Stránky

úterý 27. června 2017

Jaký byl náš babymoon v perníkové chaloupce?

Byl jeden horký čtvrtek. My jsme sbalili pár tašek, sedli do auta a vyrazili směr polské Tatry. Na náš babymoon. Samotné slovo babymoon prý pochází ze slova honeymoon (líbánky) a měla by to být taková dovolená jen ve dvou, předtím než se vám narodí ten zázrak přírody.

O babymoonu jsem se dozvěděla před několika lety od jedné švédské blogerky a naprosto jsem se do té myšlenky zamilovala. Jen my dva a bříško. Lebedit si někde na písečné pláži, po večerech se procházet po místním městečku a ládovat se zmrzlinou až do aleluja a občas se nechat rozmazlit masáží s takovou tou nádhernou relaxační hudbou, u které se vám zavírají oči. Nebo odjet někam do hor, kde dávaj lišky dobrou noc, voní tu tráva a slyšíte motýly třepetat křídly. 

Každý má asi v hlavě to svoje místo na snový odpočinek. 
Jaké je to vaše?


neděle 25. června 2017

(Skoro)táta v Norsku a jeden víkend "home-alone"

Probouzím se vyspinkaná do růžova. I těhotným to jde. A mně to poslední dobou jde až podezřele moc dobře. Třeba je to to "spaní do zásoby"... Kdo ví?
Baru mě hned po ránu kontroluje, jestli je všechno v pořádku. (Skoro)táta nám totiž odjel na pár dní do Norska rozhodovat Mistrovství Norska v gymnastice a já jsem na pár dní doma sama. Ujišťuju jí, že nepůjdu v tom velkým vedru nikam sama, a že budu odpočívat až do aleluja. No, v plánu to mám, to jo, jestli to ale vydržím, to už je jiná.

Na víkend "home alone" jsem se těšila. Ale hned jak jsme se s Johnim rozloučili, přepadnul mě ze zadu ten pocit "sakramněsestejskáužteď". 

"Tak rychle dneska?!", křiknu na něj a není cesty ven. Stejská se mi od první minuty...  Nevím, jestli jsou to ty hormony, nebo moje srdce cítí, že bychom teď měli být spolu. Možná jedno. Možná druhý. Možná obojí. Radši jdu vybalovat vázičky a zdobit je kvítkama...


středa 21. června 2017

O tom, jak mi občas na hlavu padá celej svět

Sedím v Olympus Roomu, protože to je jediné chladnější místo v hubu. Kolem sebe mám takový ten (ne)přehledný binec a píšu a píšu. Pro vás. Už se totiž blížíme do grande finále. Obálka knihy už je skoro na světě a já se už nemůžu dočkat, až ji uvidíte. Vlastně až uvidíte všechno. Je to takové moje druhé miminko. Všechno to tedy bude trochu tip ťop, tak snad nebudu dopisovat poslední řádky na cestě do porodnice... I když, zase by to mohlo být takové emotivní ukončení knížky :) Co myslíte?

Posledních pár dní bych popsala jako: horké, náročné a euforické. 


neděle 18. června 2017

FRESH NEWS: Jsme přestěhovaní :))))

Je neděle večer, my se kocháme výhledem, moc nemluvíme, jsme oba splavení a šíleně unavení. Vlastně možná by se dalo říct, že spíš servaní jak rybíz. Ale neskutečně spokojení a HLAVNĚ přestěhovaní!!! Tak a je to venku. Zvládli jsme to za víkend. A že to nebyla procházka růžovou zahradou celý ten proces... ale to už vám všechno povyprávím zase někdy jindy.

Teď padám do postele a zavírají se mi očka. Ale tenhle moment jsem s vámi prostě musela sdílet, dokud jsem plná toho nádhernýho entuziazmu. Přikládám ještě jednu fotku, kdy jsme byt přebírali a jednu budoucího pokojíku našeho budulínka, který jsme nechali vymalovat na šedo-modrou. 

Páni, já už se nemůžu dočkat :)))


A kdyby se chtěl někdo podívat na články ze starého bytu, tak jeden o ložnici a terase je TADY, jeden o obýváku TADY a jeden o kuchyni TADY.

Tak krásnou dobrou noc. My budeme oba spát jako mimina :) 
Vaše TerezaInOslo

pátek 16. června 2017

Moje těhotenské nutnosti


Je 27. ledna a mně v břiše lítaj blázniví motýli a jedno semínko, ze kterého se za pár týdnů vyloupne na ultrazvuku méďa. Sedím v podkroví, zabalená do deky, venku je tma tmoucí, romanticky posněhává a já vám píšu článek o tom našem dosud největším a zároveň nejmenším tajemství. Pamatujete?

Tak a je to venku. To, proč už se několik měsíců probouzím s tím nejlepším pocitem na světě. Teda v břiše :) To, proč jsem se začala koukat asi dvacetkrát, než přejdu ulici. To, proč se Johni nemůže přestat usmívat a po ránu mi norsky něco šeptá do břicha, když ještě spím. To, proč mi už nejsou žádný moje džíny. To, proč mám pořád neuvěřitelnou chuť na rajčata a pribináček. To, proč jsem už tolikrát usnula při psaní článků. To, proč mě poslední týdny tak šíleně bolí hlava, že mi jednou asi pukne. To, proč se už oba těšíme na léto, jako nikdy předtím. To, proč chci vyhánět kostlivce ze skříně

A to, proč byly poslední měsíce zatím ty nejlepší v našem životě.


čtvrtek 15. června 2017

"DIY" věšák na prádlo a jeden nápad pro šicí nadšenkyně

Věšák - strašák domácnosti. Ještě jsem nenašla krásný věšák, který by mě nerozčiloval. Tak jsem to vyřešila improvizací a používám štendry. Na nich schnou košile jedna báseň. Drobnější věci přikolíčkuju na tenounká ramínka a je to! Má to spoustu výhod. Košile vám uschnou krásně připravené na jemné přežehlení. Štendr můžete přesouvat po bytě, jak se vám zachce, klidně až na balkón. A vy pořád nebudete zakopávat o ošklivý věšák, který vám ťuká do svědomí, že jste ještě neuklidili prádlo. To, že jsem možná trochu posedlá, jsem zjistila, když jsem strávila asi hodinu vyhledáváním designových žehlících prken. A jaký nádherný jsem našla. Ale za jakou cenu!! To by to žehlení bylo hned o něčem jiném. 

A v tom mě napadl skvělý nápad, proč někdo nešije designový potahy na žehlící prkna? To by totiž úplně stačilo.
.

úterý 13. června 2017

FRESH NEWS: Letní avokádový salát s jahodama na terase

Jeden z těch večerů, kdy sedíte na terase, za hlavou vám zapadá sluníčko, vy si pochutnáváte na letním salátu s baby špenátem, avokádem, cherry rajčátkama, feta sýrem, jahodama a vařeným vejcem a nic vám nechybí. A nemusíte cestovat až na druhou půlku světa, abyste našli to štěstí. 

Stěští máte v sobě, všichni. 
A najdete ho právě v těch na první pohled rádoby obyčejných situacích.



sobota 10. června 2017

Těhotenská klišé, která jsem probrala s fyzioterapeutem Mgr. Kupcem


Když jsem byla o pár let mladší, měla jsem celkem jasnou představu o tom, jak má vypadat těhotenství. Asi jsem si ji v hlavě vytvořila z filmů, od mých blízkých a nejrůznějších historek. A pak, když jsem se jednoho rána těhotná probudila, začaly se mi vířit všechny ty životem nastřádané střípky informací, které mnohdy pozbývaly ladu a skladu. V hlavě mi lítaly útržky konverzací, které se ke mně náhodou donesly u čajového a sušenkového dýchánku na baby showers. Já ale tenkrát měla větší zájem o podávané vanilkové cupcakes, než o samotné téma nebělených plenek a dudlíků. To ráno, kdy jsem si zas s obrovskou radostí vzpomněla, že jsem těhotná, jsem začala tu skládačku pomalu dávat dohromady. Ranní nevolnosti, jíst za dva, nesportovat, odpočívat, spát do zásoby, ...

Na rozdíl od mých těhotných kamarádek, mě moje okolí nezásobovalo nevyžádanými radami. Možná proto, že všichni ví, že jsem ohromně paličatá a většinou si věci stejně dělám po svém/po našem. Možná proto, že neměli potřebu mě strašit. A já jim za to děkuju.

Jsem přesvědčená, že každá nastávající maminka, která chová v břiše ten nejcennější poklad, udělá pro tu borůvku, fazolku, ťupku, či medvídka svoje maximum.

A vůbec, příroda to má tak hezky zařízené, že ani jinou možnost mít nebudete. Jakmile je totiž něco i sebemenšího v nepořádku, hned se vaše tělo ozve a šťouchne do svědomí.




pátek 9. června 2017

FRESH NEWS: TerezaIn... aneb náš babymoon začal pohádkově

Probouzím se v polštářích někde uprostřed polských Tater. Do pokoje svítí nádherné sluníčko, vedle mě spokojeně sní Johni a já jsem obtočená, kolem těhotenského polštáře, který na našem babymoonu rozhodně nemohl chybět. Babymoon se říká poslední dovolené předtím, než to vaše společné štěstí vykoukne na svět. Měl by to být čas, kdy si budoucí rodičové sbalí saky paky a vyrazí na pár dní odpočívat. Někam k moři, do hor, na chatu, kamkoliv, kde jim bude spolu dobře. My jsme původně plánovali jet někdy v druhém trimestru někam na pláže k moři, jenže jsme to kvůli všemu tomu cestování a práci vůbec nedokázali nacpat do kalendářů, tak vyhrály hory a perníková chaloupka na samém konci světa. 

Zabalili jsme si vytahaný tepláky, pár knížek, deskový hry pro dva, pár pleťových masek, voňavý kuličky do vany a nějaký ty dobroty na večer. 
Prostě všechno to, co se skvěle hodí na pár dní naprostého odpočinku.





středa 7. června 2017

Všechno to dobře dopadne

Včera jsem upadla do postele s tím nádherným pocitem, že téměř všechny ty rozdováděný puzzle v našem životě do sebe konečně začínají zapadat. Už taky bylo na čase  :) Včerejšek byl prostě báječnej a plnej dobrých zpráv. BabySalte je prý spokojený miminko, roste tabulkově a už se otočil hlavičkou dolů, koupili jsme naše první auto a je to hybrid (jeeej :), dostala jsem zelenou od paní editorky, mám obrovskou chuť na finálové kapitoly a nemůžu se dočkat, až bude knížka venku, nabrali jsme dalšího zaměstnance, objednala jsem malíře a severské dekorace do dětského pokojíku, střihla jsem si dvě interview - jedno o ekologii a třídění a druhé o mém těhotenství a přípravách na to být mámou, v hubu máme už připravené kočárky a vybavení pro mimi a zítra vyrážíme na náš mini babymoon a já už se těším jako malá :)

Včerejšek byl prostě jeden z těch intenzivních dnů, 
kdy se vám skvěle usíná, protože jste na sebe pyšní.
.

neděle 4. června 2017

FRESH NEWS: Nedělní brunch při bouřce

Je brzo ráno a nás oba probouzí bouřka. Taková ta pravá, burácející buřina, u které vám déšť bubnuje na střechu. Oba se na sebe jen ospale usmějeme a hrabeme se zpátky do polštářového království. Možná by se to dalo nazvat jako  nedělní klišé počasí, ale přesně taková nedělní rána oba milujeme. Dopoledne nám pak milý mladík donese nákup až do pátého patra před dveře a já mám konečně ingredience na nedělní brunch. Těším se jak malá. Je to jedna z mých nejoblíbenějších částí dne :) 
Musím se přiznat, že v posledním roce nedám dopustit na nákupy až ke dveřím, ušetří vám to tolik času a podle našich možná amatérských propočtů to cenově vychází úplně stejně. Odpustíte si fronty v obchodě a tahání tašek tramvají domů. Nakoupíte za dvacet minut a místo toho času stráveného v obchodě si můžete jít třeba zaběhat. Win - win.

Tak vítejte u nás na brunchi, který je opravdu jednoduchý a připravíte ho za pár minutek.





pátek 2. června 2017

Jak to vypadá u nás doma? Ložnice a terasa.

Vždycky jsme si přála mít pracovnu. Nebo alespoň pracovní koutek. Místo, kam se můžu po večerech schovat, donést si horký čaj sušenky a zabalit se do deky a psát. Nebo jen tak brouzdat po Pinterestu a plánovat budoucnost. Nebo si číst knížku a jen tak být. Sama se sebou. 

Mám ji. Je v naší ložnici a je perfektní.


čtvrtek 1. června 2017

Proč by si každá z nás měla představit, že je alespoň na jeden den těhotná?

Včera jsme dorazili domů z práce brzo. Bylo šest večer a celou terasu zaplavovalo horké letní sluníčko. Já jsem plánovala, že budu celý večer psát a dozařídím poslední nutnosti jako je objednání těhotenského focení, malíře pokojíku, najdu to nejlepší hnízdečko pro mimi (jedno mám vyhlídnuté z Dánska), doplánuju vybavení do pokojíku, cestu na minibabymoon, napíšu článek, odpovím na pár vašich krásných emaiů a vůbec. Jenže jsem se doma akorát tak svalila na křeslo a začaly se mi zavírat oči. Malej mi zase v břiše tančil rock&roll a já byla najednou úplně vyčerpaná. Bříško mě táhlo a já si ani nedokázala představit se někam zvednout. 
 
Možná to bylo tím horkem, možná jen toho na mě bylo v posledních dnech se vším tím cestováním až moc, možná jsem jenom potřebovala vypnout.