ABOUT ME vol. 4

2012
Před vymodlenou třítýdenní dovolenou v ČR si jdu zaběhat a plná euforie běžím tak rychle, že zakopnu a udělám si výron jako prase. Omdlévám bolestí a Johni mě nese domů. Za pět hodin máme nasedat do letadla do Prahy. Tečou mi slzy bolestí.

2012
Odletěli jsme, ale můj modrý a nateklý kotník strašně bolí. Celou noc nespím a ráno mi přijde email, že jsem nebyla přijatá na magisterský obor. Zase se mi hroutí svět. Celé dopoledne brečím do polštářů. Za pár hodin na to kašlu, píšu do českých časopisů, že chci pro ně psát články a během pár hodin mi přichází samé pozitivní odpovědi. Táta se strachuje. Zapisuju se taky na soukromou fotografickou/designovou školu v Oslu a zaříkávám se, že si na ní sama vydělám. Psaním článků a částečným úvazkem.

2012
Na svatbě kamarádky chytím kytici a Johni se tváří nějak nezvykle zapškle. Vůbec nesdílí mojí radost. Ničemu nerozumím. (o pár vět později se dozvíte proč 🙂

2012
Poslední den mé dovolené mi ráno přijde email, že mě dodatečně přijali, protože jsem byla první na tzv. Waiting listu a já jsem v sedmém nebi. Nikdy na ten pocit nezapomenu. V emailu rovněž stojí že přijali 20 lidí z celkových 560 přihlášených. Jdu do kolen! Ten den jdeme na svatbu Johniho sestřenice a já se nemůžu přestat usmívat. Jsem neuvěřitelně šťastná. A podle mě i vy jste slyšeli, jak mi spadl obrovský kámen ze srdce.

2012
Jdu první den do školy. Připadám si jako královna všech královen. Neuvěřitelně se těšim a plním si další obrovský a náročný sen.

2012
Stojím na norské pláží. Téměř nedýchám. Je to tady. Johni klečí a já říkam „YES“! V tom z poza duny začínají přibíhat naši nejlepší kamarádi, moje rodina, Johniho rodina. Jeden z nejnádhernějších momentů mého života. Druhý den se vydáváme s rodinou a přáteli na pár dní do srubu u fjordu. Johni to komentuje slovy, že věděl, že bych to chtěla mým nejbližším říct osobně (především pak mojí ségře a tátovi) a proto mi je tam přivez. Můj táta byl tehdy v Norsku poprvé a na pláži se potajnu seznamoval s Johniho rodiči. Bylo to jedinečné. Bylo to plné emocí. A bylo to naše. Článek TADY a TADY.

2012
Pár týdnů po zásnubách dostáváme studentskou půjčku a kupujeme náš první byt v Oslo. Je malinký. Loft. Má obrovská okna. A my jsme nekonečně šťastní. První večeře se koná na krabicích a při svíčkách.

2013
Udělám všechny zkoušky magisterského studia, i když mi to tedy dá pořádně zabrat. Miluju studium na University of Oslo.

2013
Plánujeme svatbu. Po večerech vyrábíme pozvánky, programy, menu, moje kreativní půlka řádí ostošest. A já jsem neskutečně vděčná za Johniho nekonečnou podporu.

2013
Pronajímáme náš byt v Oslo švédské studentce. Balíme na tři měsíce – na svatbu – na svatební cestu – na několikatýdenní výzkum v Keni.

2013
Přesně rok po zásnubách se bereme. Celá Johniho rodina přijela do Prahy. Kdykoliv jsme procházeli okolo některé z našich oblíbených restaurací během svatebního týdne – mávali nám z ní nejací známí. Na takovou norksou invazi v Praze se bude ještě slouho vzpomínat :))) Přijelo jich přes 50 a my byli neskonale vděční! Jeden z těch dnů, na který nikdy nezapomenu. Články TADY.

2013
Přistáváme maličkým hydroplánem na blankytném moři. Buší mi srdce a tisknu Johniho ruku, div mu jí úplně nerozmačkám. Pořád se nemůžu vynadívat na ty pilotovy žabky. Plní se nám další obrovský sen. Svatební cestu trávíme na Maledivách. Ráj na zemi. Poprvé se potápíme se želvami a mantami. A málem si oba učůrneme, když poprvé při potápění potkáme žraloka. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy v noci úplně sami pozorujeme an pláži fosforeskující plankton. Jsme jako v pohádce. V té naší. V té vysněné. Kecám – v té opravdové 🙂

2013
Hned pár dní po návratu z Malediv sedím celá nervózní v obýváku a mám Skype meeting se svým supervisorem ze Stanfordu. Ten mě předsvědčuje, že se nemusím do Keni bát, přestože tam před dvěma dny byly teroristické útoky v nákupním centru Westgate. Celá rodina mě od toho zrazuje a říká, ať nic neriskuju a vykašlu se na to. Spočítám pro a proti a rozhodnu se, že jedem! Johni je můj (ne)odborný asistent č. 1.

Vyjíždím na můj první výzkum do Keni. Mám srdce až v krku a vůbec nevím, co se bude dít. Moje poprvé v Africe, která si navždy získává moje srdce. Jezdím dělat výzkumy do terénu a po některých interview bulim celou noc do polštáře. Shodou okolností se dostaneme do sirotčince v Soweto slum, kde se jdeme podívat do místní školy, a ve finále tam učíme místní děti. Keňa si navždycky získala moje srdce. To se do jednoho odstavce všechno vměstnat nedá. Články o Keni pod štítkem TRAVEL.

2013
Slibujeme si, že v životě budeme mít takové povolání, které nám bude dávat svobodu a možnost cestování.

2013
Rok píšu diplomovou práci. Mořím se s výzkumem, s akademickou angličtinou a myslím, že to snad nikdy nedopíšu.

2014
Nevydržím jenom psát diplomku, tak vymýšlím svůj první business plán. Spolu s Terezkou zakládám v Oslu firmu Candy Bar by Tereza & Tereza. Stavíme sladké bary na norských svatbách. Chci se naučit dělat svůj business v praxi. A hned po pár dnech spuštění stránky dostáváme první zakázky.

2014
Po pár hodinách diskuze obhajuji diplomovou práci a ukončuji Magisterský obor na University of Oslo. Slovy nedokážu popsat ten nádherný pocit. Dokázala jsem to! Vznáším se po městě a vyrážíme s Johnim na naší oblíbenou pizzu.

2014
Mé 26. narozeniny slavím v NYC s tím nejlepším manželem pod Sluncem, který mi chystá „Birthday Treassure Hunt“. Miluju New York. Ostatně nic jiného jsem taky nečekala 🙂 Článek TADY.

2014
Stávám se Blogerkou roku v kategorii Life a plní se mi další sen. Celou noc nemůžu z mého nadšení spát. Jsem vám všem ohromně vděčná a s obrovskou pokorou a nábojem energie se zařeknu, že blogování mě čím dál tím víc naplňuje. Článek TADY.

2014
Nastává nekonečný boj s hledáním práce. Po několika měsícím jsem naprosto vyčerpaná, demotivovaná, moje sebevědomí je na bodu mrazu a já už pomalu začínám věřit, že nikdy žádnou práci nedostanu. Demotivaci střídá obrovská vlna euforie, když se dostanu do několika 5. kol pohovorů. Pak ale vždyky přijde ten osudný telefonát. Většinou se tak vždycky stane u oběda. John Erik mě zuby nehty drží nad vodou. Je mi na nic. Čím dál tím víc se upínám na psaní blogu.

2014
KONEČNĚ!! Dostávám práci snů. Je to pozice, kterou si sama vytvořím na míru a oni mi nabídnou pozici snů. O pár dní později letím na svůj první business trip na úplný sever Norska. Rybaříme na zamrzlém jezeře, projíždíme se v psích spřeženích, chodíme na sněžnicích, večeříme neuvěřitelné lokální lahůdku. Je to můj životní zážitek a vždycky budu za tuhle příležitost neuvěřitelně vděčná! Článek TADY a TADY.

2014
Přichází bolestný verdikt – moje práce snů jde do kopru. Článek plný emocí TADY.

2015
Ukáže se, že na základě článku plného emocí dostávám od Albatrosu nabídku na napsání knihy. Slzy mi tečou po obličeji uprostřed narvaného vlakového nádraží. Neuvěřitelný pocit! Johni mě samou radostí málem umačká. Nikdy na ten pocit nezapomenu.

2015
Stojíme před lidmi na jednom Start Up meetingu v Teknologihuset v Oslo. Prezentujeme náš koncept nového projektu Elite Bloggers a dostává se nám uznalé kývání hlav a pár poklepání po ramenu. Rozhodli jsme se přestěhovat se do Prahy a založit svoji vlastní společnost. Pronajímáme náš byt v Oslo a s pár kufry se stěhujeme do Prahy. Toto rozhodnutí nám trvalo necelých 14 dní, a i když je to mnohem drsnější, než kdo kdy čekal, neuvěřitelně nás to baví a naplňuje. Ale o tom třeba taky zase někdy jindy.

No, tak to mi trochu dal zabrat projet svůj život v pár bodech. Co vy? Už jste to taky zkusili? Zkuste – bude vás to bavit 🙂

Vaše TerezaInOslo