Stránky

úterý 16. ledna 2018

Jak se cestuje autem s miminkem a co jsme sbalili na tři týdny?


Je prosincová sobota večer. Já toho mám až nad hlavu, protože se celý den snažím zabalit všechny ty tašky a Williamínek se rozhodnul, že zrovna dneska vyžaduje veškerou pozornost. Jako správná máma jsem si vysnila, že na cestu obalím řízky a koupila jsem k nim i ty kyselý okurky. Aby to Johni měl sakumprdumhezkyčesky. Akorát mi to nějak nevychází. Skládám, žehlím, balím, hraju si s Williamkem, kojím, žehlím, kojím, balím dárky, chystám svačinu, hraju si s Williamkem, kojím, balím... a takhle pořád dokola.  Jedno je ale jasný. Auto musíme zabalit dneska. Zítra totiž pojedeme rovnou po Johniho celovíkendovém tréninkovém kempu směr německý Kiel a dojedeme, kam dojedeme. 

Naše vánoční třítýdenní dobrodružství může začít. 
A už se ho nemůžeme dočkat!

Protože počítáme, že auto bude naplněný až po střechu, snažíme se balit chytře. První tři noci budeme spát v hotelu někde v blízkosti Kielu, pak v kajutě na lodi z Kielu do Osla, která pluje přes dvacet hodin a jednu noc si střihneme ve srubu. To abychom si odpočali, protože je to na půl cesty z Osla do Stavangeru, kde budeme na Vánoce. Balím dvě malé tašky, které jenom vytáhneme z auta spolu s kočárem a nebudeme muset přeskládávat celé auto desetkrát. Vymyšlený to máme hezky, teď to jen zrealizovat. Vymyslet na co nezapomenout a napsat si seznam věcí. 

Jako první jsem si na seznam napsala Williama a Johni se mohl potrhat smíchy.
.

neděle 14. ledna 2018

FRESH NEWS: TerezaBudeInBrno

V prosinci jsem slíbila, že se ještě jednou vydám na autogramiádu do Brna, tak mě tam příští pondělí 22. ledna budete mít jako na koni. Od 17h v Kavárně Dobrovský. A už se na vás těším! 

Na samotný event se můžete podívat TADY


Vaše TerezaBudeInBrno

sobota 13. ledna 2018

13 tipů, jak zvládnout bravurní prezentaci

Když jsem odcházela ze školy, měla jsem obrovskou radost především z toho, že už nikdy nebudu muset mluvit na veřejnosti. Jsem si myslela... Naivně... Vždycky totiž, když jsem měla o něčem mluvit, nespala jsem z toho tři dny. Potily se mi ruce, klepal se mi hlas, měla jsem tmu před očima a žmoulala jsem papír s poznámkama, na kterém jsem stejně nikdy nic nepřečetla. 

Byla to katastrofa. Od gymplu, přes univerzitu až po prezentaci na hodině norštiny.

Trochu jsem zestárla, něco málo prožila a v posledních letech mi do schránky lítají pozvánky na přednášky - o tom, jak žít svůj vlastní sen, o blogování, o tom, jak rozjet svůj vlastní business, o marketingu a sociálních sítích, jak vybudovat firmu, o tom, jak se žije ve Skandinávii, nebo třeba o tom, jak se kloubí mateřství s prací, A mně se pokaždé při čtení emailu, nebo telefonátu tak trochu mlží před očima. Znám svoje silné stránky a ty se snažím ve svém životě využívat naplno. A přednášení na veřejnosti nikdy nebylo tou mojí silnou stránkou. Vždycky jsem obdivovala všechny ty bravurní řečníky, kteří si omotali publikum kolem prstu a celou prezentaci je dokázali zaujmout tak, že z něho nestrhli pozornost. Jenže někde se to ve mně zlomilo. Po pár přednášení pro pár lidí o tématu, který mě nesmírně baví, a o kterém bych mohla přednášet hodiny a hodiny. Pamatuju si to jako dneska. Cestou na přednášku se mi podlamovala kolena a já se bála, že zas budu mít vyschlo v puse a všichni uslyší, jak jsem nervózní a z toho budu ještě nervóznější. Je to pár let zpátky a pamatuju si, že tenkrát mě uklidnilo to, že byla přednáška hodně neformální a já jsem mohlo polosedět na takové vysoké barové židli. Tenkrát se to ve mně zlomilo. Tenkrát jsem z přednášky o blogování odcházela naproto nabitá energií, že jsem bravurně zvádla něco, čeho jsem se tolik let obávala. A od té doby sem přednášela na mnoha akcích, na póidu, bez pódia, s mikrofonem, bez mikrofonu, sama, ve dvojici, těhotná, netěhotná, pro 20 lidí, ale i pro víc než tisícovku v obrovské hale. A z každé prezentace jsem si přinesla nějaké poučení, poznala jsem sama sebe a vím, co mi pomáhá. A proto píšu tenhle článek, protože bych za něj před lety byla sama moc vděčná. A to, na co jsem za ty roky přišla je tak sakra jednoduchý.

 "Být připraven, toť vše!"



pondělí 8. ledna 2018

Otázky na tělo vol.2

Máš z něčeho strach?
Mám strach z nemocí a z toho, že kvůli nim ztratím své blízké. Velký strach. A taky z řízení auta. Dlouho jsem neřídila a odhodlávám se znovu začít. Na jaře... hmmm, pořád to posouvám. Řízení mě bavilo, autoškolu jsem milovala a odřídila jsem velkou část našeho rodinného roadtripu po západním pobřeží Ameriky. Ale pak jsem se přestěhovala do Osla a tak jsme auto neměli... a teď po těch letech se mi do toho auta nějak nechce sednout. Ale strach z řízení se dá překonat. A překonám ho. Ten první se překonat nedá. Ten se dá jenom na malou chvilku potlačit... malou.


pondělí 1. ledna 2018

Nejlepší momenty roku 2017 a pár kopanců do zadku

Když jsme při včerejší večeři vzpomínali na nejlepší momenty roku 2017, většina z nich byla o Williamínkovi. Tenhle koblížek štěstí holt už nic nepředčí. Přesto se ale našli i nějaké další momenty, na který rádi vzpomínáme, tak šup na ně. Rok 2017 byl pro nás jeden z těch nejkrásnějších a zároveň nejnáročnějších.  Děkuju, že jste tu nádheru i kopance prožívali se mnou. Děkuju za tu nádhernou energii, kterou tu vytváříte, i za každý nesmělý úsměv na ulici, když se stydíte pozdravit, ale já stejně vím, že to jste vy. A děkuju za každý nádherný email, který v sobě nese ten váš životní příběh. Tenhle týden budu rozesílat víc informací o KLUBU, na který se tak moc těšim. Jedno velké děkuju letí k vám za to, že jste byli součástí mého života, protože ho celkem bravurně ovlivňujete :) Děkuju!

V lednu se se máchali maršmelounový sněhuláci v horký čokoládě ve srubu a my přivítali nový rok 2017 spolu s Bridget a Máťou. Já s neviditelným břichem a nealko bublinkama.