Škola snů aneb jaký byl můj život na dánské Idrætshøjskole Gerlev v polích

Budík zuřivě poskakuje a zvoní na celý pokoj, jako kdyby se
na mě zlobil, že se mi ještě nechce vylézt. Otevírám jedno oko, protahuju se a
cítím každý sval na těle, i ty nejzastrčenější svaly, o kterých jsem ani
nevěděla, že mám, bolí. Nádherné jarní sluníčko se dere do malé místnosti, kde
jsou dvě postele, umyvadlo se zrcadlem, jedna velká skříň a spoustu
tréninkového oblečení, které je rozvěšené doslova všude. 


“God morgen” – “God
morgen”  se navzájem pozdravíme se svoji
dánskou spolubydlící Nannou a za hlasitého křupání se obě dvě snažíme na sebe
naházet co nejrychleji cokoliv, co je, nebo alespoň vypadá jako sportovní
oblečení a poklusem už se dereme do jídelny. Tradiční vůně vajíčkové omelety a čerstvě
pečeného (místního) chleba se mísí s jarním a trochu štiplavě studeným
severským vzduchem. Blonďatí studenti, především dánské národnosti, se už hladově
ládují, mažou si marmeládu na plátkový sýr a zapíjejí to několika sklenicemi
mléka.  Vypadají spokojeně a zároveň
trochu unaveně – není se čemu divit – jsou to studenti sportovní školy Gerlev
Idrætshøjskole v Dánsku, která leží v
polích, daleko od veškeré cvilizace.

Tuhle mikinu s dánskou vlajkou jsem jen tak nesundala

.
Takhle podobně
začínalo každé moje ráno po dobu jednoho semestru na škole snů v Dánsku. A
protože to pro mě byl jedno z nejkrásnějších životních období a dá se říct, že
taková první zkušenost na severu, chtěla bych vám celé to dobrodružství v pár
řádcích přiblížit… tak prosím:

Začalo to dávno v Itálii…

Kdysi dávno jsme s
holkama na jednom gymnastickém festivalu v italském Cessenaticu potkaly kupu
gymnastů z Dánského národního gymnastického teamu (National Danish Performance
Team – NDPT) a oni nás vytáhli na naši životní party v baru Zanzibar. Bylo to
pár let zpátky, my se vyřádili, vyměnili emaily a nám kromě těch bláznivých
fotek zbylo i pár nesmrtelných historek, kterým se budeme smát vždycky – a čím
jsme starší, tím nám kupodivu přijdou vtipnější.

Když mě tehdy vyhodili
z bakalářských státnic, jako by se mi zhroutil svět. Byla jsem neskutečně
naštvaná na všechny a na všechno a uplně nejvíc na sebe (a taky na Českou
politickou historii) . Pár dní mi trvalo, než jsem si na ten neúspěch zvykla a
začala hledat klady tohoto nadmíru nepříjemného životního zlomu. Hlavou mi
začaly ulétávat myšlenky, kam bych se tedy vydala. Bylo jasné, že ta situace si
přímo říká o cestu daleko od tepla domova. Na mém pomyslném menu, které jsem
si psala  za pochodu v hlavě byl:
studijní jazykový pobyt, brigáda v zahraničí, bezmyšlenkovité cestování stopem
po východní Evropě, a nebo… najednou jsem si po těch letech vzpomněla na ty
dánské gymnasty a především na jednoho, který mi pořád valil klíny do hlavy o
nějaké sportovní škole, že je to ”Heaven on Earth” a že až jednou nebudu mít do
čeho rýpnout – měla bych přijet a určitě ho mám kontaktovat.  V hlavě jsem se tehdy smála, že já přece
vždycky budu mít do čeho rýpnout…

Tak jsem odkudsi ze
starého diáře vylovila ten zmuchlaný ubrousek ze Zanzibaru, vůbec nerozumím
tomu, že jsem ho vážně našla!! a v oparu nadšení sepsala email. To, že byl
chaotický, plný anglických kostrbatých vět, jsem tak nějak neřešila. Důležité
bylo jednat rychle! A to se vyplatilo… Odpověď mi dolétla až z Dánska o pár
hodin později. Jestli vám už někdy nějaký Dán napsal, víte, jak to asi
vypadalo. Ve zkratce – nic není problém, se vším pomůžu a už se na tebe těšim +
pár rad k nezaplacení, jak napsat motivační dopis. 

Když jsem pak na A4 sesmolila moji motivaci, proč
zrovna já bych měla dostat to full stipendium a proč zrovna já bych měla dostat
tu životní příležitost – tak nějak jsem si oddychla, že teď už je rozhodnutí v
jiných, doufejme v těch dobrých, rukou. Tak a bylo to, naši klasicky kroutili
hlavou a mysleli si, že to je zase další ”úlet”, jak rádi komentovali v
mládežnickém duchu, a že to nemyslím vážně. Denně jsem pak chodila kolem
počítače jako tygr v kleci. To ještě nebylo běžné mít internet v telefonu. A pak
jednoho naprosto normálního dne jsem se probudila a srdce mi málem vyskočilo z
těla. Cítila jsem, že to je ten email, který to všechno rozsekne. A povedlo se!
Tetelila jsem se na židli štěstím a ve mně samotné střídavě bouchaly oslavné
ohňostroje.


A tuhle gerlevskou vlastně taky ne

 

Plán byl jasný, jede
se po druhém pokusu státnic, nejdřív se ta zatracená Česká politická historie
musí pokořit. To, že jsem se dozvěděla, že celý jarní semestr  je v dánštině jsem doma komentovala jen
slovy, no tak, aspoň mám důvod naučit se dánsky. Přihlásila jsem se na tříměsíční
kurs dánštiny a naivně (jako obvykle!) jsem si myslela, že to bude stačit!

Příjezd do Bradavic, tedy Gerlev Idrætshøjskole

A je to. Najednou
stojím sama na autobusové zastávce kdesi v dánských polích. Nikde nikdo,
autobus, ze kterého mi mává Johni, tenkrát se mnou absolvoval (díky za to!) tu
nekonečnou cestu z Kodaně až do Slagelse, potažmo Gerlev  Idrætshøjskolle, pomalu odjíždí… Já tam stojím jak hromádka neštěstí a hlavou
buším o imaginární zeď. Mám dva obrovské kufry, které zkrátka a dobře najednou
neutáhnu. Když jeden nechávám zastrčený za autobusovou zastávkou, utěšuju se
slovy – jsme přece v Dánsku – tady se nekrade. 

Z hluboka se nadechnu a udělám ten
první krok. Když stojím před dveřma nádherné cihlové budovy a vážně už nemám
jinou lepší možnost, než je otevřít – nadechnu se znovu a ”hodím se do vody”. Při
představě, že bych se tu někde v těch rozlehlých polích ukryla a tančila si
jako polní víla, se vysměju sama sobě a beru za kliku. Bylo to tenkrát jako
otevřít do nekonečného světa smíchu a rozverného žvatlání, kterému jsme za nic
na světě nerozuměla. Vír studentů mě do sebe přímo vtáhnul a v tu ránu mi někdo
vrazil kolíček se jménem, posadil na židli, řekl ”Cheese” a vyfotil. V tom mě
už někdo soukal do školní bundy s velkým nápisem – DanseSpeciallet (taneční
specializace). V tom víru studentů jsem se tam točila jak dřevěná káča až mě z
něho najednou vysvobodil samotný Brumbál dotazem: ”Aren’t you the gymnast girl
from Czech?” Odpověď: ”Yes, I am” byla asi natolik dobrá, že jsem si vysloužila
vřelé obejmutí od samotného školního principála, který nejen, že vypadal (tak
trochu) jako Brumbál, on se i tak trochu choval. 

.

Naše taneční specializace



Co je (Idræts)højskole?


V přesném překladu by
se to dalo přeložit sportovní (Idræts)
střední škola (højskolle) / (highschool). To ale není úplně tak pravda. Højskole je dánský typ volnočasové školy, kam se
jezdí Dánové (a pár mezinárodních studentů) vyřádit, ať už sportovně, či jakkoliv
jinak – existují i Musikhøjskole (hudební), Arthøjskole (umělecká),
Filmhøjskole (filmová) … na rovinu, jakkýkoliv koníček máte – v Dánsku určitě
nějakou højskole, na která se tomu můžete věnovat, najdete. Tradice dánských Idrætshøjskole sahá až na začátek 20. století a
Dánové jsou na to patřičně hrdí. Více o højskole v Dánsku TADY seznam dánských højskole TADY.

.
Jo, měla jsem ofinu a „hrála“ jsem na bicí


Co pokrývá stipendium a pro koho je?

Různé školy nabízejí
různá stipendia, některé (jako ta moje: Gerlev Idrætshøjskole) pokrývají veškeré náklady na
ubytování v krásných kolejích hned ve škole, stravu (vynikající a zdravé jídlo
5x denně), instruktory (špičkoví instruktoři, někteří pozvaní i ze zahraničí),
veškeré sportovní vyžití (vnitřní bazén, sauny, parkour park, hudební studium, zapůjčení
veškerého sportovního vybavení: kajáků, windsurfů, … , atd.  Dostanete-li full stipendium, musíte doplatit
pouze vlastní náklady na dopravu do školy + cca 3000DKK (pod 10 000CZK)  studijní poplatek + dobrovolné výlety. Já
bohužel ten náš s taneční specializací do NYC musela odřeknout kvůli
mistrovství Norska, kde jsem závodila.


Jak se příhlásit?

Víceméně stačí, když
se:

  • odvážíte
  • vyberete školu, která vás
    nejvíc zaujme
  • pročtete si webové
    stránky
  • kontaktujete je a
    poptáte se na možnosti
  • zašlete motivační
    dopis
  • a pak už jen čekáte na
    odpověď
Na jak dlouho?

Gerlev Idrætshøjskole má rozdělené semestry po 6 týdnech
a vy si můžete vybrat, jestli chcete jet na 2 semestry (srpen – listopad) + (listopad
– leden) nebo rovnou 4 (srpen – květen).
Každá škola má rovněž rozdělené semestry jinak, některé dělí celý rok na 2
dlouhé semestry – zimní a letní, jiné na řadu menších. Když už se ale někam
vydáte – doporučovala bych jet minimálně na 3 – 4 měsíce, jen tak můžete ze
školy vymáčknout co se dá. Zimní semestry jsou zpravidla v anglickém jazyce a
je v nich logicky více mezinárodních studentů. Záleží, jaký obor vyberete, a
jak moc se bojíte, nebojíte, nového jazyka.

Co musím umět?

NIC! Dánské højskole jsou naprosto geniální v tom, že
jestliže se rozhodnete přihlásit se na gymnastickou specializaci a zvládnete
kotrmelec, můžete začít, nebo chcete začít zpívat v kapele a nikdy jste to
nezkusili – nevadí! Ba právě naopak. Pamatuju si to jako dneska, když jsem si
zapisovala jako jeden z volitelných předmětů Band (kapelu), (rovněž jsem volila
masérský kurs a extra taneční hodiny House dance), musela jsem sama sebe sakra
přemlouvat, abych se zapsala na klávesy (na klavír hraju od 6 let). Na první
hodinu kapely se pak dostavili lidé, kteří se zapsali na bicí, a nebo kytaru,
kterou za svůj celý život viděli jen z rychlíku. Dánové jsou v tomhle naprosto
úchvatní. Nebojí se nových věcí a celý koncept školy je velice precizně
promyšlen, že se i ti začátečníci uchytí. Ještě víc fascinující byl fakt, že
jsme na závěrečné párty měli vystoupení, kde tito Dánové na hudební nástroje,
které drželi v ruce teprve pár měsíců, vyloženě excelovali. Můj vrchol kariéery
v dánské školní kapele pak bylo sólo v dánštině – mých 30 vteřin slávy, při
kterých jsem si málem překousla jazyk, ale za ten pocit a aplaus to stálo!
Dánové vás totiž nějakým zvláštním způsobem naučí jednat sebevědomě a po té je
i váš výsledek mnohem víc ohromující! A nejen tohle se na dánské Idrætshøjskole naučíte…

Ollerup – gymnastická hala
Můj nový dánský team


Jaká jsou negativa?

Inu, taková
negativa je těžké najít. Když potkáte těch pár šťastných Čechů, kteří měli tu
čest absolvovat podobnou zkušenost na dánské škole, budou chvíli přemýšlet a
stejně nic moc nevymyslí.  Já si ty dva
semestry na sportovní škole s taneční specializací užila na sto procent. Škola
byla snová, bylo tam všechno.  Studenti trávili veškerý čas v campusu
školy, jen zřídkakdy se zašlo/zajelo na kole na výlet do města. Nikomu totiž
ve škole nic nechybělo. Protože nás bylo pouze 9 mezinárodních studentů,  občas jsme cítili (někteří více, někteří méně),
že je (nás) tak trochu dánští studenti přehlížejí.
Já už mám Dány, Nory i Švédy v tomhle prokouknuté (všichni jsou jako přes
kopírák, co se týká navazování nových vztahů) a vím jak na ně. Musíte to být
vy, kdo prolomí ledy. A nestačí jen jednou, u seveřanů je to běh na dlouhou
trať. Pro ty, kteří nemají tak ostré lokty, bych pak doporučovala volit zimní
semestry v angličtině. Tam je tradičně mnohem více cizinců a počty
dánských a mezinárodních studentů jsou vyrovnané. U nás to bylo 100 Dánů na 9
cizinců a pro některé to byl trochu boj.

Všude samé pole
Snídaně


Jaký je věk studentů?

Nejideálnější je
jet, když máte po střední škole, nebo bakalářském studiu. Nemusíte tedy
přerušovat studium na střední, ani vysoké škole. Věkové rozmezí bylo na naší
škole (Gerlev) 20-23 let. Mně bylo 23 a jako stará bačkora jsem si
nepřipadala.  měli jsme i pár studentů,
kteří měli přes 30 let a neměli problém se zařadit. Záleží, jakou máte náturu.
Musíte ale vzít v úvahu, že tito lidé se přijeli na školu nejen něco
nového naučit, ale i se pořádně bavit. Součástí školního programu jsou školou
organizované párty (ve velkých tělocvičnách, venku, ve stáji, …). Ty mají
různá témata a studenti se mohou vyřádit na převlecích, dekoracích,
vystoupeních, atd. Ve škole se prodává i dánské pivo (taková spíš limonáda) a
víno, nikoliv však tvrdý alkohol, který je zakázán na pozemku školu befelem a
jeho nalezení u vás v pokoji může být podnětem k vašemu okamžitému
vyloučení. 

Party time
Jakou Idrætshøjskole zvolit?


Já mám osobní
zkušenosti se dvěma
Idrætshøjskole.
Jedna se jmenuje GERLEV Idrætshøjskole,
ta druhá OLLERUP Idrætshøjskole.
Obě jsou skvělé. Ollerup je trochu starší, za to větší a více specializovaná na
Teamgym (gymnastiku). Gerlev má skvělé taneční instruktory a protančíte se od
Baletu, přes Modernu, Jazz až k House, nebo Locking.  Jedna z mých kamarádek volila školu Viborg, a
byla rovněž ohromně nadšená. Takže víceméně – nemůžete vybrat špatně.

A na závěr už jen
– jestli můžete a chcete – jeďte! A jestli máte neteř, nebo synovce,  nebo proste někoho, komu by se na takové
dánské
Idrætshøjskole mohlo líbit
– navnaďte je! Nebudou litovat, stejně jako pár českých studentů, kteří na své
týdny v Dánsku ohromně rádi vzpomínají.

A co tomu říkáte vy?
Jeli byste?
Vaše TerezaInOslo
Komentáře
Odebírat
Upozornit na
guest
8 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Anonymní
Anonymní
9 let před

Ahoj, hlásím se jako nová čtenářka a chtěla bych se zeptat na dánštinu – jak to šlo po třech měsících kurzu, byl kurz k něčemu a jak moc ti přišla dánština těžká? Jinak obdivuju tvoji odvahu, já jsem na podobný akce hroznej srab a jak tak koukám na tehle blog, ve srovnání s tebou vedu velmi, velmi nudný život… no, možná mě to tu k nějakým (aspoň malým) změnám nakopne! 🙂 Lucie

Anonymní
Anonymní
9 let před

Teri, já jsem zmatená 😀 Chápu to dobře? Tobě bylo 24 a v té době jsi měla lámanou angličtinu, po bakaláři jsi odjela za Johnim, rok pracovala a pak jsi podala přihlášku na VŠ a vystudovala ji v AJ? Takže je ti 27? Já v tom mám už guláš 😀
Evča

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
8 let před
Reply to  Anonymní

Ahoj Evi,

Tak nějak 🙂 Angličitna mi dala na magisterským dost zabrat. Akademická angličtina nebyla zrovna můj šálek čaje 🙂 A teď mi je 27.

Hezká den 🙂

Anonymní
Anonymní
9 let před

Ahoj Terko, nechtěla jsem tě nějak urazit tím mým předchozím komentářem. Jenom jsem se v tom chtěla zorientovat, protože pokud to tak je, tak mi přijdeš ještě více inspirativní než předtím. Protože pokud jsi cítila, že tvoje angličtina není ve 24 nějak super a pak jsi šla za chvíli studovat na výšku a všechno to zvládla, je to naprosto obdivuhodné. A to jsou právě ty příběhy, který čtenáře zajímají, který jsou sice velmi osobní, ale přesto jsou inspirací pro nás všechny, kteří třeba máme už pocit, že když už je nám tolik, tak nic přece nemůžeme zvládnout, je pozdě. Není! Díky! 🙂

Tereza In Oslo
Tereza In Oslo
8 let před
Reply to  Anonymní

To vůbec, Evi. Já jsem jenom ty komentáře asi nějak přehlédla 🙂 Moc děkuju za milý komentář a ano – všechno se dá zvládnout, když se trochu zakousneme 🙂

Držím palce na všechno 🙂
Vaše TerezaInOslo

Annemarie Hlavacova
Annemarie Hlavacova
8 let před

Terezko, moc děkuji za tento článek. Už dlouho se mi v hlavě běhají myšlenky o studiu v zahraničí. A tohle se mi opravdu zamlouvá. 🙂 Částečně se mi nepodařila jedna zkouška na škole a tak budu muset o půl roku prodlužovat 🙂 tak aspoň vím co podniknout. 🙂
Děkuji :* :* :*

Barbora Stejskalová
Barbora Stejskalová
8 let před

ahoj, tak nejak procitam tvuj blog a hle, objevila jsem, ze jsem chodila na stejnou skolu Gerlev v Dansku, take obor tanec (ja v roce 2013, ale byla jsem uz take starsi 24). A musim souhlasit byla to pecka a jedno z nejlepsich obdobi, co jsem kdy zazila. K celemu pobytu mam takovy zvlastni vztah, kdykoliv si na to vzpomenu nebo vidim nejakou fotku, citim obrovskou lasku, protoze tam byli vsichni hodni, ochotni a snazili se vzdy pomoci a zaroven jsme se spolu desne nasmali. Vim, ze se chci na to misto jednou vratit a pripomenout si vsechno to skvele.

Podobné články
8
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x