Stránky

pondělí 19. února 2018

FRESH NEWS: Velikánský maličkosti minulého týdne

Ležim u Barunky na kanapi. Sid, jejich irskej setr, se ke mně tulí, Williamek i Elinka spinkaj, já spořádala neosolenej vývar, pár kostiček čokolády, která má být zítra do auta a píšu. Je skoro jedenáct večer a Baru se chystá ještě upéct koláč. Taky do auta. Na zítra máme totiž plán. V šest ráno, ovšem to jen v tom ideálním případě, vyrážíme do hor. Na Slovensko. Samy ségry jenom s prckama. A já jsem pro vás sepsala, co se událo...

...za těch pár dní. Spoustu velikánskejch maličkostí totiž. A tady jsou. 




Williamek dostal poprvé něco jinýho, než mateřské mléko. Přesně na den po půl roce ochutnal cuketu. A ten moment, ten první moment, kdy to vaše miminečko ochutná úplně novou chuť, ten byl pro mě silnější, než jsem si myslela. 

Naše gastronomické rituály se staly jednoznačně mojí nejoblíbenější částí dne. 
 

Připojuji fotku před a po, která mi přijde kouzelná. Ten banán je totiž absolutně všude. I na zemi.

V Brně jsme se moc neohřáli. Chtěli jsme si dát dobrou snídani a pak se projít po centru. Na doporučení Kačí Smooth jsme se vydali do Brunches na francouzský toasty. Měli ale až do odpoledne všechno zarezervovaný, tak jsme ostrouhali a jeli domů. Tak snad příště.

Začala jsem běhat. Skoro každej den. A je to jedna velká paráda. Když se totiž vykopete jednou, další a další výběhy jsou už jednodušší a jednodušší. Tak to zkuste, protože ten pocit... ten pocit po běhu, ten je naprosto úžasnej. Však vy víte.


Byl Valentýn a my čekali přes čtyři hodiny na sushi. Pak jsme všichni ruku v ruce společně usnuli už v deset ve velký posteli a vlastně to byl jeden úplně obyčejnej večer a přece byl tak nádhernej. 


V sobotu dopoledne přiletěl Johniho tatínek a brácha a společně odjeli na lyže do Krkonoš. Já s Williamkem odjela na blogerskou talkshow do Teplic. A přišli jste i vy, nechat si podepsat knížky a byla to jedna velká paráda. Williamek byl zase nejhodnější široko daleko. Zlatíčko naše. Když jsem byla na pódiu, hlídala zase Bridget a culili se oba na mě z publika.


Koupili jsme letenky do Norska na Velikonoce. Budou to už naše osmý Velikonoce ve srubu a první ve třech. A asi vám nemusím říkat, jak moc se těšim na sever.

William začal lozit a během mžiku je na druhý straně pokoje. Má z toho tak obrovskou radost vždycky a je na sebe ta pyšnej. A my jsme ještě víc. 

Začala jsem zase hrát na piano. Po dlouhý době. A prsty po pár minutách přesně věděly, co dělat.


Tak a je skoro půlnoc. Koláč tady voní bytem, Williamek už měl jednu půlnoční sváču a mně už se klíží oči. Budu se hlásit ze Slovenska :) 

Vaše TerezaInOslo

2 komentáře:

  1. Terezko, včera jsem dohltala tvou knížku a musím uznat, že byla nádherná. Neskutečně motivujicí. Procházím si podobných příběhem. Už dva roky chodím s Američanem a vím, že jsem potkala životní lásku. Svého prince. Všechno je však strašně složité a všechno nám hází klacky pod nohy. Ale nevzdáváme se, bojujeme. Vím, že pokud se odstěhuju přes oceán, čeká mě podobný boj při hledání práce. Pokud zůstaneme v Čechách, tak takový a možná větší boj čeká mého přítele. Je to těžké, ale na druhou stranu obrovsky motivující vidět, jak nádherně to může dopadnout. :) Děkuji Ti za motivaci. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherný článek, je dobře, že se umíš radovat i z maličkostí.

    OdpovědětVymazat