Stránky

pátek 30. března 2018

Jedna procházka po norských plážích

Je pozdní odpoledne. Nohy se nám boří do písku. Vedle nás se lámou vlny z tý slaný modromodrý vody a racci se nechávaj unášet větrem nad dunama písku. My míjíme surfaře v neoprenech, holky bláznivý na koních s naleštěnýma přilbama a pár norských rodin nabalených ve svetrech a čepicích se vzorem Marius. Procházíme kolem plážovejch srubů s překrásným výhledem. Tam se musí ráno snídat. Taky si to už představujete v hlavě? Voňavej křupavej chleba, čerstvý vajíčka z farmy opodál, slaný máslo a k tomu naloupat pár krevet. A taky horkej čaj, čerstvej džus z mrkve a řepy a kafe. Klidně dvě. Nebo tři. A pak si v tom loudavým ránu povídat o všem možným a pozorovat jak v dálce plujou veliký lodě a maják bliká do rytmu. 

Ten maják se dá pronajmout a můžete v něm přespat. Odvezou vás tam malou lodičkou a připraví košík s jídlem.
No není to romantika jako blázen?





Na takový pláži bych se mohla procházet až do aleluja. Ale víte, jak to je. Vždycky máme nějakou představu o tom, co bychom dělali, kdybychom bydleli tady a támhle. A jak by určitě náš život byl mnohem lepší a hodnotnější. Já jsem na to představování naprostej expert. Hned si všechno maluju v těch svých představách.

Jenže problém je v tom, že ty věci zevšední. Zevšední natolik, že nám už nepřipadají tak skvělý a úžasný jako na začátku. 

A je vlastně úplně jedno, jestli žijete v nádherným domečku na irským zeleným útesu, v dřevěným srubu v horách, nebo bambusový vile na pláži. Téměř všichni v sobě máme určitý impuls v těle, který nás pořád nutí zlepšovat se, posouvat se v životě dál. A když s tím neumíme pracovat v naší hlavě, i kdybychom měli náš život sebevíc barevnější a úžasnej, pořád nejsme spokojení a chceme něco jinýho. 

Poznáváte se? Já úplně.

Já se s tím učím pracovat snad celej svůj život. Vážit si každýho splněnýho snu, jako kdyby to byl zázrak. Poodstoupit od něj dál a podívat se na tu celou dlouhou náročnou cestu. A ruku na srdce? Myslím, že se to budu učit ještě celej život. Je to totiž dost tenkej led. Nezakrnět na jednom místě a vyvíjet se dál, ale zároveň nežít pořád v tom, že chceme něco lepšího. 

Celá ta spokojenost je možná o tom najít balanc mezi tím, abychom si vážili toho okamžiku, ve kterém zrovna jsme a zároveň měli odvahu snít, ale k té představě se neupínali až moc. 

A mně k tomu vždycky pomůže jedna dlouhá procházka po pláži. Kdy do plic nabíráte prosolený vzduch a máte čas proplouvat vzpomínkama na to, když jste se tu procházeli a neměli jste vlastně skoro nic. Pomalu ani na nájem.











Tak nádhernej den přeju a zkuste od toho vašeho života poodstoupit na chvilku trochu dál. Uvidíte sami, jak vám to otevře mysl.

Vaše TerezaInOslo

7 komentářů:

  1. Krásný článek a nádherné fotky, ze kterých dýchá štěstí.
    hanap

    OdpovědětVymazat
  2. Pod Vaše slova se mohu jen a jen podepsat! My ženy to snad máme ještě více než muži ;-)Ale Po té pláži bych se ráda procházela taky,klidně i každý den!Krásné dny na sever!

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherné,byla jsem v Norsku a chystám se zase.Moc vás zdravím z Plzně.Byla jste Terezko úžasná jak jste nám všem podepisovala a někde přidala pár slov do knihy Ślehačková oblaka.Pořád vzpomínám. Mějte se hezky.I.

    OdpovědětVymazat
  4. Je asi pravda, že člověk často tíhne za tím co zrovna nemá, já to tak měla po stěhování taky :) malej je kouzelný♥️

    OdpovědětVymazat
  5. Nejzbytečnější odpad na světě: kapsle do kávovaru
    06. dubna 2018 11:32 / Shutterstock
    0 0 / Iva Dvořáková
    Kapslová káva se stala součástí životního standardu, nabízejí ji firmy svým zaměstnancům, je téměř v každé domácnosti a stala se samozřejmostí všude okolo nás. Za pohodlnost ale platíme vysokou cenu. Kapsle jsou totiž obrovskou zátěží pro životní prostředí.
    Je to tak opojně pohodlné – do přístroje vhodíte kapsli, zmáčknete čudlík a za malou chvilku vás v nose pošimrá líbezná vůně lahodné kávy. Jdete si vychutnat zasloužené kafíčko a cestou hodíte do koše použitou kapsli.

    To je přesně ten moment, který je na kapslových kávovarech problematický. Že se kvůli hrnku kávy smíříme s přístupem "použít a vyhodit". Jak vybrat kapslový kávovar, si přečtěte zde.

    Obtížná recyklace
    Jedním z nejpalčivějších problémů kapslové kávy je způsob recyklace kapslí. Kapsle jsou totiž vyrobeny kombinovaně z více materiálů – zejména z plastu nebo hliníku.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Terezo,
    Poslala jsem ti clanek o recyklaci kapsli, ktere tak propagujes a zaroven se snazis zit eko....ale diky za hezke fotky Norska....
    Radka

    OdpovědětVymazat
  7. Ty fotky jsou moc krásné. Norsko musím brzy navštívit. :)

    OdpovědětVymazat