Co je klíčem k úspěchu?

Židle vrzne, když se snažím ledabyle přisunout k mé kávě v takovém tom nádherném velkém hrnku s pohodlným uchem. Sedím v jedné zapadlé kavárně, o které podle návštěvnosti ví jen pár šťastlivců. Je v boční ulici od hlavní třídy Karl Johan. Nikdy jsem ještě tuhle kavárnu nepostřehla, a to tu kolem chodím dennodenně. Asi i proto jsem měla tak velkou radost, když jsem otevřela ty těžké velké dveře a vstoupila do tohoto zapomenutého světa. Nádherné starodávné lustry s takovým tím žlutým příjemným světlem, které hází krásné odstíny na vaší tváři a na lžičku, se kterou si hrajete. Velké svíčky na stolech. A k tomu jen pár lidí, kteří byli zabraní konzistencí jejich zeleného čaje, či knihou, kterou zrovna pořídily v antikvariátu odnaproti. To bylo ono, to bylo přesně to místo, kde budu psát další motivační dopisy a posílat životopisy. To bylo to místo, kde budu pokračovat ten neuvěřitelně zdlouhavý boj. Ano ještě pořád… sice jsem se dostala už do dvou dalších kol nesmírně zajímavých pracovních nabídek, takovéhle přijímací procesy ale panečku trvají. Na ten jeden čekám už bezmála šest týdnů, o tom druhém ani nemluvě. Není čas ztrácet čas. Prostě musím bojovat dál. A dnešní článek bude o tom, co je vlastně podle mě klíčem k úspěchu.
Klikne mi email a já už po očku šmíruju, od koho že je. Takový email má pro mě v poslední době v rukou sílu, převrátit mi (nám) život vzhůru nohama. Téměř každý den mi cinkne jeden, dva, že i přestože mám velice zajímavé cv (prý), nejsem na tuto pozici vhodný kandidát. Prvních deset musím přiznat, že mě poněkud rozhodilo, dalších čtyřicet už jsem si zvykla a teď? Teď už jen čekám a čekám. A tak se ubírám do svých myšlenek, co je tedy klíčem k úspěchu? Co dělám blbě? A jak bych to měla udělat jinak?

Co je klíčem k úspěchu?
Vždycky mi pomáhají příběhy, které jsem kdy kolem sebe slyšela. Moje babička mi vyprávěla o těch, kteří byli ve škole většinou jedni z nejslabších, měli ale něco, co ostatní neměli – vůli vytrvat. Pak dostudovali medicínu, od které je všichni včetně učitelů odrazovali, ale oni vytrvali a pak byli na třídních srazech za hvězdy…

Je to tedy VŮLE? 
Inu, vůli mám, záleží však na tom, jak dlouho se u mě zdrží. Podle mě je vůle sakra důležitá, většina lidí ten boj po pár chvílích vzdá, zpohodlní, nechtějí už být za blbce a jít hlavou proti zdi. Chtějí mít svoje pohodlí a jistoty a to je ten moment, kdy se selektují ti, kteří to dotáhli daleko a ti, kteří se radši spokojili se situací takovou, která nastala. Neříkám, že ani jedno, ani druhé je dobře či špatně. Ne všichni z nás, chtějí obětovat jiné věci, kvůli úspěchu. Pro každého znamená úspěch něco jiného. Pro někoho je to pohodlí domova, spokojenost, kupa přátel, cestování kolem světa… nezáleží na tom, co je ten váš úspěch, záleží na tom, jestli k němu umíte dojít. Tuším, že tohle je ten moment, kdy se lidé vydávají po rozdílných cestách. Záleží jen na vás, jakou se chcete vydat vy. Tou pohodlnou?
Je to PÍLE? 
Píle je neuvěřitelně důležitá. Má dokonce i mnohem větší sílu, než talent. Dlouhou dobu jsem tomu nevěřila. Až když jsem vyrůstala po boku supertalentovaných houslistů, kteří se nechali ukolébat svým talentem k lenivému spánku a ti, kteří doma dřeli hodiny a hodiny byli ti, kteří ve finále hráli ty první housle v orchestru. Takže ano – je to píle. A nemusíte být zrovna houslisti. Ta nás stojí hodně úsilí. Jestliže pak máme nějaký ten talent v kapse, je to velká výhoda, která nás může šoupnout dopředu hned o několik míst.
Je to ŠTĚSTÍ?
Ano – je to i štěstí, které rozhoduje o našem úspěchu. To ale bohužel nemáme ve svých rukou. Můžeme mu však jít naproti tím, že nebudeme sedět doma a čekat, až nám někdo zaklepe na dveře, ale vyhledávat ho. Štěstí může být, že si vedle vás sedne v kavárně podivín, ze kterého se vyklube majitel firmy, pro kterou chcete pracovat. Vy začnete konverzaci a už je ruka v rukávu. I to se už stalo. Kdyby nám tak někdo poslal ten jejich itinerář, kdy kdo je v jaké kavárně, abychom si mohli naplánovat tu náhodnou „schůzku“, že?
Je to OSUD?
Pořád si říkám, že tu musí být nějaký důvod, proč jsem ještě nedostala tu šanci já. Možná, že kdybych dostala práci hned po létě, nikdy bych neměla čas přihlásit se na intenzivní kurz norštiny, a nikdy bych nemluvila tak, jako teď, a možná, že kdybych dostala práci ještě předtím, nikdy bych neměla tolik času se věnovat blogu a posunout ho o pár tříd výš a nedostala se do finále Blogerky Roku, ze kterého má pořád ohromnou radost. Jenže tyhle věci, pochopíte až zpětně. Do té doby vás bude jen (trochu) užírat ten fakt, že to prostě zatím ještě nevyšlo. 
Vydržte a bojujte dál. Ať už je to cokoliv. Já vždycky říkám, že když do něčeho vložíte spoustu energie a času – zaručeně se vám to jednou vrátí. A ono to funguje! Věřte mi! Musíte však mít strpení, není to hned a není to vždycky tak zcela úplně viditelné. 
Mějte nádherný den, 
a všem vám ohromně na té vaší cestě držím palce!

DODATEK: 
Vtipné je to, že právě když jsem klikla na „publikovat“, zvonil mi telefon a pozvali mě na interview :))))))))))))))) 

Vaše TerezaInOslo 
P.S. Do konce hlasování zbývá už jen 2 dny!!  LINK TADY. Děkuju 🙂
 
Komentáře
  • MoTeelka napsal:

    Taky jsem teď v procesu hledání (momentálně vysněné) práce. I když není zdaleka tak těžké ji získat jako v tvém případě, stejně se mi to nedaří. Ale říkám si přesně to, co je napsáno v první větě ohledně osudu. Beru to, jak to je, vnímám, že z nějakého důvodu prostě mám být teď a tady, ne jinde. Ten důvod sice neznám, ale nepochybuju, že časem vypluje na povrch 🙂

  • Jane napsal:

    Také jsem v procesu hledání práce. Už mě to unavuje, stresuje, připadám si neschopná. Ale asi to tak musí být. Na druhou stranu, kdybych začala makat hnedka v létě nebo po létě, tak bych si jen tak v průběhu týdne nemohla odjet na spontánní návštěvu nebo párty 🙂 Jen doufám, že už tedka něco klapne.

  • Anonymní napsal:

    Vtipné je to..Při čtení odstavce-Štěstí..jsem si nevědomky shodila z police na klávesnici usušený čtyřlístek:) Jelikož trochu duchovnu apod věřím..tak vím že to je pro mě zamení, že to štěstí bude ♥..

  • Držím vám všem palce! 😉

  • Ivana Kopkova napsal:

    Další hezky článek, presne vim, o čem mluvis, v historii jsem to mela podobne :). Je to super, ze ti beres takhle pozitivně 🙂
    Ivarunstheworld.blogspot.cz

  • Dominika napsal:

    Skvělý článek! Sleduji tvůj blog sice jen od té doby, co jsem ho díky blogerce roku objevila, ale máš můj hlas! 🙂

  • Anonymní napsal:

    Krásný článek, taky jsem se odstěhovala z Čech, všechno nechala za sebou a začínám kariérně znova, skočila jsem do vody a trochu se topím, ale tvůj článek mi dal sílu …. tak jo, jdu na to :o) Gratuluji k ocenění Blogérka roku. jana.kalliontzi@seznam.cz

  • Sedmipihatá napsal:

    Podle mě je to kromě všeho výše uvdeného také o tom umět si přát. Nikdy jsem tomu nevěřila, ale poslední dobou se mi zdá, že to funguje:) A gratuluju k BLOGERCE!! Moc Vám to slušelo a píšete skvěle.
    http://www.sedmipihata.cz

  • Podobné články