Stránky

středa 1. listopadu 2017

Šlehačková oblaka pokřtěná šlehačkou

Venku fučí vítr jako o život. Na Dyzajnbloku, kam jsme se v neděli chystali, uletěla střecha. Williamínek má nejspíš další růstový spurt, takže jsem se celej den jenom válela v teplácích na kanapi a krmila a krmila. Je neděle večer a já se probíjím na přeplněném Hlavním nádraží davem lidí, kterým zrušili kvůli vichřici vlak tam někam domů. Řeknu svoje jméno, dostanu bedýnku s oblečením, vlítnu do kabinky a koukám na sebe. Nenamalovaná, vlasy strčený ledabyle pod čepici a kruhy pod očima. Hm, tak sice takhle jsem si ten výběr outfitu na křtiny knížky teda vůbec nepředstavovala, ale co. Představovala jsem si, že půjdeme někam na romantickou procházku Prahou, a když budeme brázdit s kočárkem jednou z těch zapadlých uliček, uvidím ve výloze tu tylovou zelenkavou sukni, kterou jsem na ten křest "až jednou bude" vysnila. Ale znáte to... ty naše naivní představy. Někdy je máme i kvůli tomu, aby se rozplývaly. Hlavní je, že budu mít vůbec něco na sobě. Bridget mi poslala link, kde tylový sukně mají, tak jsem objednala a doufala, že stihne přijít. A k tomu jsem do toho virtuálního košíku přihodila jedny boty, do kterých jsem se zamilovala. Vážu vlasy do drdolu, natahuju tu starorůžovou nádheru a nazouvám ty skvostný botky, který mi učarovaly. Straší tam jenom ty otlačený pruhy od ponožek na mých kotnících. Kouknu do toho zrcadla znovu a usměju se sama na sebe. 

Tak tohle je ta spisovatelka z mých snů? 
To je ona! To je pocit!



A najednou mě to přepadne. Konečně. Já zítra křtím knížku. Tu knížku, nad kterou jsem se tolik měsíců, let lopotila. Která mi v noci nedala spát a tolik mi vyčítala, že si na ní neudělám čas. Je tady. Je na světě. 

A nejlepší na tom všem je, že to žádnej sen není. Tohle se teď děje. Seskočím z toho narůžovělýho oblaku, zaplatím, prodru se davem zase zpátky a upaluju domů.

Balím tašku pro Williamínka a pro sichr k obláčkovýmu body s šedým svetrem přihodím radši ještě další dva náhradní oblečky. Kdyby náhodou. Pro sebe náhradní outfit nemám, to už by bylo příliš. Ale pořád přemýšlím, jaký to asi bude. Tak moc se těším a zároveň si říkám, co to dělám. Proč radši nezůstanu doma v těch teplácích. Vždyť je to mnohem pohodlnější. "Terezo!", naštvu sama sebe. 
Bridget po večerech vyrábí obláčky na fotostěnu, dotahuje všechno, na co jsem já neměla absolutně čas a já jsem ji vděčná až do aleluja. Několikrát dokola ještě projíždím, jestli máme na zítřek všechno... černou propisku, boty, plenky, ...

Druhý den ráno se probouzím a Johni se na mě usmívá a připomíná, že "Today, Tereza! Today is your day!" Já se hrabu zpátky do peřin a začínám se těšit. O pár hodin později už sedím v hubu, a nechávám se hýčkat Míšou Polomis, která ze mě vykouzlí dámu s kouřovýma očima a se zapletencem, kterej jsem našla na Pinterestu. Jsem ji vděčná, protože si ani nepamatuju, kdy jsem si připadala takhle. Bridget se mnou ještě jednou projíždí program, plánujeme, kam dáme ty nádherný cupcaky s obálkou knížky, který jsem si vysnila. Upekla je nejšikovnější Hanička Maryšková z Cakeland Cupcakes, která nám už připravovala Candy Bar pro Elinky první narozeniny.  A do toho volá Linda s Radkem, kteří pobíhají po Praze a shánějí bílé balónky, který nikde nemaj. 

To jen, abyste tušili, jakej mumraj to byl.

Už se to blíží. Krmím broučka v hubu, zatímco Johni se všema už jsou na cestě, aby připravili fotostěnu pro Instagraf, zavěsili obláčky, poskládali cupcakes, přivítali jazzovou zpěvačku Zuzanu Vlčekovou a na všechno dohlídli. Máme ještě čtyřicet pět minut do začátku komorního křtu. Johni volá, že už dvacet minut stojí v zácpě na nábřeží a já přemýšlím o variantě B, že bych tam došla pěšky s kočárkem. To je mi okamžitě vyvráceno. Prej by nás to odfouklo, zmrzli bysme a já bych tam na těch botech nedošla.

Po nekonečných minutách konečně nastupuju do auta. Do začátku zbývá dvacet minut. Celá Praha stojí a Williamínek brblá ve stojící koloně za všechny ty řidiče, kteří jsou naštvaní. Tedy, jeho brblání později vystřídá jekot a já na něj hraju divadlo s chrastící zvonící hračkou, rozsvěcím, zhasínám světlo, zpívám mu, nic nezabírá. Takže jedeme na křest s uplakaným, slušně řečeno, Williamínkem. Tedy spíš stojíme v koloně.
Konečně parkujeme a upalujeme do SmetanaQ, kde jsou už všichni vyrovnaní. Nadechnu se a vydechnu a otevírám dveře. Páni, tam je lidí. Zpěvačka Zuzana s klavíristou trylkují jazzové variace, bublinky se vznáší v Proseccu a já mám obrovskou radost, že vidím ty moje nejbližší, kteří si udělali čas a přišli. Nemám ani chvilku se se všema pozdravit, dostávám květiny, pusy, obejmutí. Vidím ty, kteří jsem tak dlouho neviděla, ale kteří mají třeba jednu větu s jejich jménem v knížce, protože pro mě tolik znamenají. První část křtu totiž byla komornější, byla tam média a moje rodina a přátelé, abych pak měla čas jenom na vás.

Vznáším se na tom šlehačkovým oblaku jako nikdy předtím. A žiju tím nádherným momentem.



Kouzelná Zuzana Vlčeková


Moje úžasná ilustrátorka Lucie Jelínková
Babí moje
Ségra Barunka mi křtila knížku šlehačkou

Vynikající cupcakes od Haničky z Cakeland cupcakes
Matyáš Ramba, taky znáte z knížky

A najednou si uvědomím, že to nejlepší, vy, ještě teprve přijde. 

Kolem půl sedmé krmím Williamínka někde v klidnějším rohu kavárny a Johni mi nadšeně hlásí, že před kavárnou stojí dlouhatánská fronta lidí. Vážně? On někdo vážně přišel? To musíte být vy. Vy vážně existujete. To nejsou jenom nějaká imaginární čísla, která jsem si vymyslela. Nechám broučka si trochu odpočinout, upravuju sukni a tričko a vyrážím se podívat do víru dění. Páni... nemám slov. Jak tohle ukočírujeme? Přišlo vás tolik! V tom potkávám Terez S., tu, která mi snad jako první napsala tak nádhernou a dlouhou zprávu o tom, jak s ní blog pohnul a mě tenkrát v tom jednom oslovském uloudaném podvečeru úplně rozplakala. 
 
Prodírám se tolika nádhernými úsměvy od milých lidí a hledám mikrofon, abych vás mohla všechny pozdravit. Jenže mikrofon nikde není. Prostě na něj někdo zapomněl. A nemáme ho. No... tak to bude něco. Co teď? Improvizuj, holka zlatá. Část, kdy jste se mohli ptát na to, co vás zajímá se v mžiku vypařila. A taky tedy nevím, jak budeme křtít, když nás nikdo neuslyší. Ehm... Tady není čas na hrdinství... Snažím se všechny přivítat a absolutně to není v mých silách. Podle mě mě polovina lidí vůbec neslyšela. Ale ve zkratce jsem se snažila všechny přivítat a celou situaci vysvětlit. Takže jediný, co v tu chvíli můžu udělat, bylo si sednout ke stolu a darovat vám alespoň úsměv, podpis a pár vět. 

Byla jsem z toho špatná, protože tak to vůbec být nemělo.


Ale vy jste byli naprosto úchvatní. Usměvaví. Nádherní. A přesně takoví, jaký  jsem si vás vysnila. Dostala jsem nádherná obejmutí, květiny, jeden úžasnej dort, ručně upletenou čepici pro Williamínka a tolik nádherný energie, že z toho budu čerpat ještě hodně dlouho. Jednou jsem kreslila jednorožce, každýho jsem se dvakrát ptala na jméno, protože jsem ho vždycky (!) v tý euforii zapomněla.  Jo a taky jsem v tom víru dění něco vymyslela. Něco pro vás. A něco pro to, abychom na sebe měli víc času. Ale to budu muset ještě propracovat. 

Nádherný účes od Míšy Polomis
Moji princové

Děkuju vám za ten nádhernej večer. Děkuju vám za to, že knížku čtete. Děkuju vám za to, že mi píšete, jak se vám líbí, a že jste ji přečetli jedním dechem. A děkuju vám za to, že jste to byli vy, kteří za ní můžou. 

A možná jste si všimli, že je tu podzim a s ním nový ročník soutěže Blogerka roku. Kdybyste měli chuť, hlasujte pro ty vaše oblíbený blogy. Je totiž nádherný vidět tu podporu čtenářů, kteří vás mohou dostat do finálové desítky. 

A kdybyste chtěli podpořit nějakou tu holku, co žila v Oslu, hlasovat můžete přímo TADY. Uděláte mi obrovskou radost! Děkuju :) 

Vaše TerezaInOslo

P.S. BRNO a OSTRAVA se může těšit na setkání příští týden. V pondělí 6. listopadu v Kavárně Dobrovský (Joštova 6) od 17h Facebook event TADY a v úterý ve Forum Nová Karolína (Jantarová 4) od 17h Facebook event TADY. Budu se na vás těšit. Moc! :)

12 komentářů:

  1. Milá Terez, dlouho jsem váhala, jestli si knížku koupit nebo ne, ale teď je mi to naprosto jasný! Po tomhle článku jsem si řekla, proč ne? Když ty děláš radost nám, tak já udělám radost tobě. :-) (Karma!) Takže o obědové pauze letím do knihkupectví.
    A už se těšííííím!
    PS: Víš jak pořád vidíš určitýho člověka stejně? Třeba Williamka pořád uvidíš i v dospělosti jako toho malýho chlapečka. No...tak já tě do téhle chvíle viděla pořád jako tu (ne)obyčejnou holku z Osla a na těhle fotkách vypadáš jako spisovatelka. Boží proměna! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ani, moc děkuju :) A těším se, jak se bude líbit.

      Krásný večer
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  2. Ahoj Terezko, krásný článek a fotky, moc ti to slušelo, úplně jsem se znovu přenesla na křest. Tu situaci s mikrofonem jsi zvládla bravurně! Děkuji za knížku, zpříjemňuje mi rána při cestě do práce a večery před usnutím. :) Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc děkuju za krásné setkání :) Mikrofon byl "skvělej" :)))

      Děkuju a těším se na další setkání!
      Vaše TeerzaInOslo

      Vymazat
  3. Dlouho jsem uvažovala, zda jít či nejít. Nakonec to za mě vyřešila nemoc, takže děkuji za reportáž pro nás, které jsme se nemohly dostavit. Gratuluju a přeju hodně dalších úspěchů!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, tak snad už je ti líp :) A třeba se ti bude chtít 13. 11., kdy se koná autogramiáda v Praze :)

      Krásný večer
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  4. ahoj Terezo, kniha bude určitě čtivá a zajímavá, ale musím říct, že už šlehačková oblaka začínám mít trochu averzi, je už totiž nějak všude přešlehačkováno...chápu,že to je úspěch, radost, ale už se těším, až se bude nějaký článek nebo fotka bez té knihy a né o té knize.. měj se krásně a neber to moc osobně, je to jen názor :) už bylo napsáno mnoho spoustu knih, ale takového povyku.. už je to trošku moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezký den, děkuju za komnentář :) Jé, to mě mrzí. Ale blog vždycky byl a vždycky bude o tom, co se v mém životě odehrává. A momentálně opravdu knížkou, reakcemi čtenářů a setkáními s vámi naplňuji většinu svého času, takže se to přirozeně promítá i do blogu :) Vždyť ty články číst nemusíte, pokud vás nebaví.

      Hezký večer
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  5. V knihovně knížka stále není, tak jsem zvědavá jak dlouho to vydržím. Možná to udělám stejně jak s prvotinou Nevyléčitelné optimistky - koupím, přečtu a donesu do knihovny aby ji taky měli, u nás v polozapadákově.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, ty jsi hodná :) Děkuju těším se, že si bude moct přečíst i někdo další.

      Krásný večer
      Vaše TerezaInOslo

      Vymazat
  6. V naší knihovně v Praze taky není, ani jako ekniha, Tak ráda bych si ji koupila, ale nelze.

    OdpovědětVymazat
  7. Milá Terezo. Zrovna jsem knížku dočetla. Je úžasná. Takova opravdová. děkuji Vám za ni. Martina

    OdpovědětVymazat