touch“ vzala trochu moc doslovně! Troufám si říct, že ze mě není ještě úplná bridezilla, nicméně moje plánování nemá pauzy a to ani ve spánku. Na email mi chodí denně desítky emailů ohledně organizace a já si říkám, že to pořád bylo dobrý rozhodnutí neplatit těch prokletých 30 000 svatební agentuře, která udělá svatbu na klíč, hodí vám tam červeno-bílé gerbery na stůl, pár plastikových srdíček, přiváže umělou panenku s přitroublým výrazem na auto a naservíruje tolik oblíbenou šunku s křenem. Naše svatbe bude pokřtěná hodinama ruční práce, mojí, ale i Johniho. Inu, nechte se sami překvapit… Já už se těším nesmírně!

Z filmu Pěna dní

Inu, ono takové to nezávazné plánování imaginární svatby je mnohem větší legrace, můžete pustit uzdy fantazii a nemusíte přemýšlet o tom, kolik stojí doprava vintage kufru z Ameriky, nebo že vám na večerní focení může pršet… A kdo ještě nečetl, nebo neviděl Pěna dní, honem to napravte! Takovou literární libůstku si nemůže nikdo nechat ujít. Trochu vám pookryje můj svět 🙂

Krásný den a sněte si o 106!

Vaše Tereza In Oslo