Vánoce jsou tou nejkrásnější dobou na snění, aneb vykouzlete si svůj sen!


Gate 18, letiště
Gardemoen v Oslo, z reproduktorů se ozývají vánoční hity, spoustu lidí ve vánočních převlecích vám přejí „God Jul“, a když na ně hodíte pohled zvednuté obočí, popřejí trochu stydlivě „Merry Christmas“. Všichni mají ten stejný zasněný úsměv alias za chvíli jsou Vánoce a celková nálada je nádherně uvolněná. Pár lidí, kteří přeplnili kufry vánočními dárky přebalují, protože limit 20 kg je v době vánoční vskutku nereálný pro mnoho z nás. My taky přebalujeme… kolem vypadávají vánočně zabalené dárky a já pozoruju ten nádherný mumraj kolem nás. Opodál si pečlivě kontrolují pasy
vitální stařík s nádhernou babi, oba vyšňoření do exotických outfitů,
které doplňují klasické slamáky. Jsou k sežrání. Tipuju to na vánoční výlet na Floridu, nebo Hawaii. Vedle nich severská rodina se třemi nádhernými plavovlasými dětmi. Všechny stylově oblečené do kabátků a čepic, každý drží svého vymazleného méďu a pozorují kolmejdoucí, stejně jako já. Když se naše pohledy střetnou, vykouzlí ta plavovlasá princezna s lokýnkama nádherný dětský úsměv. A já se zasním… 

Zima roku 2005, sedla jsem do autobusu na Dejvické
a dojela na ruzyňšké letiště zašít se do jedné s místních předražených kaváren na
vodové kafe. Tenkrát mě něco koplo do zadku a já se potřebovala hluboce zasnít, co vlastně od života chci. Kde jinde, než na letišti? Vytáhla jsem těžký notebook, usrkávala tu drahou nedobrou kávu a pozorovala
všechny kolem mě. Oblečení a výrazy mi napovídaly, jaká je jejich cílová destinace a důvod jejich přítomnosti na pražském letišti. Pozorovala jsem ta nádherná dlouhá objetí se slzičkama i strohé formální podání ruky. Nedokázala jsem pochopit, co mě na té cizině tak neskutečně láká, ale pochopila jsem, že tam mě srdce táhne. Kdybych mohla, koupila bych letenku a odletěla okamžitě. Na mé kreditní kartě na tátovo jméno tenkrát bylo přesně 86 korun, které jen tak tak stačili na tu břečku. Vydržela jsem tam sedět pár hodin a rozhodla se napsat mini povídku na téma „Můj vysněný život za pár let“. Kýč? Nemyslím si…možná trochu. Psala jsem o tom, že se těšim, až jednou pojedu vyzvednout manžela našim novým černým autem na letiště, protože se bude vracet z nějakého důležitého meetingu. Naše děti na nás budou čekat doma. Blonďatý jak jinak. Sladce spící v postýlkách. My přijedeme domů do našeho bytu s dechberoucím výhledem (město nespecifikováno, ale ne v Čechách), všechno čisté a uklizené, a dáme se skleničku bílého a já budu pečlivě naslouchat. Co vy? Sníte? Vánoce jsou tou nejkrásnější dobou na snění. Spoustu přání se splní jako mávnutím kouzelného proutku…jenom je musíte sami ve své hlavě a srdci  nejdřív vyklouzit. 

O 8 let později. Gate 18, pan a paní Saltovi čekají na let do Stavangeru. Elegantní kabáty doplňují elegantní čepice a my se nedočkavě tetelíme na sedačkách. Venku začíná sněžit a já mu vlepím pusu, protože je přesně jako z mé povídky. Letíme za norskou rodinou do Stavangeru. Jsou to moje první Vánoce v Norsku a naše první Vánoce spolu.Všechno je tak vysněné a já se v duchu usmívám a maluju tu další budoucnost. U srdce mě hřeje ta nádherná myšlenka, že jsme páni svého snění a především života, který žijeme. Tak sněte, dámy a pánové, na to není nikdy pozdě, je to hned ten první krok k tomu, jakou cestou se bude ten váš život ubírat.

Nádherné vánoční svátky, vážení. Děkuju za Vaši přízeň a nádherné zprávy, které plujou do mé schránky denno-denně! Děláte mi obrovskou radost! 🙂

Vaše TerezaInStavanger
Komentáře
Podobné články