Stránky

pondělí 26. února 2018

Jen tak.

Content Marketing

Krásné dobré ráno. Dneska je zrovna ten den, kdy mám náladou dělat věci jen tak. Nemusí mít vždycky nějaký plán, cíl, účel. Prostě jen tak. Jen tak vstát o hodinu dřív. Navonět si polštář. Jen tak si ráno dát dvě kafe místo jednoho. Zůstat v pyžamu do odpoledne. Jen tak si vzít na sebe něco, co k sobě vůbec neladí. Naladit divný rádio a usmívat se u každý ještě divnější písničky. Jen tak si dát lžičku na nos a mít tam zbytek jogurtu. Pozdravit cizí paní na ulici. Udělat stojku. Nepočítat kolik sušenek jsem snědla. Přesunout vázu s tulipány na druhou stranu bytu. A pak přesunout ještě další dvě křesla, lampu a koberec. Jen tak. Protože se mi chtělo.


Takové dny "jen tak" jsou pro mě poslední dobou tak osvobozující. Nepřemýšlet nad vším do hloubky. Prostě žít a dělat to, co se mi chce. Prostě jen tak.



pátek 23. února 2018

Tatranské dobrodružství vol.2

2015
Klimbáme se Pendolínem ve směru Praha a jsme spokojené jako nikdy. Vyhřáté od sluníčka - naskákaly tam takové ty rošťácké pihy na nose, vykrmené do sytosti - polechtaly jsme chuťové buňky, a to hned několikrát, vylyžované - po několika letech jsme obě stály zase na lyžích a ten smích plný euforie a adrenalinu se rozléhá Tatrama ještě teď, zrelaxované z nejkrásnějšího SPA, ve kterém jsme kdy v životě byly, vyspinkané do růžova - protože ve Vysokých Tatrách se prostě spí úplně nejlíp. Ráno trochu svádíte boj sami se sebou, protože z poza těžkých tmavých záclon vykukuje sem tam sluníčko a tahá vás za víčka ven do hor, na čerstvý vzduch, na procházku ke Štrbskému plesu, na výlet na Lomnický štít. Sluníčko ale vždycky vyhrálo na plné čáře a my podle místních chytly ty z nejnádhernějších dní, které za poslední měsíce v Tatrách byly.
Nikdy jsem netušila, že by se dvoudenní výlet do Tater někdy zařadil do mých TOP10 světových destinací. A stalo se! Možná to bylo i tím, že jsme si to s Barunkou (mojí sestrou) neuvěřitelně užily a konečně jsme po pár letech měly jedna pro druhou moře času na nekonečné povídání a vyprávění - o minulosti, přítomnosti i budoucnosti.
.
Nakonec jsme tento výlet vyhlásily za novou rodinnou tradici a příští rok se jede zcela určitě znovu :)




středa 21. února 2018

Malá velká vítězství


Téměř s celým světem cloumá olympiáda. U nás doma se Johni budí téměř každou noc někdy uprostřed. To aby se celej uzívanej a tak trochu zmatenej přesunul na kanape, zachumlal se tam do deky, pustil televizi a fandil Norům i Čechům v Pchojchjangu. Většinou tam pak taky do rána usne a celej rozlámanej nám to všechno ráno s tím jeho nadšením vypráví. Všechny ty mrzutý pády, slzy štěstí, emoce a nečekaná vítězství. Třeba to dechberoucí esterské.
 
Troufám si říct, že vítězství a porážky, stejně jako sport pro nás vždycky byl a bude obrovskou součástí našich životů.

 

pondělí 19. února 2018

FRESH NEWS: Velikánský maličkosti minulého týdne

Ležim u Barunky na kanapi. Sid, jejich irskej setr, se ke mně tulí, Williamek i Elinka spinkaj, já spořádala neosolenej vývar, pár kostiček čokolády, která má být zítra do auta a píšu. Je skoro jedenáct večer a Baru se chystá ještě upéct koláč. Taky do auta. Na zítra máme totiž plán. V šest ráno, ovšem to jen v tom ideálním případě, vyrážíme do hor. Na Slovensko. Samy ségry jenom s prckama. A já jsem pro vás sepsala, co se událo...

...za těch pár dní. Spoustu velikánskejch maličkostí totiž. A tady jsou. 



pondělí 12. února 2018

FRESH NEWS: Proč dneska jedeme do Brna a kde budu zítra od 5:30 na značkách?

Dneska zase zabalit saky paky a jedeme do Brna. A zítra, v úterý, když vstávaj mlíkaři a pekaři maj už upečený housky budu stát na značkách v brněnském studiu České Televize. Dostalo se mi totiž milého pozvání být hlavním hostem v pořadu Dobré ráno a takové pozvání se neodmítá. Obzvlášť, když vás poprvé zvou jako spisovatelku a mluvit se bude převážně o Šlehačkových oblacích :)

Páni, já mám vážně radost! 
Nesmírně se těším a v hloubi duše doufám, že jedinej, kterej to zaspí, bude Williamínek. 

Tak ještě jednu vzpomínkovou fotku na jeden živý vstup ze Sama Doma, kde mě nejspíš zapomněli přepudrovat, či co a leskla jsem se na všechny strany. Johni to popsal, že jsem doslova zářila :)) A to se prosím zjistilo, až když se začalo odpočítávat deset vteřin do živého vstupu a u sedmičky někdo vykřiknul: "Ježiš, ta blondýnka se hrozně leskne..." Tak tomu říkám skvělý začátek mého prvního živého vstupu na České Televizi. Vůbec mě to neznervóznilo... :))) Vůbec.


Tak krásný začátek týdne a třeba se právě na vás budu zítra usmívat z televize u té vaší snídaně. A nevstávejte. Chrupejte. Určitě se to bude dát pustit ze záznamu :) 

Vaše TerezaInOslo

sobota 10. února 2018

21 věcí, které mě naučili naši, a které bych chtěla předat Williamkovi

Nebudu se prostě žinýrovat. Řeknu to naplno. Nemohla jsem mít větší štěstí a narodit se lepším rodičům. Výrok dne. Tečka. Někde jsem četla, že někteří lidé věří, že jako duše si vybíráte svoje vlastní rodiče. Zjednodušeně řečeno, vyberete si kdesi z obláčku, komu byste se chtěli narodit. Moc dobře si to nedokážu představit, ale budiž. 

Buď jsem měla sakra velký štěstí, nebo jsem prostě přesně věděla, že doma u Kolářů to bude jedna velká paráda. 

Naši byli mladý, prdlý, táta dlouhovlasej student kybernetiky a MatFyzu, máma botanička, která věčněvěků byla na zahradě v dlouhých hippie sukních a nebo pobíhala někde po horách a sbírala bylinky. Potkali se na táboře jako vedoucí a z jedný velký lásky jsme přišly na svět my dvě. Nejdřív moje ségra, o čtyři roky později já. Naši měli srdce plný lásky, svět jim ležel u nohou, neměli moc peněz, vlastně skoro žádný peníze, ale měli toho mnohem víc. 

Selskej rozum, lásku, tý měli hodně, pokoru a velikou touhu vytvořit domov a rodinu pro ty jejich dvě blonďatý cácory. A já jim za to budu nadosmrti vděčná.


čtvrtek 8. února 2018

Jedny poloviční narozeniny, brunch ve městě a pětihodinová procházka

Je sobota ráno. A úplně si říká o to, abychom se zase líně váleli v posteli až do oběda. Ale dneska ne. Dneska máme po dlouhé době v plánu brunch s přáteli v centru Prahy. A já se těšim jako malá. 

Vylidněná Praha po ránu je naprosto magická. Procházíme centrem po kočičích hlavách, Williamek je napapanej, před odjezdem dvakrát převlečenej (a diplomaticky řečeno to nebylo kvůli tomu, že se mi nezdál jeho outfit:), já Johniho obejmu kolem ramen a říkám mu: "Ty jo, proč tohle neděláme častěji?" :) Mám úplně ty motýly v břiše a tak trochu pocit, jako by tu dvaadvacetiletou holku, co se zasněně prochází sama po Aker Brygge, nechal na chvilku někdo nahlédnout do vlastní budoucnosti. Akorát vyměnila Oslo za Prahu.

Přistihnu se šťastná až do morku kosti. A nemusí se dít nic převratnýho. Prostě se máme (rádi). 


pátek 2. února 2018

Dopis patnáctileté Tereze

Drahá Terez,

je ti patnáct a svět ti leží u nohou. Máš takovou naivní představu, že všechno, co si umaneš, se ti jednou vyplní. Prosímtě, hlavně se té představy nikdy nevzdávej. Nikdy.  
.
Sni a blázni. Padej na pusu a zase se zvedni. Všechny ty životní lekce se ti jednou budou hodit. A jednou Ti budou dávat smysl. Větší, než si kdy dokážeš představit.

Užívej si každičkou minutu s mámou. Každičkou. Nedržkuj, když se ti nebude chtít jít vynášet koš. Nevyměňuj party za večeři se všema doma. Nesměj se, když bude máma nahlas polykat ten svůj silnej černej čaj s citronem a cukrem. Jednou ti to bude sakra chybět.