Stránky

neděle 8. října 2017

Každý den se počítá

Je něco málo po jedenácté večer. Mám vlasy v rozdováděném drdolu, ušmudlaný brejle, skoro vystydlej čaj na stole a nohy v růžovejch bačkorách. John Erik zrovna jel vyzvednout tatínka na letiště a já sedím v obýváku a přemýšlím, o čem bych vám dneska napsala. Vždyť se dneska nic zásadního nestalo... Vlastně to byl trochu nudnej den. A v tom mě to trkne. 

"Náno hloupá...", vynadá mi moje (s)vědomí. Že prej se nic nestalo? Vždyť to byl den jako malovanej. Úplně obyčejnej, ale ohromně šťastnej.




A já vlastně ani nevím, co jsem očekávala. Že budeme v pařížským Disneylandu projíždět na loďkách světem pohádek a budeme celí upatlaní od slaďounký cukrový vaty? Nebo, že půjdeme do kavárny na snídani, pak do muzea, vydlabeme si dýni, projdeme se podzimní Stromovkou a zakončíme to doma vyrobeným sushi? A pak mi to došlo. Kouzlo štěstí není v tom, kolik toho ten den stihnete, jak výjimečný bude, v kolika kavárnách si dáte koblihu a latte a kolik lidí při tom náhodou potkáte. To největší štěstí můžete naopak cítit v úplně obyčejném dni. Když se třeba válíte v posteli, krájíte okurku do salátu, nebo si čtete knížku v teplácích a vámi projede to teplo, které vás zahřeje u srdce. Tou nádherou. Tou, která se ani slovy nedá popsat. A vy vlastně ani nevíte proč. Proč zrovna v ten tak obyčejnej moment je vám tak skvěle. A to je ono.

Když se naučíte milovat ty naprosto obyčejné chvíle, ty, které mohou leckomu připadat nudné, fádní, okoukané, tak i ten nejobyčejnější den bude nádherný.
A pak všechny ty další zážitky ve vašem životě budou jen třešní na dortu.

Občas se totiž přistihnu, že si večer lehám do postele a mám pocit, že jsem ten den nevyužila do poslední vteřiny, a že se mi trochu rozplynul mezi prsty. A vlastně jsem za to na sebe možná i trochu naštvaná. Protože ten den byl plnej nádhernejch momentů, rodiny, pohody, úsměvů a milých rozhovorů. To je to, co by se mělo počítat. 

Každý takový den by se měl počítat.

A já pořád bádám nad tím, proč mám pořád potřebu využít každou vteřinu. Možná je to tím, že jsem vyrůstala v opravdu na minuty naplánovaném týdenním programu. A když se ohlédnu do svého dětství, vlastně ani nevím, jak jsem to mohla zvládat. Před pár lety jsem našla svůj diář z páté třídy a sama nad sebou jsem kroutila hlavou. Tréninky pětkrát týdně, housle třikrát týdně, piano, nauka, zpěv, paličkování (hehe, ano, a byla jsem na to pěkná nešika, vždycky se mi to zamotalo! :) ... Volné odpoledne jsem měla akorát tak ve čtvrtek a možná i proto je doteď čtvrtek mým oblíbeným dnem. Tak možná proto...

A já bych si ještě víc přála vážit si těch obyčejných dní. Těch, kdy se vlastně nic moc neděje, a přitom se toho děje víc, než vy vidíte. Těch dní, kdy jste ještě blíž svým blízkým. Těch dní, kdy nikam nespěcháte a užíváte si každé chvilky. Těch dní, kdy nic nemusíte a máte čas na prohlížení starejch fotek nebo na pečení hruškovýho koláče. Jen tak.

Užívejte si těch obyčejností a zkuste zpomalit Uvidíte, jak nádherně vám bude.
Vaše TerezaInOslo

8 komentářů:

  1. Každý den v sobě svadim vnitřní souboj, kdy na jednu stranu chci těch 24 hodin využít co nejsmyaluplneji, udělat všechny úkoly a věnovat se vsem koníčkům a na druhou stranu bych se vlastně nejraději proletěla den v posteli a knížkou anebo u seriálu. Těžko se mezi tímto hledá balanc, takže většinou skončím "prokrastinováním", kdy se ještě navrch během toho stresuju, protože bych měla dělat něco jiného. Je to špatně, ale bohužel, doba a okolí na nás takhle tlačí a je těžké si uvědomit, že i ten proflákaný den má smysl. Přesně jak ty píšeš :-)
    Ráda bych tenhle komentář uzavřela tím, že se dneska inspirativně uložím s knížkou a užiju si den, ale opak je pravdou, zase jedna nabitá neděle až do aleluja. Tak snad příště :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ...kdyz v destive sobote sedime vsichni v obyvaku zachumlani do dek s hrnkem caje v ruce a sledujeme jeden dil Teorie velkyho tresku za druhym... Renata z Brna:)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásne napísané, tiež som si už milión krát povedala sama pre seba, že dnes nebudem nič robiť a budem si užívať každú voľnú chvíľu, avšak večer si uvedomím, že som uštvaná z celého dňa a z plánov sa nesplnilo nič....od dnes si Terezka spomeniem na tento tvoj článok a snáď mi pomôže len tak obyčajne prežívať a nič nerobiť ....ďakujem ti, Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Tak jsem zila,tak to mam rada.Zit naplno.Nyni jsem vazne onemocnela, nemoc me limituje.Mrzi me to,na novou situaci si nemohu zvyknout.Nyni kdyz musim odpocivat,snazim se na tom videt to lepsi. Moc mi to nejde.Dekuji za krasna slova.Hezke dny.JP

    OdpovědětVymazat
  5. Každý obyčejný den, kdy neřešíme žádnou vážnou diagnózu blízkých členů rodiny nebo svou, je den náderný, ať je stráven jakkoliv. Stačí si toto opakovat, a pak si budeme vážit maličkostí úplně automaticky, protože až nastane čas, kdy budeme muset řešit něco hodně vážného, uvědomíme si, že jsme vlastně měli úplně VŠECHNO..

    OdpovědětVymazat
  6. A ja som sa cez vikend naucila jedno strasne cudzie a strasne dolezite slovicko, o ktorom som doteraz, neviem preco, vobec netusila. HYGGE A to je vlastne to, o com ty, Terezka, cely cas pises a co, mozno si to ani neuvedomujes, uplne srsi z tvojho blogu. A uplne mimochodom je to to, preco su Dani najstastnejsi narod na svete....

    Lucia

    OdpovědětVymazat
  7. Jé, Terko, to je krásný článek :-) ! Mám to úplně stejně, také si vždy říkám, jak jsem ten den nevyužila na 100% a jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to tak má... A přitom také často přemýšlím proč mám potřebu vše využít na maximum a pocit nenaplněnosti, když jsem vlastně spokojená!
    Přeji hezký den :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Terezko,
    píši dnes úplně první komentář ve svém životě... Čtu tvé články a tento je prostě úžasný, jelikož se v něm strašně vidím. Po vážné nemoci mé kamarádky jsem si tak nějak uvědomila, že život není o tom uspěchaném a pořád nabitém dni... Je přesně o tom co píšeš. Stačí si to jen uvědomit... Mám kluka a teď roční holčičku a užívám si každý obyčejný den s nimi a manželem. Odstěhovali jsme se z Prahy do hor a úplně zvolnili tempo. Snažím se užít si každičký den takový jaký je, užívat si svoje děti a teplo rodinného krbu... Právě mám zaděláno na koláč, děti si hrají a manžel cosi kutí v dílně. Já popíjím kafíčko a čtu tvůj článek a je mi krásně a šťastně. Děkuji tam nahoru mé kamarádce, že mi otevřela oči a mysl. Stačí se vše jen uvědomit. Přeji Ti a celé rodině spoustu takových obyčejně-krásných dní. Lucka z hor

    OdpovědětVymazat