Stránky

pátek 18. srpna 2017

Těhotenské focení - druhá zašantročená várka z lesa

Ležím zahrabaná v polštářích, vedle mě mám malého elfíka a spolu usínáme. Poprvé se snažím napsat pár slov na blog na telefonu, ještě předtím, než mi ta víčka ztěžknou úplně. Venku je obrovská bouřka, že nám to rozfoukalo plenky po celém balkóně a já polykám ten nádhernej letní vzduch provoněnej deštěm. Je mi božsky. A pořád lítám na těch poporodních oblacích napuštěných euforií. Už je to týden, co jsme doma z porodnice a já tomu každé ráno po probuzení pořád nemůžu uvěřít. 

Máme doma miminko. Spokojený. Zdravý. Nadherný. 

Které už konečně krásně papá a máma s tátou jsou z toho všeho správně utahaný. Tak to má být. A já zatím cítím, že bych veškerou energii měla dávat broučkovi, ale už se nesmírně těším, až budu mít chvilku a nápíšu vám, jaký to všechno zatím je. Zatím jsem pro vás připravila druhou várku zahrabaných fotek s bříškem, které jsou pro mě teď tak trochu už neuvěřitelné...




středa 16. srpna 2017

Náš život je teď Williamazing

Je sobota odpoledne (5.8.) a my se procházíme po Andělu a já mám v plánu ještě pořídit stojan na piano, abych mohla mimiho uspávat ukolébavkama a ještě bych se chtěla otočit v IKEA pro rámečky do pokojíku... Mám chuť na zmrzlinu a trochu se mi stahuje břicho. To svádím na poslíčky... Ty už jsem totiž měla od čtvrtka a všichni říkaj: "Až přijde kontrakce, tak to Terezko, poznáš..." No, nepoznala... Takže jsme jeli do porodnice doslova za pět minut dvanáct. A já si vypočítala, že když pojedeme, budu mít kontrakce tak jednou za pět minut, takže po sedmi budeme v porodnici v polích. Jenže my jeli, když jsem měla jednu za minutu, takže jich bylo pětatřicet... (!) 

Johni byl roztomile nervózní a nadšenej zároveň. Úplně mu to třištělo z očí a já se neuvěřitelně těšila.

Ještě naposledy jsme procházeli seznam, abychom nic nezapomněli, Johni měl na sobě tašky do porodnice a já si ješět vzpomněla, že musíme mít poslední fotku. Dotáhla jsem ho do pokojíku a lupla jednu. Je rozmazaná, protože jsem to chytla jen tak tak mezi kontrakcema, ale je to ta naše syrová momentka, která přesně zachycuje tu magickou chvíli šmrncnutou nadšením a nervozitou zároveň...


čtvrtek 3. srpna 2017

Nový byt - prázdný, čistý, nádherný

Ležíme v posteli, všude kolem nás jsou papírové krabice, na které Johni škrábal tím jeho krasopisem Dětskí pokoj, Loznice, Bývák. To bylo rodeo stěhovat se v devátém měsíci... ale zvládli jsme to. Pomohla nám stěhovací firma, protože jsme stěhovali i velký nábytek a myslím, že nás po tom, co už po několikáté sešli a vyšli schody do pátého patra bez výtahu, pro-klí-na-li. Za jeden den jsme byli přestěhovaní a stihli jsme i vybalit ten bývák. Moc věcí totiž nemáme a to je obrovská výhoda. Tak nějak nás baví těch věcí mít málo a ty, co nepotřebujeme darujeme dál.

Usínali jsme někdy před půlnocí, zabalení do sebe a já si mohla konečně oddechnout... V hlavě mě totiž trochu děsil scénář, že se baby rozhodne přijít dřív, než by se dalo očekávat a my budeme v polovině procesu. Ale vydržel... :) Zlatíčko naše.

Tak pojďte dál, zatím tedy do toho našeho (zatím) holého království, které jsme přetřeli pár barvami.