Stránky

čtvrtek 8. února 2018

Jedny poloviční narozeniny, brunch ve městě a pětihodinová procházka

Je sobota ráno. A úplně si říká o to, abychom se zase líně váleli v posteli až do oběda. Ale dneska ne. Dneska máme po dlouhé době v plánu brunch s přáteli v centru Prahy. A já se těšim jako malá. 

Vylidněná Praha po ránu je naprosto magická. Procházíme centrem po kočičích hlavách, Williamek je napapanej, před odjezdem dvakrát převlečenej (a diplomaticky řečeno to nebylo kvůli tomu, že se mi nezdál jeho outfit:), já Johniho obejmu kolem ramen a říkám mu: "Ty jo, proč tohle neděláme častěji?" :) Mám úplně ty motýly v břiše a tak trochu pocit, jako by tu dvaadvacetiletou holku, co se zasněně prochází sama po Aker Brygge, nechal na chvilku někdo nahlédnout do vlastní budoucnosti. Akorát vyměnila Oslo za Prahu.

Přistihnu se šťastná až do morku kosti. A nemusí se dít nic převratnýho. Prostě se máme (rádi). 




Williamek brunch prospal a my se napucli. My holky jsme se nežinýrovaly a objednaly tu největší sladkou snídani, co tam mají.  A byla to jasná trefa do černýho. Ta teplá kaše v pánvičce byla naprosto vynikající. Stejně jako křupavej krozián a borůvková marmeláda. Kluci si objednali vejce do skla a pak snědli půlku tý naší snídaně. Byli jsme v La Bottega Linka.

Prostě jedna velká paráda.


A na odpoledne jsme měli pozvaný hosty, protože Williamkovi bylo půl roku a já se ohromně těšila až mu upeču půlku dortu. Ten jsem dodělávala v noci a protože byl fakt vysokej, trochu se mi sesunul do strany. Takže byl prošpikovanej hůlkama, aby držel tvar. Byl naprosto jednoduchej. Protože já žádný složitosti péct totiž ani neumím. Takže jenom základní piškotový korpus, několik vrstev, prokládanej směsí mascarpone - bílý jogurt - vanilkový cukr, takovej domácí pribináček, a borůvky. 

Nahoru pak větvičky z procházky, zvířátka na památku a ostružiny, maliny. 

Ještě jsem k němu dělala ty nejsladší pusinky světa, který spíš vypadají jako makronky. Ty byly pro Johniho. Jo a dort byl jenom pro dospěláky. Pro dětský hosty jsem upekla narychlo banánovo-mrkvovej chlebík.


Tenhle banana bread máte opravdu za chvilinku. A je bez cukru a žádných špatností. 

5 banánů, 3 mrkve, 3 vejce, zasypat špaldovou moukou tak akorát, nechat péct a je to.


V neděli bylo tak nádherně, že jsme se vydali objevovat krásy okolí a prošli Prokopské údolí, vylezli nahoru a došli překvapivě až do Jinonic. Vymysleli jsme spoustu lumpáren, plánů a úplně zabahněný jsme došli na pohár do Světozoru. Byla z toho dvanáctikilometrová túra a další prima odpoledne. Večer jsem upekla lososa, cuketu s chedarem a pak jsme všichni tři padli do postele s pocitem, že tenhle víkend byl fakt boží. Tak a teď to víte všechno :)


A vás bych se chtěla zeptat, co byste raději. 
Buď kratší články a častěji, nebo delší články jednou za čas?

Tak pište, pište. Protože zatím z ankety na Instastories jednoznačně vyhrávají kratší články, ale častěji. Moc děkuju a budu se těšit :) 
Vaše TerezaInOslo

5 komentářů:

  1. Možnost článků, když máš prostě co říct (od čehož se odvíjí i případná délka) ...taková v nabídce není, což?

    OdpovědětVymazat
  2. A co takhle dlouhýý a častěji? Hihi :-) :-) ;-) Hlavně hodně fotek! Týna

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Terez,
    určitě kratší články, ale častěji! :) Píšeš moc hezky, člověk se do Tvého článku okamžitě začte. Mám také Tvou knížku a přečetla jsem ji jedním dechem. Doufám, že to není Tvá poslední knížka ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj, nechybí Ti v tom receptu na banana bread máslo?

    OdpovědětVymazat
  5. Ohledně délky článků jsem pro kombinaci obou :-) A hlavně bych nerada, aby časté krátké články vedly k poklesu kvality, přijde mi, že se to na některých blozích stává (že blogerka cítí povinnost vydávat články a píše "články jen pro články", prostě o ničem a jen aby něco bylo). Hodně lidí teď nerado dlouhé texty, ale já bych se fakt bála, aby častými krátkými články neklesla kvalita :(

    OdpovědětVymazat