Stránky

středa 19. července 2017

Jedna víla s norským princem v lese aneb jak dopadly naše fotky s bříškem

Je nádherný horký večer a já se lepim na židli, mám nohy nahoře a přemýšlím, jestli vyndat z mrazáku tu zmrzlinu se slaným karamelem. Ale asi si nechám zajít chuť. Už je moc pozdě a mimi by mi v bříšku zase tančilo rock'n'roll. 
.
Čeho jsem se ale dlouho nemohla dočkat byl tenhle článek. 
 Až vám ukážu naše fotky, které jsme fotily s Baru La Photo na jednom nádherném místě, v lese, u řeky, na louce. 


pondělí 17. července 2017

Jak rozbrečet TerezuInOslo...

Johni zastaví na chvilku u Botelu Admirál a posílá mě pro klíče od starého bytu, který zapomněl v šuplíku pod kopírkou. Já se na něho podívám se zdvihnutým obočím, ukážu na břicho a dodám: "You are really sending me to run up the stairs?" A on na to suverénně: "But you are so fit, my preggo!" Takže neodporuju a už si to štráduju v neděli odpoledne do hubu pro zapomenutý klíče... Odemykám, vcházím do chodby a najednou vidím u stropu nafouknutej balónek... BUM!!!! Najednou kolem mě všude lítaj konfety, hraje hudba, mně padaj slzy na zem a ... páni, tam je tolik lidí. A tolik miminek!!! :))) 

Tak takhle rozbrečet TerezuInOslo...



pátek 14. července 2017

FRESH NEWS: Jedno dilema, ovocný knedlíky a břicho v 9. měsíci

Nikde nikdo. Je po práci, Johni je ve městě a já jsem doma. Mám otevřený dveře na balkón, hraje mi hudba a piluju poslední kapitoly, vybírám ilustrace a finální verzi obálky. Nohy mám nahoře, protože vypadají, jako by je někdo nafukoval dobrých patnáct minut a mohly by se vznášet u stropu, jako ty zlatý heliový balónky. A ruce mám upatlaný od toho vynikajícího ledovýho melounu, kterej jsem právě vytáhla z lednice a nemůžu ho přestat jíst. A to jsem vám ještě neřekla, že jsem před chvilkou spořádala naprosto geniální ovocný knedlíky, na který jsem už měla chuť několik týdnů. A co, že byly kupovaný. Posypkala jsem je tvarohem, cukrem a polila rozpuštěným máslem. 

A bylo to jako nebe v puse. Bylo jich dohromady osm a čtyři měly být pro Johniho. 
Jak myslíte, že to dopadlo? 


úterý 11. července 2017

Maurícius a jeho sametové moře, nádherné vodopády a nezkrotitelná příroda

Našla jsem jeden zahrabanej článek z Mauríciu a zavzpomínala na tu nádheru. Jak já bych se teď v těch vedrech ponořila do toho sametového moře a nechala se unášet někam na matračce. A pak bych vylezla a dala bych si čerstvě vymačkanej mangovej džus a plácla bych se na pláž. A o tom přemýšlím už nějakej ten pátek na tý jedný černý židli v kanceláři... Legrační je i to moje "obrovský" břicho, které tak pyšně na všech fotkách vystrkuju, i když tam žádný neni :))

Tak se pojďte se mnou na chvilku zasnít a ponořit se do toho maurícijského dobrodružství.



pátek 7. července 2017

Tereza In Karlovy Vary


Letošní varování: ve Varech je horko, spoustu filmových nadšenců, i letos se stojí fronty na filmy už od rozbřesku, a i letos mají ty vynikající křupavý teplý oříškový oplatky, které provoní celé Vary. Těmi i tentokrát hýbe ta nádherná filmová atmosféra, kvůli které se tam sjíždí lidé z celého světa. I my jsme si Vary letos užili dosyta. Bylo to zase výjimečné a intenzivní. Tak, jak to Vary umí. Ale s pupkem tedy trochu jiné.

Naprosto nezapomenutelným zážitkem bylo skoro nekonečné chození po kolonádě a hledání těch nejlepších ovocných knedlíků, na které jsem měla (teda já ne, mimi mělo :) neutuchající chuť. Nutno dodat, že bylo třicet stupňů a já se tam koulela v devátém měsíci. Ale díky vám, kteří jste mě zastavili a pozdravili to bylo úžasný. Asi jsem byla doopravdy nepřehlédnutelná :))) Nejdřív břicho, pak dlouho nic a pak Tereza.

Děkuju za všechny osobní pozdravy, jen tak dál, čtenáři moji. Miluju setkání s vámi.



pondělí 3. července 2017

Co se děje, že se tu nic neděje?

Tak jo, tak já to vezmu hezky popořádku. V pátek jsem obdržela jednu z nejlepších novinek, kterou jsem si tak moc přála. Ale zatím prý musím držet jazyk za zuby, takže se snažím a dělám, co můžu. Ale moc mi to nejde. Pak jsme byli na skvělém jednání v té proslavené pražské Esce a asi se tam budu ještě minimálně jednou/dvakrát/třikrát/desetkrát  před porodem vydat. Koupila jsem tam tvarohový buchty těm našim holkám (jsem trochu rozjařená, tak jsem chtěla napsat "těm našim buchtám") do kanclu a jeden čerstvě upečenej chleba, u kterého jsem se rozplývala celý víkend. 

Víkend byl ve znamení psaní, protože jsem měla poslední dva dny do deadlinu knihy...  

Autor: Baru La Photo


sobota 1. července 2017

Co je nejkrásnější na zařizování bytu? Detaily.


Vyfotila jsem vám svojí chvilku klidu. Neodehrává se až moc často, ale když se vydaří, je naprosto dokonalá. Vypadá asi takhle... v pár vázičkách po bytě jsou nastrkané kvítky, ať už luční, nebo z toho květinářství u nás na rohu, v hrnku je čaj slazený medem nebo ve sklenici ledová domácí citronáda s lístkama máty, Alexa vyhrává playlist Coffee Table Jazz, nikde nikdo a já v ruce žmoulám knížku, kterou se už půl roku snažím dočíst. Jo a vlastně jsem zapomněla na tu důležitou sladkou tečku, která leží na stole jen pár vteřin, než se do ní pustím. Tak taková je ta moje.

A jaká ja ta vaše chvilka klidu?