Babyshower pro Baru aneb není sladká pusinka jako sladká pusinka

(odpoledne, někdy před dvěma týdny)
Na tajňáka pozoruju z okna, jak se nejdřív valí rozkošné břicho a chvilku za ním blondýnka. Moje ségra. Nádherná. Už od malička jsem věděla, že Baru bude těhule jako z magazínu. My, rádoby sudičky, čekáme. Myslím, že jsme se chopily rolí „překvapitelek“ celkem zručně.  

V pondělí odpoledne (den před tou slávou) ještě v hlavě odškrtávám imaginární seznam: plenkový dort (pozn. vygooglim a vyrobím v noci, to bude za chvilku – omyl večera), občerstvení (pozn. vymyslím zítra à la co lednice dá), limonádky dát do lednice, květiny objednané, pozvané dobré duše po sedmnácté přepočítané…  a v tom mi to došlo…

  
Mírně panikařím a v hlavě si hbitě představuju, jak přede mnou sedí vyrovnané krásky na nekonečném gauči s květinovýma čelenkama a v údivu kroutí hlavou, jak jsem proboha mohla zapomenout pozvat těhuli. Taková moje malá interní noční můra.

Ve vteřině spřádám plán na fiktivní „předporodní“ focení, aby Baru byla tak akorát načančaná. Chladným hlasem ji pozvu (hlavně, abych se neprozradila), a když druhý den hodinu před vypuknutím tedy volá, jestli má dorazit, odvětím: „Tak jestli se ti chce?“ 

Náš malý dýchánek pro naší těhuli a princeznu Vidu (jejíž jméno ale ví jen pan tapetář, který si ho zcela jistě přečetl na té ručně malované tapetě) probíhaly tak akorát hekticky. Ani moc. Ani málo. Hub byl vycíděnej a já se už nemohla dočkat až se zaplní tou nádherou. 

Taky je dovoleno mít na babyshower přehršel věcí růžové barvy, říkat slovo „vyňuňaný“, dojídat po někom cukrovou vatu, tvářit se, že vás zajímají rady o kojení, dolévat si bublinky (i několikrát za sebou a v krátkých časových intervalech), předstírat, že víte, na co jsou všechny ty serepetičky, co budoucí máma dostane a čůrat na koberec (ovšem POZOR! Platí jen pro psy a batolata).

Ale zpátky k přípravám

Nejprve přijela kouzelnice sladkých barů Stáňa. Stáňu už si pamatuju od svatby, kdy jsem hledala ty nejkrásnější Candy Bary v Praze. Stáňa z PunkRockCakes je křehká paní, která přijede s obrovskýma papírovýma krabicema a vy se  nemůžete dočkat, co z nich vybalí. Pak to začne polehounku a opatrně vyndavat. Rozbaluje to z těch bílých papírových jemných závojů.

Cupcaky se zatím třásly zimou v chladících boxech, mrkváč s posypem ze Zlatonky (moje názvosloví) podle mě už tušil, že se na něj vrhne jedenáct víl s vidličkama a ručně malovaní méďové a panenky mě očarovaly tou nádhernou precizností a jemností.

Takové občerstvení na babyshower vám dá trochu zabrat. Krásky jsou buď těhotné, veganky, nebo kojí. Tak jsem vsadila na vizuál a na obyčejnou Philadelphii naházela klíčky, okurku nakrájenou na neviditelno a „opepřila“ snítkou kopru. K tomu zeleninový bar a caprése na dřívkách s olivovým pestem.

Skoro-nealkoholickou situaci zachránily moje nejoblíbenější limonády Belvoir. Ta moje nej je okurková, obzvlášť, když ji podáváte vychlazenou a hodíte do ní okurku. To je pak limonádový zážitek. Na symbolický přípitek se podávala Cava Anna de Codorníu. My, které jsme mohly, jsme si tak trochu nesymbolicky vypily. Limonádky i Anna se dají objednat na Premiere Wines&Spirits.

Na Pinterestu jsem projela moje tajné album, které se tam každý den rozrůstalo už pár měsíců.  Plenkový dort jsem se rozhodla DIY, strom přání spíš DIO (Do It by Ola). Ola mi pomáhala vyrábět i nějaké papírové skvosty na svatbu, takže když jsem na poslední chvíli pořebovala zachránit – zvládla rozkošná miminkovská body a nápis babyshower. Krásky pak mohly psát až aleluje přání princezně i budoucí mamině.  A ty, kteří žijí rozesetí po světě poslali vzkazy virtuálně. Přepsala jsem je a rozvěsila na vrbu vrbovou. Může to být krásná vzpomínka. A doufám, že bude 🙂

Vyrábění plenkového dortu byl zážitek. Celý postup jsem vám nafotila. Je to lehké. Hlavně, prosím, nekupujte ty přeplácané, které stojí tisíce. Vyrobte si ho doma. Návod vám tu připravím. Stačí pár mašlí, hodně plenek a papírové roličky. 

Slzičky štěstí střídaj „Já to ale vážně nevěděla…“ a historky o tom, jak někdo přišel „sprchovat děti“. Ládujem se, povídáme, limonádujem a je nám dobře. Ty odvážnější jdou po několika hodinách domů s čelenkama ve vlasech, ty stydlivé je zastrčí do tašky, aby se mohly kochat po ránu, nebo škádlit ostatní, že v ní půjdou do práce. To tak :)) Rozdávají se pusinky. I ty na tvář i ty z bílků. Po čokoládových mufinkách se zapráší, že nám zbydou jen prázdné krabičky na výslužky. Balím Baru kytičky a zbytek mrkváče a jedeme spokojení domů.

Unavená odemykám zámek, abych zjistila, že můj Johnino nechal klíč v zámku, usnul a vypnul si zvuk na telefonu… po padesáti minutách volání a klepání to vzdávám a vracím se do hubu. Balím se do emergency peřiny, kterou jsme zakoupili po minulém „incidentu“ s klíčem v zámku (stejně tak jsme koupili i náhradní kartáčky a pastu) a usínám… tenhle příběh je ale jiná kapitola...dobře to dopadlo.

A nejdůežitější na tom všem je to, abyste si ten den užily všechny spolu a našly si na sebe chvilku. Ten zbytek, to už jsou jen třešně na dortu.

Já bych ještě moc ráda poděkovala těm, bez kterých bych to tentokrát v trochu hektické době nezvládla. Sandře za to, že mi na poslední chvíli pomáhala dát všechno do kupy a ústavičně mě přesvědčovala, že Baru neporodí :)), Ole, za výrobu nádherných dětských body na vzkazy na vrbu, Stáně z PunkRockCakes (sponsored) za přípravu okouzlujícího sladkého koutku, Marcelce z Metamorphosis (sponsored) za přípravu naprosto dechberoucích kytic, pánovi, který sem ty kytice dotáhnul, Johnimu za to, že musel poslouchat všechny mé růžové a sladké návrhy, Janě za dodání limonád a Cavy Anny z Premiere Wines&Spirits, Ivet, která se mnou do dvanácti večer přidržovala mašle a fotila tutorial na výrobu plenkového dortu a Přemkovi, že Baru dovezl a nic neprozradil.