Stránky

čtvrtek 27. července 2017

Jedna dramatická nemocniční etuda

Je šest ráno. Já se budím naprosto čilá, i když poslední dny bych mohla spát až do jedenácti. Dneska ne. Dneska jsem na to až moc nervózní. Dneska ráno se jede do nemocnice. Ale ne kvůli mě, ale kvůli Johnimu. Na včerejším vyšetření mu totiž našli podezření na boreliózu, nebo klíšťovou encefalitidu a dneska ho poslali na neurologické vyšetření, které se nazývá lumbální punkce. 

A podle popisu to vypadá stejně strašně, jako to zní. 

Autor: Katka Sedláková, Dream & Live Magazine     


Velkou jehlou vám napíchnou páteřní kanálek a několik minut odebírají mozkomíšní mok. Ten se pak posílá na analýzu do laboratoře. Vy se musíte schoulit do klubíčka a doktor vás upozorní, že když se jehlou dotkne nervu, můžete očekávat, že vám nohama projede něco jako elektrický šok. Ten prý není vůbec nebezpečný, jen hodně nepříjemný. Bože...

Brzo ráno přijíždíme do nemocnice. Johniho už na neurologii všichni očekávají a asi tři lidé Johniho nazývají přezdívkou ten-anglicky-mluvící-s-dlouhým-jménem. Všichni se na něj usmívají a já ho trochu podezřívám, že on na ty doktory použil jednu z jeho oblíbených českých frází. "Ty máš hezký šaty..." možná tentokrát vynechal.

Sedím tam s Johnim v té ordinaci s milou paní doktorkou, která všechno s klidným hlasem a pomalu vysvětluje. Já poslouchám každé slovo a snažím se vypadat, že to bude všechno dobrý. Když nám paní znovu říká možnosti, u kterých zdůrazňuje, že vidí velmi malou šanci, že to nebude jedna z nich, tak si celá nervózní mnu upocený dlaně.  

Možnosti, které jsme od doktorů dostaly byly totiž následující: pokud to bude borelioza, nechali by si Johniho od dneška minimálně na tři týdny v nemocnici na antibiotikách na kapačkách. Pokud by to byla klíšťová encefalitida, musel by dodržovat pět týdnů naprostý klidový režim, ve kterém by si neměl ani číst, ani koukat na televizi, skoro se vůbec nepohybovat, jen ležet, v naprostém klidu a vůbec se nevystavovat stresovým situací. Varianty jsou, shrnuto podtrženo a slušně řečeno, jedna horší než druhá...  vzhledem k tomu, že mám termín porodu za týden. Nedokážu si absolutně představit, že by si teď v tuhle chvíli Johniho nechali v nemocnici na kapačkách tři týdny, nebo že by musel mít takový klidový režim, aby se skoro nehýbal... 

V hlavě si maluju, že porod budu muset prostě zvládnout sama. První týdny s miminkem taky a jsem sama překvapená, jak obrovsky silná si najednou připadám. My přece dokážeme všechno na světě. Už jsme si to několikrát vyzkoušeli. A když se ten život jednoduše se..., tak se k tomu postavíme čelem. Johni tam sedí na tom lehátku, trénuje s paní doktorkou sed do klubka a já už se vidím, jak mu malýho chodím jednou za čas ukázat k posteli. 

To zvládneme. Musíme. 
I když obě varianty zněly v této situaci naprosto příšerně. 

Najednou, jako by tu Terezu, která celý včerejší odpoledne trnula starostmi někdo vyměnil. Kde je ta holka, která v Johniho náruči proplakala odpoledne, protože se tak moc bála. Že Johni nebude u porodu. Že bude muset být v nemocnici, místo toho, aby si užíval ty nejkrásnější dny a týdny s broučkem. Že to bude pro oba náročný, jako nikdy. Málem jsem Johnimu zničila košili. Ty fleky mých slz mi připomínaly mi, že tohle bude ještě náročný. 

A co jsem si vlastně vůbec myslela?
Že nás to předporodní drama mine?
Někdo ťuká na dveře a do pokoje přichází team lidí. Je čas. Johnimu dávám pusu a paní doktorka mi říká, ať raději odejdu, ať nevystrašíme miminko. Vystrašená jsem akorát tak já. Odcházím na chodbu a cítím se tak hrozně bezmocná. Trošku malátně se sunu dlouhými chodbami nemocnice jako mozkomor. Těhotný mozkomor, Dojdu až do místní kavárny, kde se svalím na kanape a objednávám čaj, který srkám. Jeho chuť ani necítím. 

Tak moc si přeju, aby to dobře dopadlo. 
Tak ohromně moc.

Už je to dobrá půlhodina, já utřu tu jednu slzu strachu, kterou jsem pod víčkem neudržela. Kupuju kafe a kofolu, kofein se po lumbální punkci doporučuje, vodu, nějaké sušenky a jdu se podívat, jestli mě už pustí na pokoj. Pomalinku klepu a ozve se: "Come in". Johni tam leží na boku, je úplně bílej, moc nemluví, ale usměje se na mě. A já se tak trochu hroutím na tu jeho postel a málem ho umačkám objetím. Je to hrozný vidět toho vašeho nejmilovanějšího v nemocniční posteli. Prý to moc nebolelo, ale to mu vůbec nevěřím. Já tu obrovskou jehlu viděla... 


A začíná rodeo nekonečného čekání na předběžné výsledky. Mají být kolem druhé hodiny. Čeká nás tedy nekonečných pět hodin. Krájím čas čtením knížky a posledními korekcemi. Sedím u Johniho a jenom ho pozoruju. Nechce se mi nic. Jenom přetočit ten čas. Johni musí teď několik hodin odpočívat, pít kofein, hodně vody a být v klidu. Já se tam několik hodin kroutím na plastové židli a snad milionkrát kontroluju hodinky. Pár minut do druhé hodiny mi na telefonu začínají lítat zprávy od našich rodin a nejbližších, jestli už něco víme. Všichni to prožívají s námi. Nic. Je půl třetí. Nic. Jsou tři. Nic. Půl čtvrtý. Nic. Sakra, to už je asi nějaký vážný. Pár minut před čtvrtou hodinou někdo klepne na dveře a mně málem vyskočí srdce z těla. Je to sestřička, která má pro nás propouštěcí zprávu. Já na ní vyhrknu: "A výsledky? Výsledky máte?" Vypadá zmateně, něco se snaží rozlousknout z papíru. "Vypadá to dobře, paní Salte. Předběžné výsledky testů jsou negativní..." A mně padá obrovskej balvan se srdce, který jste museli slyšet snad i vy. Usmívám se a kdybych neseděla a neměla bych obří břicho, asi bych jí radostní objala. Ještě tedy musíme počkat na kompletní testy, které budou za 3-4 týdny a budeme si moct oddechnout. Ale bude to dobrý. Musí být. Ufffff.....

Johni, pořád chudák trochu bílej, se usmívá a my můžeme jít konečně domů. A s nejlepšími zprávami na světě. Teď ještě musí být Johni několik dnů v klidovém režimu. 

Takže broučku v bříšku, ještě čekáme do toho prvního, pořád to platí, že jo? :)

Táta nás veze domů, my se doma oba složíme na kanape a jsme nejšťastnější na světě. Já jsem unavená k smrti a hlava mi pomalu vypíná. Ještě než nám přijedou burgery na oslavu, usnu jako špalek. A je mi nádherně. Chudák méďa, dostal tyhle poslední dny trochu zabrat. Ale už si ho budu jenom v bříšku hýčkat. Opravdu.

Nás tedy vystrašili pěkně. Nikomu bych to nepřála, obzvlášť v tomhle trochu náročnějším období, kdy s váma melou hormony sem a tam. Dávejte pozor na ty klíšťáky. Jsou totiž všude. Prohlížejte se po procházkách. Používejte repelent. Však to znáte. Jen to, prosím, nepodceňte, protože následky mohou být horší, než si vůbec dokážete představit... a zdraví. Zdraví máme všichni opravdu jenom jedno.

Děkuju za tak obrovskou podporu od vás. Vážně mi všechny ty vaše zprávy a emaily v té situaci pomohly a všechny pozdravy Johnimu jsem vyřídila. Je to můj cukrouš a zdraví všechny zpátky.

DĚKUJU. MOC!
Vaše TerezaInOslo

21 komentářů:

  1. Páni tak hlavně že to dobře dopadlo. Držím vám pěsti. Hlavní zdraví. Proti klíštovce (klíšťové encefalitidě) je očkování. Nevím jaký názor máte na očkování ale pro děti až to bude možné určitě doporučuju. Sama jsem měla tu boreliózu ale jen mi dali antibiotika a poslali tak to nebylo takové drama jaké jste museli zažít vy.

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem moc ráda, že je vše v pořádku ♥ Zdraví je nejdůležitější♥ musíme si ho vážit ..
    Opatrujte se a mimísek ať ještě v bříšku chvilku vydrží, třeba do 14.8. To máme narozenou dceru my :)
    Zdraví Petra

    OdpovědětVymazat
  3. to je dobre, ze to dopadlo dobre :-)...ja mela nelecenou boreliozu od 7. mesice tehotenstvi po stipnuti komarem, moje byvala pani doktorka tvrdila, ze to borelioza neni...me se to nezdalo, ptz jsem mela ukazkove erithema migrans po stipnuti komarem a tak jsem se odporoucela na infekcni do nemocnenice. Pan primar se zhrozil a nasadil hned ATB, pro vysledky jsem si jela s 20ti min kontrakcemi a s atb i rodila a travila prvni tyden s miminkem...neni sranda to podcenovat, tak at uz se vam vsechny nemoci obloukem vyhybaji ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Terezko, pevně doufám, že tímto jste to špatné a stresující letos vyčerpali. Přeji, ať je jen líp. Taky je moc dobře, že jste si uvědomila, že na porod budete stejně sama (i když kolem vás bude houf lidí, rodit budete vy) a cítíte sílu. Moc držím palce do budoucích dní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky to vypadalo ze budu rodit bez tatinka, tak jsem si domluvila kamarádku...

      Vymazat
  5. Teda, zákon schválnosti funguje spolehlivě, vždycky něco takového přijde, v tu nejmíň vhodnou dobu...každopádně hlavně, že je Johni v pořádku, tak ať se dá co nejdřív do kupy a může být za pár dní oporou on tobě.
    Co se týká té encefalitidy, vážně to očkování doporučuju, mamka mě nechala naočkovat ještě jako dítě, když jsem začala jezdit na tábory a ač nejsem zrovna příznivcem očkování, u tohoto už jsem zůstala a poctivě chodím na přeočkování a musím říct, že jsem díky tomu opravdu klidnější. On když si člověk zjistí co ta nemoc může způsobit, tak to člověka o pravdu nakopne do toho jít, když ta možnost je.
    Přeji vám oběma hlavně hodně zdraví, a né, není to klišé tahle věta, je to to nejdůležitější co si můžeme v životě přát. Hezký den :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělá zpráva !!! Ano, borelioza je bestie ! Věřím, že to už všechno bude jen dobré ! Šá

    OdpovědětVymazat
  7. Předporodní drama je nutnost! Můj chlap měl před porodem zánět šlach a kulhal a kulhal a z nemocnice mě vezl pan kulha a první procházky s dítětem: já tlačila kočár, vedla psa na vodítku a vedle mě se šoural pan kulha. Takže asi tak :)

    OdpovědětVymazat
  8. Terez...me lecili boreli jen atb bez hospitalizace...ani lumbalku nedelali jen krevni test....to mel Johny nejaky jiny prubeh?

    OdpovědětVymazat
  9. Moc nechápu, jak mohli váhat mezi boreliozou a encefalitidou? Borelioza je bakterie a encefal. vir.Koho znám s diagnostikou borelioza, ten se lecil atb a to okamzite. I priznaky jsou rozdilne. Kdy měl to klíště přisáté? Jsou to mrchy, takový mrňousové a takový bestie! Kazdopadne preju at uz je dobre :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je skvely ze to dopadlo negativne! Drzim vam moc palce Teri. A jak by mohlo vahat? Napriklad tehdy kdy ma Borelioza vysoke horecky a neurologicke priznaky. Borelioza se muze projevovat i jen svalovymi priznaky, jen flekem, nekdo si asi nevsimne,ze ji prodelal a nebo prave temi vysokymi horeckami a neurologickymi priznaky, ktere se muzou podobat u obou. Nejlip se to diagnostikuje z te lumbalky :) Martina M.

      Vymazat
  10. Ja som toto isté zažívala pred mesiacom s dcérou, v krvi jej zistili protilátky na boleriu a tiež jej robili lumbálnu punkciu, našťastie likvor bol negatívny ale aj tak musela 21 dní brať antibiotiká...najhoršie po tej punkcii bolo, že ju dva týždne príšerne bolela hlava, nedokázala sedieť ani stáť, iba ležať a to dodržala všetko čo jej povedali, veľa pila a oddychovala a predsa jej bolo zle. Po dvoch týždňoch konečne bolesti hlavy prestali. Takže ja úplne chápem tvoje obavy, s boleriou nie je sranda. Johnimu prajem nech je všetko v poriadku a nech veľa oddychuje. Už bude len dobre a čoskoro budete traja :-) Katarina

    OdpovědětVymazat
  11. já na lumbální punkci cekala tri týdny, to máte dobrý že jste šli hned. nechali mě tam dorána.Ted at fakt nemachruje a odpocívá, týden jsem se cítila tak nejistě, jako moucha.....

    OdpovědětVymazat
  12. Jsem moc ráda, že jste to zvládli! Mě s "lumbálkou" vyhrožovala doktorka, když jsem měla rok pravidelné bolesti hlavy dennodenně. Nakonec se zjistilo, že mám slabou boleriózu, která ale nezpůsobuje bolest hlavy. Tu způsobovala silně bloklá krční páteř... V tu chvíli, kdy jsem měla na lumbálku jít mi také spadl kámen ze srdce. A když to teď čtu, zní to vážně šíleně! :-O Chudák Johni, hlavně ať je mu co nejlíp, ale i kdyby ne, věřím, že s prckem to zvládnete hravě. Držím palce! :-)

    OdpovědětVymazat
  13. nechapu, ze si nenechas takove osobni veci pro sebe, nechapu, kde se v tobe vere potreba tohle sdilet s celym sveten

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý jsme prostě jiný...

      Vymazat
  14. Lumbální punkci jsem si tu bolest několika vteřinovou vychutnal dvakrát,pak člověk musí bez pohybu ležet 12-24 hodin na zádech,nejíst, když se prokáže zánět mozkových blan tak je na lékách a první dny infůze,klid, protože z počátku příšerně hlava bolí a když se dá pomalu do pohybu tak má občasnou ztrátu orientace,motanice,modlí se aby vše přečkal bez následků,já jsem bohužel ztratil čich,chuť a 19 let trpím bip.poruchou,Johnymu držím palečky.

    OdpovědětVymazat
  15. Byla jsem na lumbálce, když mi zjišťovali RS a nic to nebylo. Lidi zbytečně straší, dnes mají atraumatické tenounké jehličky , cítíte malinké píchnutí jako od komára a za necelou minutku je po všem. A dokonce vás hned pustí domů, né jako dřív se muselo 12 hodin ležet bez polštáře na břiše.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to moc ráda slyším, Terezko. Prožívala jsem to s vámi a oddechla jsem si moc. Držte se a ty prosím už jen odpočívej :)

    OdpovědětVymazat
  17. Jsem docela prekvapena...muj tata mel uz tak 6x boreliozu a jednou dokonce limskou (mozna se to pise jinak, kazdopadne u ni se muze i ochrnout) zadny klidovy rezim, zadna nemocnice, jen ATB.Delaji doktori neco spatne?

    OdpovědětVymazat