Stránky

úterý 12. června 2018

Přeju si být na chvíli "jenom" máma

Je nádhernej letní večer. Sedím na terase, kolem mě tancujou svíčky a já si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem se cítila tak uvolněně. Johni je na pár dní pracovně v Oslu a já jsem si dovolila být na těch pár dní "jenom" mámou. A to potom, co jsem se jeden večer Johnimu rozplakala z ničeho nic naprostým vyčerpáním u nás v obýváku. 

A už ani nevím po kolikáté jsem si sama musela připustit, že to takhle dál nejde..., že prostě nejsem superžena. A fakt nejsem.



Od té chvíle, co jsme se vrátili z Bali, jsem se totiž nezastavila. Diář mi praskal ve švech a já se každé ráno budila s tím svírajícím pocitem, co jsem všechno večer předtím nestihla. Jeden víkend jsme byli v Budapešti na Sandruš rozlučce se svobodou, která byla naprosto skvělá, ten další jsme tu měli rodinu z Norska, přednášela jsem na Blogerfestu a Johni měl tréninkový kemp. A i když ty víkendy byly plný, intenzivní a nádherný, chyběl mi čas, abych všechno stihla. Pracovní resty jsou posouvala dál a dál, srdce se mi svíralo při každým telefonu a já si na chvíli přála, abych už se jednou naučila říkat slušně "Ne".

S Williamkem se už celý den nezastavím a vlastně ani nechci. Chci být mámou, ne ho někam posadit do kouta a odepisovat na emaily. Chci s ním objevovat svět, dělat mu ráno banánový lívance a jíst je hodinu, házet je po zemi a mít je i ve vlasech. Chci se s ním ráchat v tom mini bazénku na terase a válet se hodiny na dece v parku. Chci si s ním číst v posteli a dělat s ním kotrmelce, který tak miluje. Chci s ním potkávat další miničlovíčky a nechat je objevovat svět po jejich. A taky to všechno dělám... Jenže večer, když usne a já uvařím večeři pro nás, je deset a teď Terezo, teď máš pracovat. Stihnu akorát tak poklidit ten bordel v obýváku, dát si sprchu a spadnout Johnimu do náruče. A ten mě pak polospící přenáší do postele vedle Williamka. 

A takhle se to opakuje do aleluja...

Takže jsem dneska posunula několik důležitých eventů, zrušila svoji účast ve dvou projektech, předelegovala svoji roli na někoho, pro koho to bude krásná příležitost a životní výzva a vlastně jsem si pořádně oddychla. A konečně se zase nadechla. Taky jsem vymyslela spolu s Johnim plán, jak blogovat trochu jinak, abych nepsala články sedm hodin, protože zkrátka tolik hodin na psaní článků bych už horko těžko ve svých dnech našla.

Všechny mámy světa, jak to děláte? Já jsem totiž vážně vyčerpaná... 

Možná i tak vyčerpaná, že ani nestihnu dopsat ten článek a radši si půjdu lehnout. Možná poprvý za čas svýho blogování bych si přála, abyste ten článek dopsali za mě. Protože tuším, že spoustu z vás by vědělo jak... Protože možná právě vaše slova budou mít dneska větší sílu, než ta moje. Nešetřete s nima. A jestli je nechcete psát sem, vím, že nejste zrovna fandové veřejných komentářů, budu se na ně těšit v emailech. Děkuju za ně.

Vaše TerezaInOslo

P.S. Asi nám vážně chybí nějaká ta babička, která by občas Williamka povozila v kočárku. Třeba jenom na chvilinku...

26 komentářů:

  1. Jé, Terezko, nebudu říkat, že jsem tohle nečekala. Že jsem si neříkala: " To snad není možný, jak to může zvládat? " Jak může stíhat práci, dítě, domácnost, být milá na muže a ještě dobře vypadat. A už je to tady! A já jsem strašně ráda, že to přišlo...Není to Superžena! Teď to vůbec nemyslím zle. Naopak...
    Jsem strašně ráda, že jsi normální. Že jsi stejná jako já a tisíce dalších, co se sice snaží být superženami, ale přitom nejsou. Jen si myslí, že musí být. Terezko, buď normální dál a občas říkej ne. Také se to učím. Protože jinak se zblázníme. :-) Měj krásné dny a užij si je jako máma, než přijdou jiné. Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Terezko, moc vám rozumím, a to jsem povětšinou jen máma a nemám diář narvaný eventy :) ta únava je nepředstavitelná pro kohokokiv, kdo to nezná a my mámy máme potřebu pořád zvládat vše na 110%, protože to tak má být... nemá! Nemusí, protože to malé stvoření plazící se kolem za měsíc začne ťapat, za moment půjde do školky a než se rozkoukáme, budou mít svůj život. Snažím se si to opakovat při každém - ještě bych měla vyprat pračku, domýt ty tři hrnky, a zalít kytky a.... a zrovna teď se mi podařilo vyhrát, sedím, čtu váš článek, 10m dcerka spí na mě a slastně oddechuje a já vám fandím v tom být jenom máma! :) Učím se to taky být jen mámou, hodně zdaru, nejste v tom sama! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. "Výborně Terezko..." -cink-
    Dědeček Hříbeček

    OdpovědětVymazat
  4. To je jen chvilkové. Ale urcite je fajn ujasnit si priority. A bacha, to mas zatim jedno ditko. Ale neboj taky jsem si prošla něčim podobnym. A pak při druhem přirustku jsem si říkala jak jsem si mohla stěžovat.... teď čekame třetí; prvni jde v září do školy, prostředni školka a do toho miminko 😀 samozřejmě že se točím jen kolem dětí a každý výlet je pro mne přímo vyčerpávajíci. Ještě že mam manžela. Ale zas děti rostou jako z vody a jsou vic a vic samostatne. Takze věř mi, je to jen chvilkové rozpoloženi.

    OdpovědětVymazat
  5. Terezo tak já si užila skoro 7 krásný let doma s dětmi. První těhotenství rizikové, takže do práce jsem chodit nemohla. Takže cca 7 měsíců doma, pak první prcek, po 3 a 1/4 roku druhý prcek. Pak malý ve 2 letech a 10 měsících nastoupil do školky a já cca za půl roku do nové práce neb ze staré mě propustili pro nadbytečnost (hahaha - šéf se bál o místo a tak se mě elegantně zbavil). Takže po 7 letech nová práce, kratší dojiždění, ale ..... Pak nastoupila malá do školy a začal kolotoč, který od září bude znovu.
    Ráno jsem vstávála v 5:10 - teď jsem to posunula na 5:20-5:30 neb dříve prostě nevstanu. Pověsit pračku prádla, připravit svačinu do školy, sobě oběd do práce (který si den předem uvařím neb kantýna u nás nestojí za nic a když bych jela jinam tak to za 30 min nastihnu). Odvést prcka kolem půl sedmé do školky( je tam pokaždé skoro první), malou předat dědovi, který jí odveze do školy a honem do práce. Mám práci na plný úvazek, takže po 8,5 hod. jedu domů. Cestou občas nakoupím, pak doma udělám úkoly, poklidím něco málo uvařím, připravím večeři, umyju děti, sundám a vyžehlím prádlo a najednou je 21:30 a já si na cca 10 min sednu s jehlicemi či háčkem v ruce a něco málo udělám. Pak padnu do poslete a ani se mi nechce vstávat. O víkendech jsme občas u tchýně na návštěvě nebo se hrabu na zahrádce, pořádáme výlety s dětmi nebo teď mají závody. Prostě se nezastavím. Děda mi každý den po o vyzvedne děti ze školy a školky neb školku bych nestíhala. Drahá polovička je na tom podobně. Většinou je v práci déle.
    Děti mi rostou před očima. Z toho malého prcka co jsem si před pár lety přinesla z porodnice je najednou skoro 10 letá slečna a druhé zlatíčko jde v září do první třídy. Čas strašně letí.
    Snažím se každou volnou chvilku věnovat dětem, ale občas už to nedávám a jsem na ně protivná.
    Užívejte si malého dokud Vás chce. Uteče to jako voda a najednou děti vyrostou a už Vás tak moc nepotřebují. Občas je důležité říci ne a práci delegovat na někoho jiného. Práce bude, ale čas, který objetujete práci před prckem Vám nikdo nikdy nevrátí a člověk pak může litova, že to tehdy neudělala jinak.
    Tereza

    OdpovědětVymazat
  6. Dědečkové umí taky vozit.

    OdpovědětVymazat
  7. Rozumim Vám až moc dobře a prozivam ted něco podobného a moc nevím jak z toho ven....

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Terko, měla jsem to štěstí, že když jsem šla s oběma kluky na mateřskou, byla jsem "jen" zaměstnanec. A věděla jsem, že dětem chci dát maximum, jaké jen bylo možné - tedy zůstat na opravdové mateřské a být pro ně. I když mi z toho občas hrabalo a chyběla mi společnost, "jiný lidi", jiný prostředí, neměnila bych a znovu bych volila tuhle variantu. Protože není nikdo víc než máma a táta, kdo mohou svoje děťátko vypiplat od miminka a užívat si jeho pokroky. To jsou věci, který vám nikdy nikdo nevezme. Jedině vy sama se o ně můžete připravit, ale to přece nechcete. Zkuste to jako my, obyčejný ženský, co jsme prostě tu mateřskou měly zrovna tak stejně obyčejnou, unavenou, náročnou, ale přece jinou, než ji máte vy. Zkuste se vykašlat na práci, na povinnosti vůči společnosti a okolí. Je tu přece ten zázrak jménem William a to je prostě dar nad dary, poklad nad poklady, láska nad lásku. Držím vám pěsti, však vy si poradíte. Holčičí intuice totiž ještě nikdy žádné děvče bez ohledu na věk nezklamala :-) ♥

    OdpovědětVymazat
  9. Milá Terezko, když tohle čtu tak mi stékají slzy po tváři , protože je to jako bych to psala já. Mám dva krásné andílky, s manzelem rodinný dům a ještě pracuji jako svatební koordinatorka. Svoji práci nadevše miluji a naplňujeme mě, ale co mě naplňují a dobíjí ještě více jsou naše děti. Trvalo mi dlouho než jsem si to uvědomila, snažila jsem se zvládat všechno s úsměvem na tváři a soma v koutě potom brečela. Přišel den a já si řekla dost. Práce je a bude, ale děti jsou malé jen jednou a já nechci aby jejich vzpomínky na dětsví byli jen to jak museli čekat než něco dodělám, ale takové, které prožijeme společne. Ty se vryvaji do paměti jak nám, tak našim dětem.
    Svoji jsem omezila na určité termíny v roce už nezrávím tolik času vysedáváním na sxhůzlaxh s klienty, ale odkazují je na svůj blog kde si mohou vše v klidu načíst z mohodlí domova. Mimochodem ten napad blogu mě napadl, když jsem začala sledovat právě vás��

    Mějte se krásně a pohlaďte Williamka, vždyť není nic více než ty naše ratolesti.

    PS: babičky a dědečka máme, ale ještě všichni pracuji, takže tolik času na hlídání nemají.

    OdpovědětVymazat
  10. A kdo Vam v tom brani, byt jen mama a uzivat si zivota s ditetem? Prace pak bude uz vecna... Byla jsem s dvema dětmi v kuse doma 10 let, nejkrasnejsi cas, zadne skolky, rymy, ranni vleceni do zimy a deste. Nelituju ani minutu z teto doby.
    Kdyz odesly deti do skoly, odesla jsem i ja do prace. A nastartovala tzv. KARIERU.
    Nic mi neuteklo, par let se ve vydajich uskromnit nebyl problem...

    OdpovědětVymazat
  11. Taky jsem si rikala, jak to vsechno zvladate, ale ono je to s rostoucim prckem tezsi a tezsi a ted to na vas tzv”prislo”. Myslim, ze neni ostuda si nechat pohlidat od “cizi” tety, ze zkusenosti vim, ze je to beznejsi, nez mnohe maminky nahlas priznaji. Web hlidacky.cz praska ve svech, takze poptavka je :-) Jak jsem vkladala na ig, tady muj vlastni pohled a zkusenosti: http://www.comiudelaloradost.cz/2018/04/helena-suchomelova-jen-pet-veci-muzete.html?m=1

    OdpovědětVymazat
  12. Taky jsem si rikala, jak to vsechno zvladate, ale ono je to s rostoucim prckem tezsi a tezsi a ted to na vas tzv”prislo”. Myslim, ze neni ostuda si nechat pohlidat od “cizi” tety, ze zkusenosti vim, ze je to beznejsi, nez mnohe maminky nahlas priznaji. Web hlidacky.cz praska ve svech, takze poptavka je :-) Jak jsem vkladala na ig, tady muj vlastni pohled a zkusenosti: http://www.comiudelaloradost.cz/2018/04/helena-suchomelova-jen-pet-veci-muzete.html?m=1

    OdpovědětVymazat
  13. Terezka, velmi nekomentujem, ale blog sledujem uz dlllho a pravidelne. Mam doma polrocneho maleho Pana Pekelnika, ktoreho lubim najviac na svete. Zaroven vsak hovorim, ze nikdy, naozaj nikdy, som nebola viac unavena. Drobec je velmi vnimavy, vyzaduje vsetku moju pozornost a energiu. A akonahle zaspi, ja nastupujem s vrtulov v zadku, aby som este oprala, este uvarila, este pozehlila, este zvesila pradlo. Tych "este" je asi tisic a mne az zviera srdce, ked si predstavim, co vsetko by som mala stihnut. A to som len mama. Ale okrem toho kucharka, upratovacka, animatorka, manzelka, ... tak ako vsetky z nas. A potom sa stava, ze vecer mi tecu slzy a ja padam unavou a mam pocit, ze som zlyhala, ze to proste nedavam. A potom sa na mna ten moj bobek po zobudeni zacne smiat a vsetko je dobre. Hlavu hore, si skvela, inspirativna, silna a skvela mama. Mnohe z nas ta obdivuju. A za to, ze proste niekedy nevladzeme sa urcite hanbit nemusime. Aj ja sa to zacinam ucit... Lucia

    OdpovědětVymazat
  14. Tak přesně proto bychom si měli vážit té možnosti a jít s čistým svědomím na mateřskou/rodičovskou, užívat si naplno miminka a k tomu třeba něco málo.. Nakonec totiž jen šidíš a vysiluješ sama sebe.. ale na to si prostě musí přijít každý sám :) Počkej, až třeba jednou budou dva... ;) Držím pěsti, ať se vám podaří vše skloubit podle představ!

    OdpovědětVymazat
  15. Můj švagr celý život v takových situacích říká"každý svého štěstí strůjce" Alča

    OdpovědětVymazat
  16. Taky jsem si tím prošla, ale přejde to, neboj!

    OdpovědětVymazat
  17. Ahoj Terezko, už nějakou dobu jsem si říkala, sakra jak to ta holka všechno zvládá, ale bylo mi jasný, že ten blog a krásný fotky, že to prostě není úpně ta celá realita se vším všudy. Ten nejdůležitější krok máš za sebou a to, že sis to přiznala a chceš to trošku jinak. Já ti neporadím zůstat doma a starat se jen o malýho, myslím, že by to pro Tebe ani nebylo a spokojená máma rovná se spokojený dítě...Být na Tvém místě, asi bych silně uvažovala o nějaký hlídací babičce. Myslím, že určitě máte kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří by Vám mohli pomoci, ale právě ta hlídací babička by mohla rozšířit obrozy i Williamínkovi. Vzhledem k tomu, že jedny prarodiče máte hodně daleko a Tvoje maminka tu už bohužel není, tak i pro něj by bylo fajn mít nějakou takovou osobu. Rodiče mají v životě dítěte nezastupitelnou roli, ale myslím, že i prarodiče jsou hodně důležití a zase těm dětem předají trošku jiné věci, prožívají s nimi ten čas jinak a přenáší na ně hodně moc ten svůj klid a pocit, že na ně mají neomezeně času a trpělivosti. Myslím, že bys tím zabila dvě mouchy jednou ranou a neměla špatné svědomí, že malej o něco přichází. Několikrát do týdne pár hodin hlídání není pro ty děti nic, co by nezvládly, museli byste to zkusit, každý dítko je unikát. Znám takhle pár lidí, co to takto vyřešili a jsou moc spokojení a někteří si ty hlídací babičky berou pak i na nějaké služební cesty atd. Hlavně si nic nevyčítat a být šťastná. Vidím to na svých dětech, jak si někdy taky ode mě potřebují odpočinout...Moc Ti fandím a řiď se srdcem, říct si o pomoc není ostuda ani selhání. Horší je být pak být sice doma, ale nešťastná. Drž se

    OdpovědětVymazat
  18. Mám z textu rozporuplný pocit. Sama mám 14timěsíční dceru, v podstatě nepřetržitě po porodu pracuji na částečný úvazek. Často se setkávám s otázkou, jak to stíhám a tak. Širší okolí do toho samozřejmě moc nezasvěcuju, je to naše soukromá věc, ale samozřejmě je klíčem outsourcování části provozu domácnosti - spolehlivá paní na úklid, krabičková strava od kvalitní firmy a sem tam hlídání. Ve skutečnosti bych se rozhodně nadřela víc, kdybych nepracovala, ale měla hodně zaneprázdněného manžela, velký dům se zahradou a nemohla si dovolit žádné nadstandardní placené služby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plus jsem teda smířená s tím, že v bytě je většinu času, pokud nemáme zrovna návštěvu, takový ten "provozní nepořádek".

      Vymazat
  19. Když potřebuju pracovat, vstanu ráno. Občas i ve 2:30, ale to jediné funguje. Jen na domácnost bych potřebovala výpomoc.

    OdpovědětVymazat
  20. A co paní na úklid? Mně to hodně pomohlo.

    OdpovědětVymazat
  21. Ahoj Terezko, ja mam tri kluky (1 rok, 4 a 6 let) a pracuji na plny uvazek. Kdyz jsme pred mesicem meli svatbu, kterou jsem celou naplanovala a zkoordinovala, holky se me ptaly, na cem jedu :) Ale je fakt, ze bez podpory rodiny a pratel bych to nezvladla. A muj recept... ? Nekdo na uklid domacnosti (nechci volne vikendy travit s hadrem v ruce, prestoze me uklizeni hrozne bavi, rada vidim okamzity vysledek) a jednou mesicne vikend bez planu! A kdyz varim, delam vetsi porce a zamrazuji. A obcas se proste stane, ze je k obedu jen pizza nebo k veceri objedname cinu. A vubec se kvuli tomu necitim nejak provinile... A obcas jdu uspat kluky a uspim sebe.... a take se nic nestane :) Mej se krasne a uzij si leto ;-)

    OdpovědětVymazat
  22. Mám to stejně a vzdycky rada slyším, když vím, ze v tom nejsem sama a ty pocity nejsou divny, ale běžný. A jak moc miluju svoji malou princeznu (8 měsíců), tak pracovat proste neprestanu, protože i svou práci miluju (i přestože jsem zaměstnanec:-)) a nechci se ji vzdát, protože to je zase jiny druh naplnění. Taky každý vecer padám na pusu, když do půlnoci pracuju s tím, ze vím, ze budu tak 3x ještě vstavat a v 5:30 se už vstává natvrdo:-) Pomáhá mi mamka, která jezdí každý čtvrtek hlídat, ve středu mám vzdycky na 2 hodiny dopoledne chůvu a teď jsem ještě začala používat 1x za 14 dni paní na velký úklid z Lidské síly. Bohužel manžel nepomaha, protože chodí z práce až pozde vecer, tak holt hledám pomoc takhle externě. Do budoucna pak urcite budu využívat i Lemarket hlidarnu, tam se mi to hrozne libi a věřím, ze když ji tam 2x týdne na 3 hodinky dam, tak to ze mě hroznou matku neudela�� Navíc má jiny děti hrozne rada a porad se je snaží nějak nakontaktovat. Moc diky za článek!

    OdpovědětVymazat
  23. Moc děkuju Terez za upřímný článek. Celá unavená a vyčerpaná jedním okem koukám na dítě a druhým na IG a říkám si,jak je to sakra možný?!To jsem jediná na světě, která nemá na nic čas??Jak to, že všechny mámy se usmívají a srší z nich ta nekonečná láska k dětem a já padám doslova na hubu a ukázat někde obličej tak na to by ani super filtr nestačil :D Od narození dcerky máme pořád něco, vlastně za celý rok nebyl den kdyby neplakala..Buď to jsou zuby, nebo vyrážka, spálení od sluníčka, opruzení, horečka..nebo se jí prostě jen chce spát a neví jak do toho...navíc teď má období, kdy nechce být u nikoho jinýho než u mě...a ikdyž jí miluju z celýho svýho srdce, prostě mi chybí ten čas sama pro sebe. Moc. Upřímně si neumim představit, že bych se měla starat ještě o jedno..Moje okolí tohle moc nechápe, kamarádky nemají děti, tak to všechno vidí hrozně jednoduše...Babičky máme daleko..Několik dní jsem každý večer manželovi doma brečela, že to nezvládám, že mě všechno bolí a že jsem byla fakt vtipná, když jsem si kdysi říkala, že jsem unavená...Důležitý je si to přiznat a vědět, že jsou kolem lidi co to chápou, co to prožívají a mají to stejně. Mámy to chápou. Tak bych Ti chtěla říct, že jsi skvělá máma, že se o malýho skvěle staráš, jako málo která! A že to zvládneš! Zvládneme! Protože jsme mámy a to je naše superpower :) Alice

    OdpovědětVymazat
  24. Moc děkuju Terez za upřímný článek. Celá unavená a vyčerpaná jedním okem koukám na dítě a druhým na IG a říkám si,jak je to sakra možný?!To jsem jediná na světě, která nemá na nic čas??Jak to, že všechny mámy se usmívají a srší z nich ta nekonečná láska k dětem a já padám doslova na hubu a ukázat někde obličej tak na to by ani super filtr nestačil :D Od narození dcerky máme pořád něco, vlastně za celý rok nebyl den kdyby neplakala..Buď to jsou zuby, nebo vyrážka, spálení od sluníčka, opruzení, horečka..nebo se jí prostě jen chce spát a neví jak do toho...navíc teď má období, kdy nechce být u nikoho jinýho než u mě...a ikdyž jí miluju z celýho svýho srdce, prostě mi chybí ten čas sama pro sebe. Moc. Upřímně si neumim představit, že bych se měla starat ještě o jedno..Moje okolí tohle moc nechápe, kamarádky nemají děti, tak to všechno vidí hrozně jednoduše...Babičky máme daleko..Několik dní jsem každý večer manželovi doma brečela, že to nezvládám, že mě všechno bolí a že jsem byla fakt vtipná, když jsem si kdysi říkala, že jsem unavená...Důležitý je si to přiznat a vědět, že jsou kolem lidi co to chápou, co to prožívají a mají to stejně. Mámy to chápou. Tak bych Ti chtěla říct, že jsi skvělá máma, že se o malýho skvěle staráš, jako málo která! A že to zvládneš! Zvládneme! Protože jsme mámy a to je naše superpower :) Alice

    OdpovědětVymazat
  25. Terezko, jsem vděčná osudu, že jsem se s tebou mohla seznámit na živo na Blogerfestu. Jsi krásná bytost. Myslím, že s tímto tvým článkem si oddechlo mnoho z těch, kteří si říkali: "jak to ta Terka všechno zvládá???" Přeji ti, abys byla nejvíc tím kým chceš... klidně "jenom" MÁMOU. Protože ty jsi celým světem pro své dítě.

    OdpovědětVymazat