Stránky

čtvrtek 31. srpna 2017

Jak William přišel na svět vol. 1

Probouzím se a chvilku mi trvá, než si uvědomím, že mám pořád broučka v bříšku. Tak tuhle noc taky nic. Od úterního (3.8.) termínu totiž chodím spát připravená na to, že mě v noci probudí prasknutí vody nebo zatraceně bolavý kontrakce. Usínám s tak nádherným pocitem v břiše, že třeba už možná tuhle noc. A zase nic. Zase nic. Všichni mě strašili tím, že přenášení je šílený, tak pořád čekám na to, až se to "šílenství" dostaví. A zatím nikde nic. Mám to ale zatracený štěstí a pořád to opakuju dokolakola, protože mě i pár dní po termínu pořád baví být těhotná. Každý ráno si říkám, že mi brouček dal k dobru ještě jeden den: na dopsání článků, na nakoupení zásob, na přečtení knížek, na lenošení, na dozařízení pokojíčku a na kafe s kamarádkama. 

Trochu ho podezřívám, že je po mně, a že taky rád nedodržuje deadliny :)



sobota 26. srpna 2017

Babymoon - 10 důvodů, proč se na něj vydat

Krásnou sobotu přeji. Doufám, že si ji užíváte plnými doušky. My jsme dneska měli doma paní doktorku a Williamínek je prý krásný zdravý dobře  krmený miminko a my z toho máme obrovskou radost. Já div netančila, když jsem zabouchla vchodové dveře. Tak tohle je ta mateřská radost.

Dneska v pět ráno jsem při kojení vzpomínala, jaký to vlastně bylo, když tady s námi ještě nebyl a je to divně podivný. Protože mi připadá, jako by k nám William patřil odjakživa. Vzpomínala jsem na všechna ta rána, manželský rande s břichem a náš babymoon, který jsme si s Johnim užili ještě ve dvou. A kde jsme si malovali tu naší blízkou budoucnost a snili o tom, jaký to asi všechno bude, jak bude méďa vypadat a jaký budeme rodiče. 

Myslím, že máme oba bujarou fantazii, ale takovou nádheru nečekal ani jeden z nás. 









středa 23. srpna 2017

Jaká je zatím mateřská dovolená?

Probdělou noc zahnal jeden nádhernej pohled elfíka při východu slunce, kterej ze mě rázem sfouknul veškerou únavu. Nevím, jak to dělá, ale jde mu to skvěle. Nějakým pro mě záhadným způsobem zatím totiž nejsem vůbec unavená. Ku překvapení všech. Mě samotný nejvíc.

Možná je to tím, že mě William nabíjí nádhernou energií. Možná je to tím, že jsem ještě nikdy nebyla tak ohromně šťastná. A možná se ještě pořád vznáším na poporodní euforii, která třeba za pár hodin vyprchá...



pátek 18. srpna 2017

Těhotenské focení - druhá zašantročená várka z lesa

Ležím zahrabaná v polštářích, vedle mě mám malého elfíka a spolu usínáme. Poprvé se snažím napsat pár slov na blog na telefonu, ještě předtím, než mi ta víčka ztěžknou úplně. Venku je obrovská bouřka, že nám to rozfoukalo plenky po celém balkóně a já polykám ten nádhernej letní vzduch provoněnej deštěm. Je mi božsky. A pořád lítám na těch poporodních oblacích napuštěných euforií. Už je to týden, co jsme doma z porodnice a já tomu každé ráno po probuzení pořád nemůžu uvěřít. 

Máme doma miminko. Spokojený. Zdravý. Nadherný. 

Které už konečně krásně papá a máma s tátou jsou z toho všeho správně utahaný. Tak to má být. A já zatím cítím, že bych veškerou energii měla dávat broučkovi, ale už se nesmírně těším, až budu mít chvilku a nápíšu vám, jaký to všechno zatím je. Zatím jsem pro vás připravila druhou várku zahrabaných fotek s bříškem, které jsou pro mě teď tak trochu už neuvěřitelné...




středa 16. srpna 2017

Náš život je teď Williamazing

Je sobota odpoledne (5.8.) a my se procházíme po Andělu a já mám v plánu ještě pořídit stojan na piano, abych mohla mimiho uspávat ukolébavkama a ještě bych se chtěla otočit v IKEA pro rámečky do pokojíku... Mám chuť na zmrzlinu a trochu se mi stahuje břicho. To svádím na poslíčky... Ty už jsem totiž měla od čtvrtka a všichni říkaj: "Až přijde kontrakce, tak to Terezko, poznáš..." No, nepoznala... Takže jsme jeli do porodnice doslova za pět minut dvanáct. A já si vypočítala, že když pojedeme, budu mít kontrakce tak jednou za pět minut, takže po sedmi budeme v porodnici v polích. Jenže my jeli, když jsem měla jednu za minutu, takže jich bylo pětatřicet... (!) 

Johni byl roztomile nervózní a nadšenej zároveň. Úplně mu to třištělo z očí a já se neuvěřitelně těšila.

Ještě naposledy jsme procházeli seznam, abychom nic nezapomněli, Johni měl na sobě tašky do porodnice a já si ještě vzpomněla, že musíme mít poslední fotku. Dotáhla jsem ho do pokojíku a lupla jednu. Je rozmazaná, protože jsem to chytla jen tak tak mezi kontrakcema, ale je to ta naše syrová momentka, která přesně zachycuje tu magickou chvíli šmrncnutou nadšením a nervozitou zároveň...



čtvrtek 3. srpna 2017

Nový byt - prázdný, čistý, nádherný

Ležíme v posteli, všude kolem nás jsou papírové krabice, na které Johni škrábal tím jeho krasopisem Dětskí pokoj, Loznice, Bývák. To bylo rodeo stěhovat se v devátém měsíci... ale zvládli jsme to. Pomohla nám stěhovací firma, protože jsme stěhovali i velký nábytek a myslím, že nás po tom, co už po několikáté sešli a vyšli schody do pátého patra bez výtahu, pro-klí-na-li. Za jeden den jsme byli přestěhovaní a stihli jsme i vybalit ten bývák. Moc věcí totiž nemáme a to je obrovská výhoda. Tak nějak nás baví těch věcí mít málo a ty, co nepotřebujeme darujeme dál.

Usínali jsme někdy před půlnocí, zabalení do sebe a já si mohla konečně oddechnout... V hlavě mě totiž trochu děsil scénář, že se baby rozhodne přijít dřív, než by se dalo očekávat a my budeme v polovině procesu. Ale vydržel... :) Zlatíčko naše.

Tak pojďte dál, zatím tedy do toho našeho (zatím) holého království, které jsme přetřeli pár barvami.