Stránky

středa 20. prosince 2017

Bláznovství posledních dní a pohoda ve srubu

Jsme v Norsku. V tom kouzelným srubu, kterej znáte z vyprávění. Mám tlustý ponožky, jsem zabořená do polštářů na kanapi a oheň z krbu mě hřeje do tváří. Alexa tu vyhrává "All I want for Christmas", Williamínek a táta si hrajou a pohoda by se tu dala krájet. Ale než jsme se k ní prokousali, to bylo něco. Prosinec byl ještě bláznivější, než jsem si vůbec dokázala představit. Ale to je klasická Tereza, která si to vždycky představuje, jak Hurvínek válku. Pět autogramiád po celé republice během pár dní? "To zvládneme!", jednoho dne řekla a taky že zvládli. S Williamínkem a Johnim, kterej broučka nosil, uspával a kolíbal, zatímco máma kreslila oblaka do vašich knížek.

I když nám to dalo zabrat, za nic na světě bych to nevyměnila. Protože ta setkání s vámi byla naprosto okouzlující. A zas a znovu mi ukázaly, že to, co píšu, má smysl. A pro někoho větší, než jsme si kdy dokázala představit.
 



Celej prosinec jsem toho měla tolik na srdci a neměla jsem ani chvilku to napsat sem. A když jsme včera přijeli do srubu, v jednu ráno, utahaná po cestě, řekla jsem si, že už prostě musím. Připravila jsem si počítač a všechny ty dojmy chtěla vměstnat do pár řádků. Akorát jsem usnula při kojení, vedle Williamínka a celou noc prospala oblečená, v čepici, v kalhotách, s řasenkou, kterou jsem měla po celým obličeji. V sedm ráno jsem se dokolíbala do koupelny, viděla to roztomilý strašidlo v zrcadle, který mě zas a znovu proplesklo, ať zapomenu na článek a mažu odpočívat. Tak jsem se převlíkla a do půl jedenáctý se choulila k těm mým klukům. Já nevím, kolikrát si ještě sama nafackuju, abych to nepřeháněla. 

Když mě to to moje (s)vědomí občas dokáže skoro sežrat. Máte to taky tak?

Ve srubu je ale vždycky taková pohoda, že i kdybyste v plánu odpočívání neměli, stejně se uvelebíte do deky a přitáhnete si k sobě nějakou oblíbenou knížku a horkej čaj. A to semele i mě. A vždycky se na to ohromně těším, protože je to skoro jediný místo na světě, kde odpočívání jde i mě. Takže sobě, i vám, ordinuju vánoční lenošení. Je jedno, že nemáte vyleštěný okna, nebo uklizenej špajz. Hlavně, abyste měli uklizeno ve vašich srdcích a tu pohodu kolem sebe rozdávali vy. Pak budou někomu ta okna šumák.  A ty Vánoce budou mnohem mnohem krásnější.


A co se tedy v tom prosincovém bláznovství dělo? 

Pět autogramiád po celé republice, několik interview nových zaměstnanců, oslava českých Vánoc, schvátila nás všechny nemoc, měli několik vánočních návštěv a setkání, sbalili jsme, připravili byt na norskou návštěvu, která si ho půjčuje přes Vánoce, ujeli jsme tisíce kilometrů, strávili jednu noc v hotelu v Hannoveru, dvacet hodin na lodi z Kielu do Osla, den v Oslu a ujeli jsme nekonečnou cestu z Osla do srubu. 
Když jsem kojila někde uprostřed lesů, kde bylo úplně zasněženo a my měli za sebou už asi čtyři objížďky vesničkama, měla jsem pocit, že už nikdy nedojedeme.  Dojeli jsme. A čekají nás tři týdny norské pohody. 

A já se úplně nejvíc těším i na to, že budu mít konečně víc času i na vás. 
Těším se na tu vaší vánoční pohodu.
Vaše TerezaInOslo

7 komentářů:

  1. Proč jste neletěli???

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Předpokládám, že kvůli miminku? :-) Anebo třeba proto, že je prima mít auto a vše v něm, místo mačkaní do kufrů..

      Vymazat
  2. Přeji příjemně prožité vánoční svátky a do Nového roku jen to dobré !! Šá

    OdpovědětVymazat
  3. Taky by mě zajímalo, proč jste neletěli? přjde mi takováhle cesta s malym miminem uplnej mazec!

    OdpovědětVymazat
  4. Letadlo a jeden kratky let a auto z pujcovny na jezdeni po Norsku na celou dobu pobytu a je cestovani s malym ditetem vyreseno. NECHAPU to setreni a dvoudenni kodrcani...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak dlouhá cesta, noc v hotelu a cesta lodí...to mi jako šetření zrovna nepřipadá...obě varianty mají své výhody i nevýhody...A půjčení auta v Norsku taky nebude nejlevnější...každopádně by bylo zajímavé spočítat, která varianta by vyšla celkove levněji, peníze ale jistě nebyly jediným kritériem při volbě cesty

      Vymazat
  5. Myslím, že Terce a Johnimu nešlo o to, co je levnější. Ale o to, co bude lepší pro jejich dítě a komfort.
    A já bych si vybrala cestu autem! Malé mimina to zbožňují a většinou v autě spí. Zastavíš si, kdy potřebuješ. Neumím si představit ten stres, když by dítě špatně zareagovalo na letadlo a celý let třeba proplakalo?!A hlavně si člověk může sbalit, co chce a nelimituje ho váha zavazadla. I když jsem jezdívala se synem na týden pryč, měla jsem narvané auto až po střechu - kočárek, hrací deku, hračky, milion nezbytností "co kdyby".
    Terka takhle s malým dítětem cestovali poprvé a to je člověk nervozní. Nikde netvrdí, že tam budou jezdit autem pokaždé. Věřím, že až se otrkají, že poletí i tím letadlem :)

    OdpovědětVymazat